Reichenberg (zbraň)

Fieseler Fi 103 Reichenberg
(c) Bundesarchiv, Bild 141-2733 / CC-BY-SA 3.0 Američtí vojáci při prohlídce zbraně (pravděpodobně duben 1945, zdroj Bundesarchiv)
Určení	Pilotovaná puma
Výrobce	Fieseler a DFS
První let	1944
Uživatel	Luftwaffe
Vyrobeno kusů	175
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Reichenberg byla pilotovaná verze okřídlené pumy Fieseler Fi 103, známé především pod označením V-1.^[1]

Vznik

Vznik Reichenbergu byl inspirován japonskými akcemi kamikaze a jejich jednoúčelovými letadly Óka. Nacistické Německo bylo v tuto dobu v zoufalé situaci a chtělo ji změnit za téměř každou cenu. Oficiální stanovisko bylo, že pilot po navedení letounu na cíl vyskočí a zachrání se na padáku. Skutečná šance na záchranu pilota byla téměř nemožná, z důvodu vysoké rychlosti letu a nasávacího otvoru motoru bezprostředně za kabinou. Velkou motivací pro projekt byly relativně nízké náklady pro výrobu upravené verze V-1 na sebevražednou variantu Reichenberg a také jednodušší výcvik pilotů, pro které měl stačit základní plachtařský výcvik s doplňujícím výcvikem na školní variantě Reichenbergu.^[1][2][3]

Reichenberg měl být vypouštěn z bombardéru Heinkel He 111H podobně jako bezpilotní verze V-1. Byly také provedeny pokusy se vzletem s pomocí raketového katapultu. I když bylo vyrobeno asi 175 kusů, nikdy nebyla bojově nasazena.^[3]

Vývoj

Práce na projektu probíhaly velice rychle. V druhé polovině roku 1944, hned jak dostalo DFS (Deutsche Forschunginstitut für Segelflug) v Ainringu povolení, se začalo s prací. A už během dvou týdnů byly vyrobeny čtyři varianty s krycím názvem Reichenberg (Liberec). Letové zkoušky R-I probíhaly v září roku 1944 na letišti Lärz v severním Německu. Ale už v říjnu téhož byl projekt zrušen.

Zkoušek, které ukázaly nedostatky projektu, se zúčastnili i známí zkušební piloti Flugkäpitan Hanna Reitsch a Heinz Kensche. Leteckého výcviku u jednotky 5./KG 200 "Leonidas Staffel" se zúčastnilo asi 60 vybraných příslušníků Luftwaffe a 30 mužů z Waffen-SS, z jednotek Hauptsturmführera Otto Skorzenyho.

Technicky se R-IV lišila od Fi 103 málo. Kromě nezbytných aerodynamických úprav byl hlavní rozdíl v umístění kabiny v místě dvou nádob (jedné odstraněné a jedné přemístěné) pro stlačený vzduch. Pilot seděl na sedačce vyrobené z překližky a před sebou na palubní desce měl jen několik přístrojů: gyrokompas, zatáčkoměr, výškoměr, rychloměr, letecké hodiny a spínač pojistky bojové hlavice. Čelní štítek průhledného krytu kabiny byl vyroben z neprůstřelného skla.

Projekt byl formálně ukončen z důvodu zákazu provozu většiny strojů používajících benzín, takže nebylo možné provádět trénink na kluzácích. Mezi neoficiálními důvody ukončení projektu byla nepřijatelnost sebevražedných misí pro velkou část velení letectva.^[2]

Celkem existovaly čtyři typy:

• Reichenberg I – cvičná kluzáková verze.
• Reichenberg II – cvičná kluzáková verze, dvoumístná s kabinou instruktora za kabinou pilota.
• Reichenberg III – cvičná motorová verze.
• Reichenberg IV – bojová verze.

Technické parametry (R-IV)

• rozpětí: 5,7 m
• délka: 8 m
• vzlet. hmotnost: 2250 kg
• max. rychlost: 800 km/h ( ve výšce 2440 m)
• dolet: asi 330 km (při vypuštění ve výšce 2500 m)
• bojová nálož: 850 kg Amatolu
• pohon: 1× Argus As 014 – pulzační motor s tahem 3,4 kN (350 kp)
• doba chodu motoru: 32 min

Odkazy

Reference

Literatura

• Richard O'Neill : Sebevražedné jednotky, nakl. Mustang 1995 – ISBN 80-7191-048-1 (orig. Salamander Books Ltd. 1981)
• MURAWSKI, Marek. Letadla Luftwaffe Část 1. Hostomice: Intermodel, 1997. 240 s. ISBN 80-901976-2-0. 
• NĚMEČEK, Václav. Fieseler Fi 103 Reichenberg. Letectví a kosmonautika. Říjen 1994, roč. LXX., čís. 21, s. 52. ISSN 0024-1156. 

Související články

• V-1
• Jokosuka MXY7
• Kamikaze

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Reichenberg na Wikimedia Commons
• Kamufláže letounu Fieseler Fi 103 Reichenberg Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
• Fotogalerie letounu Fieseler Fi 103 Reichenberg

(anglicky)