Rakouské císařství

Rakouské císařství Kaisertum Österreich ↓ 1804–1867 ↓ vlajka znak
Hymna Gott erhalte Franz den Kaiser („Zachovej nám, Hospodine, Františka císaře“)
Motto Alles Erdreich ist Österreich untertan
Geografie Rakouské císařství roku 1815
Hlavní město	Vídeň, Těšín (r. 1805), Olomouc, Kroměříž (r. 1848)
Rozloha	622 321 km²
Nejvyšší bod	Ortler (3905 m n. m.)
Nejdelší řeka	Dunaj
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	30 000 000 (v roce 1815)
Národnostní složení	Němci, Češi, Moravané, Poláci, Slováci, Rusíni, Slovinci, Srbové, Chorvaté, Rumuni, Maďaři a další
Jazyky	latina (státní a církevní), němčina (úřední), maďarština, čeština, italština, polština, slovenština, rusínština, jidiš, rumunština, chorvatština, slovinština
Náboženství	římskokatolické (státní), luteránské, reformované, ortodoxní, judaistické
Státní útvar
Státní zřízení	absolutní monarchie (1804–1861) konstituční monarchie (1861–1867)
Mateřská země	Svatá říše římská Svatá říše římská (1804–1806) Německý spolek Německý spolek (1815–1866)
Měna	rakouský tolar
císař	František I. Rakouský (1804–1835) Ferdinand I. Dobrotivý (1835–1848) František Josef I. (1848–1867)
Vznik	římský císař František I. se prohlásil rakouským císařem
Zánik	rakousko-uherské vyrovnání
Státní útvary a území
Předcházející Habsburská monarchie Svatá říše římská Rakouské arcivévodství Uherské království Salcburské kurfiřtství Benátská republika Milánské vévodství Země Koruny české Chorvatské království Slavonské království Sedmihradské velkoknížectví Bukovinské vévodství Italské království Federace sedmi obcí Varšavské vévodství Následující Rakousko-Uhersko  Předlitavsko  Zalitavsko Italské království Varšavské vévodství

Rakouské císařství byl poloúřední název užívaný v období od 11. srpna 1804 do 21. prosince 1867 pro souhrn dědičných zemí pod vládou rodu habsbursko-lotrinského (do porážky uherské revoluce v letech 1848/9 zahrnovalo pouze území původně náležející ke Svaté říši římské, po tomto datu pak i Uherské království).

Název vychází z titulu dědičného císaře rakouského (Erbkaiser von Österreich), přijatého Františkem II., posledním císařem Svaté říše římské jako název habsbursko-lotrinského arcidomu — …den Titel und die Würde eines erblichen Kaisers von Österreich (als den Nahmen Unsers Erzhauses)… — nejednalo se tedy o zřízení nové dědičné monarchie a postavení jednotlivých států/panství/území zůstalo nezměněno.

František II. tak chtěl chránit rodové zájmy v okamžiku, kdy byl Napoleon prohlášen, na základě plebiscitu, císařem Francouzů. V roce 1805 vzhledem k ohrožení Vídně napoleonskými vojsky (válka třetí koalice proti Francii) byl přenesen císařský dvůr a vláda rakouské monarchie na čas do města Těšína.

Po dvou letech „dvojitého“ císařování se s ohledem na politický vývoj v Evropě (zejména vznik Rýnského spolku) František II./I. vzdal 6. srpna 1806 koruny Svaté říše římské, prohlásil římskou císařskou hodnost za zrušenou a zbavil zbylé říšské stavy povinností vůči sobě jako římskému panovníkovi.^[1] Jeho vláda se tak formálně omezila pouze na rodové državy rakouské, království české a uherské.

Poněvadž nebylo z hlediska procesní ekonomie udržitelné vypočítávat všechna samostatná území pod panovníkovou vládou, začalo se původně dynastického titulu císaře rakouského poznenáhlu v praxi užívat i v teritoriálním smyslu císařství rakouského.

Během své existence bylo Rakouské císařství třetím nejlidnatějším státem Evropy, po Rusku a Británii, a územně druhým největším státem, po Rusku. Spolu s Pruskem bylo nejdůležitějším prvkem Německého spolku.

V důsledku porážky v prusko-rakouské válce a selhání státní reformy bylo rakouské císařství v roce 1867 přeměněno Františkem Josefem I. na Rakousko-Uhersko, čímž uherské země získaly v rámci říše rovnoprávnost.

• Koruna česká
  • Království české
  • Markrabství moravské
  • Vévodství Horní a Dolní Slezsko (běžněji nazýváno Rakouské Slezsko)
• Koruna uherská
  • Království uherské
  • Království chorvatské – do roku 1822 součást Ilyrského království
  • Království slavonské – do roku 1849 zároveň i podřízeno vlastnímu Chorvatsku (od roku 1868 s ním sloučeno)
  • Velkoknížectví sedmihradské – roku 1867 plně vtěleno do Uher
  • Vojenská hranice – demilitarizována a přičleněna k Uhrám a Chorvatsku-Slavonii až roku 1881
• Království dalmatské
• Království haličsko-vladiměřské
  • Halič-Vladimirsko
  • Knížectví osvětimské – součást Německého spolku v letech 1818–50
  • Knížectví zátorské – dtto Osvětimsko
  • Velkovévodství krakovské – od roku 1846
• Království lombardsko-benátské – roku 1866 ztraceno ve prospěch Italského království
• Arcivévodství Rakousy pod Enží a Arcivévodství Rakousy nad Enží (formálně nazýváno jako Arcivévodství rakouské)
• Království ilyrské – rozděleno roku 1849 zpět do svých konstitutivních zemí:
  • Vévodství kraňské
  • Vévodství korutanské
  • Okněžněné hrabství Gorice a Gradiška
  • Markrabství istrijské
• Vévodství solnohradské – od roku 1849
• Vévodství štýrské
• Vévodství Bukovina – od roku 1849
• Okněžněné hrabství tyrolské
• Vorarlbersko – od roku 1861

• 
  Území Rakouského císařství (k roku 1855)
• 
  Rakouská císařská koruna (původně koruna Rudolfa II.)

• Prosincová ustava.
• RAK, Jiří. Zachovej nám, Hospodine. Češi v Rakouském císařství 1804 - 1918. Havran: Praha 2013. 425 s. ISBN 978-80-87341-15-5.

• Habsburská monarchie
• Rakousko-Uhersko
• Armáda Rakouského císařství
• Seznam ministerských předsedů Rakouského císařství

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rakouské císařství na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Rakouské císařství