Reginar IV. Henegavský

Reginar IV. Henegavský
hrabě henegavský
Narození948?
Úmrtí1013
ManželkaHedvika Francouzská
PotomciReginar V. Henegavský
Lambert
Beatrix
Ermentruda
DynastieReginarovci
OtecReginar III. Henegavský
MatkaAdéla z Dachsburgu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Reginar IV. Henegavský řečený z Monsu (francouzsky Régnier IV de Mons; 948? – 1013) byl henegavský hrabě a štědrý donátor klášterů Maubeuge, Lobbes a Sainte-Waudru.[1]

Život

Byl starším synem henegavského hraběte Reginara Dlouhokrkého, který upadl v nemilost císaře Oty I. a odešel do vyhnanství. Reginar společně s mladším bratrem Lambertem, s nímž je po celý život pojily stejné politické cíle, uprchl na západofranský dvůr krále Lothara[2] a vyhnaný otec zemřel v Čechách.[3] Panství vyhnaného hraběte císař svěřil dvěma bratrům – Wernerovi a Reginaldovi[4]

Poté, co se roku 973 roznesla zpráva o skonu císaře, opustili Lambert s Reginarem Lotharův dvůr a střetli se s Wernerem a Reginaldem v bitvě u Péronne, kde oba jejich protivníci padli. Nový císař Ota II. zbořil Lambertův a Reginarův hrad Boussoit a oba provinilce poslal do saského exilu. Henegavsko pak předal Arnulfovi z Valenciennes a Geoffroyovi z Verdunu. Roku 976 se oba bratři podporovaní západofranským princem Karlem a Otou z Vermandois střetli v bitvě u Monsu s novými vládci Henegavska. Obležené město Mons útoku odolalo.[5]

Císař Ota II. poté překvapivě udělil Henegavsko v léno Reginarovi a Lambertovi. Mons nechal Geoffroyovi z Verdunu a prince Karla jmenoval dolnolotrinským vévodou. Roku 998 zemřel Geoffroy z Verdunu a Reginar konečně získal Mons. Zřejmě kolem roku 1000 se oženil s Hedvikou, dcerou krále Huga Kapeta[6] Roku 1005 Reginar společně s bratrem podpořil mladého flanderského hraběte Balduina Bradatého, když z Valenciennes vyhnal jejich starého nepřítele markraběte Arnulfa, v boji proti císaři Jindřichovi.[7]

Zemřel roku 1013 a jeho nástupcem se stal syn Reginar.

Reference

  1. ↑ VAN DER LINDEN, Herman. Belgium the Making of a Nation. Oxford: Clarendon Press, 1920. Dostupné online. S. 36. 
  2. ↑ EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 62. 
  3. ↑ Z MERSEBURKU, Dětmar. Kronika. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0088-4. S. 243. 
  4. ↑ Dětmar, str. 316
  5. ↑ Francouzští králové, str. 66-67
  6. ↑ Francouzští králové, str. 85
  7. ↑ Dětmar, str. 306