Rafael del Riego

Rafael del Riego
Narození	9. dubna 1784 Tuña (Asturias)
Úmrtí	7. listopadu 1823 (ve věku 39 let) Madrid
Choť	Teresa del Riego
Příbuzní	Miguel del Riego (sourozenec)
Alma mater	Oviedská univerzita
Profese	politik, důstojník a voják
Commons	Rafael del Riego
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rafael del Riego y Flórez (9. dubna 1784 – 7. listopadu 1823) byl španělským generálem a liberálním politikem.

Životopis

Narodil se 9. dubna 1784 (podle jiných zdrojů 24. listopadu 1785) ve městě Santa María de Tuñas v Asturii. Po absolvování university v Oviedu v roce 1807 se přestěhoval do Madridu, kde vstoupil do armády. Během španělské války za nezávislost byl zajat Francouzi a uvězněn v Escorialu, odkud posléze uprchl.

10. listopadu se zúčastnil bitvy pod Espinosa de los Monteros, po níž se stal opět vězněm. O tři dny později byl přemístěn do Francie, kde se seznámil s revolučními myšlenkami. Nakonec byl propuštěn a cestoval po Anglii a německých státech. Po ukončení napoleonské okupace v roce 1814 se vrátil do Španělska a opět se, už v hodnosti podplukovníka, připojil k armádě.

V průběhu šesti let absolutismu se přidal ke konspiraci svobodných zednářů a liberálů proti králi Ferdinandu VII. V roce 1819 zformoval král 10 praporů na potlačení revoluce v Latinské Americe. Riego velel asturiánskému praporu. Po vstupu do Cádizu 1. ledna 1820 však spolu s ostatními důstojníky zahájil vzpouru a požadoval znovuzavedení ústavy z roku 1812. Riegovy oddíly pochodovaly městy Andalúzie snažíce se roznítit protikrálovské povstání, ale místní obyvatelstvo bylo většinou netečné. Povstání přesto nakonec vypuklo v Galicii a rychle se přehnalo Španělskem. 7. března 1820 byl královský palác v Madridu obklíčen vojáky generála Ballesterose a 10. března král souhlasil s obnovením ústavy.

Nově ustavená „pokroková“ vláda jmenovala Riega polním maršálem a generálním kapitánem Galicie. Dne 8. ledna 1821 převzal velení v Aragónu a přestěhoval se do Zaragozy. Dne 18. června téhož roku si vzal svou sestřenici Mariu Teresu del Riego y Bustillos. 4. září 1821, po neúspěšné republikánské vzpouře, byl falešně obviněn z republikánství a uvězněn. Nicméně jeho popularita rostla a na demonstracích v Madridu bylo požadováno jeho osvobození. V březnu 1822 byl zvolen do Generálních Kortesů (parlamentu) a propuštěn z vězení. Na Kongresu ve Veroně v prosinci 1822 se země Svaté aliance usnesly, že republikánské Španělsko představuje hrozbu rovnováze Evropy, a pověřily Francii znovu v něm zavést absolutní monarchii. 7. dubna 1823 překročila francouzská armáda hranice. Riego, velící 3. armádě, zastavil invazní jednotky i skupinky místních roajalistů. 15. září byl však zrazen, uvězněn ve vesničce Anquillas (Jaén) a nakonec odvlečen do Madridu. Přes slíbenou úplnou amnestii královský soud uznal Riega vinným z velezrady, protože byl jedním z poslanců hlasujících pro návrh zbavit krále moci. 7. listopadu 1823 byl Rafael del Riego na náměstí la Cebada v Madridu oběšen.

Odraz v kultuře

Himno de Riego, píseň napsaná na počest Riega se stala hymnou Druhé španělské republiky (1931–1939). V současné době jeho portrét zdobí budovu Generálních kortesů.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rafael del Riego na Wikimedia Commons