Rajko Daskalov

Rajko Daskalov
Stranická příslušnost
Členství	Bulharský agrární lidový svaz
Narození	21. prosince 1886 nebo 10. října 1886 Bjala Čerkva
Úmrtí	26. srpna 1923 (ve věku 36 let) Podolí
Příbuzní	Stefan Daskalov (sourozenec)
Alma mater	Humboldtova univerzita
Profese	politik a důstojník
Commons	Rayko Daskalov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rajko Ivanov Daskalov (bulharsky Райко Иванов Даскалов, (21. prosince 1886 Bjala Čerkva, Bulharské knížectví – 26. srpna 1923 Praha^[1]) byl bulharský politik Bulharského agrárního lidového svazu. Bojoval jako dobrovolník v první balkánské válce. V roce 1915 byl zatčen poté, co v rámci bulharské státní správy podporoval britsko–francouzský pokus o přijetí Bulharska na stranu Dohody, které dosavadně bojovalo v první světové válce po boku Německa a Rakouska-Uherska. Jako jeden z vůdců republikánského povstání v roce 1918 byl osvobozen a organizoval vojenské povstání proti vládě. Po abdikaci bulharského cara Ferdinanda I. a kapitulaci Bulharska, zasedal v letech 1919–1923 jako prominentní člen vlád agrární strany.

Poté, co byl v roce 1923 vyslán jako zplnomocněný velvyslanec do Československa, proběhl v Bulharsku 9. června armádou podporovaný státní převrat, který sesadil vládu premiéra Aleksandra Stambolijského, který byl následně popraven. Daskalov se poté snažil získat mezinárodní podporu evropských zemí a vytvořil exilovou agrární vládu. Stal se hlavním oponentem bulharského režimu a takzvané Vnitřní makedonské revoluční organizace (VMRO).

Rajko Daskalov byl 26. srpna 1923 zastřelen v Holečkově ulici v Praze na Smíchově Jordanem Ciconkovem, na rozkaz Todora Aleksandrova, vůdce Vnitřní makedonské revoluční organizace.

Atentátník Ciconkov byl zatčen. Ciconkova zastupoval český nacionalistický advokát Jan Renner, národně-demokratický novinář a poradce Karla Kramáře. Na obhajobu Ciconkova vystoupil i malíř Ivan Mrkvička. Jeho obhajoba stála na důkazech v jeho prospěch, že jednal pod výhrůžkami smrtí od členů VMRO. V pražském soudním procesu následně nebyl shledán vinným a byl propuštěn. Vzhledem k diplomatickému tlaku Království Srbů, Chorvatů a Slovinců byl následně jeho proces obnoven a v říjnu 1924 byl odsouzen k 20 letům v žaláři. Byl uvězněn v Táboře, následně byl přesunut do kartouzské věznice ve Valdicích. V lednu 1926 spáchal sebevraždu.

Daskalov byl původně pohřběn v Praze na Olšanech. Jeho pohřeb doprovázely kontroverze některých bulharských studentů v Praze, kteří projevovali odpor k jeho osobě. V roce 1946 byly jeho ostatky převezeny zpět do Sofie.^[2]

V místě atentátu v Holečkově ulici se nacházela pamětní deska, odhalena v roce 1925. Nyní se nachází neznámo kde.^[3]

Deska byla opatřena textem v češtině a bulharštině:

Dne 26. VIII. 1923 r.
Zde byl zavražděn najatými vrahy
Dr Rajko Daskalov,
bulharský ministr,
velký Slovan a bojovník za svobodu,
demokracii a republiku.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rajko Daskalov na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rajko Daskalov na Wikimedia Commons