Raikoke
| Raikoke | |
|---|---|
 Raikoke v září 2018 | |
| Vrchol | 551 m n. m. |
| Poloha | |
| Světadíl | Asie |
| Stát |  Rusko |
| Souřadnice | 48°17′ s. š., 153°15′ v. d. |
  Raikoke | |
| Typ | činný stratovulkán |
| Erupce | červen 2019 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Raikoke (také Raykoke) je aktivní stratovulkán a zároveň malý sopečný ostrov patřící ke Kurilským ostrovům a tedy Ruské federaci, kde spadá do Sachalinské oblasti. Jeho nejvyšší bod dosahuje 551 m nad mořem.
Popis
Ostrov, který tvoří samotný vulkán je zhruba kruhového tvaru s rozměry 2,5 × 2,0 km a rozlohou 4,6 km². Raikoke se označuje za stratovulkán, což znamená, že ho tvoří jednotlivé vrstvy sopečného popela a ztuhlých lávových proudů. Většina vyvrhované lávy je čedičová a lávové proudy se vyskytují zejména ve východní polovině ostrova. Kužel vulkánu se tyčí do výšky 551 m, nicméně pod hladinou moře se nachází zbylých 130 m. Sopečný kráter široký 700 m a hluboký 200 m je lemován poměrně příkrými stěnami.
Erupce Raikoke se objevily v letech 1765, 1778, 1924 a 2019. Podle osmi bodové stupnice (Index vulkanické aktivity) se erupce z let 1778 a 1924 hodnotí stupněm VEI 4 nebo vyšší. Právě výbuch v 18. století byl v nedávné době ten největší a zcela zničil horní třetinu ostrova. Zároveň bylo 15 osob zabito dopadajícími sopečnými pumami a je to tak jediný známý případ, kdy sopka způsobila úmrtí osob.
K poslední větší erupci došlo 22. června 2019, kdy erupční sloupec dosáhl výšky 13–17 km. Tím se do stratosféry dostal sopečný popel a emise oxidu siřičitého.
Historie
Raikoke byl zřejmě poprvé navštíven loveckými a rybářskými výpravami Ainuů, ale v době evropského kontaktu nedošlo k trvalému osídlení. První mapa, na níž se ostrov objevil, byla z roku 1644. Znázorňovala území klanu Macumae, šógunátu Tokugawa.
Podepsáním smlouvy ze Šimody v roce 1855, se Raikoke dostal pod správu Ruské říše. O 20 let později, se Petrohradskou smlouvou navrátil zpět Japonskému císařství. Po druhé světové válce se dostal pod kontrolou Sovětského svazu a nyní je součástí Ruské federace.
Fauna
Raikoke je jedním z pěti hlavních míst, která obývá lachtan ušatý. Na ostrově hnízdí také alkoun holubí, racek tříprstý, alkounek chocholatý a alkounek papouškovitý. Kapitán Henry James Snow uvedl, že v roce 1883 obývalo ostrov asi 15 000 lachtanů medvědích. Avšak v 90. letech 20. století zde bylo zaznamenáno pouze několik kusů, což byl jistě následek nadměrného lovu.
Galerie
Alkounek papouškovitý
Reference
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Raikoke na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Autor: Uwe Dedering, Licence: CC BY-SA 3.0
Location map of Russia.
EquiDistantConicProjection : Central parallel :
* N: 54.0° N
Central meridian :
* E: 100.0° E
Standard parallels:
* 1: 49.0° N * 2: 59.0° NMade with Natural Earth. Free vector and raster map data @ naturalearthdata.com.
This is a solid red equilateral triangle, which can symbolize or indicate many things, including the the symbol for fire in the books by Franz Bardon.
Parakeet Auklet (Cyclorrhynchus psittacula)
- first upload: Feb 27, 2005 - en:Wikipedia by en:User:Sabine's Sunbird
.jpg)
Autor: Astronaut photograph ISS059-E-119250 was acquired on June 22, 2019, with a Nikon D5 digital camera and is provided by the ISS Crew Earth Observations Facility and the Earth Science and Remote Sensing Unit, Johnson Space Center. The image was taken by a member of the Expedition 59 crew. The image has been cropped and enhanced to improve contrast, and lens artifacts have been removed., Licence: CC BY 2.0
Unlike some of its perpetually active neighbors on the Kamchatka Peninsula, Raikoke Volcano on the Kuril Islands rarely erupts. The small, oval-shaped island most recently exploded in 1778 and 1924.
The dormant period ended around 4:00 a.m. local time on June 22, 2019, when a vast plume of ash and volcanic gases shot up from its 700-meter-wide crater. Several satellites — as well as astronauts on the International Space Station — observed as a thick plume rose and then streamed east as it was pulled into the circulation of a storm in the North Pacific.
On the morning of June 22, astronauts shot a photograph of the volcanic plume rising in a narrow column and then spreading out in a part of the plume known as the umbrella region. That is the area where the density of the plume and the surrounding air equalize and the plume stops rising. The ring of clouds at the base of the column appears to be water vapor.