Rakouské přímoří

Rakouské přímoří
Österreichisches Küstenland
Litorale austriaco
Austrijsko primorje
Avstrijsko primorje
 Ilyrské království18491919Julské Benátsko 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Rakouské přímoří v roce 1914
Terst (od roku 1860)
rozloha:
7 967 km² (rok 1 880)
7 967 km² (rok 1910)
obyvatelstvo
počet obyvatel:
648 000 (rok 1880)
894 287 (rok 1910)
státní útvar
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
vznik:
zánik:
Svobodné město TerstSvobodné město Terst Svobodné město Terst
Istrijské markrabstvíIstrijské markrabství Istrijské markrabství
Gorice a GradiškaGorice a Gradiška Gorice a Gradiška
státní útvary a území
předcházející:
Ilyrské královstvíIlyrské království
následující:
Julské BenátskoJulské Benátsko

Rakouské přímoří (německy Österreichisches Küstenland; italsky Litorale Austriaco; slovinsky Avstrijsko primorje; chorvatsky Austrijsko primorje) nebo krátce Přímoří (Küstenland; Litorale; Primorska) byl historický správní útvar na území dnešního Chorvatska, Slovinska a Itálie, rozkládající se mezi Alpami a Jaderským mořem. V letech 18491918 to byla součást Rakousko-Uherska. Zahrnovalo celé údolí Soče, přístav Terst (zemské hlavní město), Kras, Istrii a většinu ostrovů v Kvarnerském zálivu.

Historie

Rakouské Přímoří v roce 1897
Rakouské Přímoří a jeho tři země: Gorice a Gradiška, Istrie, Terst

Habsburská monarchie získala svrchovanost nad pobřežím severního Jadranu s přístavy Terstem a Rijekou v roce 1382, resp. 1474. Převaha Benátské republiky na Jadranu a nebezpečí expanze Osmanské říše zpočátku neumožňovaly konsolidovat a rozvinout tyto pobřežní državy. Obě města si zachovala svoji autonomii až do 18. století.

Císař Karel VI. rozšířil svoji námořní moc mírem s Turky a vyhlášením svobodné plavby na Jadranu. V roce 1719 prohlásil Terst a Rijeku svobodnými přístavy. V roce 1730 začal Přímoří centrálně spravovat z Terstu. Opačně postupoval císař Josef II., když v roce 1775 oddělil správu obou hlavních přístavů a Rijeku připojil k Uherskému království. Terst se stal součástí dědičných zemí a krátce nato byl spojen s Goricí a Gradiškou.

Počátkem napoleonských válek Habsburská monarchie získala v roce 1797 na základě míru v Campo Formio od Benátska Istrii a ostrovy Kvarnerského zálivu. Nově vzniklé Rakouské císařství však o tuto oblast včetně všech jadranských zemí záhy přišlo Bratislavským mírem ve prospěch napoleonského italského království. Následný Schönbrunský mír (1809) přeměnil tato území na Ilyrské provincie, které byly přímo spravovány Francií. Porážkou Napoleona Rakousko znovu získalo tuto oblast v roce 1813 a celé Přímoří včetně Terstu, Gorice a Gradišky i celé Istrie se stalo spolu s ostrovy Kvarnerského zálivu, dále Rijekou s jejím zázemím a vlastním Chorvatskem (bez Vojenské hranice, ale s Karlovacem) jedinou správní jednotkou – Ilyrským královstvím (18161849).

Znak Přímoří 1849–1867

V roce 1822 byla Rijeka a Chorvatsko odděleny a staly se součástí Uherského království. Ilýrie byla rozdělena na dvě provincie, lublaňskou a terstskou, která se dále dělila na čtyři okresy: Gorice (Görz; včetně Gorice a Julského Benátska), Istrii (Istrien; východní Istrie a ostrovy Kvarnerského zálivu), Terst (Triest; terstské vnitrozemí a západní Istrie), a město Terst (Triester Stadtgebiet). Kolem roku 1825 bylo dělení reorganizováno na Istrii se sídlem v Pazinu a Goricko, přičemž Terst se svým bezprostředním okolím byl odloučen od místní správy a podřízen přímo Koruně.

Roku 1849 bylo Ilyrské království zrušeno a Přímoří se stalo samostatnou korunní zemí s místodržícím v Terstu. Skládalo se z markrabství Istrie, okněžněného hrabství Gorice a Gradišky a od nich odděleného Terstu. V roce 1861 se Gorice s Gradiškou a Istrie staly samostatnými korunními zeměmi a roku 1867 v souvislosti s rakousko-uherským vyrovnáním získal autonomii i Terst. Vrchní zemské hejtmanství zůstalo v Terstu.

Vývoj území po rozpadu Rakouska-Uherska

V důsledku rozpadu Rakouska-Uherska připadlo Přímoří Itálii jako součást Julského Benátska na základě smlouvy v Saint Germain. Po druhé světové válce bylo rozděleno Morganovou linií na dvě zóny (A obsazenou angloamerickými vojsky a B jugoslávskou armádou). Po uzavření Pařížské mírové smlouvy s Itálií bylo Přímoří z větší části začleněno do Jugoslávie s výjimkou západní části, kde menší část Gorice a Gradišky připadla Itálii. Terst byl vyhlášen svobodným územím pod společnou vojenskou správou. V roce 1954 podepsaly v Londýně Spojené království, Spojené státy, Itálie a Jugoslávie memorandum o porozumění, podle kterého se terstské území dočasně rozdělilo mezi italskou a jugoslávskou civilní správu, přičemž město Terst připadlo Itálii. Dočasná správa byla prohlášena za definitivní na základě dohody z Osima, kterou uzavřely Itálie a Jugoslávie 11. října 1977.

Rozdělením Jugoslávie v roce 1991 byla otázka hranic znovu otevřena. Téměř celá Istrie připadla Chorvatsku, Slovinsku cca 12 km pás od pobřeží (kolem Koperu) do vnitrozemí. V r. 1992 Slovinsko vyhlásilo, že se cítí vázáno dohodou z Osima, což bylo podmínkou pro jednání o vstupu Slovinska do Evropské unie.

V současnosti (2009) zůstává otevřena otázka námořní hranice mezi Slovinskem a Chorvatskem a je předmětem jednání. Na historickém území se rozkládají italské územní spolky obcí Carso Isonzo Adriatico, Collio – Alto Isonzo a Giuliana v regionu Furlansko-Julské Benátsko, slovinský tradiční region Přímoří a chorvatské župy Istrijská a Přímořsko-gorskokotarská (částečně).

Administrativní dělení

Terst

Gorice a Gradiška

Istrie

Obyvatelstvo

Níže uváděná tabulka odpovídá sčítání lidu v roce 1910 (v Terstu v r. 1911). Rakouské přímoří obývaly uvedené jazykové komunity, které se zjišťovaly podle „obcovací řeči“, protože se při sčítání nepřihlíželo ani k příslušnosti k etnické skupině, ani k mateřskému jazyku. Kromě malé srbské komunity v Terstu a obce Peroj v Istrii obydlené etnickými Černohorci může být naprostá většina chorvatských mluvčích považována za Chorvaty. Italština a furlanština byly od roku 1880 počítány za jednu obcovací řeč a jsou uváděny jednotně jako italština. Extrapolací z italského sčítání lidu 1921, jediného ve 20. století, kdy byla furlanština počítána jako oddělená kategorie jazyka, může být počet furlanských mluvčích odhadován na 60 000–75 000. Rakouské přímoří obýval značný počet cizinců (kolem 71 000 neboli 7,9 % z celkové populace), kteří nebyli na obcovací řeč dotazováni. Více než polovina z nich žila v Terstu; většinou to byli občané Italského království, následováni občany Uherska a Německa. Předpokládá se, že jejich většinu (75 %) tvořili Italové, méně pak Němci, Chorvaté (z Rijeky, Chorvatska a Slavonie), Slovinci (z Benátského Slovinska) a Maďaři.

Gorice a GradiškaIstrieTerstCelkem
Rozloha2 918 km²4 956 km²95 km²7 969 km²
Počet obyvatel260 721403 566230 000894 287
Hustota osídlení89,3 obyv./km²81,4 obyv./km²2 414,8 obyv./km²112,2 obyv./km²
Obcovací řeč
italština90 119 (36 %)147 417 (38,1 %)118 957 (51,9 %)356 676 (40 %)
slovinština154 564 (58 %)55 134 (14,3 %)56 845 (24,8 %)276 398 (31 %)
chorvatština168 184 (43,5 %)2 403 (1,1 %)172 784 (19 %)
němčina4,486 (2 %)12 735 (3,3 %)11 856 (5,2 %)29 077 (3 %)
ostatní nebo neznámá779 (0,3 %)59 347(7 %)
nerakouští občané38 597 (16,8 %)

V období kolem druhé světové války došlo k výrazným změnám v národnostním složení obyvatelstva. Před válkou a během ní italská vláda podporovala přesuny slovanského obyvatelstva do Apulie a Kalábrie v jižní Itálii a do východní Afriky a naopak osidlování Istrie obyvateli jižní Itálie. Italští učitelé vyučovali v mateřských a základních školách, aniž by znali místní jazyk. Po válce opustila jugoslávkou zónu B značná část obyvatelstva (prameny uvádějí odlišně od 10 000 do 40 000), převážně Italů, jak nuceně, tak dobrovolně. Zbytky německé menšiny byly z této zóny násilně vystěhovány.

Na území Přímoří žijí v jednotlivých státech významné menšiny. Vzhledem k tomu, že statistické jednotky nerespektují rozlohu původního Přímoří, jsou dále uvedené údaje odhady. Italů žije ve Slovinském přímoří asi 2 000 (sčítání 2002), na chorvatském území jich je (sčítání 2001) přes 17 000 a Slovinců 3 000. Oproti začátku 20. století zde přibyly významnější menšiny Srbů (11 000) a Bosňáků (4 000). V italských oblastech žije podle úředního odhadu z roku 2005 přibližně 61 000 Slovinců.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Austrian Littoral na anglické Wikipedii a Österreichisches Küstenland na německé Wikipedii.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Italy (1861-1946) crowned.svg
Autor: F l a n k e r, Licence: CC BY-SA 2.5
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Coat of arms of the Austrian Littoral.svg
Autor: Samhanin, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the Austrian Littoral (with inaccurate colors)
Flag of Görz und Gradisca.svg

Description: White-red. Landesfarben and Flag of Princely Görz und Gradisca.

Austrian Littoral 1897.jpg
Carte Littoral Marche Julienne Littoral 1897.
Flag of Hungary (1915-1918, 1919-1946; 3-2 aspect ratio).svg
Flag of Hungary, from 6 November 1915 to 29 November 1918 and from August 1919 until mid/late 1946.
Flag of Imperial Free City of Trieste.svg
Autor: Samhanin, Licence: CC0
Flag of Austrian Imperial Free City of Trieste.
Austro-Hungarian Monarchy (1914).svg
Autor: TRAJAN 117, Licence: CC BY-SA 3.0
The Austro-Hungarian Monarchy in 1914.
Rakouské Přímoří.jpg
Autor: Zvonohlík, Licence: CC BY-SA 4.0
Austrian Litoral
Flag of the Kingdom of Illyria.svg
Autor: Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape ., Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of the Kingdom of Illyria.