Radnice v Humpolci

Stará radnice v Humpolci
Základní informace
ArchitektJosef Zítek
Výstavba1872
Poloha
AdresaHumpolec, ČeskoČesko Česko
UliceDolní náměstí
Souřadnice49°32′31,96″ s. š., 15°21′30,96″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky33429/3-3034 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dům čp. 250 v Humpolci je památkově chráněná bývalá radniční budova na Dolním náměstí, která slouží potřebám městské knihovny. Raná novorenesanční architektura radnice je hodnotným prvek urbanismu Dolního náměstí města Humpolce.[1]

Historie

V Humpolci stojí celkem tři radniční budovy. Nejstarší radnice byla zničena požárem v roce 1763 a znovu postavena. Vedle této nejstarší původní radnice na Dolním náměstí, jehož terénní úpravu navrhl v roce 1941 Josef Gočár,[2] byla roku 1872 postavena nová radniční budova s čp. 250.

Plány na stavbu vypracovali architekti Antonín Wiehl a Jan Zeyer v roce 1872. Místo již zpracovaného projektu stavby realizoval stavbu stavitel Jan Martin údajně dle návrhu Josefa Zítka (budova původně měla být na vedlejší parcele s čp. 252). Nová budova radnice s čp. 250 byla od roku 1910 sídlem okresního a berního úřadů. Městský úřad sídlil do roku 1946 v její v části, i když již v letech 1912–1914 město vystavilo novou secesní radnici na nároží Horního náměstí s čp. 300.

Později se do části budovy čp. 250 nastěhovala městská knihovna, budova byla pro její potřeby postupně rekonstruovaná a dnes v celé budově sídlí technicky moderně vybavená Knihovna Jiřiny Zábranové. Jiřina Zábranová byla učitelkou měšťanské školy v Humpolci, političkou Československé strany národně socialistické a spolupracovnicí Milady Horákové, knihovnicí, spisovatelkou a matkou básníka Jana Zábrany.[3]

Architektura

Budova bývalé radnice je jednopatrová stavba s devítiosým průčelím v přízemí a v patře pětiosým a sedlovou střechou. Uprostřed přízemí je půlkruhový portál do průjezdu.[4] Náročně pojaté průčelí člení středový rizalit ukončený nízkým frontonem.[1] Uprostřed průjezdu jsou uvnitř budovy na obou stranách krátké chodby se segmentovou klenbou. Z levé chodbičky vystupuje do patra trojdílné schodiště s plochostropou podestou. Budova je podsklepená.[4]

Reference

  1. ↑ a b Radnice [online]. Národní památkový ústav [cit. 2025-02-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. 444 historických měst a městeček České republiky. Praha: Kartografie, 2004. 224 s. ISBN 80-7011-741-9. S. 58. 
  3. ↑ URBÁŘ, Teresa. Zvonili jsme za Jiřinu Zábranovou [online]. Prague City Tourism, 2024-04-18 [cit. 2025-02-11]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b FIŠERA, Zdeněk. Historické radnice Čech, Moravy a Slezska. Díl 2. Praha: Libri, 2010. 479 s. ISBN 978-80-7277-437-1. S. 34. 

Literatura

  • NOCAR, Pavel. Humpolec: ohlédnutí za starými časy. [Humpolec: Pavel Nocar, 2007?] 153 s. ISBN 978-80-254-0510-9
  • KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. II. díl H - Kole. Praha: Nakladatelství Libri, 1997. 938 s. ISBN 80-85983-14-1- S. 349.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“