Ramiro II. Aragonský

Ramiro II. Aragonský
Aragonský král
Ramiro II.
Doba vlády	1134–1137/1157
Narození	24. duben 1086
Úmrtí	16. srpen 1157 Huesca
Pohřben	Klášter San Pedro el Viejo
Předchůdce	Alfons I.
Nástupce	Petronila
Manželka	Anežka Akvitánská
Potomci	Petronila
Rod	Jiménezové
Otec	Sancho Ramírez
Matka	Felicie z Roucy
Podpis	(c) Willtron, CC BY-SA 3.0
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ramiro II. Aragonský řečený „Mnich“ (1080 – 16. srpna 1157, Huesca) byl aragonský král v letech 1134–1157. Od roku 1137 fakticky vládl jeho zeť Ramon Berenguer IV. Barcelonský.

Život

Ramiro se narodil jako nejmladší syn aragonského krále Sancha I. a Felicie z Roussy. Původně byl předurčen pro duchovní dráhu, strávil proto podstatnou část svého mládí v klášteře San Ponce de Tomeras ve městě Huesca. Byl biskupem barbastro-rodským, když roku 1134 nastoupil po smrti staršího bezdětného bratra, Alfonse I. na opuštěný trůn.

Počátek vlády nebyl nijak poklidný – z bratrova odkazu neudržel nadvládu nad Navarrou, jež se osamostatnila pod králem Garcíou Obnovitelem, a musel bojovat s dalšími dvěma uchazeči o trůn (jedním z nich byl Alfons VII. Kastilský). Navíc musel potlačit vzpouru aragonských šlechticů, ke které se váže hrůzostrašná pověst o zvonu z Huesky. Podle ní král Ramiro poslal ke svému starému mentorovi do kláštera San Ponce de Tomeras posla s prosbou o radu jak naložit s rebely.

(c) Willtron, CC BY-SA 3.0

Posel byl uveden do klášterní zahrady, v níž starý mnich stříhal květy růží, jež se vypínaly nad ostatními, a následně byl odeslán zpět k panovníkovi. Ten, poté co vyslechl poslovo vyprávění, sezval nejpřednější šlechtice ke svému dvoru s tím, že je chce požádat o pomoc s vybudováním zvonu, jehož hlas by byl slyšet po celém království. Jak šlechtici přicházeli do sálu, byli postupně popravováni a jejich hlavy rozvěšovány do kruhu symbolizujícího zvon; hlava nejvýznačnějšího z rebelů pak přišla do středu jako srdce zvonu. Zvěst o tomto „zvonu“ se vskutku brzy rozšířila do celého Ramirova panství a přispěla ostatní vzbouřence k ukončení odporu.

Po získání papežského dispensu se Ramiro roku 1135 oženil s Agnes z Poitou a z tohoto manželství o rok později vzešla jediná dcera Petronila. Tu otec záhy zasnoubil s barcelonským hrabětem Ramonem Berenguerem IV. a 13. listopadu 1137 svěřil novomanželovi správu království. Ramirův zeť se tak stal faktickým vládcem personální unie Aragonie a Barcelony (Katalánie) s titulem aragonského knížete. Ramiro se vrátil zpět k církevnímu způsobu života, odebral se do ústraní kláštera San Pedro el Viejo v Huesce, kde po letech také zemřel a byl pohřben.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ramiro II. Aragonský na Wikimedia Commons
• (španělsky) Donación de Ramiro II de Aragón a Ramón Berenguer IV de Barcelona, de 1137, y la Institución del «Casamiento en casa

Předchůdce: Alfonso I.

Aragonský král 1134–1157

Nástupce: Petronila