Reinwartův dům

Reinwartův dům
Účel stavby
nájemní a obchodní dům
Základní informace
Sloh	novorenesance
Architekt	Achille Wolf
Výstavba	1884–1885
Materiály	cihelné zdivo, kámen
Poloha
Adresa	Vodičkova 714/25 Praha 1, Nové Město 110 00  Praha 1, Česko Česko
Ulice	Vodičkova
Souřadnice	50°4′51,44″ s. š., 14°25′27,5″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	102956 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Reinwartův dům je novorenesanční, původně obchodní a víceúčelový dům čp. 714/II ve Vodičkově ulici 25, na Novém Městě v Praze 1, dvorní fasádou orientovaný do Františkánské zahrady. Byl postaven pro nakladatele a knihkupce Antonína Reinwarta a jeho jméno a firmu nese v průčelí dosud. Budova je od roku 2008 chráněna jako kulturní památka.^[1]

Dějiny

Městiště domu má více než šest set let starou historii. Po založení a opevnění Nového Města pražského vedla v trase pozdějších ulic Jindřišské a Vodičkovy cesta od Horské městské brány na Dobytčí trh (Karlovo náměstí). První jménem doložený obyvatel domu na této parcele byl pasíř Peško (Pesco) v roce 1381 a v následujících letech se připomínají také sousední domy z obou stran, převážně obývané pasíři. Pojmenování v uličce pasířů (in vico cingulatorum) se uvádí ještě v roce 1434^[2] shodně s paralelní ulicí, nyní Jungmannovou. Vodičkova se ulice jmenuje od poloviny 15. století. Berní rula z poloviny 17. století zde zaznamenala odvod domovní daně o stejné výši dvou a půl zlatého, jako u domů sousedních i protějších. Vedlejší rohový dům jezuitů odváděl dvojnásobnou daň, byl větší a s výčepem.^[3]

Stávající dům si objednal knihkupec a nakladatel Antonín Reinwart u architekta Achilla Wolfa, stavba začala roku 1884, zkolaudovaná byla v roce 1886. Již roku 1885 majitel se svou druhou manželkou Albertinou získal pražské městské právo, nastěhoval se do nového domu a přivítal narození svého syna Alberta.^[4]. Kromě knihkupeckého krámu a tu sídlil nevelký provoz nakladatelství, které inzerovalo knihy z oboru domácího a polního hospodářství.^[5] Zbyly prostory pro nájemní byty, mezi nájemníky se před rokem 1907 uvádějí architekt Jan Vejrych a krátce také malíř Mikoláš Aleš.^[6] Po zrušení knihkupectví sloužil krám v přízemí prodejně lahůdek a v posledních letech je sídlem cestovní kanceláře.

Architektura

Dům je trojpatrový, podsklepený a má sedlovou střechu. Ve srovnání se sousedními domy se jeví malý. Má úzkou středověkou parcelu, ale je dvoutraktový, jeho dvorní křídlo je širší než uliční trakt a má výhled do Františkánské zahrady. Uliční průčelí je čtyřosé se dvěma dvojicemi sdružených oken se středním sloupkem, v přízemi jsou kamenné bosované pilíře, v prvním a druhém patře zdivo z režných cihel a ve třetím patře omítky. Mezi okna prvého patra je vložena nika a v ní socha bájného slovanského pěvce Lumíra, ve splývavé antické tunice, s vavřínovým věncem na hlavě a s varytem v ruce. Vzor vytvořil Josef Mánes svou ilustrací pro Rukopis královédvorský. Z něho vychází pojetí sochy Antonína Pavla Wagnera na průčelí Národního divadla, ze které neznámý autor tuto domovní sochu přímo odvodil. Jde o průměrné dílo akademismu, oproti Wagnerovi chybí správné proporce a gesta paží i atletická postava, jakou má také Myslbekův Lumír ze sousoší Lumír a Záboj, vystavený v době vzniku této dekorace a osazený na Jiráskův most roku 1887.

Na fasádě druhého patra byla v prázdném oválném poli mezi okny původně malovaná podobizna Daniela Adama z Veleslavína, patrona českých nakladatelů. Pod římsou mezi druhým a třetím patrem je místo vlysu vložen nápis KNIHKUPECTVÍ. A.REINWART.NAKLADATELSTVÍ. Pod kordonovou římsou je dobře dochovaný vlys s antikizujícím reliéfem, v němž se střídají hlavičky chlapců s ovocnými festony.

Odkazy

Reference

Literatura

• BAŤKOVÁ, Růžena a kolektiv autorů: Umělecké památky Prahy 2, Nové Město a Vyšehrad. Academia Praha 1998, s. 416

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Reinwartův dům na Wikimedia Commons
• https://pamatkovykatalog.cz/uskp/podle-relevance/1/seznam?uskp=102956