Reilly Opelka

Reilly Opelka
Reilly Opelka na Washington Open 2024
Stát	Spojené státy americké Spojené státy americké
Datum narození	28. srpna 1997 (27 let)[1]
Místo narození	St. Joseph, Michigan, Spojené státy americké[1]
Bydliště	Delray Beach, Florida, Spojené státy americké[1]
Výška	211 cm[1]
Hmotnost	102 kg[1]
Profesionál od	2015[1]
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	4 462 345 USD
Tenisová raketa	Tecnifibre
Dvouhra
Poměr zápasů	100–93
Tituly	4 ATP, 2 challengery
Nejvyšší umístění	17. místo (28. února 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	3. kolo (2022)
French Open	3. kolo (2021)
Wimbledon	3. kolo (2019)
US Open	4. kolo (2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů	21–23
Tituly	1 ATP
Nejvyšší umístění	89. místo (2. srpna 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
French Open	1. kolo (2019)
US Open	2. kolo (2017)
Týmové soutěže
Davis Cup	čtvrtfinále (2024)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20250105a5. ledna 2025 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Reilly Opelka (* 28. srpna 1997 St. Joseph, Michigan) je americký profesionální tenista, s výškou 211 cm nejvyšší hráč na túře.^[2] Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál čtyři turnaje ve dvouhře a jeden ve čtyřhře. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal čtyři singlové tituly.^[3] V juniorském tenise ovládl dvouhru a skončil jako poražený finalista ve čtyřhře Wimbledonu 2015.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2022 na 17. místě a ve čtyřhře v srpnu 2021 na 89. místě. Trénují ho Jay Berger a Jean-Yves Aubone.^[1]

V americkém daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 úvodním ročníkem finálového turnaje, v jehož základní skupině prohrál s Kanaďanem Milosem Raonicem i Italem Fabiem Fogninim. Do roku 2025 v soutěži nastoupil k sedmi mezistátním utkáním s bilancí 3–3 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.^[4]

V juniorském tenise triumfoval ve dvouhře Wimbledonu 2015. Na cestě za titulem odvrátil v závěrečném tiebreaku prvního kola mečbol australskému kvalifikantu Alexi de Minaurovi, který získal až poměrem míčů 13:11. Do finále postoupil přes světovou jedničku Taylora Fritze a v závěrečném duelu pak zdolal Švéda Mikaela Ymera.^[5][6] V juniorské wimbledonské čtyřhře daný rok skončil v páru s Japoncem Akirou Santillanem jako poražený finalista. Po londýnském grandslamu dosáhl žebříčkového maxima, když mu během července 2015 v juniorské kombinované klasifikaci ITF patřila 4. příčka.^[7]

V rámci událostí okruhu ITF debutoval v lednu 2013, když na turnaj ve floridském Sunrise obdržel divokou kartu. Po volném losu uhrál ve druhém kole jediný gem na pozdějšího vítěze Robbyho Ginepriho z třetí světové stovky.^[3] Ve dvouhře okruhu ATP Tour debutoval na dubnovém U.S. Men's Clay Court Championships 2016, hraném na houstonské antuce. Do hlavní soutěže postoupil až jako šťastný poražený z kvalifikace. V úvodní fázi dvouhry však nestačil na pátého nasazeného krajana Sam Querreyho. První tři zápasy na túře vyhrál během srpnového BB&T Atlanta Open 2016, kde startoval na divokou kartu. Ve druhém kole vyřadil jihoafrickou turnajovou trojku Kevina Andersona, přestože čelil dvěma mečbolům soupeře. Cestu pavoukem ukončil v semifinále nejvýše nasazený John Isner.^[8][3]

V rámci série Masters odehrál první utkání na cincinnatském Western & Southern Open 2016 po udělení divoké karty. Ve vyrovnaném utkání prvního kola přehrál Francouze Jérémyho Chardyho díky vyhranému tiebreaku 11:9 v rozhodujícím setu. Poté však ztratil obě zkrácené hry s turnajovou sedmičkou Jo-Wilfriedem Tsongou. Premiérový titul na challengerech vybojoval během listopadu 2016 na Charlottesville Men's Pro Challenger ve virginském Charlottesville. Ve finále zdolal Belgičana Rubena Bemelmanse až v tiebreaku třetího setu. Sezónu 2016 tak ukončil na 204. místě žebříčku. V letech 2015–2016, kdy stále rostl, jej limitovaly zranění nohy a zad.^[8][3][9]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2017 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejímž závěru vyřadil Nora Caspera Ruuda. Ve třech kvalifikačních utkáních nastřílel 62 es a odvrátil všech sedm brejkbolů. Stal se tak jediným postupujícím bez ztráty setu. Na úvod singlové soutěže ale podlehl světové jedenáctce Davidu Goffinovi v pětisetovém boji. Od druhého kola únorového Memphis Open 2017 prožil šňůru sedmi porážek v řadě. V otevíracím duelu BB&T Atlanta Open 2017 nevyužil osm mečbolů proti Tunisanu Maleku Džazírímu, rovněž tak na Citi Open 2017 promarnil mečbolovou příležitost proti Daniilu Medveděvovi.^[8][9][3]

Člena elitní světové desítky poprvé porazil ve druhém kole Delray Beach Open 2018, když na jeho raketě dohrála světová osmička Jack Sock. V první světové stovce žebříčku debutoval 19. listopadu 2018 na 98. příčce. Hráčem elitní světové padesátky se pak stal 29. července 2019. V sezóně 2018 pět týdnů nehrál pro infekční mononukleózu.^[9] Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil ve 21 letech během New York Open 2019. V semifinále, které rozhodly tři tiebreaky, přitom odvrátil šest mečbolů nejvýše nasazenému Johnu Isnerovi. Opelka zahrál 43 es a Isner 38. V součtu 81 es znamenalo nový rekord na okruhu ATP Tour v rámci utkání na dva vítězné sety. Isnera již vyřadil na Australian Open 2019 ve čtyřech zkrácených hrách.^[10] V boji o newyorský titul pak zdolal kanadského kvalifikanta a 154. muže žebříčku Braydena Schnura po třísetovém průběhu. V utkání proměnil až šestý mečbol a pomohl si v něm opět 43 esy.^[11]

Semifinálové účasti v kategorii ATP 500 zaznamenal na tokijském Rakuten Japan Open Tennis Championships 2019 a basilejském Swiss Indoors 2019, kde vyřadil světovou desítku Roberta Bautistu Aguta. Na lednovém Adelaide International 2020 promarnil tři mečboly v prvním utkání proti Uruguayci Pablu Cuevasovi. Druhou singlovou trofej přidal na únorovém Delray Beach Open 2020. Semifinále i finále odehrál kvůli dešti v jediný den, kdy během šesti odehraných setů na dvorci strávil 4.17 hodiny. Kanaďanu Milosi Raonicovi odvrátil mečbol a v utkání o titul porazil Japonce Jošihita Nišioku po třísetovém průběhu.^[12] Po pětiměsíčním koronavirovém přerušení sezóny se poprvé probojoval do čtvrtfinále mastersu na srpnovém Western & Southern Open 2020 v New Yorku. Po vítězství nad osmým hráčem světa Matteo Berrettinim skrečoval Stefanosi Tsitsipasovi pro poranění kolena. Ze stejného důvodu již odstoupil z lednové týmové soutěže ATP Cup 2020 a pro poranění dolní končetiny nehrál ani Abierto Mexicano Telcel 2020 v Acapulku.^[9][8]

Kvůli zdravotním komplikacím odehrál v sezónách 2023 a 2024 jen devatenáct utkání. Na lednový Brisbane International 2025 tak přicestoval až jako 293. hráč žebříčku. Ve čtvrtfinále vyřadil světovou sedmičku a nejvýše nasazeného Novaka Djokoviće a stal se nejníže postaveným semifinalistou v historii turnaje. Do této fáze prošel poprvé od Newport Open 2024.^[13][14] Nezastavil jej ani Francouz Giovanni Mpetshi Perricard, hráč s největším zlepšením v roce 2024. Do souboje o titul proti Jiřímu Lehečkovi však nastoupil zdravotně indisponovaný a za stavu gamů 1–4 skrečoval pro bolest zad. V Brisbane odehrál sedmé kariérního finále na okruhu ATP Tour, a první mimo Severní Ameriku.^[15][16]

Stav	č.	datum	turnaj	kategorie	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Vítěz	1.	únor 2019	Uniondale, New York, Spojené státy	ATP 250	tvrdý (h)	Brayden Schnur	6–1, 6–7(7–9), 7–6(9–7)
Vítěz	2.	únor 2020	Delray Beach, Spojené státy	ATP 250	tvrdý	Jošihito Nišioka	7–5, 6–7(4–7), 6–2
Finalista	1.	srpen 2021	Toronto, Kanada	Masters 1000	tvrdý	Daniil Medveděv	4–6, 3–6
Vítěz	3.	únor 2022	Dallas, Spojené státy	ATP 250	tvrdý (h)	Jenson Brooksby	7–6(7–5), 7–6(7–3)
Finalista	2.	únor 2022	Delray Beach, Spojené státy	ATP 250	tvrdý	Cameron Norrie	6–7(1–7), 6–7(4–7)
Vítěz	4.	duben 2022	Houston, Spojené státy	ATP 250	antuka	John Isner	6–3, 7–6(9–7)
Finalista	3.	leden 2025	Brisbane, Austrálie	ATP 250	tvrdý	Jiří Lehečka	1–4skreč

Stav	č.	datum	turnaj	kategorie	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	1.	říjen 2019	Basilej, Švýcarsko	ATP 500	tvrdý (h)	Taylor Fritz	Jean-Julien Rojer Horia Tecău	5–7, 3–6
Finalista	2.	únor 2020	Uniondale, New York, Spojené státy	ATP 250	tvrdý (h)	Steve Johnson	Dominic Inglot Ajsám Kúreší	6–7(5–7), 6–7(6–8)
Finalista	3.	červen 2021	Queen's Club, Londýn, Velká Británie	ATP 500	tráva	John Peers	Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut	4–6, 5–7
Vítěz	1.	srpen 2021	Atlanta, Spojené státy	ATP 250	tvrdý	Jannik Sinner	Steve Johnson Jordan Thompson	6–4, 6–7(6–8), [10–3]

Stav	č.	datum	turnaj	okruh	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Vítěz	1.	listopad 2016	Charlottesville, Spojené státy	Challenger	tvrdý (h)	Ruben Bemelmans	6–4, 2–6, 7–6(7–5)
Vítěz	2.	květen 2018	Bordeaux, Francie	Challenger	antuka	Grégoire Barrère	6–7(5–7), 6–4, 7–5
Finalista	1.	září 2018	Chicago, Spojené státy	Challenger	tvrdý	Denis Istomin	2–6, 4–6
Finalista	2.	září 2018	Cary, Spojené státy	Challenger	tvrdý	James Duckworth	6–7(4–7), 3–6
Vítěz	3.	listopad 2018	Knoxville, Spojené státy	Challenger	tvrdý (h)	Bjorn Fratangelo	7–5, 4–6, 7–6(7–2)
Vítěz	4.	listopad 2018	Champaign, Spojené státy	Challenger	tvrdý (h)	Ryan Shane	7–6(8–6), 6–3

Stav	rok	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Vítěz	2015	Wimbledon	tráva	Mikael Ymer	7–6(7–5), 6–4

Stav	rok	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	2015	Wimbledon	tráva	Akira Santillan	Sumit Nagal Lý Hoàng Nam	6–7(4–7), 4–6

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Reilly Opelka na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Reilly Opelka na Wikimedia Commons
• Reilly Opelka na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Reilly Opelka na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Reilly Opelka na stránkách Davis Cupu (anglicky)
• Reilly Opelka na X (dříve Twitteru)