Režný Újezd

Režný Újezd
Střed Režného Újezda
Střed Režného Újezda
Lokalita
Charakterosada
ObecVelemín
OkresLitoměřice
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel60 (2021)[1]
Katastrální územíBoreč u Lovosic (3,86 km²)
Nadmořská výška288 m n. m.
PSČ410 02
Počet domů15 (2011)[2]
Režný Újezd
Další údaje
Kód části obce7501
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Osada Režný Újezd tvoří jednu z jedenácti místních částí obce Velemínokrese Litoměřice Ústeckeho kraje. Rozkládá se na severovýchodním úbočí vrchu Boreč (450 m), něco přes 4 km západně od Lovosic a necelé 3 km jihovýchodně od Velemína. V Režném Újezdě je evidováno 15 trvale obydlených domů se 36 obyvateli (2011).

Název

Název vsi pochází od staršího výrazu pro žito – rež, znamená tedy totéž co Žitný Újezd.[3]

Historie

Zmínka o tvrzi v Režném Újezdě pochází z roku 1366, kdy zde měl žít jakýsi Mikuláš z Újezda.[4]

Jak vyplývá z veřejně přístupných matrik, ještě během třicetileté války bylo ve vsi převážně české obyvatelstvo, které značně prořídlo během tažení nepřátelských vojsk do Čech. Šlechta povolala nové německy mluvící osídlence v rámci germanizace v 17. století. V této době také patrně vznikl nejstarší stojící obytný dům v Režném Újezdě, bývalý poplužní dvůr (čp. 2) stojící přímo nad návsí s požární nádrží. Rodina, která kdysi žila v tomto domě, byla v dostupných matričních záznamech poprvé zmíněna v roce 1695, ale dům byl patrně postaven již dříve. V tomto období se v matričních záznamech setkáváme s názvy Rezny Aujezd a Reschny aujezd.

V červenci 1945 bylo německé obyvatelstvo odsunuto. Pamětníci uvádějí, že byli obyvatelé vehnáni do místní kapličky.

Do opuštěných domů přišli noví osídlenci z Čech, Slovenska a Volyně. V roce 1949 vzniká v Režném Újezdě jednotné zemědělské družstvo, které zaniklo po roce 1989. Od roku 1990 spadá Režný Újezd pod obec Velemín.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů[5][6]
18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Obyvatelé10687928788918564493828111336
Domy2525252221232219.141017815
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v domech místní části Boreč.

Doprava

Režným Újezdem vede žlutě značená turistická trasaMalých Žernosek přes vrch Lovoš na Košťál se zříceninou hradu Košťálova. Dále ve vesnici začíná a končí naučná stezka na vrch Boreč (450[7] m). Pod kapličkou u autobusové zastávky je nultý z devíti informačních panelů naučné stezky, která částečně kopíruje zelenou turistickou trasu. Naučná stezka měří celkem 2,6 km.[8]

Pamětihodnosti

  • Na křižovatce uprostřed vsi stojí secesní kaplička z roku 1924,[9] která dostala novou fasádu v listopadu 2014.
  • Na jihozápadním okraji vsi při cestě na Borečský vrch se dochovaly nepatrné terénní stopy připisované gotické tvrzi,[10] ve které měl žít zmíněný Mikuláš z Újezda. Tvrz měla být kruhového tvaru, obehnána vodním příkopem. Tvrz se měla nacházet v zahradě bývalého poplužního dvora.[4]
  • Ve vesnici se nachází Morušová zahrada inspirovaná tradiční anglickou venkovskou zahradou.[11]

Odkazy

Reference

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 435. 
  4. a b ÚLOVEC, Jiří; MUSIL, František; PLAČEK, Miroslav. Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska po roce 1945. Praha: Libri, 2005. 416 s. 
  5. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 392, 393.  Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
  6. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 302.  Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
  7. Geoprohlížeč: Základní topografická mapa ČR 1 : 5 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2023-08-09]. Dostupné online. 
  8. Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-09-29]. Dostupné online. 
  9. POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech. P/Š. Svazek III. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Režný Újezd, s. 225. 
  10. ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Režný Újezd – tvrz, s. 399–400. 
  11. LÁNSKÝ, Petr. Z historie moruší. Neúspěšný pokus krále Jakuba I. založit hedvábné impérium dal vzniknout největší kolekci moruší na světě [online]. Morušová zahrada, 2016-09-27 [cit. 2016-09-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Rezny Ujezd Naves.jpg
Rezny Ujezd village square