Rak Gouldův
 Rak Gouldův | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 ohrožený druh[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Třída | rakovci (Malacostraca) |
| Řád | desetinožci (Decapoda) |
| Čeleď | Parastacidae |
| Rod | Astacopsis |
| Binomické jméno | |
| Astacopsis gouldi Clark, 1936 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rak Gouldův (Astacopsis gouldi) neboli velerak tasmánský je největší žijící sladkovodní bezobratlý živočich, tedy i rak. Patří do čeledi Parastacidae. Jako endemit obývá vodní toky v Tasmánii, domorodý název je tayatea. Dorůstá až 80 cm délky těla a váhy 6 kg. Je to největší vodní makrofág Tasmánie, v současné době jsou ale stavy tohoto raka zdecimované natolik, že je zařazen do červené knihy ohrožených živočichů.[2] Ohrožení pro tento druh představuje i degradace prostředí a ztráta vhodných habitatů. V současnosti jsou vzácní jedinci přesahující hmotnost 2 kg. Příbuzným druhem je Astacopsis franklini.
Popis
Samice má párové vývody pohlavních cest (gonopóry) u báze třetího páru kráčivých končetin, samec u pátého páru. Základní barva těla je černá nebo tmavě hnědá, klepeta jsou masivní. Při ohrožení stáhne rak zadeček (abdomen) pod tělo, roztáhne končetiny s klepety a klepeta rozevře. Také vztyčí tykadla a lišty (scaphocerit).
Biologie
Jedná se o teritoriální druh, kdy jeden samec agresivně hlídá území, na kterém střeží harém několika pohlavně dospělých samic. Je omnivorní, v jeho potravě se vyskytuje rostlinná i živočišná složka. Roste velice pomalu, mláďata měří po vylíhnutí pouhých 6 mm. Samci pohlavně dospívají v devíti, samice dokonce až ve čtrnácti letech. K páření dochází na podzim, každá samice se ale páří pouze jednou za dva roky a vajíčka klade následující léto.[3] Velerak tasmánský může žít několik desítek let, obvykle se udává až 40 let. Jedná se tedy o typického K-stratéga, který kromě člověka nemá přirozeného nepřítele. Osamostatnělá mláďata se ukrývají na mělčinách pod ponořenými kmeny stromů, dospělí raci preferují hlubší vodu.[4]
Habitat
Velerak tasmánský vyžaduje dobře prokysličenou vodu, jejíž teplota nestoupá přes 18 °C. Vyhovuje mu pomalé proudění vody a malý zákal. Výhodou jsou břehy porostlé vegetací a ponořené kmeny a větve stromů.[5]
Etymologie druhového jména
Latinské druhové jméno gouldi odkazuje na anglického biologa Johna Goulda, na jehož počest byl tento rak pojmenován.
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.2. 4. září 2021. Dostupné online. [cit. 2021-10-05]
- ↑ T. WALSH & N. DORAN (2010). "ASTACOPSIS GOULDI". IUCN RED LIST OF THREATENED SPECIES. VERSION 3.1. INTERNATIONAL UNION FOR CONSERVATION OF NATURE. RETRIEVED OCTOBER 5, 2010.
- ↑ Hamr, P. (1990). Comparative reproductive biology of the Tasmanian freshwater crayfishes Astacopsis gouldi Clark, Astacopsis franklinii, Gray and Parastacoides tasmanicus Clark (Decapoda: parastacidae) (Doctoral dissertation, University of Tasmania). [online].
- ↑ Hamr Premek. 1997. A Giant's Tale: the life history of Astacopsis gouldi (Decapoda: Parastacidae) a freshwater crayfish from Tasmania. Freshwater Crayfish 11 pp. 13-33. [online].
- ↑ DAVIES, P. E., COOK, L. S. J., MUNKS, S. A., & MEGGS, J. (2005). ASTACOPSIS GOULDI CLARK: HABITAT CHARACTERISTICS AND RELATIVE ABUNDANCE OF JUVENILES (DOCTORAL DISSERTATION). [s.l.]: [s.n.]
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu rak Gouldův na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Autor: Stemonitis, Licence: CC BY-SA 3.0
A dry specimen of Astacopsis gouldi, the Tasmanian giant freshwater crayfish, on display in the Oxford University Museum of Natural History.