Regnerův mlýn
| Regnerův mlýn | |
|---|---|
 vodní mlýn | |
| Základní informace | |
| Sloh | klasicismus |
| Výstavba | 1674 |
| Přestavba | 19. století |
| Poloha | |
| Adresa | č.p. 35, Havlovice, okres Trutnov,  Česko |
| Souřadnice | 50°29′4,14″ s. š., 16°2′20,64″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 15312/6-4946 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Regnerův mlýn (Havlovický) v Havlovicích v okrese Trutnov je vodní mlýn, který stojí na východním okraji obce na řece Úpě.[1] Je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky.[2]
Historie
Mlýn byl postaven roku 1674 náchodskou vrchností.[1] Je rodištěm vlasteneckého kněze Josefa Regnera-Havlovického (1794–1852).[2] V roce 1863 byl přestavěn na přádelnu, ta o dva roky později vyhořela i s novými stroji, dovezenými z Anglie za 52.000 zlatých, a již nebyla neobnovena.[1] V letech 1887–1889 postavil na místě vyhořelé tkalcovny Otto Kunkl mandl poháněný malou vodní turbínou.[1]
Roku 1893 se uskutečnila dražba mlýna v odhadní ceně 27.472 zlatých. Ve vodní knize je zapsán majitel mlýna Vinzenz Bartosch, po něm pak firma Ed. Morawetz a Hradecké energetické rozvodné závody, která v roce 1943 zřídila u mandlu malou vodní elektrárnu s Kaplanovou turbínou.[1]
Popis
Voda na vodní kolo vedla od jezu. Ve Vodní knize je zapsána turbína s průtokem 6,5 m³/s a spádem 3,6 m. V Seznamu vodních děl z roku 1930 jsou uváděna dvě kola na spodní vodu (průtok 2,38 m³/s, spád 1,69 m, výkon 16 k).[1]
Malá vodní elektrárna má průtok 6 m³/s, výkon 136 kW a roční výrobu 0,540 GWh. Kaplanova turbína se dochovala, zůstalo i šest pískovcových mlecích kamenů.[1]
Zajímavosti
Kněz Josef Regner je známý z Jiráskovy kroniky U nás. 22. července 1923 byla na fasádě mlýna odhalena jeho pamětní deska s textem od Aloise Jiráska přenesená 4. června 1944 na pomník před mlýnem; slavnost doprovázela Kmochova kapela z Kolína.[1]
Do mlýna je také položen děj povídky J. K. Hraše „O vodníku a medvědáři“ z knihy Babiččino vypravování.[1][3]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g h i Havlovický, Regnerův mlýn. Vodní mlýny (vodnimlyny.cz). 2012–2017, Rudolf Šimek, Radomír Roup, 30.11.2013. [cit. 2022-09-05]. Dostupné online.
- ↑ a b Vodní mlýn a mandl. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000125784, rejstříkové číslo ÚSKP 15312/6-4946. [cit. 2022-09-05]. Dostupné online
- ↑ HRAŠE, Jan Karel. Babiččino vypravování: národní povídky a příběhy s poznámkami zeměpisnými a dějepisnými. 2., rozš. vyd. V Praze: Fr. A. Urbánek, 1893. 218 s. [Nová knihovna pro mládež. Řada 2; Sv. 31]. S. 107–112. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu vodní mlýn a mandl na Wikimedia Commons - Havlovice na webu ČÚZK, Archivní mapy (1840)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Ewwwa, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: