Reinwartův dům
Reinwartův dům | |
---|---|
Účel stavby | |
nájemní a obchodní dům | |
Základní informace | |
Sloh | novorenesance |
Architekt | Achille Wolf |
Výstavba | 1884–1885 |
Materiály | cihelné zdivo, kámen |
Poloha | |
Adresa | Vodičkova 714/25 Praha 1, Nové Město 110 00 Praha 1, Česko |
Ulice | Vodičkova |
Souřadnice | 50°4′51,44″ s. š., 14°25′27,5″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 102956 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Reinwartův dům je novorenesanční, původně obchodní a víceúčelový dům čp. 714/II ve Vodičkově ulici 25, na Novém Městě v Praze 1, dvorní fasádou orientovaný do Františkánské zahrady. Byl postaven pro nakladatele a knihkupce Antonína Reinwarta a jeho jméno a firmu nese v průčelí dosud. Budova je od roku 2008 chráněna jako kulturní památka.[1]
Dějiny
Městiště domu má více než šest set let starou historii. Po založení a opevnění Nového Města pražského vedla v trase pozdějších ulic Jindřišské a Vodičkovy cesta od Horské městské brány na Dobytčí trh (Karlovo náměstí). První jménem doložený obyvatel domu na této parcele byl pasíř Peško (Pesco) v roce 1381 a v následujících letech se připomínají také sousední domy z obou stran, převážně obývané pasíři. Pojmenování v uličce pasířů (in vico cingulatorum) se uvádí ještě v roce 1434[2] shodně s paralelní ulicí, nyní Jungmannovou. Vodičkova se ulice jmenuje od poloviny 15. století. Berní rula z poloviny 17. století zde zaznamenala odvod domovní daně o stejné výši dvou a půl zlatého, jako u domů sousedních i protějších. Vedlejší rohový dům jezuitů odváděl dvojnásobnou daň, byl větší a s výčepem.[3]
Stávající dům si objednal knihkupec a nakladatel Antonín Reinwart u architekta Achilla Wolfa, stavba začala roku 1884, zkolaudovaná byla v roce 1886. Již roku 1885 majitel se svou druhou manželkou Albertinou získal pražské městské právo, nastěhoval se do nového domu a přivítal narození svého syna Alberta.[4]. Kromě knihkupeckého krámu a tu sídlil nevelký provoz nakladatelství, které inzerovalo knihy z oboru domácího a polního hospodářství.[5] Zbyly prostory pro nájemní byty, mezi nájemníky se před rokem 1907 uvádějí architekt Jan Vejrych a krátce také malíř Mikoláš Aleš.[6] Po zrušení knihkupectví sloužil krám v přízemí prodejně lahůdek a v posledních letech je sídlem cestovní kanceláře.
Architektura
Dům je trojpatrový, podsklepený a má sedlovou střechu. Ve srovnání se sousedními domy se jeví malý. Má úzkou středověkou parcelu, ale je dvoutraktový, jeho dvorní křídlo je širší než uliční trakt a má výhled do Františkánské zahrady. Uliční průčelí je čtyřosé se dvěma dvojicemi sdružených oken se středním sloupkem, v přízemi jsou kamenné bosované pilíře, v prvním a druhém patře zdivo z režných cihel a ve třetím patře omítky. Mezi okna prvého patra je vložena nika a v ní socha bájného slovanského pěvce Lumíra, ve splývavé antické tunice, s vavřínovým věncem na hlavě a s varytem v ruce. Vzor vytvořil Josef Mánes svou ilustrací pro Rukopis královédvorský. Z něho vychází pojetí sochy Antonína Pavla Wagnera na průčelí Národního divadla, ze které neznámý autor tuto domovní sochu přímo odvodil. Jde o průměrné dílo akademismu, oproti Wagnerovi chybí správné proporce a gesta paží i atletická postava, jakou má také Myslbekův Lumír ze sousoší Lumír a Záboj, vystavený v době vzniku této dekorace a osazený na Jiráskův most roku 1887.
Na fasádě druhého patra byla v prázdném oválném poli mezi okny původně malovaná podobizna Daniela Adama z Veleslavína, patrona českých nakladatelů. Pod římsou mezi druhým a třetím patrem je místo vlysu vložen nápis KNIHKUPECTVÍ. A.REINWART.NAKLADATELSTVÍ. Pod kordonovou římsou je dobře dochovaný vlys s antikizujícím reliéfem, v němž se střídají hlavičky chlapců s ovocnými festony.
Odkazy
Reference
- ↑ https://pamatkovykatalog.cz/uskp/podle-relevance/1/seznam?uskp=102956
- ↑ TOMEK,, Václav Vladivoj, Základy starého místopisu pražského II. Nové Město. Praha 1870, s. 59
- ↑ LÍVA LÍVA Václav, Berní rula 3, Pražská města. Praha 1949, s. 82
- ↑ Archiv hl.m. Prahy, Pobytová přihláška rodiny u pražského magistrátu
- ↑ Adresář českých knihkupců a nakladatelů, dále českých knihtiskáren, knihařů a papírníků. Praha 1900, s. 15
- ↑ RUTH, František, Kronika královské Prahy a obcí sousedních. III. Praha: Pavel Körber, 1903, s. 1119
Literatura
- BAŤKOVÁ, Růžena a kolektiv autorů: Umělecké památky Prahy 2, Nové Město a Vyšehrad. Academia Praha 1998, s. 416
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Reinwartův dům na Wikimedia Commons
- https://pamatkovykatalog.cz/uskp/podle-relevance/1/seznam?uskp=102956
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Ewwwa, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Autor: Ewwwa, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: