Rakousko-turecké války v Uhersku (1526–1568)
| Rakousko-turecké války v Uhersku | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Osmansko-habsburské války | |||
 Rozdělení Uher v průběhu válek. | |||
| Trvání | 1526–1568 | ||
| Místo | Uhersko | ||
| Výsledek | osmanské vítězství | ||
| Změny území | Uhersko rozděleno na osmanské a habsburské sféry vlivu, osmanský vazalský stát Sedmihradsko. | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Rakousko-turecké války v Uhersku (1526–1568) představovaly řadu vojenských tažení na území Uherska, které proti sobě podnikali Habsburkové se svými spojenci a Osmanskou říší. I když měli celkově Osmané "hlavní slovo" a iniciativu, válka nedosáhla žádného rozhodujícího výsledku. V otevřeném poli zůstávala osmanská armáda velmi silná, ale často ztrácela značné množství času obléháním mnoha pevností na uherských hranicích a její komunikační linie zůstaly nebezpečně přetížené.
Po smrti Ludvíka II., krále českého a uherského, v bitvě Moháče se o český i uherský trůn ucházel jednak sedmihradský vévoda a uherský král Jan Zápolský (1487–1540), jednak rakouský arcivévoda a pozdější císař Ferdinand I. Když se Ferdinand chystal zakročit silou, požádal Zápolský o pomoc sultána Sulejmana I., který už roku 1526 krátce obléhal Vídeň. Pod jeho ochranou se Zápolský stal uherským králem, což sice většina uherských magnátů podporovala, zároveň to však odporovalo předchozím diplomatickým dohodám a smlouvám. Když sultán odtáhl, vyslal Ferdinand do Uher vojsko, které Zápolského hladce porazilo a vypudilo ze země. Habsburkové tak obhájili českou a uherskou korunu a na základě vídeňského kongresu (1515) se stali dědici Jagellonců.
První rakousko-turecká válka skončila roku 1541 rozdělením Uher na západní a severozápadní část nalepenou na Rakousko a zbytek s centrem v Budíně začleněný do Osmanské říše. Sedmihradsko se stalo osmanským vazalským státem (území Jana Zikmunda Zápolského a jeho matky Isabelly Jagiellonské). V Uhersku byla ustavena turecká vláda a Habsburkům zůstala jen malá část země.
30. léta 16. století
Po neúspěšném obléhání Vídně Sulejmanem v roce 1529 zahájil Ferdinand I. v roce 1530 protiútok, aby znovu získal iniciativu a pomstil zkázu způsobenou Sulejmanovou armádou čítající 120 000 mužů.
Sulejman reagoval v roce 1532, kdy vedl obrovskou armádu o více než 120 000 vojácích k dalšímu obléhání Vídně. Ferdinand však svou armádu stáhl a nechal pouze 700 mužů bez děl a s několika puškami na obranu Günsu (Kőszegu).[1] Během obléhání Günsu si velkovezír Osmanů Ibrahim Paša neuvědomil, jak dobře je bráněn. Přesto pod vedením chorvatského kapitána Nikoly Jurišiće město odolalo všem útokům. Výsledek bitvy není zcela jasný, protože existují dvě verze lišící se podle zdroje. V první verzi Nikola Jurišić odmítl nabídku kapitulace za výhodných podmínek, zatímco ve druhé verzi bylo městu nabídnuto nominální vzdání se. V každém případě se Osmané stáhli s příchodem srpnových dešťů.[1] Při ústupu utrpěli porážku v bitvě u Leobersdorfu proti císařské armádě vedené Fridrichem II., falckrabětem rýnským.[2]
V roce 1533 byla podepsána Konstantinopolská smlouva mezi Ferdinandem a Sulejmanem. Jan Zápolský byl uznán jako král Uherska v postavení osmanského vazala. Osmané však uznali území pod vládou Habsburků v Uhrách.[1]
Tato smlouva však neuspokojila ani Jana Zápolského, ani Ferdinanda, jejichž armády začaly na hranicích podněcovat šarvátky. Bosenský sandžak-bej Gazi Husrev-beg využil situace a na začátku roku 1537 obsadil Požegu.[3] Ferdinand, pod tlakem místní šlechty, se rozhodl odpovědět ofenzívou ve Slavonii v roce 1537 a vyslal jednoho ze svých nejzdatnějších generálů,[1] aby dobyl Osijek. Obléhání selhalo a vedlo k bitvě u Gorjani, která skončila katastrofou srovnatelnou s Moháčem – osmanská armáda drtivě porazila Rakušany.[1]
Místo dalšího útoku na Vídeň však Sulejman téhož roku vyslal armádu 8 000 lehkých jezdců k útoku na Otranto v jižní Itálii. Vojska byla z Itálie stažena poté, co očekávaná francouzská invaze, která měla být s osmanským tažením koordinována, nebyla uskutečněna. Nicméně osmanské vítězství v námořní bitvě u Prevezy v roce 1538 znamenalo další porážku pro koalici vedenou Habsburky.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erster Österreichischer Türkenkrieg na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d e TURNBULL, Stephen. The Ottoman Empire 1326–1699. New York: Osprey, 2003. S. 51–52. (anglicky)
- ↑ KOHLER, Alfred. Das Reich im Kampf um die Hegemonie in Europa 1521–1648. [s.l.]: Oldenbourg Wissenschaftverlag GmbH, 2010. Dostupné online. ISBN 9783486704242. (německy)
- ↑ TRACY, James. Balkan Wars: Habsburg Croatia, Ottoman Bosnia, and Venetian Dalmatia, 1499–1617. [s.l.]: Rowman & Littlefield, 2016. Dostupné online. ISBN 9781442213609. S. 120. (anglicky)
Související články
Média použitá na této stránce
Vatican flag before1808
Autor: BlinxTheKitty, Licence: CC BY-SA 4.0
Possible flag or banner of the Ottoman Empire (or Ottoman army) according to Hieronymus (aka Jérôme) Bosch (crwflags.com), the painter lived in the Middle Ages (c. 1450–1516) in Brabant and some of his paintings show Ottoman flags. These are generally red with a white crescent. It was the end of the XVth century, when the Ottomans had just conquered Constantinople and thus ended the Byzantine Empire, that was a shock for the Christian world.
Autor: Dahn, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Moldavia as described by Alexander Gwagnin (Guagnini), circa 1574, quoted in Petre Ș. Năsturel, "Steagul 'de luptă' al lui Ștefan cel Mare: prapur bisericesc ori poală de icoană?". Analele Putnei Vol. I, Issue 1, 2005, pp. 48–49. Design of the aurochs is based on Moldavian coat of arms found in Szymon Okolski's Orbis Polonus, circa 1641 (and reproduced in Dan Cernovodeanu, Știința și arta heraldică în România, p. 259. Bucharest: Editura științifică și enciclopedică, 1977).
.svg)
Autor: Dekodrak, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Wallachia during the reign of Vlad Vintilă de la Slatina (1532-1535).
Autor: R-41, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Dalmatia used by Italian irredentists.
(c) Mix321 na projektu Wikipedie v jazyce polština, CC BY-SA 3.0
Map that showing Ottoman conquest of the medieval Kingdom of Hungary from 1526 to 1568, Habsburg Kingdom of Hungary and Eastern Hungarian Kingdom. Legend: orange - Habsburg Kingdom of Hungary within Hapsburg Monarchy, blue - Eastern Hungarian Kingdom, green - Ottoman Empire.
Autor: Ningyou., Licence: CC BY-SA 3.0
Flag with the cross of Burgundy (saltire). Also named Cross of Burgundy flag. It was used in the Catholic Monarchy and in its viceroyalties such as New Spain and Peru. It was also used by Spain as a military or king's prosonal flag. Used by the Carlist movement.
.svg)
Autor: David Liuzzo, eagle by N3MO, Licence: CC BY-SA 3.0
Banner of the Holy Roman Empire, double headed eagle with halos (1400-1806)
.svg)
Flag of Austria (1230–1934). Still in use today.