Raná nová horní němčina

Raná nová horní němčina (německy Frühneuhochdeutsch, fnhd.) označuje historickou fázi němčiny, tedy jakýsi mezistupeň během kterého probíhaly změny vedoucí od střední horní němčiny k současné němčině (nové horní němčině). Časově se vymezuje lety 1350–1650. Na jazyk působil Martin Luther a jeho Bible patří k nejzajímavějším úkazům rané nové horní němčiny.

Mezi charakteristické změny probíhající v jazyce na přelomu středověku a novověku patřila novohornoněmecká diftongizace, novohornoněmecká monoftongizace a změna diftongu zapisovaného ei ve výslovnost /aj/. Vyskytuje se také umb- na místě dnešního um- nebo un- (např. umb místo um, umbsonst místo unsonst, umbgelt místo ungelt apod.).

Vývojovou fázi rané nové horní němčiny zavedl Wilhelm Scherer v době, když byla již od Grimma němčina dělena na starou, střední a novou horní němčinu, proto název v sobě obsahuje jistou přechodnost, byť zde nepanuje zcela shoda a někteří jazykovědci často přiznávají této fázi stejnou svébytnost jako zbylým třem fázím.

Fáze zahrnující období 1350-1650 se může ještě vnitřně dělit na tři části:

• 1350-1450 – představuje období převládajících rukopisů a listin
• 1450-1550 – je ve znamení jazyka tiskařů a působení Martina Luthera
• 1550-1650 – doba vstřebávání Lutherova působení, nově se objevující činnost gramatiků a jazykových společností. Do této doby spadá činnost vynikajících spisovatelů jako byl Martin Opitz, Angelus Silesius, nebo Grimmelshausen.

• Boková, Hildegard; Spáčilová, Libuše. Stručný raně novohornoněmecký glosář k pramenům z českých zemí = Kurzes frühneuhochdeutsches Glossar zu Quellen aus den Böhmischen Ländern. 1. vyd. V Olomouci: Univerzita Palackého, 2003. ISBN 80-244-0737-X. Dostupné po přihlášení také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:99867320-f494-11e4-9f08-005056825209.
• MASAŘÍK, Zdeněk. Historická němčina pro archiváře. Brno: Masarykova univerzita, 1993. ISBN 80-210-0807-5.