Rak Gouldův

Jak číst taxoboxRak Gouldův
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Třídarakovci (Malacostraca)
Řáddesetinožci (Decapoda)
ČeleďParastacidae
RodAstacopsis
Binomické jméno
Astacopsis gouldi
Clark, 1936
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rak Gouldův (Astacopsis gouldi) neboli velerak tasmánský je největší žijící sladkovodní bezobratlý živočich, tedy i rak. Patří do čeledi Parastacidae. Jako endemit obývá vodní toky v Tasmánii, domorodý název je tayatea. Dorůstá až 80 cm délky těla a váhy 6 kg. Je to největší vodní makrofág Tasmánie, v současné době jsou ale stavy tohoto raka zdecimované natolik, že je zařazen do červené knihy ohrožených živočichů.[2] Ohrožení pro tento druh představuje i degradace prostředí a ztráta vhodných habitatů. V současnosti jsou vzácní jedinci přesahující hmotnost 2 kg. Příbuzným druhem je Astacopsis franklini.

Popis

Samice má párové vývody pohlavních cest (gonopóry) u báze třetího páru kráčivých končetin, samec u pátého páru. Základní barva těla je černá nebo tmavě hnědá, klepeta jsou masivní. Při ohrožení stáhne rak zadeček (abdomen) pod tělo, roztáhne končetiny s klepety a klepeta rozevře. Také vztyčí tykadla a lišty (scaphocerit).

Biologie

Jedná se o teritoriální druh, kdy jeden samec agresivně hlídá území, na kterém střeží harém několika pohlavně dospělých samic. Je omnivorní, v jeho potravě se vyskytuje rostlinná i živočišná složka. Roste velice pomalu, mláďata měří po vylíhnutí pouhých 6 mm. Samci pohlavně dospívají v devíti, samice dokonce až ve čtrnácti letech. K páření dochází na podzim, každá samice se ale páří pouze jednou za dva roky a vajíčka klade následující léto.[3] Velerak tasmánský může žít několik desítek let, obvykle se udává až 40 let. Jedná se tedy o typického K-stratéga, který kromě člověka nemá přirozeného nepřítele. Osamostatnělá mláďata se ukrývají na mělčinách pod ponořenými kmeny stromů, dospělí raci preferují hlubší vodu.[4]

Habitat

Velerak tasmánský vyžaduje dobře prokysličenou vodu, jejíž teplota nestoupá přes 18 °C. Vyhovuje mu pomalé proudění vody a malý zákal. Výhodou jsou břehy porostlé vegetací a ponořené kmeny a větve stromů.[5]

Etymologie druhového jména

Latinské druhové jméno gouldi odkazuje na anglického biologa Johna Goulda, na jehož počest byl tento rak pojmenován.

Reference

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.2. 4. září 2021. Dostupné online. [cit. 2021-10-05]
  2. T. WALSH & N. DORAN (2010). "ASTACOPSIS GOULDI". IUCN RED LIST OF THREATENED SPECIES. VERSION 3.1. INTERNATIONAL UNION FOR CONSERVATION OF NATURE. RETRIEVED OCTOBER 5, 2010. 
  3. Hamr, P. (1990). Comparative reproductive biology of the Tasmanian freshwater crayfishes Astacopsis gouldi Clark, Astacopsis franklinii, Gray and Parastacoides tasmanicus Clark (Decapoda: parastacidae) (Doctoral dissertation, University of Tasmania). [online]. 
  4. Hamr Premek. 1997. A Giant's Tale: the life history of Astacopsis gouldi (Decapoda: Parastacidae) a freshwater crayfish from Tasmania. Freshwater Crayfish 11 pp. 13-33. [online]. 
  5. DAVIES, P. E., COOK, L. S. J., MUNKS, S. A., & MEGGS, J. (2005). ASTACOPSIS GOULDI CLARK: HABITAT CHARACTERISTICS AND RELATIVE ABUNDANCE OF JUVENILES (DOCTORAL DISSERTATION). [s.l.]: [s.n.] 

Externí odkazy


Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 EN cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Astacopsis gouldi Oxford museum specimen.jpg
Autor: Stemonitis, Licence: CC BY-SA 3.0
A dry specimen of Astacopsis gouldi, the Tasmanian giant freshwater crayfish, on display in the Oxford University Museum of Natural History.