Rebbachisauridae
Rebbachisauridae Stratigrafický výskyt: Pozdní jura až pozdní křída (asi před 150 až 90 miliony let) | |
---|---|
Zuby nigersaura, zástupce čeledi | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | plazi (Sauropsida) |
Nadřád | dinosauři (Dinosauria) |
Řád | plazopánví (Saurischia) |
Podřád | Sauropodomorpha |
Nadčeleď | Diplodocoidea |
Čeleď | Rebbachisauridae Bonaparte, 1997 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Čeleď Rebbachisauridae je skupinou sauropodních dinosaurů, obvykle známých podle fragmentárních pozůstatků z pozdně jurského až pozdně křídového období Jižní Ameriky, Afriky, Evropy a Asie.[1] Jedny z geologicky nejmladších fosilních pozůstatků této skupiny sauropodů byly objeveny v sedimentech geologického souvrství Huincul a souvrství La Amarga na území Argentiny.[2][3]
Popis
Tito sauropodní dinosauři patřili do nadčeledi Diplodocoidea a kladu Diplodocimorpha (významnou skupinou rebbachisauridů byl klad Khebbashia). Prvním popsaným rodem byl severoafrický Rebbachisaurus, kterého popsal v roce 1990 paleontolog Jack McIntosh jako zástupce podčeledi Dicraeosaurinae v rámci čeledi Diplodocidae. V dalších letech se však objevilo množství nových nálezů, které dokázaly, že šlo o poněkud odlišnou skupinu sauropodů než jsou diplodocidi. Proto argentinský paleontolog José F. Bonaparte v roce 1997 stanovil novou čeleď Rebbachisauridae. Nejranějším zástupcem této skupiny byl zřejmě Xenoposeidon proneneukos, žijící na území Velké Británie v období rané křídy (asi před 140 miliony let).[4][5]
Do této skupiny patří například také gigantický severoamerický rod Maarapunisaurus[6] a zároveň i jediný dosud známý chorvatský dinosaurus Histriasaurus.[7]
Anatomie
Zástupci této čeledi se liší od ostatních diplodocidů nepřítomností vidlice u krčních neurálních trnů a specifickým tvarem zubů (resp. přítomností zubních „baterií“ u některých zástupců). Rebachisauridi žili zřejmě také nejdéle ze všech diplodocidů, téměř až do období svrchní křídy. V Argentině byly objeveny také série fosilních otisků stop těchto sauropodů. Patří do kategorie tzv. úzkorozchodných stop, což ukazuje, že trup těchto diplodokoidů byl užší než v případě masivních titanosaurů.[8]
Obratle těchto sauropodů byly do značné míry pneumatizované, jak ukazují například objevy z Argentiny.[9]
Zástupci čeledi
- Agustinia
- Amargatitanis
- Cathartesaura
- Comahuesaurus
- Demandasaurus
- Dzharatitanis
- Histriasaurus
- Itapeuasaurus
- Katepensaurus
- Lavocatisaurus
- Limaysaurus
- Maraapunisaurus[10]
- Nigersaurus
- Nopcsaspondylus
- Rayososaurus
- Rebbachisaurus
- Tataouinea
- Xenoposeidon
- Zapalasaurus
Odkazy
Reference
- ↑ Paulo Victor Luiz Gomes da Costa Pereira; et al. (2020). The path of giants: a new occurrence of Rebbachisauridae (Dinosauria, Diplodocoidea) in The Açu Formation, NE Brazil, and its paleobiogeographic implications. Journal of South American Earth Sciences Article. 102515. doi: https://doi.org/10.1016/j.jsames.2020.102515
- ↑ Flavio Bellardini, Leonardo S. Filippi, Alberto C. Garrido, José L. Carballido, & Mattia A. Baiano (2022). New rebbachisaurid remains from the Huincul Formation (Middle Cenomanian–Early Turonian) of the Central Neuquén Basin, Patagonia, Argentina. Publicación Electrónica de la Asociación Paleontológica Argentina. 22 (2): 1–24. doi: http://dx.doi.org/10.5710/PEAPA.22.04.2022.419
- ↑ Lucas Nicolas Lerzo (2023). Redescription of the key specimen MACN PV 35: Laminar anatomy and hyposphene-hypantrum in an early rebbachisaurid (Dinosauria, Sauropoda) from Patagonia, Argentina. Cretaceous Research. 105689. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2023.105689
- ↑ Michael P. Taylor (2017). Xenoposeidon is the earliest known rebbachisaurid sauropod dinosaur. PeerJ Preprints 5:e3415v1. doi: https://doi.org/10.7287/peerj.preprints.3415v1
- ↑ https://svpow.com/2017/11/15/xenoposeidon-is-ten-years-old-today-and-its-the-oldest-rebbachisaur/
- ↑ SOCHA, Vladimír. Představuje se Maraapunisaurus. OSEL.cz [online]. 25. října 2018. Dostupné online. (česky)
- ↑ https://veda.instory.cz/1308-v-chorvatsku-byl-objeven-a-vedecky-popsan-jeden-druh-dinosaura.html
- ↑ Arturo Miguel Heredia; et al. (2018). A new narrow-gauge sauropod trackway from the Cenomanian Candeleros Formation, northern Patagonia, Argentina. Cretaceous Research. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2018.11.016
- ↑ Guillermo J. Windholz, Juan D. Porfiri, Domenica Dos Santos, Flavio Bellardini, and Mathew J. Wedel (2024). A well-preserved vertebra provides new insights into rebbachisaurid sauropod caudal anatomical and pneumatic features. Acta Palaeontologica Polonica. 69 (1): 39-47. doi: 10.4202/app.01104.2023
- ↑ Kenneth Carpenter (2018). Maraapunisaurus fragillimus, n.g. (formerly Amphicoelias fragillimus), a basal rebbachisaurid from the Morrison Formation (Upper Jurassic) of Colorado Archivováno 22. 10. 2018 na Wayback Machine.. Geology of the Intermountain West 5: 227-244.
Literatura
- Bonaparte, J. F. (1997). Rayososaurus grioensis Bonaparte 1995. Ameghiniana. 34 (1): 116.
- McIntosh, J. S. (1990). „Sauropoda“ in The Dinosauria, Edited by David B. Weishampel, Peter Dodson, and Halszka Osmólska. University of California Press, pp. 345–401.
- Upchurch, P., Barrett, P. M. and Dodson, P. (2004). „Sauropoda“. In The Dinosauria, 2nd edition. Weishampel, Dodson, and Osmólska (eds.). University of California Press, Berkeley. pp. 259–322.
- Wilson, J. A. (2002). Sauropod dinosaur phylogeny: critique and cladistic analysis, Zoological Journal of the Linnean Society. 136 (2): 215–275.
- Wilson, J. A. and Sereno, P. C. (2005). „Structure and Evolution of a Sauropod Tooth Battery“ in The Sauropods: Evolution and Paleobiology in Curry Rogers and Wilson, eds. (2005). The Sauropods: Evolution and Paleobiology, University of California Press, Berkeley, ISBN 0-520-24623-3
- Holwerda, F. M.; et al. (2018). Could Late Cretaceous sauropod tooth morphotypes provide supporting evidence for faunal connections between North Africa and Southern Europe?. PeerJ Preprints. 6: e27286v1. doi: https://doi.org/10.7287/peerj.preprints.27286v1
- Bellardini, F.; et al. (2023). Exploring rebbachisaurid hind-limb anatomy on the basis of a new articulated specimen from the Huincul Formation (upper Cenomanian) of Neuquén Basin, Patagonia, Argentina. Historical Biology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1080/08912963.2023.2268638
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Rebbachisauridae na Wikimedia Commons
- Článek o rebbachisauridech na webu Equatorial Minnesota (anglicky)
- SOCHA, Vladimír. Prázdninový dinosaurus. OSEL.cz [online]. 4. července 2019. Dostupné online. (česky)
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Autor: Ghedoghedo, Licence: CC BY-SA 3.0
Took the photo at Museo di Storia Naturale di Verona