Radotínské skály

Zdroje k infoboxu
Zdroje k infoboxu
Přírodní památka
Radotínské skály
IUCN kategorie III (Přírodní památka)
Radotínské skály
Základní informace
Vyhlášení1. září 1988
VyhlásilNárodní výbor hl. m. Prahy
Nadm. výška215–331 m n. m.
Rozloha27,67 ha[1][2]
SprávaMagistrát hlavního města Prahy
Poloha
StátČeskoČesko Česko
ObecPraha
ObvodPraha 5
UmístěníRadotín
Souřadnice
Radotínské skály
Radotínské skály
Další informace
Kód1105
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přírodní památky v Česku

Radotínské skály jsou přírodní památka na území hlavního města Prahy, chráněna od roku 1988. Důvodem ochrany je odkrytý geologický profil prvohorními usazeninami od nejvyššího ordoviku (kosovské souvrství), přes spodní silur, hranici silur-devon, hranici stupňů lochkov a prag a celým pražským souvrství, na výchozech společenstva skalní stepi, s několika nalezišti zkamenělin.

Lokalita

Radotínské skály

Radotínské skály leží na severozápadním okraji Radotína, na levém hluboce zaříznutém svahu Radotínského údolí v Přírodním parku Radotínsko – Chuchelský háj. Skály se vzdouvají za okrajem zástavby Radotína mezi Lochkovskou cementárnou a Strážovskou ulicí na území Prahy 16, až po údolí Berounky, v nadmořské výšce 215–331 metrů. [3]

Tvoří je tři oddělené části v povodí Radotínského potoka s několika opuštěnými lomy. Nejjižnější část se rozkládá u zemědělského učiliště mezi ulicemi V Edenu a K cementárně. Na západ od ní se nalézá druhá část, která zaujímá část bývalého lomu na bazalt a je součástí tzv. Malého háje. Největší část se rozkládá nad Lochkovskou cementárnou a tvoří ji strmá stěna, známá jako Šikmá skála. Je pokrytá vrstvou spadu z cementárny, a proto se na ní objevuje nejméně druhů. Horní plošina je oddělena od svahů keřovým lemem.[3][4]

Katastrálně spadá tato přírodní památka pod Radotín, Lochkov – Praha 5. Celková rozloha činí 28,3 ha.[3]

Historie

Radotínské skály jsou významnou geologickou lokalitou, vyhlášenou 1.9.1988 národním výborem hlavního města Prahy. V kategorii IUCN je označena jako III – přírodní památka.[5]Díky opuštěným lomům a skalnatým výchozům tvoří téměř souvislý geologický profil, který dokumentuje vývoj pražské prvohorní pánve ve spodním devonu, siluru a nejvyšším ordoviku a také vývoj života v nich.[3]

Hospodaření v lesních porostech podpořilo výmladkové dřeviny na úkor buku, což vedlo k nárůstu druhové diverzity. K tomu také přispělo udržování bezlesí pastvou ovcí a koz. Díky odlesnění se zde také začalo dařit exotermním druhům.

Počátkem 90. let 20. století došlo k odprášení spadu z vedlejší cementárny a druhové bohatství se začalo výrazně obnovovat.[5]

Přírodní poměry

Panorama radotínských skal

Geologie

Na jihovýchodním okraji památky je profil ohraničen břidlicemi králodvorského souvrství, křemenci a břidlicemi kosovského souvrství, které charakterizují svrchní ordovik. Dále pokračuje většinou černými graptolitovými břidlicemi litohlavského a motolského souvrství, charakteristickými pro silur. K severozápadu je profil tvořen většinou břidlicemi a vápenci několika souvrství (kopaninského, požárského, lochkovského a pražského). Jedná se o jeden z nejlepších profilů hraničními vrstvami mezi silurem a devonem v Čechách. Nejvíce zde dominují různá vývojová stádia rendzin. Nachází se zde několik typických nalezišť zkamenělin, především ramenonožců, mlžů, gastropodů, hlavonožců, trilobitů a graptolitů.[3]

Povrch skal

Hydrologie

Radotínské skály se rozprostírají nad Radotínským potokem s délkou toku 22,6 km. Jedná se o levostranný přítok Berounky, do které se vlévá v samotném Radotíně.

Fauna

V souvislosti se zlepšením výrobních parametrů zdejší cementárny zde v současnosti nalézáme cenná společenstva teplomilných bezobratlých.[6] Z hlediska ochrany je nejcennější část chráněného území na vápencích, kde nachází stanoviště mnoho stepních a lesostepních druhů. [3]

Ze střevlíkovitých brouků zde nalezneme například Harpalus caspius roubali, H.honestus, Ophonus rufibarbis, Microlestes maurus a M. minutulus. V dolní části skal se vyskytuje svižník (Cicindela campestris). Z fytofágních brouků se zde vystytují mandelinkovití (Coptocephala rubicunda), nosatcovití (Apion penetrans) i bezkřídlí (Otiorhynchus velutinus). Na stepích žije vzácný vrubounovitý brouk (Sisyphus schaefferi), který si válí kuličku z trusu. K vidění tu je mnoho druhů motýlů, například bělásci a modrásci, nebo také zástupci blanokřídlých, konkrétně vzácné teplomilné včely (Hoplitis rufohirta). Vyskytuje se zde ještě ještěrka obecná (Lacerta agilis) i ještěrka zelená (Lacerta viridis). Z ptáků zde hnízdí například linduška lesní (Anthus trivialis), pěnice, mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus) či strnad obecný (Emberiza citrinella). Ze savců tu lze pozorovat ježka západního (Erinaceus europaeus) a několik druhů netopýrů.[3]

Flóra

V osmdesátých letech 20. století bylo území velmi negativně ovlivňováno výrobou v Lochkovské cementárně. Zde však došlo k instalaci odlučovačů[7], takže přestala představovat bezprostřední nebezpečí a přírodní poměry se tak rychle zregenerovaly.[6]

Na tzv. Šikmé skále rostla původně na horních partiích doubrava, což dosvědčují stromy dubu pýřitého (Quercus pubescens). Naopak bezlesé části jsou pokryty společenstvy devaterníčku šedého (Helianthemum canum) a ostřice nízké (Carex humilis), či pěchavy vápnomilné (Sesleria caerulea). Právě tyto společenstva nejvíce trpěla spadem z cementárny, přežívaly jen ty nejodolnější druhy, zde to byla bělozářka liliovitá (Anthericum liliago). Začátkem 90. let 20. století se však společenstva začala obnovovat.[3]

V současnosti tu převažuje výskyt kavylu vláskovitého (Stipa capillata), pcháče bělohlavého (Cirsium eriophorum), ožanky hroznaté (Teucrium botrys), mochny písečné (Potentilla arenaria) nebo vousatky prstnaté (Bothriochloa ischaemum).[3]

Nad skalním ostrohem se rozléhá plošina, na které dochází k druhotné sukcesi na bývalém poli. Za padesát let postoupila do stádia keřového úhoru. Svahy jsou osázeny akátem. V místech s břidlicovou skálou byla popsána z lupenatých hub vzácná mykorhizní čirůvka radotínská a z břichatek vzácná hvězdovka Pouzarova, jako vzácnější stepní houba byla zjištěna žaludice tuhá.[3]

Ochrana

Největším negativním zásahem do zdejších přírodních poměrů je radotínská cementárna, která svým spadem ohrožuje vegetaci, jelikož se popílek z komínů usazuje na profilu skal. Ta však za poslední desítky let zmodernizovala výrobní postupy, které jsou šetrnější vůči přírodě, využívá alternativní paliva a místa těžby postupně rekultivují, aby došlo k obnovení biodiverzity. [8]

Nebezpečí také představuje bezprostřední blízkost hlavního města a narůstající počet návštěvníků. Hlavním problémem se ale zdá být zvýšená eroze, která je způsobena jezdci na koních z nedalekých stájí.[7]

Ochrana profilu v Radotínské skále je nezbytná pro zachování možnosti dalších výzkumů biostratigrafie, díky bohatému obsahu fauny a s velkou pravděpodobností se tak stane jedním z nejdůležitějších profilů pro mikrobiostratigrafie. Řada objevených míst je velmi bohatá na zkameněliny, pro studium vymřelých společenstev je tak významným paleontologickým nalezištěm. Nejvýznamnější jsou výchozy litohlavského souvrství, a především pak Antipleurová rokle, s vrstvou společenstva s mlžem Antipleura bohemica, celosvětově známým pro nejstarší vrstvy devonu. [4]

Dlouhodobým cílem péče udržení, v ideálním případě rozšíření již stávajících skalních stepí a lesostepí. V místech, kde zanikly je žádoucí jejich obnova. V oblastech s lesy by měl být zvyšován podíl přirozených dřevin s pestrou druhovou i věkovou diverzitou. Na území dochází k pravidelnému kosení a redukci dřevin. [5]

Radotínské skály se sousedící cementárnou

Turismus

Radotín je díky své lokalitě výborně dostupnou turistickou atrakcí. Centrální zastávkou je Nádraží Radotín s železniční stanicí, která zaznamenala posílení spojů na trase Praha-Hl. nádraží - Praha-Radotín, dostanete se sem však i autobusovými linkami ze Smíchovského nádraží.[9] Celým územím vedou turistické značky, po kterých můžete dojít například na Karlštejn, do Tetína či do Svatého Jana pod Skalou.[10]

Odkazy

Reference

  1. Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
  2. Nationally designated areas inventory. Dostupné online. [cit. 2021-06-26]
  3. a b c d e f g h i j KUBÍKOVÁ, J.; LOŽEK, V. a kol. Praha - Chráněná území ČR. [s.l.]: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ISBN 80-86064-69-7. 
  4. a b KŘÍŽ, Jiří. Geologické památky Prahy. Praha: Český geologický ústav, 1999. ISBN 80-7075-345-5. 
  5. a b c Radotínské skály [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2017-12-15]. Dostupné online. 
  6. a b NĚMEC, Jan. Pražské radniční aktuality, rozhovory, zpravodajství. Nejpřírodnější část Prahy. Říjen 1998, čís. páté. 
  7. a b Radotínské údolí – přírodní rezervace. botany.cz [online]. [cit. 2017-11-29]. Dostupné online. 
  8. HeidelbergCement v České republice. www.heidelbergcement.cz. Dostupné online [cit. 2017-11-29]. 
  9. Radotín. www.turistika.cz [online]. [cit. 2017-11-30]. Dostupné online. 
  10. RADOTÍNEM!, Žijeme. zijemeradotinem.cz: Tipy na pěší túry v okolí Radotína. zijemeradotinem.cz [online]. [cit. 2017-11-30]. Dostupné online. 

Literatura

  • Mackovčin P., Sedláček M., Chráněná území ČR - Praha, Agentura ochrany přírody a krajiny, 2005
  • Kříž J. Geologické památky Prahy, Český geologický ústav Praha 1999
  • Němec J. Pražské radniční aktuality, rozhovory, zpravodajství - Nejpřírodnější část Prahy, říjen 1998

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Map Prague Geo.png
Autor: MrGreg + Alexrk2 + OpenStreerMaps.org, Licence: CC BY-SA 3.0
Mapa Prahy k využití pro geolokaci vytvořená pomocí OpenStreetMaps.org s úpravou barev a zvýrazněním hranic.
Green pog.svg
Shiny green button/marker widget.
Radotinske skaly5.jpg
Autor: ParizkovaA, Licence: CC BY-SA 4.0
Panorama radotínských skal
Radotinske skaly4.jpg
Autor: ParizkovaA, Licence: CC BY-SA 4.0
Radotínské skály se sousedící cementárnou
Radotinske skaly3.jpg
Autor: ParizkovaA, Licence: CC BY-SA 4.0
Radotínské skály
Radotinske skaly.jpg
Autor: ParizkovaA, Licence: CC BY-SA 4.0
Povrch skal
Radotínské skály.jpg
(c) Zp, CC BY-SA 3.0
Přírodní památka Radotínské skály u Radotínské cementárny (název souboru je špatně)