Radomír Malý

PhDr. Radomír Malý
Narození4. června 1947 (76 let)
Kroměříž
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
BydlištěBrno, ČeskoČesko Česko
Národnostmoravská
ObčanstvíČeskoČesko Česko
Vzdělánívysokoškolské
Alma materFilozofická fakulta Masarykovy univerzity
Povoláníhistorik, spisovatel a překladatel
Zaměstnavatelpenzista
Znám jakoKatolický konzervativec, odpůrce potratů, homosexualismu a genderové ideologie
Politická stranabezpartijní
PředstavenstvaUna Voce Česká republika
Nábož. vyznáníŘímskokatolická církev
ChoťJana Malá
Děti3
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Radomír Malý (* 4. června 1947 Kroměříž),[1] je český historik, novinář, politik a vysokoškolský pedagog. Před rokem 1989 byl katolickým disidentem, psal též pod pseudonymem Karel Bor.[1]

Život

Radomír Malý vystudoval Filozofickou fakultu dnešní Masarykovy univerzity. Poté pracoval jako historik v Uměleckohistorickém muzeu v Kroměříži, v roce 1972 byl z politických důvodů propuštěn a byl nucen pracovat mimo svůj obor. Aktivně se účastnil vydávání katolického samizdatu[2] a stal se signatářem Charty 77.[3] Tajná policie StB ho od roku 1979 evidovala jako "nepřátelskou osobu" ve svazku s krycím jménem Marad.[4]

Po Sametové revoluci byl zástupcem šéfredaktora brněnské redakce deníku Lidová demokracie a mezi lety 1993 a 1994 šéfredaktorem konzervativního katolického týdeníku Světlo.[5] V letech 1996 - 2010 vyučoval na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. V roce 2004 neúspěšně kandidoval do Senátu za Národní sjednocení ve volebním obvodě Brno-venkov.[6][7] Roku 1997 se stal zakládajícím členem české pobočky mezinárodní federace Una Voce.

Radomír Malý je autorem řady článků a publikací, které se týkají především jeho pohledu na církevní dějiny.[5] Své články též publikuje na webech Duše a Hvězdy a Institutu sv. Josefa a také v časopisech Te Deum, Řád a Immaculata. Svými názory je v rozporu s liberály a modernisty v rámci katolické církve v ČR, které většinou kritizuje z tradicionalistických pozic. Zdůrazňuje nutnost obrany tzv. tradičních katolických hodnot, staví se proti liberalizaci potratů (interrupcí) a sexuální etiky. Snahy o legalizaci potratů a pornografie vnímá jako jeden z cílů svobodných zednářů, kteří podle něj usilují o to, rozvrátit dobrou křesťanskou rodinu, kterou vnímá jako jeden z obranných valů katolicismu.[8] Ve svém článku Na programu je katolická kontrarevoluce formuluje myšlenku, že v krajním případě i „povstání nebo vojenský převrat na obranu tradiční rodiny a nenarozených dětí by tady nejenže nebyl něčím eticky vadným, ale naopak hrdinným projevem odporu proti nynější bezbožné revoluční totalitě a každý katolík, hodný toho jména, by měl morální povinnost něco takového podpořit."[9]

Kritika

Malého esej Idea státu křesťanského (poprvé publikovánou v roce 1987 v exilových Rozmluvách) kritizoval v článku Kritické teze k „Ideji státu křesťanského” jiný katolický disident Václav Benda. Benda zpochybnil správnost některých Malým uváděných údajů a jejich interpretaci. Navíc Malého obvinil ze soustavného protiřečení si. Kritizoval ho také za to, že připouští šíření křesťanství násilím.[10]

Dílo

  • Církevní dějiny, Matice cyrilometodějská, Olomouc 2001. 283 s. ISBN 80-7266-083-7
  • Alfred Fuchs: muž dvojí konverze, Cesta, Brno 1990. 51 s. ISBN 80-900087-4-7
  • Humanisté nebo satanisté? K dějinám svobodného zednářství, Kašpárek, Brno. 83 s. 1997
  • Brünn [historická publikace v německém jazyce], spoluautoři Gerhard Aberle a Vojen Drlík, Kraft, Würzburg 1993. 104 s.
  • Religiozita v dramatu českého národního obrození, Michael S.A., Frýdek-Místek 2003. 148 s. ISBN 80-239-9993-1
  • František Sušil, obroditel Církve i vlasti, Orel, Brno 2004, 82 s. ISBN 80-85010-65-8
  • Je dovoleno bránit inkvizici?, Michael S. A., Frýdek-Místek. 73 s. ISBN 978-80-254-1299-2
  • Katolíci ve stínu hákového kříže, ISBN 80-254-0000-X
  • Svědek víry v době osvícenství Klement Maria Hofbauer
  • Nejkrvavější genocida minulosti a současnosti : málo známé informace o pronásledování křesťanů, Michael S. A., Frýdek-Místek 2013. 245 s. ISBN 978-80-260-9238-4

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Autoritní záznam v Národní knihovně ČR
  2. ↑ HOLEČKOVÁ, Marta E. Cesty českého katolického samizdatu 80. let. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2009. 218 s. S. 119, 190. 
  3. ↑ Radomír Malý: Prověrkové kvarteto Archivováno 4. 1. 2009 na Wayback Machine., časopis Svědomí 4/2008
  4. ↑ Jmenné evidence. Archiv bezpečnostních složek. StB Brno II.odbor 4.oddělení. 21800 - 22809. Str. 96. Dostupné online: https://www.abscr.cz/data/pdf/knihy//BRN/BRN_21.pdf
  5. ↑ a b Archivovaná kopie. protiproud.parlamentnilisty.cz [online]. [cit. 2014-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-06. 
  6. ↑ PhDr. Radomír Malý, kandidát Národního sjednocení do Senátu PČR za obvod Brno-venkov v roce 2004 Archivováno 27. 8. 2006 na Wayback Machine., web strany Národní sjednocení
  7. ↑ Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 5.–6. 11. 2004, výsledky hlasování, obvod 55 Brno-město, Český statistický úřad
  8. ↑ PhDr. Radomír Malý: HUMANISTÉ NEBO SATANISTÉ? - 6. Zednáři v boji za legalizaci potratů a pornografie. www.natia.cz [online]. [cit. 2014-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-24. 
  9. ↑ Radomír Malý: Na programu je katolická kontrarevoluce. protiproud.parlamentnilisty.cz [online]. [cit. 2014-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-06. 
  10. ↑ BENDA, Václav. Kritické teze k „Ideji státu křesťanského”. In: BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977-1989. Praha: Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 344–348.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Radomír Malý.jpg
Autor: Dezidor, Licence: CC BY-SA 3.0
Radomír Malý, český církevní historik