Raymond Poincaré

Raymond Poincaré
10. prezident Francie
Ve funkci: 18. února 1913 – 17. ledna 1920
Předchůdce	Armand Fallières
Nástupce	Paul Deschanel
76., 89. a 95. předseda vlády Francie
Ve funkci: 23. července 1926 – 29. července 1929
Předchůdce	Édouard Herriot
Nástupce	Aristide Briand
Ve funkci: 15. ledna 1922 – 8. června 1924
Předchůdce	Aristide Briand
Nástupce	Frédéric François-Marsal
Ve funkci: 21. ledna 1912 – 21. ledna 1913
Předchůdce	Joseph Caillaux
Nástupce	Aristide Briand
Ministr zahraničních věcí Francie
Ve funkci: 15. ledna 1922 – 8. června 1924
Předchůdce	Aristide Briand
Nástupce	Edmond Lefebvre du Prey
Ve funkci: 14. ledna 1912 – 21. ledna 1913
Předchůdce	Justin de Selves
Nástupce	Charles Jonnart
Ministr financí Francie
Ve funkci: 23. července 1926 – 11. listopadu 1928
Předchůdce	Anatole de Monzie
Nástupce	Henry Chéron
Ve funkci: 14. března 1906 – 25. října 1906
Předseda vlády	Ferdinand Sarrien
Předchůdce	Pierre Merlou
Nástupce	Joseph Caillaux
Ve funkci: 30. května 1894 – 26. ledna 1895
Předseda vlády	Charles Dupuy
Předchůdce	Auguste Burdeau
Nástupce	Alexandre Ribot
Ministr školství
Ve funkci: 26. ledna 1895 – 1. listopadu 1895
Předseda vlády	Alexandre Ribot
Předchůdce	Georges Leygues
Nástupce	Émile Combes
Ve funkci: 4. dubna 1893 – 3. prosince 1893
Předseda vlády	Charles Dupuy
Předchůdce	Charles Dupuy
Nástupce	Eugène Spuller
Stranická příslušnost
Členství	Demokratická republikánská aliance
Narození	20. srpna 1860 Bar-le-Duc
Úmrtí	15. října 1934 (ve věku 74 let) Paříž
Příčina úmrtí	plicní embolie
Místo pohřbení	Nubécourt
Choť	Henriette Poincaré
Rodiče	Antoni Poincaré a Nanine Marie Ficatier
Příbuzní	Lucien Poincaré (sourozenec) Henri Poincaré (syn otcova bratra)
Alma mater	Pařížská právní fakulta
Profese	politik, advokát a novinář
Náboženství	katolická církev
Ocenění	Řád Serafínů (1913) rytíř Řádu slona (1914) velkokříž s řetězem Řádu bílé růže (1920) Řád Mahá Čakrí Kříž za chrabrost … více na Wikidatech
Commons	Raymond Poincaré
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Raymond Poincaré [rémoⁿ pueⁿkaré] (20. srpen 1860, Bar-le-Duc – 15. října 1934, Paříž) byl francouzský konzervativní politik, prezident Francouzské republiky v letech 1913 až 1920 a předtím i poté celkově třikrát premiér.

V roce 1870, když byl Poincaré 10 let starý, bylo jeho rodné město Bar-le-Duc během prusko-francouzské války obsazeno nepřátelským vojskem, což pravděpodobně negativně ovlivnilo jeho pozdější postoj k Německé říši.^[1]

Poincaré vystudoval práva na pařížské univerzitě Sorbonne a poté pracoval jako advokát. Byl bratrancem slavného matematika Henriho Poincarého. Jeho manželkou se stala Henriette roz. Benucciová (* 8. května 1858).

V roce 1887 byl Poincaré zvolen do poslanecké sněmovny za departement Meuse. V letech 1890 až 1892 se profiloval jako znalec při projednávání státního rozpočtu, přičemž vynikl jako zprostředkovatel mezi různými politickými tábory.

Předsedou rady ministrů (président du Conseil des ministres) se Poincaré poprvé stal 21. ledna 1912. Po roce působení v čele vlády byl zvolen 10. prezidentem Francouzské republiky a dne 18. února 1913 uveden do tohoto úřadu. Zůstal hlavou státu po celou dobu první světové války až do 17. ledna 1920. Již 15. ledna 1922 vystřídal socialistického politika Aristida Brianda v úřadě premiéra a zůstal jím do 8. června 1924. Po mezihře s premiérem Édouardem Herriotem se Poincaré vrátil do této funkce dne 23. července 1926 a zůstal premiérem do 29. července 1929. Ve věku 68 let pak odešel do politické výslužby.

Během červencové politické krize v Evropě roku 1914 odcestoval Poincaré spolu s premiérem Reném Vivianim do Petrohradu. Zde dal představitelům Ruského impéria „slavnostní příslib závazků“, které vyplývaly ze spojenectví obou zemí. To posílilo cara Nikolaje II. a ruskou vládu v jejich odhodlání pomoci Srbsku, které bylo po atentátu v Sarajevě ohrožováno Rakouskem-Uherskem. Týden poté vyhlásilo Rusko generální mobilizaci, po které mu Německá říše vyhlásila válku. Poincaré se po celou dobu trvání první světové války rozhodně zasazoval pro její pokračování ze strany Francie a jejích spojenců až do vítězného konce.

Jako prezident podepsal Poincaré dne 4. června 1917 dekret o založení polské Modré armády ve Francii, což byl významný krok na cestě k obnovení Polska jako samostatného státu.^[2]

Prezident vydal 16. prosince 1917 dekret, kterým prohlásil nově vznikající legionářské vojsko ve Francii za „samostatnou československou armádu“. ^[3]

• rytíř Řádu Serafínů – Švédsko, 16. dubna 1913^[4]
• rytíř Řádu zlatého rouna – Španělsko, 5. května 1913^[5]
• rytíř Řádu slona – Dánsko, 16. května 1914
• rytíř Řádu zvěstování – Italské království, 1915
• rytíř velkokříže Řádu svatého Mauricia a svatého Lazara – Italské království, 1915
• rytíř velkokříže Řádu italské koruny – Italské království, 1915
• rytíř Řádu Mahá Čakrí – Thajsko, 1. srpna 1917^[6]
• rytíř Řádu bílé orlice – Polsko, 1921
• Kříž za chrabrost – Polsko, 1921^[7]
• Řád Bílého lva I. třídy – Československo, 30. srpna 1923
• velkokříž Královského řádu Kambodže – Kambodža
• rytíř Řádu svatého Ondřeje – Ruské impérium
• velkostuha Řádu annámského draka – Vietnam

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Raymond Poincaré na Wikimedia Commons