Regimen sanitatis Salernitanum

Regimen sanitatis Salernitanum
AutorVillanovanus
Jazyklatina
ŽánrRegimen sanitatis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Regimen sanitatis Salernitatum (text známý také jako De conservanda valetudine, nebo Flos medicinae) je středověká didaktická báseň sepsaná původně latinsky v hexametru. Tato báseň je nejasného původu a patří do žánru lékařské literatury tzv. regimen sanitatis. Jedná se o poučení pro každý den, o návod pro prostý lid, jak pečovat o své zdraví prostřednictvím dietetických a hygienických rad. Nabyla takové oblíbenosti, že po vydání jejího první tisku byla přeložena do mnoha národních jazyků. Na 100 rukopisů bylo napsáno a 300 různých tisků bylo vydáno před rokem 1501.[1] Někteří badatelé jsou však přesvědčeni, že původní báseň měla až okolo tisíce veršů[2]. Báseň pak byla v průběhu pozdního středověku a raného novověku upravována přidáváním nebo odstraňováním veršů, vznikly různé edice a verze s komentáři.

Původ básně a její rozšíření

Lékařská literatura ve středověku je "málo prozkoumaná, nikým nečtená, nestudovaná, nevydávaná ba ani dostatečně katalogizačně nezpracovaná".[3] Ani báseň Regimen sanitatis Salernitatum není výjimkou, báseň není dostatečně prozkoumaná, a tak u ní vzniká řada otazníků.[4] Co se týče původu, traduje se, že báseň vznikla ve 12. nebo 13. století.[2] První verš Anglorum regi scribit tota schola Salerni,[5] nebo v jiných verzích básně Francorum regi scripsit tota scola Salerni,[6] odkazuje na nejmenovaného anglického, nebo francouzského krále, jemuž měla být báseň adresována. Některými badateli je tento král ztotožněn buď s Richardem Lví srdce, který se v Salernu léčil ze zranění po křižácké válce,[7] nebo s Robertem II. Normandským.[8]

Je možné, že rukopis pravděpodobně vznikl jako překlad z arabského díla, původně nazvaného Sirr al-asrar (který byl podle tradice spojen s Aristotelem jako dílo, které napsal pro Alexandra Velikého)[zdroj?]. Lékařské části arabského textu pak byly přeloženy do latiny ve dvanáctém století Janem Španělem. Překlad se stal na západě známý pod názvem Secretum secretorum. Tento překlad byl zveršován a do úvodu byla přidána zmínka o proslulé salernské škole, aby bylo textu dodáno na vážnosti.[1] Za jednoho z možných autorů přebásnění je považován Jan Milánský[9] (z Milána), který žil ve dvanáctém století a jehož jméno se objevuje v několika rukopisech.[1] Ačkoliv se má za to, že "Regimen sanitatis Salernitatum nevznikla v Salernu ve 12. století, charakterizuje se tímto způsobem ve většině popularizačních publikací, a někdy i v současné odborné literatuře."[10] I nadále jsou tedy někteří badatelé přesvědčeni,[11] že báseň vznikla kompilací všeho lékařského vědění (kompilátorství bývá připisováno právě Janu Milánskému), které nabízela salernská škola. To by měl prý potvrzovat i první verš[9] (scribit/scripsit schola tota Salerni[5]).[12]

Důležitou osobou v rozšiřování básně byl horlivý komentátor básně Arnald z Villanovy, který vytvořil verzi o 364 verších.[4] Jeho edice s komentářem byly často a hojně vydávané. První edice s jeho komentářem vyšla roku 1480 v Montpelier.[13] Další edice s jeho komentářem pak hned v roce 1487 v Besançonu.[14]

Obsah

Báseň Regimen sanitatis Salernitatum patří do žánru tzv. regimen sanitatis. Ten dosáhl oblíbenosti především v pozdním středověku a raném novověku.[15] Avšak původ regimin lze vysledovat až ke Galénovi. Již od Galénových dob se jedná o texty, které vedou čtenáře ke zdravému životnímu stylu.

Ve středověku pak existovaly obecně tři druhy regimen sanitatis:[15]

  1. regimina teoretická, výuková - univerzitní lekce určená studentům k nácviku sestavování životospráv podle pevného schématu
  2. regimina všeobecná - určená širší čtenářské obci
  3. regimina osobní - sepsaná pro konkrétní osobu

Dle tohoto rozdělení zařazujeme báseň Regimen sanitatis Salernitatum pod regimina všeobecná. Báseň také obsahuje poučení ke všem sex res non naturales, to znamená, poučení o šesti základních složkách, které tvořily námět regimin a kterým lékaři věnovali při tvorbě životosprávy největší péči. Tyto složky jsou:[16]

  1. vzduch (aer)
  2. jídlo a pití (cibus et potus)
  3. cvičení (exercitium)
  4. spánek a bdění (somnus et vigilia)
  5. vylučování a vyměšování (repletio et evacuatio)
  6. stav mysli (accidentia animae)

První polovina básně je věnována poučení o zdravém jídle a pití, pohybu a hygieně. Druhá polovina je věnována tělesným tekutinám (v návaznosti na učení o mísení tělesných šťáv v antickém lékařství) a pouštění krve. Báseň je rozdělená na krátké "nesystematicky seřazené veršované úseky či několikaveršové skladby",[4] které jsou opatřeny nadpisem.

Pro vytvoření představy o obsahu je zde předložen seznam nadpisů jednotlivých "kapitolek" z českého Veleslavínova překladu[17] Regimen sanitatis Salernitatum. Avšak je třeba připomenout, že není jasné, jakou předlohu latinského textu, z mnoha dochovaných, které se lišily délkou i obsahem, Veleslavín k překladu použil. Proto se Veleslavínova varianta překladu může odlišovat od latinského textu v jednotlivých edicích latinského textu.

Přehled nadpisů z Veleslavínovy české verze básně
1) O náruživostech duše a některých obecných lékařstvích

2) O posilnění mozku a zraku

3) O poledním spaní

4) O zadržalém větru v životě

5) O večeři

6) O způsobu před jídlem

7) O lékařství proti jedu

8) O povětří

9) O pivě

10) Obecně koření ku pokrmům

11) O mytí rukou po jídle

12) O chlebu

13) O masu telecím

14) O ptácích k jídlu hodnýmch

15) O rybách dobrých

16) O proměšování pokrmu a nápoje

17) O hráchu

18) O mléku lidem suchým

19) O máslu

20) O jídle a pití

21) O pokrmích, kteříž dobrou živnost dávají

22) O povahách dobrého vína

23) O víně červeném

24) O lékařstvích proti jedu

25) O povětří

26) O nemírném pití vína

27) O lepším víně

28) O stravě každé čtvrti roku

29) O napravení zlého nápoje

30) O mořské nemoci

31) Obecně o koření ku pokrmům

32) O masu svinském

33) O mstu

34) O pití vody

35) O ouhoři

36) O syrovátce

37) O sejru

38) Sejr sám o sobě

39) O jídle a pití

40) O cibuli

41) O hořčici

42) O věcech škodných zraku

43) O čtverém počasí celého roku

44) O lidech melancholických

45) Znamení hojnosti krve

46) Znamení zbytečné cholery

47) Znamení zbytečné flegmy

48) Znamení zbytečné melancholie

49) O pouštění krve žilou a nejprve o věku, v kterémž se pouštěti může

50) Kterých měsícův dobře aneb zle z žíly pouštěti

51) O překážení pouštění krev

52) Čeho šetřiti při pouštění krve

53) O některých užitcích pouštění krve

54) Velikosti rány

55) Co po zatětí žíly činiti náleží

56) Čeho se hned po krvi varovati sluší

57) V kterých nemocech a věku a jak mnoho krve kterého času upustiti se má

58) Z kterých oudů krve upustiti se má

České země a Regimen sanitatis Salernitatum

Pokud se jedná o ohlas básně na českém území, zůstávají nevyřešeny některé otázky:

  1. Není přesně známo, jak se báseň Regimen sanitatis Salernitatum dostala na české území. Nicméně latinské úryvky básně se vyskytují již ve všech rukopisných opisech medicínských textů lékařů z 15. století a dokonce i u lékaře 14. století Albíka z Uničova.[18]
  2. Neexistuje soupis rukopisů, který by zaznamenal, kolik latinských rukopisů v českém prostředí existuje, ani kolik edic bylo u nás vydáno prvotiskem v latině nebo češtině, a tak nevíme, jak moc báseň byla na našem území čtena.
  3. Rovněž není známo, jakého latinského textu básně a jakých rukopisů vydavatelé k prvním vydáním v českých zemích použili.

Český překlad

Nejasnosti se týkají také překladu básně do češtiny. První vydání bylo vydané tiskem v Olomouci v roce 1584 nakladatelem Fridrichem Milichthalerem[18] a není jasné, kdo připravil první překlad do češtiny k tomuto prvnímu vydání. Významné druhé vydání připravil a vydal „arcitiskař pražský“ Daniel Adam z Veleslavína. Ten salernské verše editoval, přeložil do češtiny, a v českém překladu i s originálním editovaným latinským textem připojil ke spisu Regiment zdraví Henrycha Rankova, které Veleslavín vydal společně v jednom svazku.[18] Profesor I. J. Hanuš, který řešil otázku překladu do češtiny již na konci 19. století, se pozastavuje nad neobratností překladu a veršové formy, čímž dokazuje, že překladatel nemohl být tak znamenitý stylista jako Veleslavín. Soudí se, že úplný český překlad byl u nás znám a přepisován již velmi brzy, nejpozději v 16. století.[18] Překladatel do češtiny užil do překladu rýmů a ve středověku oblíbených leoninských hexametrů, patrně pro lepší zapamatování. Původní latinský text je však napsaný v hexametrech nerýmovaných.

Edice

Báseň se dochovala v původním latinském jazyce v mnoha odlišných zněních, v mnoha rukopisech, prvotiscích a edicích. Zde jsou uvedené některé novější kritické edice básně:

  • BALZAC, J. B. Marie Baudry de; RENZI, Salvatore de. ed. Flos medicinae scholae Salerni. Naples.1859.
  • ORDONAUX, John. Regimen sanitatis Salernitanum. Code of health of the school of Salernum. Philadelphia. 1871.
  • TESTDORPH, Paul. Das medizinische Lehrgedicht der hohen Schule zu Salerno. Stuttgart.1915.
  • DE FRUTOS GONZÁLEZ, Virginia. Flos medicinae (Regimen sanitatis Salernitatum). Valladolid. 2010.

Ukázka

Ukázka prvních dvou veršů básně z latinské edice[5] a v české verzi překladu podle Daniela Adama z roku 1587.[19]

latinskyčeský překlad
Ex magna cena stomacho fit maxima poena.

ut sis nocte levis, sit tibi cena brevis.

Hojná večeře, pozdní kvas

činí těžkost každému z nás.

Protož zvečera málo jez,

budeš míti noc lehkou věz!

Reference

  1. ↑ a b c MATTERER, James L. Regimen Sanitatis Salernitanum – A Salernitan Regimen of Health. www.godecookery.com [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b DE FRUTOS GONZÁLEZ, Virginia. Edición crítica del regimen sanitatis salernitanum [online]. Valladolid: Universidad de Valladolid, 2010 [cit. 2019-09-20]. S. 144. Dostupné online. 
  3. ↑ ŘÍHOVÁ, Milada. Člověk českého středověku. Příprava vydání NODL, Martin; ŠMAHEL, František. Praha: Argo, 2002. ISBN 80-7203-448-0. Kapitola Středověký lékař, s. 309. 
  4. ↑ a b c STEHLÍKOVÁ, Dana. K výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven. Knihy v proměnách času Opus apertum Křišťana z Prachatic [online]. Příprava vydání Jitka Radimská. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2015 [cit. 2018-09-19]. Kapitola Opus apertum Křišťana z Prachatic., s. 230. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-21. 
  5. ↑ a b c TESTDORPH, Paul. Das medizinische Lehrgedicht der Hohen Schule zu Salerno [online]. Stuttgart: Ulrich Harsch, 1915 [cit. 2018-09-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ DE FRUTOS GONÁZLEZ, Virginia. Edición crítica del Regimen Sanitatis Salernitanum [online]. Valladolid: Universidad de Valladolid, 2010 [cit. 2019-09-20]. S. 148. Dostupné online. 
  7. ↑ ŘÍHOVÁ, Milada. Kapitoly z dějin lékařství. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1021-3. S. 62. 
  8. ↑ ORDRONAUX, John. Regimen sanitatis Salernitatum. Code of Health of the School of Salernum [online]. Philadelphia: 1871 [cit. 2018-09-18]. S. 31. Dostupné online. 
  9. ↑ a b ORDRONAUX, John. Regimen sanitatis Salernitatum. Code of Health of the School of Salernum [online]. Philadelphia: 1871 [cit. 2018-09-19]. S. 33. Dostupné online. 
  10. ↑ STEHLÍKOVÁ, Dana. K výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven. Knihy v proměnách času Opus apertum Křišťana z Prachatic [online]. Příprava vydání Jitka Radimská. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2015 [cit. 2018-09-19]. Kapitola Opus apertum Křišťana z Prachatic, s. 230–231. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-21. 
  11. ↑ Editorka nejnovější edice Virginia De Frutos González studie, které zpochybňují původ v Salernu ve 12. století a skladbu stále spojuje se Salernem. Viz STEHLÍKOVÁ, Dana. Opus apertum Křišťana z Prachatic. In Radimská, Jitka. K výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven. Knihy v proměnách času. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2015. s. 229–243. ISBN 978-80-7394-542-8. s 231
  12. ↑ DE FRUTOS GONZÁLEZ, Virginia. Edición crítica del Regimen Sanitatis Salernitanum [online]. Valladolid: Universidad de Valladolid, 2010 [cit. 2018-09-20]. S. 146–147. Dostupné online. 
  13. ↑ ORDRONAUX, John. Regimen sanitatis Salernitatum. Code of Health of the School of Salernum [online]. Philadelphia: 1871 [cit. 2018-09-18]. S. 28–29. Dostupné online. 
  14. ↑ RANTZAU, Henrik; KUCHARSKÝ, Pavel. Regiment zdraví Henrycha Rankovia v překladu Adama Hubera z Risenbachu: Salernské verše o zachování dobrého zdraví Regimen sanitatis Salernitanum v překladu Daniela Adama z Veleslavína 1587. Praha: Avicenum, 1982. S. 14. 
  15. ↑ a b ŘÍHOVÁ, Milada. Dvorní lékař posledních Lucemburků. Albík z Uničova, lékař králů Václava IV. a Zikmunda, profesor pražské univerzity a krátký čas i arcibiskup pražský. Praha: Karolinum, 1999. S. 12. 
  16. ↑ KOLDOVÁ, Julie. Neznámé(?) regimen sanitatis vodňanského rukopisu č. 5 [online]. Vedoucí diplomové práce Dana Stehlíková. Brno: 2013 [cit. 2018-09-20]. S. 26. Dostupné online. 
  17. ↑ RANTZAU, Henrik; KUCHARSKÝ, Pavel, ed. Regiment zdraví Henrycha Rankovia v překladu Adama Hubera z Risenbachu: Salernské verše o zachování dobrého zdraví Regimen sanitatis Salernitanum v překladu Daniela Adama z Veleslavína 1587. Praha: Avicenum, 1982. S. 185–209. 
  18. ↑ a b c d RANTZAU, Henrik; KUCHARSKÝ, Pavel, ed. Regiment zdraví Henrycha Rankovia v překladu Adama Hubera z Risenbachu: Salernské verše o zachování dobrého zdraví Regimen sanitatis Salernitanum v překladu Daniela Adama z Veleslavína 1587. Praha: Avicenum, 1982. S. 15. 
  19. ↑ RANTZAU, Henrik; KUCHARSKÝ, Pavel, ed. Regiment zdraví Henrycha Rankovia v překladu Adama Hubera z Risenbachu: Salernské verše o zachování dobrého zdraví Regimen sanitatis Salernitanum v překladu Daniela Adama z Veleslavína 1587. Praha: Avicenum, 1982. S. 188. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Regimen Sanitatis Salernitanum.jpg
Title page from the first print edition (Venice, 1480) of the Regimen Sanitatis Salernitanum, with the commentary of Arnaldus de Villanova (the Catalan). The title reads: Regimen Sanitatis Salernitanum cum expositione magistri Arnaldi de Villanova Cathellano noviter impressus. Venetiis: impressum per Bernardinum Venetum de Vitalibus, 1480.