Raimund Mrázek
Raimund Mrázek | |
---|---|
Podplukovník generálního štábu Raimund Mrázek (1945) | |
Narození | 29. srpna 1897 Oplocany u Přerova, Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 11. srpna 1972 (ve věku 74 let) Praha, Československo |
Vojenská kariéra | |
Sloužil | československá armáda |
multimediální obsah na Commons |
Raimund Mrázek (29. srpna 1897 v Oplocanech u Přerova – 11. srpna 1972 v Praze)[1] byl za první světové války příslušníkem československých legií v Rusku.[1] Po návratu do Československa se stal důstojníkem prvorepublikové armády a před druhou světovou válkou prošel různými štábními funkcemi.[1] Po vyhlášení protektorátu byla československá armáda rozpuštěna a bývalý podplukovník generálního štábu Raimund Mrázek se zapojil do vojenských protiněmeckých ilegálních odbojových struktur.[1] Těsně před koncem druhé světové války v Praze sehrál významnou úlohu v procesu sjednocování vojenského odboje. Během Pražského květnového povstání 1945 zastával Raimund Mrázek funkci náčelníka štábu povstaleckého velitelství "Alex".[1] Zde koordinoval činnost povstaleckých skupin na venkově s bojem Pražanů na barikádách ve vnitřních částech města.[1] Jeho vojenská kariéra (dosáhl hodnosti brigádního generála) byla přerušena těsně před a po Únoru 1948. Za účast v protikomunistickém odboji byl v roce 1949 odsouzen k odnětí svobody a po letech pobytu v komunistických lágrech ho v roce 1960 tehdejší prezident ČSSR amnestoval.[1]
Životopis
Od studenta k příslušníku československých legií v Rusku
V letech 1913 až 1915 studoval Raimund Mrázek na Vyšší průmyslové škole v Brně. Po vypuknutí první světové války byl jako jednoroční dobrovolník povolán ke 13. zeměbraneckému pluku v Olomouci. Po absolvování základního výcviku byl odvelen na východní frontu. Tady padl (v hodnosti svobodníka) dne 20. července 1916 do ruského zajetí. Do československých legií se přihlásil společně s Heliodorem Píkou v říjnu 1916 v Babrujsku.[1] [p. 1]
V československých legiích v Rusku
V československých legiích absolvoval Raimund Mrázek nejprve dělostřelecký kurz a poté později i důstojnické zkoušky. Na transsibiřské magistrále působil v různých dělostřeleckých jednotkách. Do Československa se vrátil v hodnosti nadporučíka s 22. lodním transportem československých legií na lodi Amerika (America).[1] [p. 2]
Z Ruska zpět ve vlasti
V Československu se Raimund Mrázek rozhodl stát se vojákem z povolání. V důstojnických funkcích prošel postupně několika útvary. V listopadu 1926 zahájil studium na Válečné škole v Praze. Školu úspěšně dokončil a v hodnosti majora byl dne 31. července 1929 přeložen ke skupině důstojníků generálního štábu.[1]
V letech 1929 až 1937 pak Raimund Mrázek prošel různými štábními funkcemi. K 1. říjnu 1937 byl pověřen velením dělostřeleckého pluku 51 v Brandýse nad Labem. V zářijové mobilizaci v roce 1938 působil ve funkci podnáčelníka štábu II. sboru a dostalo se mu od jeho nadřízených velmi dobrého hodnocení.[1]
V ilegálních strukturách protektorátu
Po 15. září 1939 byl pověřen generálem Aloisem Eliášem úkoly zpravodajského charakteru v průmyslu u firmy ASAP (akciové společnosti pro automobilový průmysl).[1] Později se Raimund Mrázek zapojil do práce v důstojnických ilegálních odbojových strukturách.[1]
V Pražském květnovém povstání 1945
Ke konci druhé světové války v Praze hrál důležitou roli v procesu sjednocení vojenského odboje. Byl to právě Raimund Mrázek, kdo inicioval příjezd generála Františka Slunečka do Prahy:[1]
- Na příkaz podplukovníka generálního štábu Raimunda Mrázka dopravil podplukovník duchovní služby Bohumil Radechovský (po pěti a půl rocích v ilegalitě) generála Františka Slunečka do Prahy. Tady se dne 30. dubna 1945 v kancelářích Dunajské plavební společnosti (Na Poříčí 1933/36 Praha 1 Staré Město – Josefov[6]) uskutečnila první schůzka zástupců vojenského odboje. Zde se s generálem Slunečkem sešel generál Karel Kutlvašr, podplukovník generálního štábu Raimund Mrázek, velitel Generálního velitelství četnictva a policie podplukovník Ing. Antonín Sameš a další, aby ustavili povstalecké velitelství Alex.[6] Generál Slunečko pak od 1. května 1945 do zahájení Pražského povstání bydlel v bytě majora Theodora Pokorného na adrese Ševčíkova 1421/6, Praha 3 (od roku 1904 do 1947 se ulice jmenovala Bendlova).[7][8]
Raimund Mrázek také organizoval užší spolupráci mezi skupinami „Bartoš“ a „Alex“:[1]
- Historici dnes (2016) připomínají, že ačkoliv Květnové povstání na jaře 1945 v Praze bylo především spontánní akcí, která byla odstartována bez velké koordinace a centrálního vedení, nelze zpochybnit fakt, že bylo systematicky připravováno (zejména v posledních dvou týdnech) především skupinami českých důstojníků, mezi nimiž hráli hlavní roli bývalí legionáři – podplukovníci generálního štábu František Bürger (skupina "Bartoš") a Raimund Mrázek (skupina "Alex").[9][10]
- Generál Zdeněk Novák
- Generál František Slunečko („Alex“)
- Velitelství „Alex“. Zleva doprava: Theodor Pokorný; František Slunečko; Zdeněk Novák; Karel Neubert; Raimund Mrázek
- Velitelství „Bartoš“. Zleva doprava: sedící Karel Kutlvašr, sedící v košili Jaromír Nechanský, stojící v náklonu František Bürger-Bartoš
- Generál Karel Kutlvašr
- František Bürger-Bartoš
Těsně po skončení druhé světové války se Raimund Mrázek účastnil (ve funkci náčelníka štábu povstaleckého velitelství „Alex“) akce „zajištění pohraničí v severních Čechách“:[1]
- Dne 10. května 1945 se generál Zdeněk Novák ujal velení nad všemi jednotkami podřízenými velitelství Alex.[11] Generál František Slunečko se stal jeho zástupcem. Po příjezdu vlády do Prahy byli generál Zdeněk Novák a náčelník štábu podplukovník Raimund Mrázek přijati ministrem obrany generálem Ludvíkem Svobodou.[11] Zde obdrželi poslední rozkaz určený velitelství Alex: obsadit pohraničí historických zemí a vyčistit zalesněné oblasti od zbytků německých vojsk. Obsazením pohraničních území naplnilo velitelství Alex svoje poslání a zastavilo svoji činnost.[11]
Léta 1945 až 1948
Ještě v druhé polovině roku 1945 se Raimund Mrázek stal členem přijímací komise pro důstojníky a rotmistry. Funkci náčelníka československé vojenské mise v SSSR převzal v Moskvě k 1. prosinci 1945.[1] Když byla tato komise zrušena, stal se Raimund Mrázek od 1. dubna 1946 (rovněž v Moskvě) československým vojenským a leteckým atašé. Ještě téhož roku (1946) byl pak povýšen do hodnosti brigádního generála.[1] Na konci roku 1946 byl z funkce vojenského a leteckého přidělence (atašé) v Moskvě odvolán a převelen zpět do Prahy. V lednu 1947 byl Raimund Mrázek přemístěn k velitelství 1. oblasti a zde mu byla svěřena funkce velitele dělostřelectva.[1] Po Únoru 1948 byl sice povolán 1. března 1948 ještě do kurzu pro vyšší velitele, ale vzápětí pak od 5. března 1948 dostal rozkazem nástup na tříměsíční zdravotní dovolenou. Od 1. června 1948 byl pak definitivně (ve věku 51 let) přeložen do výslužby.[1]
V protikomunistickém odboji
Když byl dne 5. května 1948 zatčen ve vojenské nemocnici, kde se zotavoval po operaci žlučníku, jeho přítel divizní generál Heliodor Píka zapojil se Raimund Mrázek do protikomunistického odboje.[1] Jeho angažmá v tomto 3. odboji trvalo jen půl roku. Již na počátku listopadu 1948 byl Raimund Mrázek za svoje protirežimní aktivity zatčen. V únoru 1949 jej odsoudili k doživotnímu věznění, ale rozsudek byl změněn na trest 25 let odnětí svobody.[1] Do Prahy se Raimund Mrázek vrátil až 9. května 1960 poté, co prošel komunistickými pracovními tábory a věznicemi v Ruzyni, Leopoldově a Mírově.[1]
Dne 10. května 1960 byl (s podlomeným zdravím) Raimund Mrázek na základě amnestie prezidenta republiky Antonína Novotného propuštěn na svobodu. Zemřel za dvanáct let poté dne 11. srpna 1972 ve věku 74 let.[1]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Raimund Mrázek se přihlásil do československých legií dne 10. září 1916 v Bobrujsku.[2] Heliodor Píka se přihlásil do československých legií dne 5. října 1916 tamtéž (v Bobrujsku).[3]
- ↑ Americká transportní loď "USAT America" připlula do Vladivostoku 20. dubna 1920 a Vladivostok opustila v pátek 23. dubna 1920 v 10 hodin ráno. V italském Terstu přistála dne 7. června 1920. Na své palubě přepravila z Ruska do Evropy celkem 5835 československých legionářů - důstojníků a vojáků. Jednalo se o muže ze 4. československého střeleckého pluku Prokopa Velikého a 5. československého střeleckého Pražského pluku T. G. Masaryka, těžkého dělostřeleckého divizionu, muničního divizionu, dělostřeleckých skladů 1. divize a nemocnici č. 1. Celému transportu na lodi America velel plukovník Kroutil, velitel 4. pluku; jeho pomocníkem byl stanoven podplukovník Vedral.[4][5]
Reference
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x MAREK, Jindřich. Barikáda z kaštanů: pražské povstání v květnu 1945 a jeho skuteční hrdinové. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 2005. 415 s. (Svět křídel; 73). Dostupné online. ISBN 80-86808-16-5, ISBN 80-86808-15-7. Kapitola Podplukovník generálního štábu Raimund MRÁZEK - hlavní organizátor a náčelník štábu velitelství "Alex", s. 361. Obsahuje bibliografii; ilustrace, mapy, portréty, plány, faksimile; 24 cm.
- ↑ Záznam vojáka: Rajmund MRÁZEK [online]. databáze legionářů [cit. 2017-01-09]. Dostupné online.
- ↑ Záznam vojáka: Heliodor Píka [online]. databáze legionářů [cit. 2017-01-09]. Dostupné online.
- ↑ Transporty čsl. legií (22. transport; loď: Amerika; trasa: 20/4/1920 Vladivostok 23/4/1920 10 hod. dop. - velitel: plk. Kroutil; složení: 4. pluk + 5. pluk + těžký divizion + muniční divizion + dělostřelecké sklady 1. divize + nemocnice č.1; celkem cca 6000 osob; příjezd do: Terst 07.06.1920 ) [online]. [cit. 2017-01-07]. Dostupné online.
- ↑ JAKL, Tomáš. Evakuace československých vojáků z Vladivostoku [online]. [cit. 2017-01-09]. Dostupné online.
- ↑ a b Padevět Jiří, Průvodce protektorátní Prahou, strana 176
- ↑ Padevět Jiří, Průvodce protektorátní Prahou, strana 443
- ↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík věcný: Alex (povstalecké velitelství)). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 176, 267, 379, 412, 443, 493, 536, 537.
- ↑ MAREK, Jindřich. Největší bitva novodobých českých dějin [online]. [cit. 2016-11-26]. Dostupné online.
- ↑ Květnové povstání v Praze [online]. [cit. 2016-11-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c FRANTIŠEK, Kubka. ed. Zpráva o vzniku, organisaci a bojových akcích při osvobozenském boji skupiny generála Zdeňka Nováka a generála Fr. Slunečko (krycí jméno Alex). [online]. Praha: Ministerstvo národní obrany, 1945]. 9 s., [25] s. obr. příl., 1945-06-30 [cit. 2016-07-13]. Dostupné online.
Literatura
- Marek, Jindřich. Barikáda z kaštanů: pražské povstání v květnu 1945 a jeho skuteční hrdinové. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 2005. 415 s. Svět křídel; 73. ISBN 80-86808-16-5.
- Kubka, František, ed. Zpráva o vzniku, organisaci a bojových akcích při osvobozenském boji skupiny generála Zdeňka Nováka a generála Fr. Slunečko (krycí jméno Alex). Praha: [Ministerstvo národní obrany, 1945?]. 9 s., [25] s. obr. příl. (dobové fotografie z květnového povstání 1945)
Související články
- Povstalecké velitelství Alex
- Vojenské velitelství Velké Prahy Bartoš
- Vysídlení Němců z Československa
- Masakry Němců na jaře a v létě 1945
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Raimund Mrázek na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Záběr z povstaleckého Vojenského velitelství Velké Prahy „Bartoš“ (VVVP „Bartoš“), Praha, květen 1945. Vlevo sedí brigádní generál Karel Kutlvašr; uprostřed sedí (jen v košili) kapitán Jaromír Nechanský (příslušník výsadku Platinium-Pewter) - zde ve funkci předsedy vojenské komise České národní rady (ČNR); po levici Nechanského stojí (v mírném náklonu) podplukovník generálního štábu František Bürger-Bartoš - zde ve funkci náčelníka štábu VVVP „Bartoš“
Záběr z povstaleckého velitelství "Alex" po skončení Pražského květnového povstání 1945. Zleva do prava: major pěchoty Theodor Pokorný; brigádní generál František Slunečko; brigádní generál Zdeněk Novák; nadporučík v záloze, bývalý šéfredaktor "Pestrého týdne" nakladatel Karel Neubert; podplukovník generálního štábu Raimund Mrázek. Praha, květen 1945.
Zdeněk Novák (* 1891 - 1988) byl v první světové válce příslušník československých legií v Rusku; v roce 1928 povýšen do hodnosti brigádního generála. Během druhé světové války byl členem ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa (ON), která působila na území Protektorátu. Počátkem roku 1942 velel ON a pomáhal obnovovat Němci zničenou strukturu této organizace. Dne 22. června 1944 byl zatčen Gestapem, následně vyslýchán a mučen. Dne 5. května 1945 byl z vězení osvobozen pražskými povstalci. Navzdory podlomenému zdraví se zapojil do řízení operací povstaleckého velitelství „Alex“, jemuž do té doby velel generál František Slunečko. Po druhé světové válce byl povýšen nejprve na divizního (1. 8. 1945) a později armádního generála (1. 4. 1946) a do konce roku 1950 vykonával funkci velitele Vojenské oblasti 3 v Brně. Dne 3. ledna 1951 byl zatčen, k 31. říjnu téhož roku propuštěn z vojenské činné služby a následně degradován na vojína v záloze. V roce 1954 byl odsouzen k 18 letům za velezradu a uvězněn. V roce 1956 byl na základě prezidentské milosti propuštěn. V roce 1967 byl rehabilitován a zároveň mu byla vrácena vojenská hodnost. Zemřel 23. října 1988 v obci Zadní Třebaň.
František Slunečko (* 1886 - 1963) byl český generál, legionář první světové války, za protektorátu člen vojenské ilegální organizace Obrana národa, vedoucí ilegální vojenské skupiny ALEX a vojenský velitel Čech při Pražském kětnovém povstání 1945. V padesátých letech dvacátého století byl zatčen StB, po propuštění z vyšetřovací vazby se musel (1951) vystěhovat z Prahy do Branžeže (okres. Mnichovo Hradiště). V roce 1998 byl vyznamenán (in memoriam) Řádem bílého lva - vojenské skupiny III. třídy.
Podplukovník generálního štábu Raimund Mrázek (* 29. srpna 1897 nebo * 29. srpna 1891 Oplocany - ???) byl významným členem - náčelníkem štábu povstaleckého velitelství "Alex" v době Pražského květnového povstání 1945 (zhruba od 30. dubna 1945 do 10. května 1945) Po druhé světové válce byl dekretem prezidenta republiky ze dne 25. října 1946 povýšen do hodnosti divizního generála (s účinností ode dne 1. května 1944).
František Bürger-Bartoš (25. listopadu 1898 v Čertyni – 15. října 1964 v Praze) byl za první světové války příslušníkem československých legií na italské frontě. Po první světové válce vstoupil se zkušenostmi zpravodajce do československé prvorepublikové armády a dosáhl důstojnické hodnosti (podplukovník generálního štábu). Za protektorátu se účastnil (v řadách vojenské ilegální organizace Obrana národa) protiněmeckého odboje. V Pražském květnovém povstání roku 1945 zastával funkci náčelníka štábu povstaleckého Vojenského velitelství Velké Prahy "Bartoš" a organizoval bojovou činnost pražských povstalců. Po druhé světové válce byl povýšen do hodnosti brigádního generála, ale na samém začátku 50. let dvacátého století se stal politickým vězněm a byl dokonce degradován na vojína. Koncem roku 1957 byl zproštěn obžaloby a byla mu navrácena generálská hodnost. O pět let později ochrnul po mozkové mrtvici a poslední dva roky svého života prožil upoután na lůžko. Výřez z fotografie datované k roku 1945.
Karel Kutlvašr (27. ledna 1895, Michalovice – 2. října 1961, Praha) byl československý legionář, důstojník a generál, který velel Pražskému květnovému povstání 1945 a po Únoru 1948 se stal obětí politické perzekuce ze strany komunistického režimu. Fotografie datovaná k roku 1945.