Rakev ve snu viděti…

Rakev ve snu viděti…
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazykčeština
Délka86 min
Žánryfilmová komedie
kriminální film
ScénářJiří Karásek
František Břetislav Kunc
Jaroslav Mach
RežieJaroslav Mach
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleBohumil Šmída
Jaroslava Obermaierová
Zdeněk Dítě
Čestmír Řanda
Lubomír Kostelka
… více na Wikidatech
HudbaFerdinand Havlík
KameraJiří Tarantík
KostýmyJan Kropáček
StřihZdeněk Stehlík
ZvukRoman Hloch
Výroba a distribuce
Premiéra26. července 1968 (Československo)
DistribuceÚstřední půjčovna filmů
Rakev ve snu viděti… na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

„Rakev ve snu viděti…“ je československá filmová kriminální komedie režiséra Jaroslava Macha s Bohumilem Šmídou v hlavní roli, natočená v roce 1968.

Kreslíř Jiří Winter Neprakta vytvořil pro film nejen filmový plakát, ale i reklamy exkluzivního hotelu U bezhlavého rytíře a též dvoje titulky. První titulky nebyly z politického hlediska schváleny.[1]

Děj

Film volně navazuje na velmi úspěšnou filmovou kriminální komedii Nahá pastýřka z roku 1966. Děj se odehrává na zámku Ronov (natáčeno na zámku Orlík) jako film Nahá pastýřka. Zámek byl přestavěn na hotel U bezhlavého rytíře, jehož vedoucím je Felix Pacínek (Bohumil Šmída). V nabídce hotelu jsou v nabídce netradiční služby, jako např. svatba v mučírně, hostina v hladomorně, únos Černým hulánem či nocleh v rodinné hrobce pánu z Ronova. Kvůli tomu hotelu hrozí zavření, přičemž z nesnází se mu snaží pomoci kapitán VB Tronda (Vladimír Menšík), který mj. doporučuje vedoucímu Pacínkovi knihu „Klub podivných živností[2]“ od G.K. Chestertona, kde se skutečně hovoří o vysazování macešek do podoby nápisů, které vyhrožují smrtí. Pacínka tato kniha inspiruje k vysazení nápisu „Všichni zemřete“.

Obsazení

Bohumil Šmídavedoucí hotelu Felix Pacínek
Jaroslava Obermaierovázpěvačka Zuzana Korejsová / pokladní Božena Klečáková
Zdeněk Dítělupič a dirigent jazzového orchestru Rudolf Vengloš
Čestmír Řandalupič a saxofonista Milan Weyr
Lubomír Kostelkalupič a trumpetista Čestmír Kosík
František Peterkalupič a hráč na bicí Josef Balda
Pavel Landovskýlupič a basista Zdeněk Štýbr
Vladimír Menšíkkapitán VB Tronda
Jan Skopečekmajor VB Jarda Bergl
Zdeněk Řehořkriminalista Patras
Oldřich Velenkapitán VB Václav Roj
Libuše Havelkováhouslistka Ema, Kosíkova žena
Slávka Budínovázralá dáma
Kateřina KlumparováKvětuška, Pacínkova žena
Miloš Nedbalprofesor Nykl
Václav Lohniskývrchní číšník Stěhule
Josef Chvalinanáměstek ředitele
Vladimír Jedenáctíkporybný Ventura
Béďa Lakkustod

Dále hrají: Consuela Morávková (nevěsta Blanka Svobodová), Jan Pohan (ženich Richard Bezděk), Vilda Marzin (doktor Pavlousek), František Miroslav Doubrava (ženich Arnošt Velebný), Helena Růžičková (nevěsta Antonie Drobná), Arnošt Faltýnek (strejda), Zora Polanová (úřednice banky), Lubomír Bryg (hlavní pokladník), Antonín Soukup (dědeček), Jindřich Blažíček (host), Miroslav Homola (vedoucí), Gino Hašler, Rudolf Kudrnáč a Ferdinand Šafránek (novináři), Vladimír Linka, Jiřina Součková a Jana Krampolová (pokladní), Ladislav Mrnka (vazoun), Vítězslav Černý, Josef Koza a Vojtěch Kheck (příslušníci VB), Zdeněk Týle (průvodčí), František Závěta (číšník), Josef Šulc (kriminalista), kouzelník Karlini, Skupina historického šermu "Mušketýři a bandité" ÚDA a Duo Štandy.

Tvůrci a štáb

  • Režie: Jaroslav Mach
  • Původní filmový námět: Jiří Karásek, Jaroslav Mach
  • Scénář: Jiří Karásek, František Břetislav Kunc, Jaroslav Mach
  • Dramaturg: Václav Nývlt, Jan Libora
  • Kamera: Jiří Tarantík
  • Vedoucí výroby: Miloš Stejskal
  • Hudba: Ferdinand Havlík
  • Nahrál: Orchestr Ferdinanda Havlíka a Filmový symfonický orchestr (řídil František Belfín)
  • Výtvarník kostýmů: Jan Kropáček
  • Výtvarník dekorací: Karel Černý
  • Výtvarná spolupráce: Jiří Winter Neprakta
  • Zvuk: Roman Hloch
  • Střih: Zdeněk Stehlík
  • Umělecký maskér: Stanislav Petřek
  • Dále spolupracovali: Vladimír Mácha (výprava), Miloslava Skořepová, Daniela Burgetová a František Kauler (kostýmy), Eliška Štíbrová (pomocná režisérka), Karel Brchel (asistent režie), Zdenka Karlovská (skriptka), Jan Kváča (II. kameraman), Bohumil Paris (asistent kamery), Rudolf Buneš a Anna Volšičková (maskéři), Jaromír Kallista a Jaroslav Koucký (zástupci vedoucího výroby), Vít Pešina (asistent výroby), Bohumil Dudař (asistent architekta), Miloslava Vojnová (asistentka střihu), Jaroslav Trousil a Karel Ješátko (fotoreportéři)

Návštěvnost

Od své premiéry v červenci 1968 až do 31. prosince 1975, kdy byl vyřazen z distribuce, vidělo film v českých kinech v rámci 5 019 představení celkem 521 621 diváků.[3][4]

Odkazy

Reference

  1. NEPRAKTA. Tučná linka černou tuší, aneb Nepraktycké vzpomínání. Praha: Epoche 274 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7425-131-3, ISBN 80-7425-131-4. OCLC 823576964 
  2. CHESTERTON, G. K. The club of queer trades. New York: Dover xii, 146 pages s. Dostupné online. ISBN 0-486-25534-4, ISBN 978-0-486-25534-7. OCLC 15631838 
  3. KOLEKTIV AUTORŮ. Československý film a filmová distribuce I. Katalog dlouhých zvukových hraných filmů 1930–1987. Praha: Ústřední půjčovna filmů, 1988. 297 s. S. 190. 
  4. BŘEZINA, Václav. Lexikon českého filmu: 2000 filmů 1930–1997. 2. vyd. Praha: Cinema, 1997. 554 s. ISBN 80-85933-13-6. S. 347. 

Literatura

Monografie
  • KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film IV. 1961–1970. 1. vyd. Praha: Národní filmový archiv, 2004. 693 s. ISBN 80-7004-115-3. 
  • BŘEZINA, Václav. Lexikon českého filmu: 2000 filmů 1930–1997. 2. vyd. Praha: Cinema, 1997. 554 s. ISBN 80-85933-13-6. 
Články v periodikách
  • FRANCL, Gustav. Sny a skutečnost. Kino. Praha: Orbis, 8. srpen 1968, roč. 23, čís. 16, s. 3. ISSN 0323-0295. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“