Rebecca Marinová

Rebecca Marinová
Rebecca Marinová na French Open 2022
Stát	Kanada Kanada
Datum narození	16. prosince 1990 (32 let)
Místo narození	Toronto, Ontario, Kanada
Bydliště	Vancouver, Kanada
Výška	183 cm
Hmotnost	64 kg
Profesionál od	2008
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	1 093 969 USD
Tenisová raketa	Yonex
Dvouhra
Poměr zápasů	312–207
Tituly	0 WTA, 13 ITF
Nejvyšší umístění	38. místo (11. července 2011)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2011)
French Open	3. kolo (2011)
Wimbledon	2. kolo (2011)
US Open	3. kolo (2022)
Čtyřhra
Poměr zápasů	75–98
Tituly	1 WTA, 1 WTA 125K, 3 ITF
Nejvyšší umístění	156. místo (21. března 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo (2012)
French Open	1. kolo (2011)
Wimbledon	1. kolo (2011)
US Open	1. kolo (2011)
Týmové soutěže
Billie Jean King Cup	vítězka (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20220901a1. září 2022 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rebecca Marinová (* 16. prosince 1990 Toronto) je kanadská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. Jednu deblovou trofej vybojovala v sérii WTA 125. V rámci okruhu ITF získala třináct titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.^[1]

Na žebříčku WTA byla nejvýše ve dvouhře klasifikována v červenci 2011 na  38. místě a ve čtyřhře pak v březnu 2022 na 156. místě.^[2]

Na okruhu WTA debutovala v roce 2006, když obdržela divokou kartu do kvalifikace Rogers Cupu v Montréalu. První grandslam odehrála na US Open 2010, kde po výhrách třech kvalifikačních kol postoupila do hlavní soutěže. V úvodním kole porazila Rusku Xéniji Pervakovou a následně podlehla světové čtyřce Venus Williamsové.

V letech 2010 a 2011 byla vyhlášena Kanadskou tenistkou roku.^[3][4] V roce 2013 se rozhodla na neurčito přerušit tenisovou kariéru.^[5] V mezidobí studovala anglickou literaturu na Univerzitě Britské Kolumbie a stala se veslařkou tamního univerzitního týmu.^[6][7] Během října 2017 oznámila záměr návratu na tenisový okruh, jenž se oddálil v důsledku administrativní regulace Mezinárodní tenisové federace.^[8][9] Z první odehrané série tří turnajů v obnovené kariéře, v turecké Antalyi s dotacemi 15 tisíc dolarů, si v průběhu února 2018 odvezla tři tituly ITF.^[10][11]

V kanadském fedcupovém týmu debutovala v roce 2011 utkáním 2. světové skupiny proti Srbsku, v němž vyhrála s Krunićovou a podlehla Jovanovské. Srbky zvítězily 3:2 na zápasy. Následně odehrála druhou světovou baráž 2011. V týmu se opět objevila až v roce 2019 ve druhé Světové skupině proti Nizozemsku a navazující baráži. V roce 2023 byla členkou vítězného kanadského týmu. Do roku 2024 v soutěži nastoupila k devíti mezistátním utkáním s bilancí 4–7 ve dvouhře a 3–2 ve čtyřhře.^[12]

Soukromý život

Narodila se roku 1990 v Torontu do rodiny s italskými kořeny. Prarodiče z otcovy strany se narodili v sicilském městě Caltanissetta.^[13] Ve dvou letech se s rodiči přestěhovala do Vancouveru, kde vyrostla. Strýc George Hungerford se stal olympijským vítězem na Letní olympiádě 1964 ve veslování, v kategorii dvojka bez kormidelníka.^[6] Mladší bratr Steven také vesloval za Kalifornskou univerzitu.^[14]

V pěti letech ji matka přihlásila na badminton, jenž v deseti letech vystřídala za tenis. Ve věku 14 let vyhrála první amatérský turnaj Stanley Park Open ve Vancouveru, čímž se stala nejmladší vítězkou v jeho tehdejší 75leté historii.^[13] Mezi srpnem 2008 a dubnem 2009 trénovala v Davosu s německou koučkou Ninou Nittingerovou.^[15] Poté se přestěhovala do Montréalu, kde se začala připravovat v Národním tenisovém centru.^[16][2]

Finále na okruhu WTA Tour

Dvouhra: 1 (0–1)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeřka ve finále	výsledek
Finalistka	1.	19. února 2011	Memphis, Spojené státy	tvrdý (h)	Magdaléna Rybáriková	2–6skreč

Finále série WTA 125

Čtyřhra: 1 (1–0)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeřky ve finále	výsledek
Vítězka	1.	červenec 2021	Charleston, Spojené státy	antuka	Liang En-šuo	Erin Routliffeová Aldila Sutjiadiová	5–7, 7–5, [10–7]

Finále na okruhu ITF

Dvouhra: 22 (13–9)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeřka ve finále	výsledek
Finalistka	1.	25. května 2008	Landisville, Spojené státy	tvrdý	Kristie Ahnová	6–3, 2–6, 6–3
Finalistka	2.	17. srpna 2008	Londýn, Spojené království	tvrdý	Anna Smithová	6–3, 3–6, 7–5
Vítězka	1.	24. srpna 2008	Trecastagni, Itálie	tvrdý	Alice Moroniová	6–2, 6–2
Finalistka	3.	22. března 2009	Tenerife, Španělsko	tvrdý	Jelena Bovinová	6–2, 6–4
Finalistka	4.	5. července 2009	Boston, Spojené státy	tvrdý	Michaëlla Krajiceková	6–3, 6–4
Finalistka	5.	10. dubna 2010	Torhout, Belgie	tvrdý	Mona Barthelová	2–6, 6–4, 6–2
Vítězka	2.	25. září 2010	Saguenay, Kanada	tvrdý	Alison Riskeová	6–4, 6–7(4–7), 7–6(7–5)
Vítězka	3.	10. října 2010	Kansas City, Spojené státy	tvrdý	Edina Gallovitsová	6–7(4–7), 6–0, 6–2
Vítězka	4.	17. října 2010	Troy, Spojené státy	tvrdý	Ashley Weinholdová	6–1, 6–2
Vítězka	5.	15. října 2012	Rock Hill, Spojené státy	tvrdý	Sharon Fichmanová	3–6, 7–6(7–5), 6–2
Win	6.	4. února 2018	Antalya, Turecko	tvrdý	Cristina Eneová	6–3, 6–3
Vítězka	7.	11. února 2018	Antalya, Turecko	tvrdý	Nina Stadlerová	6–1, 6–4
Vítězka	8.	19. února 2018	Antalya, Turecko	tvrdý	Gaia Sanesiová	6–2, 6–1
Finalistka	6.	15. dubna 2018	Ósaka, Japonsko	tvrdý	Destanee Aiavová	3–6, 6–7(2–7)
Vítězka	9.	15. června 2018	Winnipeg, Kanada	tvrdý	Julia Glušková	7–6(7–3), 7–6(7–4)
Vítězka	10.	22. září 2018	Lubbock, Spojené státy	tvrdý	Robin Andersonová	6–4, 6–1
Finalistka	7.	duben 2019	Kašiwa, Japonsko	tvrdý	Darija Snigurová	4–6, 2–6
Vítězka	11.	květen 2019	Kurume, Japonsko	koberec	Juki Naitóová	6–4, 7–6(7–0)
Vítězka	12.	červenec 2021	Evansville, Spojené státy	tvrdý	Majo Hibiová	6–3, 3–6, 6–0
Finalistka	8.	únor 2022	Cancún, Mexiko	tvrdý	Linda Fruhvirtová	3–6, 4–6
Vítězka	13.	březen 2022	Arcadia, Spojené státy	tvrdý	Alycia Parksová	7–6(7–0), 6–1
Finalistka	9.	březen 2022	Irapuato, Mexiko	tvrdý	Ču Lin	4–6, 1–6

Čtyřhra: 9 (3–6)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeřky ve finále	výsledek
Finalistka	1.	26. dubna 2008	Toluca, Mexiko	tvrdý	Lena Litvaková	Augustina Leporeová Frederica Piedadeová	6–4, 6–2
Vítězka	1.	27. července 2008	Evansville, Spojené státy	tvrdý	Ellah Nzeová	Courtney Dolehideová Kirsten Flowerová	7–5, 6–3
Vítězka	2.	12. října 2008	Southlak, Spojené státy	tvrdý	Beatrice Capraová	Mary Gambaleová Elizabeth Lumpkinová	3–6, 6–4, 10–6
Finalistka	2.	7. února 2009	Sutton, Spojené království	tvrdý	Katie O'Brienová	Raquel Kops-Jonesová Renata Voráčová	6–3, 6–3
Finalistka	3.	27. září 2009	Saguenay, Kanada	tvrdý	Stéphanie Duboisová	Sofia Arvidssonová Séverine Beltramová	6–3, 6–1
Finalistka	4.	14. května 2010	Caserta, Itálie	tvrdý	Nicole Clericová	Jekatěrina Dzegalevičová Irena Pavlovicová	6–3, 6–3
Finalistka	5.	25. září 2010	Saguenay, Kanada	tvrdý	Heidi El Tabakhová	Jorgelina Craverová Stéphanie Foretzová Gaconová	6–3, 6–4
Vítězka	3.	červenec 2019	Gatineau, Kanada	tvrdý	Leylah Fernandezová	Sü Ťie-jü Marcela Zacariasová	7–6(7–5), 6–3
Finalistka	6.	duben 2021	Bellinzona, Švýcarsko	antuka	Juki Naitóová	Anna Danilinová Jekatěrine Gorgodzeová	5–7, 3–6

Finále soutěží družstev: 1 (1–0)

Výsledek	č.	datum a místo konání	spoluhráčky	soupeřky	skóre
Vítězka	1.	Billie Jean King Cup 2023 12. listopadu 2023 Sevilla, Španělsko tvrdý (hala), Estadio La Cartuja	Leylah Fernandezová Eugenie Bouchardová Marina Stakusicová Gabriela Dabrowská	Itálie	2–0
				Jasmine Paoliniová Martina Trevisanová Elisabetta Cocciarettová Lucia Bronzettiová Lucrezia Stefaniniová

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rebecca Marino na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rebecca Marinová na Wikimedia Commons
• Rebecca Marinová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
• Rebecca Marinová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Rebecca Marinová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)