Rastatt

Rastatt
	Radnice
	; znak
Poloha
Souřadnice	48°51′25″ s. š., 8°12′10″ v. d.
Nadmořská výška	123 m n. m.
Časové pásmo	SEČ/SELČ
Stát	Německo
Spolková země	Bádensko-Württembersko
Vládní obvod	Karlsruhe
Zemský okres	Rastatt
	Rastatt
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	59,02 km²
Počet obyvatel	48 051 (2015)
Hustota zalidnění	814,1 obyv./km²
Správa
Status	velké okresní město
Primátor	Hans Jürgen Pütsch (CDU)
Oficiální web	www.rastatt.de
Adresa obecního úřadu	Marktplatz 1; 76437 Rastatt
Telefonní předvolba	07222, 07229
PSČ	76437
Označení vozidel	RA
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rastatt je velké okresní město v Německé spolkové republice, ležící ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko, nedaleko francouzských hranic, asi 22 km jihozápadně od Karlsruhe a asi 12 km od Baden-Badenu. Rozkládá se na řece Murg, 6 km nad jejím soutokem s Rýnem a má přes 48 000 obyvatel (2015).

Historie

Místo bylo poprvé písemně zaznamenáno jako vesnice k roku 1084 v rukopisu kláštera benediktinů v Hirsau. Na tržní místo bylo vysazeno roku 1404. Tehdy Rastatt získal tržní práva od německého protikrále Ruprechta Falckého (1352–1410) a stal se střediskem obchodu s (rýnským) vínem, solí či dřevem.

Na počátku 18. století, po zničení původního hlavního města v blízkém Baden-Badenu (zničeno Francouzi roku 1689 při válce o falcké dědictví), se město stalo novou rezidencí markrabat z Baden-Badenu ze starobylé dynastie Zähringenů. Za své hlavní sídlo si je zvolil markrabě Ludvík Vilém I. Bádenský (správně Bádensko-Bádenský,1655–1707), známý vítěz nad Turky. Ten zde, se svou chotí Františkou Sibylou Augustou princeznou Sasko-Lauenburskou (často nesprávně jen Sibylou Augustou, 1675–1733), budoval od roku 1700 (místo v roce 1698 rozestavěného loveckého zámku od architekta D. E. Rossiho) rezidenční celek opevněného města a rozlehlého barokního zámku (dnešní Schloss Rastatt neboli Residenzschloss Rastatt). Jeho předobrazem byl rezidenční komplex a město francouzsko-navarrských králů ve Versailles. Podobně jako ve Versailles, vychází od čestného dvora zdejšího zámku tři hlavní ulice (jedna příčná a dvě šikmé). Sám komplex zámku je půdorysně Versailles též přizpůsoben.

Residenzschloss Rastatt, boční křídlo čestného dvora

Na plánování a stavbě zámku i na výstavbě města se podílel ze začátku významný, již výše zmíněný, italský architekt Domenico Egidio Rossi (1659–1715), působící před tím dlouhodobě v Čechách. Z Čech dorazila i početná řemeslnická a umělecká komunita, např. rodina Rohrerových.

Stavba zámku pokračovala zprvu natolik rychle, že se v dokončených částech, mohla už roku 1705 usídlit markraběcí rodina Ludvíka Viléma. V té se narodilo devět potomků, ale dospělosti se dožili jen dva bratři (pozdější níže zmíněná markrabata) a jejich jediná sestra. Předtím rodina dlela převážně ve svém druhém hlavním zámeckém areálu v západočeském Ostrově u Karlových Varů (původně rezidence sasko-lauenburských vévodů), místě dětství a mládí markraběnky Františky Sibyly Augusty. Tam oba manželé Bádenští po roce 1690 přestavovali a vylepšovali zámecké budovy ostrovského zámku s rozlehlými a evropsky proslulými francouzskými zahradami. Řada tamních uměleckých sbírek byla do Rastattu následně převezena.

Na počátku roku 1707 zemřel Ludvík Vilém I. a jeho nástupcem se stal jeho nejstarší syn, pouze několikaletý Ludvík Jiří. Poněvadž byl nedospělý, ujmula se na plných 20 let vlády, jako regentka, jeho matka Františka Sibyla Augusta Sasko-Lauenburská. Ta ale téhož roku musela před francouzskými armádami uprchnout z nedokončeného Rastattu, aby se sem na delší obdobi vrátila až v roce 1715. Markrabství Baden-Baden se totiž opět stalo místem, zapojeným do válek, tentokrát do válek o španělské dědictví.

Po svém návratu pokračovala regentka v dokončení města i zámku (jehož větší stavební část, kromě např. výzdoby, byla hotova již roku 1707). Nedaleko Rastattu vystavěla regentka též pěkný dvoupatrový zámek Favorite jako své letní sídlo. Okolo něj zřídila zahradu a park s několika stavbičkami. Ve městě, při zámku, zbudovala i patrový zámeček (pavilon) Pagodenburg či různé církevní stavby, jako byla kopie Einsiedelnské kaple.

Od roku 1727 vládl bádensko-bádenskému státečku Františčin lovumilovný syn Ludvík Jiří, jenž zámek (vybavení) dokončil. Zemřel ale roku 1761 jako bezdětný a vlády se ujmul jeho, stejně bezdětný, mladší bratr August Jiří, kdysi církevní hodnostář.

Po vymření markrabat z Baden-Badenu, kteří vymřeli roku 1771 zmíněným Augustem Jiřím, přešlo dosud katolické markrabství na druhou větev zdejších Bádenských, na protestantská markrabata z Baden-Durlachu. Ti obě sousední země opět sjednotili v markrabství Bádensko. Roku 1776 zde byla založena univerzita, ale Rastatt přestal být rezidencí, neboť nová markrabata a posléze velkovévodové Bádenští sídlili jinde (v nedalekém Karlsruhe). Od této doby zdejší nádherný zámek postupně chátral a jeho vybavení a sbírky byly v několika vlnách odváženy. Přesto zde až do první poloviny 19. století občas bádenská dynastie Zähringenů přebývala, a tak roku 1818 mohl v zámku zemřít její tehdejší představitel – mladý bádenský velkovévoda Karel Ludvík Fridrich (1786–1818).

Město bylo v 18. století též místem dvou mírových kongresů, v roce 1714 v něm byl podepsán známý Rastattský mír, který ukončil válku o dědictví španělské (mezi Francouzi a Rakušany). Další mírový kongres se v zámku konal za tzv. Napoleonských válek v letech 1797–1799 (mezi revolučními Francouzi a Římskoněmeckou říší).

V 19. století, od roku 1842, bylo město přebudováváno na říšskou pevnost (její hradby se bouraly až v 90. letech 19. století) a sídlem vojenské posádky Rastatt zůstal až do 1. světové války. Kvůli tomu byla zrušena a částečně, v okrajových částech, rozparcelována i původní zámecká francouzská zahrada. Ta byla obnovena až po 1. světové válce v umenšené podobě (na místě vojenského cvičiště před zahradním průčelím zámku) jako nový městský park. Také zámek sloužil částečně eráru.

Za 2. světové války bylo město v roce 1944 a počátkem roku 1945 bombardováno Spojenci, ale většina historických budov v barokním centru se zachovala a utržila jen mírné škody.

Po roce 1964 byl zdejší rezidenční zámek, spolu s přilehlou francouzskou zahradou, postupně obnovován a od roku 1989 slouží opět plně veřejnosti jako zpřístupněná památka.

Současnost

Od roku 1992 sídlí ve městě továrna na osobní vozy automobilky Mercedes-Benz.

Zdejší motorest na dálnici je oblíbenou zastávkou dálkových linek autobusů.

Památky – výběr

Areál markraběcího zámku s dvorním kostelem, zrekonstruovanou francouzskou zahradou a se skvostnými původními interiéry, jež jsou vyzdobeny cennými freskami, štuky i (částečně původním a částečně dokoupeným) dobovým mobiliářem. V zámku sídlí dvě muzea s rozsáhlými expozicemi a v hlavním křídle je přístupná zámecká expozice.
Letní zámek Favorite, dnes na kraji města, taktéž přístupný, s přilehlým areálem zahrad a parku. V zámku je nainstalována vzácná kolekce historického porcelánu. V parku se též nachází drobné stavby, jako je kaple sv. Magdaleny.
Pagodenburg, malý barokní letohrádek postavený markraběnkou Františkou Sibylou Augustou jako volná kopie podle obdobného letohrádku v zahradách bavorského Nymphenburgu.
Barokní radnice na náměstí.
Barokní gymnázium (Ludwig-Wilhelm-Gymnasium), naproti dvornímu kostelu.
Rossi-Haus – rezidenční sídlo kavalírů (dvořanů) markraběcí rodiny, dílo architekta D. E. Rossiho z počátku 18. století.
Einsiedelnská poutní kaple – elegantní barokní stavba z roku 1715, kterou po vzoru kaple ze švýcarského poutního místa v Einsiedeln, a jako kopii starší kaple z českého Ostrova (z roku 1709) zbudovala markraběnka Františka Sibyla Augusta, rozená princezna Sasko-Lauenburská.
Katolický kostel sv. Alexandra na náměstí, proti radnici. Jde o barokní stavbu s průčelní věží, v interiéru se nachází honosné barokní vybavení a fresky.
Evangelický, původně barokní kostel františkánského kláštera. Jde o strohou stavbu v sousedství zámku.
Barokní kostelík sv. Bernarda, s věží v průčelí, nejstarší městská stavba. Zbarokizováván od roku 1771. V okolí se rozkládal starý městský hřbitov.
Různé barokní sochy po městě vč. několika, vesměs barokních, fontán. Např. při radnici stojí barokní kašna (Bernardusbrunnen) z let 1770 až 1776 a u katolického kostela se nachází nádherná barokní kašna sv. Jana Nepomuckého (Johannes-Brunnen) z let 1734 až 1739. V centru též najdeme secesní fontánu Pfeifferbrunnen z roku 1901.
Kasematy někdejší pevnosti.
Bývalý pevnostní lazaret (roku 2000 v něm sídlil archiv).
Bývalé brány do někdejší pevnosti (Kehler Tor či Karlsruher Tor).
Budova secesní vodárny, nachází se nedaleko Pagodenburgu a zámku.

Rastatt
Favorite
Favorite
Pagodenburg
Radnice
Ludwig-Wilhelm-Gymnasium
Rossihaus
Maria Einsiedeln
Sv. Alexandra
Františkánský klášter
Sv. Bernarda
Vodárna

Partnerská města

Odkazy

Literatura

(Z následujících prací byl příspěvek převážně sestaven.)

EBERLE, Sandra. Schloss Rastatt. Berlin-München: Deutscher Kunstverlag; 2010. 72 s. ISBN 978-3-422-02234-8.
EBERLE, Sandra; SEEGER, Ulrike; BÖHM, Karolin. Residenzschloss Rastatt. Petersberg: Michael Imhof Verlag, 2018. 112 s. ISBN 978-3-7319-0529-5.
HOFFMANN, Gerhard. Stadtbilder aus Rastatt. Leipzig: Stadt-Bild-Verlag Leipzig, 2000. 48 s. ISBN 3-931554-94-5.
VLNAS, Vít. Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Národní galerie, 2001. 849 s. ISBN 80-7185-380-1.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Rastatt na Wikimedia Commons
Oficiální stránky města Archivováno 17. 12. 2009 na Wayback Machine.

Navigation

Navigace

Tématické portály