Ratifikace

Polský prezident Lech Kaczyński ratifikuje Lisabonskou smlouvu

Ratifikace (z lat. ratus, platný a facere, udělat) je závazné potvrzení platnosti zvláště důležitého dokumentu, typicky mezinárodní smlouvy. V anglosaské oblasti se užívá i v soukromém právu, kde znamená potvrzení smlouvy, kterou sjednal nějaký agent, statutárním zástupcem.

Mezinárodní právo

Závazné mezinárodní smlouvy mají povahu ústavních dokumentů a jsou nadřazeny vnitrostátnímu právu. Proto se u nich obvykle vyžaduje kromě běžného podpisu předsedy vlády či ministra při uzavírání dohody ještě další krok, totiž ratifikace. Smysl je v tom, aby platnost smlouvy nezávisela na politické situaci, jak ji vyjadřuje okamžité složení vlády. Je však samozřejmé, že podpis mezinárodní smlouvy příslušné vládní činitele zavazuje, aby ratifikaci v rámci svých možností podporovali. Formu ratifikace určují ústavy.

Pokud stát přistupuje k již platné smlouvě jako další smluvní strana, hovoří se o přistoupení nebo ratihabitaci (z latinského pro ratum habeo, považuji za platné).[1][2]

Ratifikace v České republice

V České republice se ratifikačního procesu účastní Parlament České republiky, který s ratifikací vyslovuje na základě článku 10 a článku 10a Ústavy souhlas, přičemž u mezinárodních smluv:

  • upravujících práva a povinnosti osob,
  • spojeneckých, mírových a jiných politických,
  • z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci,
  • hospodářských, jež jsou všeobecné povahy,
  • u dalších věcí, jejichž úprava je vyhrazena zákonu,

je třeba podle článku 49 Ústavy souhlasu obou komor parlamentu. Ratifikace mezinárodních smluv je pak na základě článku 63 odst. 1 písm. b) Ústavy ukončena podpisem prezidenta republiky.

Na ratifikaci se může případně podílet i institut lidového hlasování (referendum). Tak tomu bylo při ratifikaci smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v červnu 2003, kdy pro ni v referendu hlasovalo 77,33 % voličů, volební účast byla 55,21 %.[3]

V jiných státech

V USA ratifikuje mezinárodní smlouvy prezident se souhlasem Senátu přijatého dvoutřetinovou většinou a ve Velké Británii vláda jménem krále. V Německu smlouvy ratifikuje prezident.[4]

Reference

  1. ↑ United Nations Treaty Collection, Treaty Reference Guide(1999)
  2. ↑ M. Bartošek, Encyklopedie římského práva. Praha: Academie 1993, str. 231.
  3. ↑ http://ec.europa.eu/ceskarepublika/cr_eu/index_cs.htm
  4. ↑ http://www.bpb.de/popup/popup_lemmata.html?guid=U6NU2I

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Kaczyński-TraktatLizboński.jpg
Autor: Archiwum Kancelarii Prezydenta RP, Licence: GFDL 1.2
podpisanie przez Lecha Kaczyńskiego aktu ratyfikacji Traktatu Lizbońskiego