Radnice v České Kamenici
Radnice v České Kamenici | |
---|---|
![]() | |
Poloha | |
Adresa | Česká Kamenice, ![]() |
Ulice | Náměstí Míru v České Kamenici |
Souřadnice | 50°48′0,04″ s. š., 14°25′1,38″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 33752/5-3623 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Radnice v České Kamenici v okrese Děčín je památkově chráněný dům čp. 219 na severní straně Náměstí Míru. Vzhledem k stáří a jejím přestavbám se v ní zachovaly stopy slohů gotického, renesančního a klasicismu.[1] Budova je cenná historicky, architektonicky, urbanisticky i kulturně s dochovanými prvky starších stavebních etap.[1]
Historie
Nejstarší gotická budova radnice v České Kamenici vznikla adaptací starého měšťanského právovárečného domu, který pro ten účel v roce 1493 koupila městská rada.
K renesanční přestavbě došlo v letech 1581–1582, autorem přestavby ve stylu tzv. saské renesance byl Nicolaus Jäneck ze Žitavy. Konečnou klasicistní podobu získala radnice v letech 1846–1847 při rozsáhlé přestavbě portálu a částí budovy. Byly odstraněny sluneční hodiny z 18. století, umístěné nad vchodem mezi prvním a druhým poschodím. Byl přidán nápis „PALADIUM CIVITATIS“ (tj. Záštita města) na horní římse portálu, který nahradil původní biblické citáty. Průčelí nad portálem zdobí kamenný vartenberský znak připomínající Otu Jindřicha z Vartenberka, dědičného číšníka království českého s letopočtem 1591 a německým nápisem „HEINRICH . HER . V . WARTENBERG . HER A KEM V . TZW . DES . KONIG / REICH . BOE . ERB SCHENCK .“ Letopočet je rozdělen písmeny, pravděpodobně signaturou sochaře „1 . 5 P P 9 . 1.“[1]
Od roku 1850 sídlil v budově radnice okresní soud a berní úřad. Vězeňské cely byly využívány do roku 1946, soud v budově sídlil pravděpodobně až do počátku padesátých let 20. století. Od tohoto období zůstala budova nevyužitá. Od roku 1958 byla sídlem městského muzea (zrušeno v roce 1967) a městského archivu.[2] Po roce 1990 byla budova opravena. Rekonstrukce skončila v roce 1993 a od té doby je dům sídlem městského úřadu.[2]
Architektura

Radnice je dvoukřídlá zděná budova obdélného půdorysu se sedlovou střechou krytou pálenými taškami.
Radniční průčelí je tříosé se sdruženými okny. V přízemí se dochovaly mohutné zdi a původní jsou gotické křížové klenby. V přízemí je mázhaus zaklenutý valenou klenbou se dvěma pásy, kterým se prochází do radničního dvorku. Dvorek je nově vydlážděn betonovou zámkovou dlažbou.[1]
Hlavní jižní průčelí je orientované do náměstí a je v přízemí i obou patrech tříosé. Hlavní vstup do budovy je ve střední ose. V přízemí i patrech jsou sdružená okna v mělkých profilovaných špaletách. První a druhé patro člení fasádu jednoduchá kordonová římsa. Průčelí vrcholí v ose trojúhelníkovým štítem. Štít je po šikmých stranách lemován korunní římsou nesenou v po stranách volutovými konzolami. Ve štítu jsou dvě nová čtyřtabulková okna. Fasáda je členěna plochou bosáží. Portál hlavního vstupu je tvořen pilastrovými útvary s plastickým předstoupením a barevným zvýrazněním bos a římsou s dvěma volutovými konzolami.[1]
Okna i dveře jsou nové z adaptace z devadesátých let 20. století. Adaptace podstatně změnila dvorní průčelí i tvar střechy dvorního křídla (původně pultová, po obnově sedlová).[1] Po pravé straně chodby v přízemí vede dvoudílné schodiště do patra s dvěma schody na podestě. Horní hala je zaklenuta mladší plackovou klenbou. Budova je částečně podsklepena, zachovány jsou původní středověké sklepy.[2]
Reference
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Radnice v České Kamenici na Wikimedia Commons
Literatura
- KUČA, Karel. Města a městečka Čech, Moravy a Slezska. I. díl A–G. Praha: Nakladatelství Libri 1996. 873 s. ISBN 80-85983-13-3. S. 506.
- Naše nejkrásnější náměstí: Čes ká Kamenice. Impulsy Severozápadu: region po všech stránkách. 2006, roč. 8, s. 19.
- ROLL, František. Česká Kamenice a okolí. Česká Kamenice: Jednotný klub pracujících ROH, 1967. 77 s.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“