Reinwartův dům

Reinwartův dům
Účel stavby

nájemní a obchodní dům

Základní informace
Slohnovorenesance
ArchitektAchille Wolf
Výstavba18841885
Materiálycihelné zdivo, kámen
Poloha
AdresaVodičkova 714/25
Praha 1, Nové Město
110 00  Praha 1, ČeskoČesko Česko
UliceVodičkova
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky102956 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Reinwartův dům je novorenesanční, původně obchodní a víceúčelový dům čp. 714/II ve Vodičkově ulici 25, na Novém Městě v Praze 1, dvorní fasádou orientovaný do Františkánské zahrady. Byl postaven pro nakladatele a knihkupce Antonína Reinwarta a jeho jméno a firmu nese v průčelí dosud. Budova je od roku 2008 chráněna jako kulturní památka.[1]

Dějiny

Socha Lumíra s varytem
Horní patra s firemním nápisem z roku 1885

Městiště domu má více než šest set let starou historii. Po založení a opevnění Nového Města pražského vedla v trase pozdějších ulic Jindřišské a Vodičkovy cesta od Horské městské brány na Dobytčí trh (Karlovo náměstí). První jménem doložený obyvatel domu na této parcele byl pasíř Peško (Pesco) v roce 1381 a v následujících letech se připomínají také sousední domy z obou stran, převážně obývané pasíři. Pojmenování v uličce pasířů (in vico cingulatorum) se uvádí ještě v roce 1434[2] shodně s paralelní ulicí, nyní Jungmannovou. Vodičkova se ulice jmenuje od poloviny 15. století. Berní rula z poloviny 17. století zde zaznamenala odvod domovní daně o stejné výši dvou a půl zlatého, jako u domů sousedních i protějších. Vedlejší rohový dům jezuitů odváděl dvojnásobnou daň, byl větší a s výčepem.[3]

Stávající dům si objednal knihkupec a nakladatel Antonín Reinwart u architekta Achilla Wolfa, stavba začala roku 1884, zkolaudovaná byla v roce 1886. Již roku 1885 majitel se svou druhou manželkou Albertinou získal pražské městské právo, nastěhoval se do nového domu a přivítal narození svého syna Alberta.[4]. Kromě knihkupeckého krámu a tu sídlil nevelký provoz nakladatelství, které inzerovalo knihy z oboru domácího a polního hospodářství.[5] Zbyly prostory pro nájemní byty, mezi nájemníky se před rokem 1907 uvádějí architekt Jan Vejrych a krátce také malíř Mikoláš Aleš.[6] Po zrušení knihkupectví sloužil krám v přízemí prodejně lahůdek a v posledních letech je sídlem cestovní kanceláře.

Architektura

Dům je trojpatrový, podsklepený a má sedlovou střechu. Ve srovnání se sousedními domy se jeví malý. Má úzkou středověkou parcelu, ale je dvoutraktový, jeho dvorní křídlo je širší než uliční trakt a má výhled do Františkánské zahrady. Uliční průčelí je čtyřosé se dvěma dvojicemi sdružených oken se středním sloupkem, v přízemi jsou kamenné bosované pilíře, v prvním a druhém patře zdivo z režných cihel a ve třetím patře omítky. Mezi okna prvého patra je vložena nika a v ní socha bájného slovanského pěvce Lumíra, ve splývavé antické tunice, s vavřínovým věncem na hlavě a s varytem v ruce. Vzor vytvořil Josef Mánes svou ilustrací pro Rukopis královédvorský. Z něho vychází pojetí sochy Antonína Pavla Wagnera na průčelí Národního divadla, ze které neznámý autor tuto domovní sochu přímo odvodil. Jde o průměrné dílo akademismu, oproti Wagnerovi chybí správné proporce a gesta paží i atletická postava, jakou má také Myslbekův Lumír ze sousoší Lumír a Záboj, vystavený v době vzniku této dekorace a osazený na Jiráskův most roku 1887.

Na fasádě druhého patra byla v prázdném oválném poli mezi okny původně malovaná podobizna Daniela Adama z Veleslavína, patrona českých nakladatelů. Pod římsou mezi druhým a třetím patrem je místo vlysu vložen nápis KNIHKUPECTVÍ. A.REINWART.NAKLADATELSTVÍ. Pod kordonovou římsou je dobře dochovaný vlys s antikizujícím reliéfem, v němž se střídají hlavičky chlapců s ovocnými festony.

Odkazy

Reference

  1. https://pamatkovykatalog.cz/uskp/podle-relevance/1/seznam?uskp=102956
  2. TOMEK,, Václav Vladivoj, Základy starého místopisu pražského II. Nové Město. Praha 1870, s. 59
  3. LÍVA LÍVA Václav, Berní rula 3, Pražská města. Praha 1949, s. 82
  4. Archiv hl.m. Prahy, Pobytová přihláška rodiny u pražského magistrátu
  5. Adresář českých knihkupců a nakladatelů, dále českých knihtiskáren, knihařů a papírníků. Praha 1900, s. 15
  6. RUTH, František, Kronika královské Prahy a obcí sousedních. III. Praha: Pavel Körber, 1903, s. 1119

Literatura

  • BAŤKOVÁ, Růžena a kolektiv autorů: Umělecké památky Prahy 2, Nové Město a Vyšehrad. Academia Praha 1998, s. 416

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“