Regulus

Regulus
Poloha hvězdy v souhvězdí Lva
Poloha hvězdy v souhvězdí Lva
Astrometrická data
(Ekvinokcium J2000)
SouhvězdíLev (Leo)
Rektascenze10h 8m 22,311s
Deklinace+11°58′01,95″
Paralaxa41,13±0,35 mas
Vzdálenost79,3±0,7 ly
(24,3±0,2 pc)
Zdánlivá hvězdná velikost+1,40
Radiální rychlost+5,9/+6,3 km/s
Vlastní pohyb v rektascenzi−248,73±0,35 mas/r
Vlastní pohyb v deklinaci5,59±0,21 mas/r
Regulus A
Rektascenze10h 08m 22,311s[1]
Deklinace+11°58′01,95″[1]
Zdánlivá hvězdná velikost1,40[2]
Barevný index (U-B)–0.36[3]
Barevný index (B-V)–0.11[3]
Regulus B
Rektascenze10h 08m 12,8s[4]
Deklinace+11°59′48″[4]
Zdánlivá hvězdná velikost8,13[5]
Regulus C
Rektascenze10h 08m 14s[4]
Deklinace+11°59′48″[4]
Zdánlivá hvězdná velikost13,50[5]
Fyzikální charakteristiky
Regulus A
Spektrální typB8 IVn[2]
Hmotnost3,8[6] M☉
Poloměr3,092 ± 0,147 [2] R☉
Zářivý výkon (V)288[6] L☉
Povrchová teplota12 460 ± 200 [6] K
Stáří≳1 Gyr[7]
Rychlost rotace318 ± 8 [8] km/s
Regulus B
Spektrální typK2 V[9]
Hmotnost0,8[10] M☉
Zářivý výkon (V)0,50[10] L☉
Povrchová teplota4885[10] K
Regulus C
Spektrální typM4 V[9]
Hmotnost0,3[5] M☉
Označení
Henry Draper CatalogueHD 87901 (Regulus A)
HD 87884 (Regulus BC)
Bonner DurchmusterungBD +12°2149 (Regulus A)
BD +12°2147 (Regulus BC)
Bright Star katalogHR 3982
SAO katalogSAO 98967 (Regulus A)
SAO 98966 (Regulus BC)
Katalog HipparcosHIP 49669
Tychův katalogTYC 833-1381-1
Argelanderovo označení+12 1199
Glieseho katalogGl 9316
Bayerovo označeníα Leo
Flamsteedovo označení32 Leo
SynonymaADS 7654 A, CCDM J10083+1159A, CSV 101099, FK5 380, GCRV 6417, IRAS 10056+1212, LSPM J1008+1158, 2MASS J10082229+1158018, NLTT 23490, PPM 127140
Databáze
SIMBADdata (Regulus A)
SIMBADdata (Regulus BC)
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Regulus (α Leonis) je vícenásobná hvězda, nejjasnější v souhvězdí Lva. Latinský název znamená Malý král nebo Princ. Společně s hvězdami Antares, Fomalhaut a Aldebaran patřil mezi královské hvězdy, které sloužily k rozdělování roku na čtyři období (Aldebaran-zima, Regulus-jaro, Antares-léto, Fomalhaut-podzim).

Regulus leží poblíž ekliptiky, a je proto občas pozorovatelný zákryt Měsícem a velmi zřídka planetou. Poslední zákryt Regula planetou byl 9. července 1959 Venuší, další bude 1. října 2044 opět Venuší. Jiná jména: Al Kalb al Asad, Cor Leonis („Srdce Lva“), Kabeleced, Kalb, Kelb, Rex.

Systém

Regulus vyfocený amatérským teleskopem. Jasnější objekt je Regulus A, méně jasný průvodce je Regulus BC.

Regulus je čtyřhvězda. Dominantní složkou je Regulus A, což je spektroskopická dvojhvězda sestávající z modrobílé hvězdy hlavní posloupnosti spektrálního typu B7V a hmotnosti zhruba 3,5 M☉, okolo které obíhá hvězda o hmotnosti nejméně 0,3 M☉, pravděpodobně bílý trpaslík. Obě hvězdy oběhnou kolem společného těžiště za zhruba 40 dní.

Ve vzdálenosti zhruba 5000 AU od Regulu A se nachází binární systém Regulus BC.[11] Regulus B je hvězda spektrálního typu K2V, Regulus C hvězda spektrálního typu (pravděpodobně) M4V.[12] Regulus B a Regulus C mají shodný vlastní pohyb a předpokládá se, že obíhají kolem společného těžiště,[5] přičemž oběžná doba činí zhruba 440 let[13], separace v roce 1942 činila 2,5".[12]

Další společník, Regulus D s vizuální magnitudou 12, se nachází ve vzdálenosti 212" od Regulu A.[14] Tato hvězda však není součástí systému, je pouze vizuálním průvodcem.[15]

Regulus A

Regulus A a Trpasličí galaxie Leo I.

Regulus A je spektroskopická dvojhvězda. Systému dominuje modrobílá hvězda hlavní posloupnosti spektrálního typu B7 nebo B8 a hmotnosti zhruba 3,5 M☉. Její průvodce zatím nebyl přímo pozorován, jelikož jeho jasnost je výrazně nižší. Předpokládá se, že by se mohlo jednat o bílého trpaslíka. Regulus A má vizuální magnitudu +1,40 a dominuje svou jasností celému systému, který vykazuje celkovou vizuální magnitudu +1,35, což z Regulu dělá 22. nejjasnější hvězdu oblohy.

Primární hvězda Regulu A má velmi vysokou rychlost rotace, otočí se kolem své osy zhruba za 15,9 hodiny.[12] Výsledkem je výrazná deformace, na pólech je značně zploštělá.[12] Fotosféra v polárních oblastech je výrazně teplejší a na povrchovou jednotku až pětkrát jasnější než na rovníku.[7] Tento efekt se nazývá gravitační ztemnění. Rychlost rotace na rovníku je zhruba 320 km/s, 96,5 % rychlosti, při které by se hvězda již začala rozpadat odstředivými efekty.

Výrazně deformovaný tvar primární hvězdy může mít zásadní vliv na fyzikální poměry v binárním systému Regulu A, dlouhodobé poruchy na oběžné dráze mohou například ovlivňovat oběžnou dobu. Jinými slovy, 3. Keplerův zákon, který platí pro dvojici "bodových" těles, pro systém Regulu A platit nemusí. Regulus A byl dlouho považován za poměrně mladou hvězdu, se stářím jen 50 až 100 milionů let, což se odvozovalo z naměřených údajů, především z porovnání hmotnosti, zářivého výkonu a povrchové teploty. Existence společníka ve formě bílého trpaslíka by však znamenala, že systém je starý nejméně 1 miliardu let, což je minimální doba potřebná ke vzniku bílého trpaslíka. Možným vysvětlením tohoto rozporu je dlouhodobý transfer hvězdné hmoty ze společníka na původně menší Regulus A.[7]

Regulus BC

Regulus BC je binární systém nacházející se na obloze ve vzdálenosti asi 177" od Regulu A. Je tak pozorovatelný i amatérskými dalekohledy. Regulus B má vizuální magnitudu +8.1, Regulus C vizuální magnitudu +13.5. Jejich vzájemné rozlišení již vyžaduje velký teleskop.

Regulus B i Regulus C jsou poměrně chladné hvězdy hlavní posloupnosti. Regulus B je hvězda spektrální třídy K2V, hmotnosti zhruba 0,8 M☉ a povrchové teplotě necelých 5000 K. Regulus C je hvězda spektrální třídy (pravděpodobně) M4V, hmotnosti 0,3 M☉, ještě o něco chladnější než její společník.

Reálná vzdálenost Regulu BC od Regulu A je odhadována zhruba na 5000 AU. Doba oběhu Regulu BC kolem Regulu A je odhadována na zhruba 126 000 let.[13]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Regulus na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b VAN LEEUWEN, F. Validation of the new Hipparcos reduction. Astronomy and Astrophysics. 2007, s. 653–664. Dostupné online. DOI 10.1051/0004-6361:20078357. Bibcode 2007A&A...474..653V. arXiv 0708.1752. (anglicky)  Vizier catalog entry
  2. ↑ a b c VAN BELLE, Gerard T.; VON BRAUN, Kaspar. Directly Determined Linear Radii and Effective Temperatures of Exoplanet Host Stars. The Astrophysical Journal. 2009, s. 1085–1098. DOI 10.1088/0004-637X/694/2/1085. Bibcode 2009ApJ...694.1085V. arXiv 0901.1206. (anglicky) 
  3. ↑ a b DUCATI, J. R. VizieR Online Data Catalog: Catalogue of Stellar Photometry in Johnson's 11-color system. CDS/ADC Collection of Electronic Catalogues. 2002, s. 0. Bibcode 2002yCat.2237....0D. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d HØG, E.; FABRICIUS, C.; MAKAROV, V. V.; URBAN, S.; CORBIN, T.; WYCOFF, G.; BASTIAN, U. The Tycho-2 catalogue of the 2.5 million brightest stars. Astronomy and Astrophysics. 2000, s. L27. ISBN 978-0333750889. DOI 10.1888/0333750888/2862. Bibcode 2000A&A...355L..27H. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d TOKOVININ, A. A. MSC – a catalogue of physical multiple stars. Astronomy and Astrophysics Supplement Series. 1997, s. 75–84. DOI 10.1051/aas:1997181. Bibcode 1997A&AS..124...75T. (anglicky) 
  6. ↑ a b c MALAGNINI, M. L.; MOROSSI, C. Accurate absolute luminosities, effective temperatures, radii, masses and surface gravities for a selected sample of field stars. Astronomy and Astrophysics Supplement Series. November 1990, s. 1015–1019. Bibcode 1990A&AS...85.1015M. (anglicky) 
  7. ↑ a b c RAPPAPORT, S.; PODSIADLOWSKI, Ph.; HOREV, I. The Past and Future History of Regulus. The Astrophysical Journal. 2009, s. 666–675. DOI 10.1088/0004-637X/698/1/666. Bibcode 2009ApJ...698..666R. arXiv 0904.0395. (anglicky) 
  8. ↑ COTTON, Daniel V; BAILEY, Jeremy; HOWARTH, Ian D; BOTT, Kimberly; KEDZIORA-CHUDCZER, Lucyna; LUCAS, P. W; HOUGH, J. H. Polarization due to rotational distortion in the bright star Regulus. Nature Astronomy. 2017, s. 690–696. DOI 10.1038/s41550-017-0238-6. Bibcode 2017NatAs...1..690C. arXiv 1804.06576. (anglicky) 
  9. ↑ a b Gies, D.R.; DIETERICH, S.; RICHARDSON, N. D.; RIEDEL, A. R.; TEAM, B. L.; MCALISTER, H. A.; BAGNUOLO, JR., W. G. A Spectroscopic Orbit for Regulus. The Astrophysical Journal. 2008, s. L117–L120. DOI 10.1086/591148. Bibcode 2008ApJ...682L.117G. arXiv 0806.3473. (anglicky) 
  10. ↑ a b c MARTIN, E. L.; MAGAZZU, A.; REBOLO, R. On the post-T-Tauri nature of late-type visual companions to B-type stars. Astronomy and Astrophysics. 1992, s. 186. Bibcode 1992A&A...257..186M. (anglicky) 
  11. ↑ LINDROOS, K. P. A study of visual double stars with early type primaries. IV Astrophysical data. Astronomy and Astrophysics Supplement Series. 1985, s. 183. Bibcode 1985A&AS...60..183L. (anglicky) 
  12. ↑ a b c d McAlister, H. A.; TEN BRUMMELAAR, T. A.; GIES; HUANG; BAGNUOLO, JR.; SHURE; STURMANN. First Results from the CHARA Array. I. An Interferometric and Spectroscopic Study of the Fast Rotator Alpha Leonis (Regulus). The Astrophysical Journal. 2005, s. 439–452. DOI 10.1086/430730. Bibcode 2005ApJ...628..439M. arXiv astro-ph/0501261. (anglicky) 
  13. ↑ a b Multiple Star Catalog entry for HIP49669 [online]. [cit. 2020-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-19. 
  14. ↑ MASON, Brian D.; WYCOFF, Gary L.; HARTKOPF, William I.; DOUGLASS, Geoffrey G.; WORLEY, Charles E. The 2001 US Naval Observatory Double Star CD-ROM. I. The Washington Double Star Catalog. The Astronomical Journal. 2001, s. 3466–3471. DOI 10.1086/323920. Bibcode 2001AJ....122.3466M. (anglicky) 
  15. ↑ BROWN, A. G. A., et al. Gaia Data Release 2: Summary of the contents and survey properties". S. A1. Astronomy & Astrophysics [online]. 2018-08-10. Čís. 616, s. A1. DOI 10.1051/0004-6361/201833051. Bibcode 2018A&A...616A...1G. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Leo constellation map.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Leo constellation map
Regulus 1.JPG
Autor: Drew Farwell, Licence: CC BY-SA 3.0
Regulus through Celestron CGEM DX 1100 @ F6.3, Canon T3i, Televue 4X Powermate, ISO 800, 30 sec exposure
Ugc5470.jpg
Autor: Scott AnttilaAnttler, Licence: CC BY-SA 3.0
UGC 5470