Ralbice-Róžant

Ralbice-Róžant Ralbicy-Róžant/Ralbitz-Rosenthal
Panorama Róžantu
znak
Poloha
Souřadnice	51°17′30″ s. š., 14°14′30″ v. d.
Nadmořská výška	143 m n. m.
Časové pásmo	UTC +1
Stát	Německo Německo
Spolková země	Sasko
Zemský okres	Budyšín
Administrativní dělení	10 místních částí[1]
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	31,7 km²
Počet obyvatel	1 721 (2022)[2]
Hustota zalidnění	54,2 obyv./km²
Etnické složení	Němci a Lužičtí Srbové 100 %[3]
Náboženské složení	římskokatolická církev 89,7 % protestantství 1,6 %[3]
Správa
Status	obec
Starosta	Hubertus Rietscher (CDU)
Oficiální web	www.ralbitz-rosenthal.de
Adresa obecního úřadu	Při studničce 8 01920 Róžant
Telefonní předvolba	035796
PSČ	01920
Označení vozidel	BZ, BIW, HY, KM
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ralbice-Róžant (německy Ralbitz-Rosenthal, hornolužickosrbsky Ralbicy-Róžant) je obec v zemském okrese Budyšín v německé spolkové zemi Sasko. Má přibližně 1 700^[2] obyvatel. Ralbice-Róžant jsou obec v jádru souvislého lužickosrbského osídlení s převahou hornolužického obyvatelstva.

První písemná zmínka o obci pochází z poloviny 13. století – v listině kláštera Marijina hvězda jsou roku 1264 jmenovány jako Radlevitz. Dost později je také v dokumentech jmenován Ralbický oltář (altaris Radelwitz). Také v 16. století je již doložena v Ralbicích školní výchova, i když v analogii na okolní obce, byla organizována již dříve. V roce 1685 byla postavena solidní dřevěná poschoďová budova školy na které se prvním učitelem stal Měrćin Wawrik,^[4] narozený roku 1660 v Čechách. Po něm učil na škole i jeho syn. Následoval rod Brojerů, který v Ralbicích dědil učitelské povolání po několik generací. Škola byla obcí prodána jako exponát na první Saskou národopisnou výstavu v roce 1896 do Drážďan, kdy tam byla také s velkým úspěchem vystavena. Do současnosti se zachoval jen její model v Budyšinském muzeu. V roce 1754 pak byla ustavena farnost sv Kateřiny. Její farní kostel byl bohužel zničen při přechodu fronty 24. dubna 1945 a dnes v obci stojí jen jeho zjednodušená kopie.

Skupina sjednocených vsí leží severozápadně od Budyšína a východně od okresního města Kamence, 70 km severovýchodně od Drážďan. Přístupné jsou po dálnici A4 od Drážďan a poté po silnici první třídy B 96 do Königswarty. Obec leží v rovinaté nížině se zachovanou, pro Lužici příznačnou krajinou. Středem území protéká říčka Klášterní voda a obec je obklopena souvislými lesy i zachovalým "Laským" lužním lesem. Oblast se odedávna souhrnně nazývá Delany. Nejvyšším bodem je Ziegelberg/ 165 m.n./m. průměrná výška rovinatého terénu se pohybuje okolo 140 m. Podloží tvoří hlavně písek a písčitá půda s rašeliništi, v okolních lužních lesích místy zachovanými. Obec nemá přímé železniční napojení. Nejbližší železniční stanice je vzdálena cca 2,5 km u Königswarty.

Obec Ralbice-Róžant se dělí na 10 místních částí.^[1]

• Ralbice, německy Ralbitz, 340 obyvatel
• Róžant, německy Rosenthal, 250 obyvatel
• Bušenka, německy Neu-Schmerlitz, 1 obyvatelka
• Hranća, německy Gränze, 52 obyvatel
• Konjecy, německy Cunnewitz 252 obyvatel
• Łazk, německy Laske, 80 obyvatel
• Nowoslicy, německy Naußlitz, 116 obyvatel
• Sernjany, německy Zerna, 186 obyvatel
• Smjerdźaca, německy Schmerlitz, 166 obyvatel
• Šunow, německy Schönau, 282 obyvatel

Převážná většina obyvatel v obci jsou Lužičtí Srbové – v některých částech až 90%. Běžnou a převládající řečí každodenního užití je hornolužická varianta lužické srbštiny. Věřící jsou římskokatolického vyznání, velmi zbožní a tradičně založení. V hornolužické srbštině jsou všechny katolické bohoslužby v Ralbicích, a převážná většina ve filiálním poutním kostele Panny Marie v Róžantu. Je to nejzachovalejší souvislé osídlení v celé (Horní i Dolní Lužici) a tomu odpovídá že i část jednání veřejných institucí se zcela přirozeně odvíjí v hornolužické srbštině. V místních podmínkách je to dokladem že i jazyk s jen poměrně malým množstvím mluvčích může být soběstačný, pro většinu normálních životních situací a jsou v něm možná všechna vyjádření v neochuzené podobě. Lužická srbština je plně spisovný jazyk umožňující vyšší i vysoké vzdělání. Je příbuzný češtině, pro necvičeného mluvčí češtiny ovšem není bez přípravy a přímo srozumitelný. Některé obraty fráze a část slovních zásoby jsou s češtinou shodné, gramatika a zbývající slovní zásoba i pravopis jsou originální a odlišné. Diakritiku má lužická srbština podobnou češtině asi ve stejné míře jako slovenština, ale při jiném uspořádání, závisle na výslovnosti.

V Ralbicích je srbská mateřská skolka Dr. Jurije Mlynka, základní (obecná) srbská škola a střední srbská škola typu A, kde je větší část předmětů, včetně předmětů odborných vyučována v hornolužické srbštině a zbývající část v němčině. Škola je zařazena do programu UNESCO – projektna šula. Konkrétní situace vytvořila z místního obyvatelstva jednu z jazykově nejvzdělanějších enkláv současné Evropy. Všichni obyvatelé jsou dokonale bilingvní, přičemž velmi důležitá část z nich ovládá ještě 2–3 další jazyky, většinou angličtinu, češtinu, ruštinu, polštinu nebo i francouzštinu. Je zde přítomno solidární povědomí též o dalších menšinových jazycích Evropy jako jsou fríština, rétorománština (Rumatsch), bretonština nebo Velština (Cymraeg, hornolužicky Cymru).^[5] Tradice školní výchovy sahá v areálu až hluboko do 13. století.

V Ralbicích je ojedinělý hřbitov sestávající ze dvou střídavě užívaných částí (částí je dnes již více), z nichž v každé se pohřbívá vždy jen 25 let. Pravidla stanoví, že všechny kříže všech hrobů jsou zcela stejné a hroby jsou stejně upravené, bez kamenných prvků. Bílé kříže jsou vyrovnány přesných řadách zákrytech jak je to známo z vojenských hřbitovů. Smysl těchto pravidel je symbolismus, že mrtví předstupují před Boha jako sobě si rovni. Je to spíše evangelická nebo protestantská idea pozoruhodně zdomácnělá ve výlučně v katolickém kraji.

• Poutní kostel Panny Marie v Róžantu
• Hřbitov v Ralbicích
• Kostel sv. Kateřiny v Ralbicích (obnoven po vypálení)
• Hrázděné lidové stavby v Sernjanech a Łasku
• Boží muka z roku 1682

Obecní rada (zastupitelstvo) v Ralbicích-Róžantu je aktuálně složeno ze 12 členů, všichni jsou muži: Obecní volby v roce 2009 přinesly toto rozdělení:

• Jurij Łusčanski (1839–1905), biskup a jazykový reformátor; zčásti byl činný též v Ralbicích
• Jakub Skala (1851–1925), římskokatolický děkan; 1876–1881 byl kaplanem v Ralbicích
• Dawid Statnik (*1983), lužickosrbský politik a předseda Domowiny

• Karl-Markus Gauss: Vymírající Evropané. Praha Vitalis 2003 s. 119-151
• František Vydra: Tonoucí ostrovy. Brno, Sursum 1999 s. 51
• Claudia Winarjowa: Kamuški stawiznow Ralbičanskeje šule přístupné online
• Xaverius Jacobus Ticinus: Epitome Historiae Rosenthalensis, sive Compendiaria Narratio de Origine, ac Cultu pervetustae BV Mariae Statuae, in Pago Rosenthal Lusatiae superioris. Praha 1692 (česky: Nejstarší popis poutí k Róžanskému milostnému obrazu)
• Ludek Březina, Jana Konvičná, Jan Ždichynec (Ed.): Vir clarus verbô, et calamô. Jacobus Xaverus Ticinus, pozapomenutá postava barokní historiografie, in: Ve znamení zemí Koruny české". Sborník k šedesátým narozeninám profesorky Lenky Bobkové (Praha 2006), S. 599-622 (zu deutsch: "... die halbvergessene Gestalt der barocken Historiographie", in: Im Zeichen der Länder der Böhmischen Krone. Jubilejní spis 60. narozeninám profesorky Lenky Bobkové…)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ralbice-Róžant na Wikimedia Commons
• Ralbice-Róžant oficiální webové stránky obce - hornosrbsky Archivováno 10. 5. 2012 na Wayback Machine.
• Farnost Ralbice
• Srbská střední škola Ralbice
• Lužickosrbská školská jednota
• Sokol Ralbice-Hórka
• Velikonoce v Lužici ČT 2 24. 4. 2011
• Zastavení po horní Lužici ČT 2 10.10. 2011
• Obecní vyhláška k ochraně hornolužické srbštiny - německy Archivováno 18. 7. 2020 na Wayback Machine.
• (německy) Digitales Historisches Ortsverzeichnis von Sachsen