Reilly Opelka
| Reilly Opelka | |
|---|---|
_(42834211754).jpg) Reilly Opelka v kvalifikaci Wimbledonu 2018 | |
| Stát |  Spojené státy americké |
| Datum narození | 28. srpna 1997 (26 let)[1] |
| Místo narození | St. Joseph, Michigan, Spojené státy americké[1] |
| Bydliště | Delray Beach, Florida, Spojené státy americké[1] |
| Výška | 211 cm[1] |
| Hmotnost | 102 kg[1] |
| Profesionál od | 2015[1] |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 4 224 870 USD |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 76–72 |
| Tituly | 4 ATP, 2 challengery |
| Nejvyšší umístění | 17. místo (28. února 2022) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 3. kolo (2022) |
| French Open | 3. kolo (2021) |
| Wimbledon | 3. kolo (2019) |
| US Open | 4. kolo (2021) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 21–22 |
| Tituly | 1 ATP |
| Nejvyšší umístění | 89. místo (2. srpna 2021) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| French Open | 1. kolo (2019) |
| US Open | 2. kolo (2017) |
| Týmové soutěže | |
| Davis Cup | základní skupina (2019, 2021) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 9. června 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Reilly Opelka (* 28. srpna 1997 St. Joseph, Michigan) je americký profesionální tenista. S výškou 211 cm je nejvyšším hráčem na túře.[2] Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva turnaje ve dvouhře a jeden ve čtyřhře. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal čtyři tituly ve dvouhře.[3]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2022 na 17. místě a ve čtyřhře v srpnu 2021 na 89. místě. Trénují ho Jay Berger a Jean-Yves Aubone.[1]
V juniorském tenise ovládl dvouhru a skončil jako poražený finalista ve čtyřhře Wimbledonu 2015.
V americkém daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 úvodním ročníkem finálového turnaje, v jehož základní skupině prohrál s Kanaďanem Milosem Raonicem i Italem Fabiem Fogninim. Do roku 2021 v soutěži nastoupil k třem mezistátním utkáním s bilancí 1–2 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[4]
Tenisová kariéra
Juniorská kariéra
V juniorském tenise triumfoval ve dvouhře Wimbledonu 2015. Na cestě za titulem odvrátil v závěrečném tiebreaku prvního kola mečbol australskému kvalifikantu Alexi de Minaurovi, který získal až poměrem míčů 13:11. Do finále postoupil přes světovou jedničku Taylora Fritze a v závěrečném duelu pak zdolal Švéda Mikaela Ymera.[5][6] V juniorské wimbledonské čtyřhře daný rok skončil v páru s Japoncem Akirou Santillanem jako poražený finalista. Po londýnském grandslamu dosáhl žebříčkového maxima, když mu během července 2015 v juniorské kombinované klasifikaci ITF patřila 4. příčka.[7]
Profesionální kariéra
V rámci událostí okruhu ITF debutoval v lednu 2013, když na turnaj ve floridském Sunrise obdržel divokou kartu. Po volném losu uhrál ve druhém kole jediný gem na pozdějšího vítěze Robbyho Ginepriho z třetí světové stovky.[3] Ve dvouhře okruhu ATP Tour debutoval na dubnovém U.S. Men's Clay Court Championships 2016, hraném na houstonské antuce. Do hlavní soutěže postoupil až jako šťastný poražený z kvalifikace. V úvodní fázi dvouhry však nestačil na pátého nasazeného krajana Sam Querreyho. První tři zápasy na túře vyhrál během srpnového BB&T Atlanta Open 2016, kde startoval na divokou kartu. Ve druhém kole vyřadil jihoafrickou turnajovou trojku Kevina Andersona, přestože čelil dvěma mečbolům soupeře. Cestu pavoukem ukončil v semifinále nejvýše nasazený John Isner. V rámci série Masters odehrál první utkání na cincinnatském Western & Southern Open 2016 po udělení divoké karty. Ve vyrovnaném utkání prvního kola přehrál Francouze Jérémyho Chardyho díky vyhranému tiebreaku 11:9 v rozhodujícím setu. Poté však ztratil obě zkrácené hry s turnajovou sedmičkou Jo-Wilfriedem Tsongou. Premiérový titul na challengerech vybojoval během listopadu 2016 na Charlottesville Men's Pro Challenger ve virginském Charlottesville. Ve finále zdolal Belgičana Rubena Bemelmanse až v tiebreaku třetího setu. Sezónu 2016 tak ukončil na 204. místě žebříčku. V letech 2015–2016, kdy stále rostl, jej limitovaly zranění nohy a zad.[8][3][9]
.jpg)
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2017 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejímž závěru vyřadil Nora Caspera Ruuda. Ve třech kvalifikačních utkáních nastřílel 62 es a odvrátil všech sedm brejkbolů. Stal se tak jediným postupujícím bez ztráty setu. Na úvod singlové soutěže ale podlehl světové jedenáctce Davidu Goffinovi v pětisetovém boji. Od druhého kola únorového Memphis Open 2017 prožil šňůru sedmi porážek v řadě. V otevíracím duelu BB&T Atlanta Open 2017 nevyužil osm mečbolů proti Tunisanu Maleku Džazírímu, rovněž tak na Citi Open 2017 promarnil mečbolovou příležitost proti Daniilu Medveděvovi.[8][9][3]
Člena elitní světové desítky poprvé porazil ve druhém kole Delray Beach Open 2018, když na jeho raketě dohrála světová osmička Jack Sock. V první světové stovce žebříčku debutoval 19. listopadu 2018 na 98. příčce. Hráčem elitní světové padesátky se pak stal 29. července 2019. V sezóně 2018 pět týdnů nehrál pro infekční mononukleózu.[9] Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil ve 21 letech během New York Open 2019. V semifinále, které rozhodly tři tiebreaky, přitom odvrátil šest mečbolů nejvýše nasazenému Johnu Isnerovi. Opelka zahrál 43 es a Isner 38. V součtu 81 es znamenalo nový rekord na okruhu ATP Tour v rámci utkání na dva vítězné sety. Isnera již vyřadil na Australian Open 2019 ve čtyřech zkrácených hrách.[10] V boji o newyorský titul pak zdolal kanadského kvalifikanta a 154. muže žebříčku Braydena Schnura po třísetovém průběhu. V utkání proměnil až šestý mečbol a pomohl si v něm opět 43 esy.[11] Semifinálové účasti v kategorii ATP 500 zaznamenal na tokijském Rakuten Japan Open Tennis Championships 2019 a basilejském Swiss Indoors 2019, kde vyřadil světovou desítku Roberta Bautistu Aguta. Na lednovém Adelaide International 2020 promarnil tři mečboly v prvním utkání proti Uruguayci Pablu Cuevasovi. Druhou singlovou trofej přidal na únorovém Delray Beach Open 2020. Semifinále i finále odehrál kvůli dešti v jediný den, kdy během šesti odehraných setů na dvorci strávil 4.17 hodiny. Kanaďanu Milosi Raonicovi odvrátil mečbol a v utkání o titul porazil Japonce Jošihita Nišioku po třísetovém průběhu.[12] Po pětiměsíčním koronavirovém přerušení sezóny se poprvé probojoval do čtvrtfinále mastersu na srpnovém Western & Southern Open 2020 v New Yorku. Po vítězství nad osmým hráčem světa Matteo Berrettinim skrečoval Stefanosi Tsitsipasovi pro poranění kolena. Ze stejného důvodu již odstoupil z lednové týmové soutěže ATP Cup 2020 a pro poranění dolní končetiny nehrál ani Abierto Mexicano Telcel 2020 v Acapulku.[9][8]
Finále na okruhu ATP Tour
| ||||||||
Dvouhra: 3 (2–1)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1. | únor 2019 | Uniondale, New York, Spojené státy | tvrdý (h) |  Brayden Schnur | 6–1, 6–7(7–9), 7–6(9–7) |
| Vítěz | 2. | únor 2020 | Delray Beach, Spojené státy | tvrdý |  Jošihito Nišioka | 7–5, 6–7(4–7), 6–2 |
| Finalista | 1. | 15. srpna 2021 | Toronto, Kanada | tvrdý |  Daniil Medveděv | 4–6, 3–6 |
Čtyřhra: 4 (1–3)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 1. | říjen 2019 | Basilej, Švýcarsko | tvrdý (h) | Taylor Fritz |  Jean-Julien Rojer Horia Tecău | 5–7, 3–6 |
| Finalista | 2. | únor 2020 | Uniondale, New York, Spojené státy | tvrdý (h) | Steve Johnson |  Dominic Inglot Ajsám Kúreší | 6–7(5–7), 6–7(6–8) |
| Finalista | 3. | červen 2021 | Queen's Club, Londýn, Velká Británie | tráva |  John Peers |  Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut | 4–6, 5–7 |
| Vítěz | 1. | 1. srpna 2021 | Atlanta, Spojené státy | tvrdý |  Jannik Sinner | Steve Johnson Jordan Thompson | 6–4, 6–7(6–8), [10–3] |
Finále na challengerech ATP
| Legenda |
|---|
| Challengery (4–2 D; 0–0 Č) |
Dvouhra: 6 (4–2)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1. | listopad 2016 | Charlottesville, Spojené státy | tvrdý (h) |  Ruben Bemelmans | 6–4, 2–6, 7–6(7–5) |
| Vítěz | 2. | květen 2018 | Bordeaux, Francie | antuka | Grégoire Barrère | 6–7(5–7), 6–4, 7–5 |
| Finalista | 1. | září 2018 | Chicago, Spojené státy | tvrdý |  Denis Istomin | 2–6, 4–6 |
| Finalista | 2. | září 2018 | Cary, Spojené státy | tvrdý | James Duckworth | 6–7(4–7), 3–6 |
| Vítěz | 3. | listopad 2018 | Knoxville, Spojené státy | tvrdý (h) | Bjorn Fratangelo | 7–5, 4–6, 7–6(7–2) |
| Vítěz | 4. | listopad 2018 | Champaign, Spojené státy | tvrdý (h) | Ryan Shane | 7–6(8–6), 6–3 |
Finále na juniorském Grand Slamu
Dvouhra juniorů: 1 (1–0)
| Stav | rok | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 2015 | Wimbledon | tráva |  Mikael Ymer | 7–6(7–5), 6–4 |
Čtyřhra juniorů: 1 (0–1)
| Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 2015 | Wimbledon | tráva | Akira Santillan |  Sumit Nagal  Lý Hoàng Nam | 6–7(4–7), 4–6 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Reilly Opelka na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g Reilly Opelka na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 13. září 2021
- ↑ Tallest tennis players of all time [online]. Sportskeeda, 2020-07-29 [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Reilly Opelka na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 5. září 2021
- ↑ Reilly Opelka na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 5. ledna 2021
- ↑ BOYLE, Chris. Palm Coast's Reilly Opelka defeats world's No. 1 junior, reaches Wimbledon final. The Daytona Beach News-Journal. July 10, 2015. Dostupné online [cit. July 12, 2015]. (anglicky)
- ↑ CAMBER, Simon. Reilly Opelka’s big triumph hints at better days for American tennis. The Guardian. July 12, 2015. Dostupné online [cit. July 12, 2015]. (anglicky)
- ↑ Sumit Nagal Wins Junior Boys' Doubles Wimbledon Title. sports.ndtv.com. July 12, 2015. Dostupné online [cit. July 12, 2015]. (anglicky)
- ↑ a b c Reilly Opelka – Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Reilly Opelka – Player Bio | Career | Personal | Year by Year [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Opelka po přežití šesti mečbolů opět udolal Isnera, společně v New Yorku překonali rekord v počtu es [online]. TenisPortal.cz, 2019-02-17 [cit. 2019-02-24]. Dostupné online.
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Opelka v New Yorku udolal Schnura a získal první titul na okruhu ATP [online]. TenisPortal.cz, 2019-02-18 [cit. 2019-02-24]. Dostupné online.
- ↑ Double Duty In Delray: Opelka Wins Twice Sunday To Earn Second Title [online]. ATP Tou, Inc., 2020-02-23 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Reilly Opelka na Wikimedia Commons - Reilly Opelka na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Reilly Opelka na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Reilly Opelka na stránkách Davis Cupu (anglicky)
- (anglicky) Reilly Opelka na Twitteru
Média použitá na této stránce
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
.svg)
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information..svg)
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Autor: Keith Allison from Hanover, MD, USA, Licence: CC BY-SA 2.0
2016 Citi Open