Rebecca Marinová
| Rebecca Marinová | |
|---|---|
_(52129543491).jpg) Rebecca Marinová na French Open 2022 | |
| Stát |  Kanada |
| Datum narození | 16. prosince 1990 (33 let) |
| Místo narození | Toronto, Ontario, Kanada |
| Bydliště | Vancouver, Kanada |
| Výška | 183 cm |
| Hmotnost | 64 kg |
| Profesionál od | 2008 |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 1 992 077 USD |
| Tenisová raketa | Yonex |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 336–219 |
| Tituly | 0 WTA, 15 ITF |
| Nejvyšší umístění | 38. místo (11. července 2011) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 2. kolo (2011) |
| French Open | 3. kolo (2011) |
| Wimbledon | 2. kolo (2011) |
| US Open | 3. kolo (2022) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 82–104 |
| Tituly | 1 WTA, 1 WTA 125K, 3 ITF |
| Nejvyšší umístění | 156. místo (21. března 2022) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 1. kolo (2012, 2023) |
| French Open | 1. kolo (2011, 2023) |
| Wimbledon | 1. kolo (2011) |
| US Open | 1. kolo (2011) |
| Týmové soutěže | |
| Billie Jean King Cup | vítězka (2023) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 21. července 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rebecca Marinová (* 16. prosince 1990 Toronto) je kanadská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. Jednu deblovou trofej vybojovala v sérii WTA 125. V rámci okruhu ITF získala patnáct titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[1]
Na žebříčku WTA byla nejvýše ve dvouhře klasifikována v červenci 2011 na 38. místě a ve čtyřhře pak v březnu 2022 na 156. místě.[2]
Na okruhu WTA debutovala v roce 2006, když obdržela divokou kartu do kvalifikace Rogers Cupu v Montréalu. První grandslam odehrála na US Open 2010, kde po výhrách třech kvalifikačních kol postoupila do hlavní soutěže. V úvodním kole porazila Rusku Xéniji Pervakovou a následně podlehla světové čtyřce Venus Williamsové.
V letech 2010 a 2011 byla vyhlášena Kanadskou tenistkou roku.[3][4] V roce 2013 se rozhodla na neurčito přerušit tenisovou kariéru.[5] V mezidobí studovala anglickou literaturu na Univerzitě Britské Kolumbie a stala se veslařkou tamního univerzitního týmu.[6][7] Během října 2017 oznámila záměr návratu na tenisový okruh, jenž se oddálil v důsledku administrativní regulace Mezinárodní tenisové federace.[8][9] Z první odehrané série tří turnajů v obnovené kariéře, v turecké Antalyi s dotacemi 15 tisíc dolarů, si v průběhu února 2018 odvezla tři tituly ITF.[10][11]
V kanadském fedcupovém týmu debutovala v roce 2011 utkáním 2. světové skupiny proti Srbsku, v němž vyhrála s Krunićovou a podlehla Jovanovské. Srbky zvítězily 3:2 na zápasy. Následně odehrála druhou světovou baráž 2011. V týmu se opět objevila až v roce 2019 ve druhé Světové skupině proti Nizozemsku a navazující baráži. V roce 2023 byla členkou vítězného kanadského týmu. Do roku 2024 v soutěži nastoupila k devíti mezistátním utkáním s bilancí 4–7 ve dvouhře a 3–2 ve čtyřhře.[12]
Soukromý život
Narodila se roku 1990 v Torontu do rodiny s italskými kořeny. Prarodiče z otcovy strany se narodili v sicilském městě Caltanissetta.[13] Ve dvou letech se s rodiči přestěhovala do Vancouveru, kde vyrostla. Strýc George Hungerford se stal olympijským vítězem na Letní olympiádě 1964 ve veslování, v kategorii dvojka bez kormidelníka.[6] Mladší bratr Steven také vesloval za Kalifornskou univerzitu.[14]
V pěti letech ji matka přihlásila na badminton, jenž v deseti letech vystřídala za tenis. Ve věku 14 let vyhrála první amatérský turnaj Stanley Park Open ve Vancouveru, čímž se stala nejmladší vítězkou v jeho tehdejší 75leté historii.[13] Mezi srpnem 2008 a dubnem 2009 trénovala v Davosu s německou koučkou Ninou Nittingerovou.[15] Poté se přestěhovala do Montréalu, kde se začala připravovat v Národním tenisovém centru.[16][2]
Finále na okruhu WTA Tour
| Legenda | |
|---|---|
| Grand Slam (0) | |
| Turnaj mistryň (0) | |
| Premier Mandatory & Premier 5 (0) | |
| Premier (0) | |
| International (0–1 D) | |
Dvouhra: 1 (0–1)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 1. | 19. února 2011 | Memphis, Spojené státy | tvrdý (h) |  Magdaléna Rybáriková | 2–6skreč |
Finále série WTA 125
| Legenda | |
|---|---|
| D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
| WTA 125 (1–0 Č) | |
Čtyřhra: 1 (1–0)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítězka | 1. | červenec 2021 | Charleston, Spojené státy | antuka |  Liang En-šuo |  Erin Routliffeová  Aldila Sutjiadiová | 5–7, 7–5, [10–7] |
Finále na okruhu ITF
| Dotace turnajů okruhu ITF | |
|---|---|
| 100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
| 75 000 $ tournaments | 60 000 $ tournaments |
| 50 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
| 15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Dvouhra (15 titulů)
| č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|
| 1. | srpen 2008 | Trecastagni, Itálie | tvrdý |  Alice Moroniová | 6–2, 6–2 |
| 2. | září 2010 | Saguenay, Kanada | tvrdý |  Alison Riskeová | 6–4, 6–7(4–7), 7–6(7–5) |
| 3. | říjen 2010 | Kansas City, Spojené státy | tvrdý |  Edina Gallovitsová | 6–7(4–7), 6–0, 6–2 |
| 4. | říjen 2010 | Troy, Spojené státy | tvrdý | Ashley Weinholdová | 6–1, 6–2 |
| 5. | říjen 2012 | Rock Hill, Spojené státy | tvrdý | Sharon Fichmanová | 3–6, 7–6(7–5), 6–2 |
| 6. | únor 2018 | Antalya, Turecko | tvrdý | Cristina Eneová | 6–3, 6–3 |
| 7. | únor 2018 | Antalya, Turecko | tvrdý |  Nina Stadlerová | 6–1, 6–4 |
| 8. | únor 2018 | Antalya, Turecko | tvrdý | Gaia Sanesiová | 6–2, 6–1 |
| 9. | červen 2018 | Winnipeg, Kanada | tvrdý |  Julia Glušková | 7–6(7–3), 7–6(7–4) |
| 10. | září 2018 | Lubbock, Spojené státy | tvrdý | Robin Andersonová | 6–4, 6–1 |
| 11. | květen 2019 | Kurume, Japonsko | koberec |  Juki Naitóová | 6–4, 7–6(7–0) |
| 12. | červenec 2021 | Evansville, Spojené státy | tvrdý | Majo Hibiová | 6–3, 3–6, 6–0 |
| 13. | březen 2022 | Arcadia, Spojené státy | tvrdý | Alycia Parksová | 7–6(7–0), 6–1 |
| 14. | únor 2024 | Irapuato, Mexiko | tvrdý |  Jule Niemeierová | 6–1, 6–2 |
| 15. | červen 2024 | Ilkley, Spojené království | tráva |  Jessika Ponchetová | 4–6, 6–1, 6–4 |
Čtyřhra (3 tituly)
| č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | červenec 2008 | Evansville, Spojené státy | tvrdý | Ellah Nzeová | Courtney Dolehideová Kirsten Flowerová | 7–5, 6–3 |
| 2. | říjen 2008 | Southlak, Spojené státy | tvrdý | Beatrice Capraová | Mary Gambaleová Elizabeth Lumpkinová | 3–6, 6–4, 10–6 |
| 3. | červenec 2019 | Gatineau, Kanada | tvrdý | Leylah Fernandezová | Sü Ťie-jü  Marcela Zacariasová | 7–6(7–5), 6–3 |
Finále soutěží družstev: 1 (1–0)
| Výsledek | č. | datum a místo konání | spoluhráčky | soupeřky | skóre |
|---|---|---|---|---|---|
| Vítězka | 1. | Billie Jean King Cup 2023 12. listopadu 2023 Sevilla, Španělsko tvrdý (hala), Estadio La Cartuja | Leylah Fernandezová Eugenie Bouchardová Marina Stakusicová Gabriela Dabrowská | Itálie | 2–0 |
| Jasmine Paoliniová Martina Trevisanová Elisabetta Cocciarettová Lucia Bronzettiová Lucrezia Stefaniniová |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rebecca Marino na anglické Wikipedii.
- ↑ Rebecca Marinová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 1. září 2022
- ↑ a b Rebecca Marinová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 1. září 2022
- ↑ Tennis Canada Awards Top Players For Excellence [online]. 10sBalls.com [cit. 2017-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 19-10-2017.
- ↑ Rebecca Marino is Tennis Canada's most outstanding female player in 2011 [online]. National Post [cit. 2017-10-18]. Dostupné online.
- ↑ Rebecca Marino announces she's walking away from tennis [online]. The Globe and Mail [cit. 2013-02-20]. Dostupné online.
- ↑ a b Rebecca Marino finds joy in rowing after retirement from pro tennis [online]. CBC Sports [cit. 2016-04-23]. Dostupné online.
- ↑ UBC Thunderbirds profile - Rebecca Marino [online]. GoThunderbirds.ca [cit. 2017-10-10]. Dostupné online.
- ↑ Rebecca Marino will return to competition [online]. Tennis Canada [cit. 2017-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 17-09-2018.
- ↑ Rebecca Marino’s return to competition delayed [online]. Tennis Canada [cit. 2017-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 21-10-2017.
- ↑ Rebecca Marino back in three months [online]. Tennis.life [cit. 2017-10-23]. Dostupné online.
- ↑ Rebecca Marino captures title in first tournament since 2013 [online]. Tennis Canada [cit. 2018-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 04-02-2018.
- ↑ Rebecca Marinová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 1. září 2022
- ↑ a b Rebecca Marino’s got serve [online]. Maclean's [cit. 2017-10-10]. Dostupné online.
- ↑ California Golden Bears profile - Steve Marino [online]. California Golden Bears [cit. 2017-10-10]. Dostupné online.
- ↑ OrangeCoach profile - Nina Nittinger [online]. OrangeCoach [cit. 2017-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 12-10-2017.
- ↑ Rebecca Marino serves notice [online]. [cit. 2017-10-12]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rebecca Marinová na Wikimedia Commons - Rebecca Marinová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Rebecca Marinová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Rebecca Marinová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
Média použitá na této stránce
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
bendera Indonesia
.svg)
.svg)
