Rankovice

Rankovice
Domy na návsi v Rankovicích
Domy na návsi v Rankovicích
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecTeplá
OkresCheb
KrajKarlovarský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°0′41″ s. š., 12°51′23″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel14 (2021)[1]
Katastrální územíRankovice (3,83 km²)
Nadmořská výška693 m n. m.
PSČ364 61
Počet domů14 (2011)[2]
Rankovice
Další údaje
Kód části obce165981
Kód k. ú.765988
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rankovice (německy Rankowitz) je malá vesnice, část města Teplá v okrese Cheb. Nachází se asi 3,5 km na sever od Teplé. V roce 2011 zde trvale žilo 14 obyvatel.[3]

Rankovice je také název katastrálního území o rozloze 3,83 km².[4]

Název

Název vesnice je odvozen ze jména Ranka ve významu ves lidí Rankových. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: Rankouo (1273), Rankowicze (1459), Rannkhowicz (1530), Rankowitz (1601) a Rankowicz (154 a 1788).[5]

Historie

Pomník obětem první světové války

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1273,[6] kdy papež Řehoř X. potvrdil její držení premonstrátům kláštera Teplá. S klášterem a městem Teplá byla vesnice spojena až do zániku patrimoniální správy.[7]

V roce 1923 byl ve středu návsi vztyčen pomník obětem první světové války ve formě obelisku. V druhé polovině 20. století pomník chátral až o roku 2013, kdy proběhla jeho celková rekonstrukce.[8]

Na konci druhé světové války zde žilo jen německé obyvatelstvo. Ještě před odsunem Němců v roce 1946 bylo do obce repatriováno 20 českých exulantských rodin z doby pobělohorské z polského Zelova (14 rodin reformovaných evangelíků, 5 rodin baptistů a jedna rodina českobratrská).[9] Rodiny pokračovaly v exulantských tradicích – tj. i bez kazatele a modlitebny se ve sborovém společenství modlily, zpívaly, vzdělávaly děti v nedělní škole a společně slavily Štědrý večer. Komunita se shromažďovala v prostorách rankovické školy, ale škola byla zrušena. V letech 1950–1951 školu nahradilo sídlo Místního národního výboru (s vlastní matrikou pro nově narozené dětí reemigrantů) a kancelář nově vzniklého Jednotného zemědělského družstva. Proto (až na jednu rodinu, která v obci zůstala, rok 2016) exulanti z Rankovic odešli.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 172 obyvatel, všichni německé národnosti. Všichni obyvatelé se hlásili k římskokatolické církvi.[10]

Vývoj počtu obyvatel a domů[11]
Rok18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Počet obyvatel17220519617419317214584586131211414
Počet domů2124232525262729-138151614

Pamětihodnosti

  • Dvě tvrziště

Odkazy

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 269. 
  4. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-30. 
  5. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Rankovice, s. 539. 
  6. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 354. 
  7. ↑ PEŠTA, Jan. Encyklopedie českých vesnic. 1. vyd. Díl Západní Čechy. Praha: Libri, 2005. 439 s. ISBN 80-7277-150-7. S. 301–302. 
  8. ↑ Rankovice - pomník obětem 1. světové války [online]. Památky a příroda Karlovarska [cit. 2020-11-10]. Dostupné online. 
  9. ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Země otců (z historie a ze vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů). první. vyd. [s.l.]: občanské sdružení EXULANT 503 s. ISBN 80-7017-018-2. 
  10. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Rankovice, Rankowitz. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 634 s. Dostupné online. S. 310. 
  11. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Cheb. Praha: Český statistický úřad, 2015. 20 s. Dostupné online. S. 15. 

Literatura

  • KUČEROVÁ, Barbara. Současný život zelovských Čechů na území České republiky. Praha, 2012 [cit. 2021-11-15]. 124 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Petr Kaleta. Dostupné online.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Rankovice, domy na návsi.jpg
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění. Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0
Domy na návsi ve vesnici Rankovice v Karlovarském kraji
Rankovice pomník obětem 1. sv. války (1).jpg
Autor: Lubor Ferenc, Licence: CC BY-SA 4.0
Rankovice, část města Teplá, pomník obětem 1. sv. války, okres Cheb