Reitingerův mlýn
| Reitingerův mlýn | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Výstavba | před 1827 |
| Poloha | |
| Adresa | Strýčice č.p. 4, Radošovice, okres České Budějovice,  Česko |
| Souřadnice | 49°0′45,32″ s. š., 14°15′51,44″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 31521/3-5615 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Reitingerův mlýn ve Strýčicích u Radošovic v okrese České Budějovice je vodní mlýn, který stojí na Babickém potoce.[1] Je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky.[2]
Historie
Mlýn je ve Strýčicích doložen již ve 14. století. Je zakreslen na mapě Císařských povinných otisků z roku 1827. Po tři staletí patřil rodině Reitingerů, například v roce 1827 je uváděn jako vlastník Georg Reitinger.[1][p. 1]
Mlýn měl původně 1 české složení. Roku 1870 bylo zřízeno druhé složení s možností pohonu mlátičky umístěné ve dvoře. V roce 1872 bylo vystavěno jihovýchodní křídlo stájí s výměnkem, v roce 1888 severovýchodní křídlo se stodolou a kolnou. V roce 1889 byla budova s obytnou částí a mlýnicí zvýšena o patro a po roce 1890 byla instalována další mlýnská zařízení - stolice a výtah ke druhému složení.[1]
V roce 1904 bylo nahrazeno původní dřevěné obložení mlýnského náhonu kamenem a o rok později došlo k velké přestavbě celého pohonného systému na benzín. Roku 1911 nahradila spirální Francisova turbína vodní kolo.[1]
Roku 1930 byl do mlýna zaveden elektrický proud a osazen elektromotor. O pět let později byla k zařízení mlýnice přidána loupačka. V roce 1940 došlo k další rekonstrukci mlýnského zařízení - bylo zrušeno české složení, postavena druhá stolice a výtahy. V roce 1947 prošel celkovou rekonstrukcí a modernizací celého zařízení včetně dřevěných podlah. Byl při tom zničen na trámu vytesaný letopočet 1842, rok výstavby budovy.[1]
V roce 1951 byl zestátněn, mlel ale až do roku 1976.[1]
Popis
Mlýn je funkční, jeho turbína pohání malou vodní elektrárnu. Odtokový kanál za turbínovým domkem až k objektu stodoly je od roku 1990 zatrubněn, vtéká otvorem pod stodolu a za ní pokračuje opět kratším zatrubněným úsekem do přírodního toku potoka.[1]
Voda na vodní kolo vedla 100 metrů dlouhým náhonem z rybníka. Dochovala se spirální Francisova turbína od výrobce J. C. Bernard, Karlínská továrna na stroje, Praha z roku 1911.[1]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Památkový katalog uvádí jeho zánik a výstavbu nového mlýna na "zeleném drnu" v letech 1843-1845.
Reference
- ↑ a b c d e f g h Reitingerův mlýn. Vodní mlýny (vodnimlyny.cz). 2012–2017, Rudolf Šimek, Lukáš Racocha, 11.3.2014. [cit. 2021-12-08]. Dostupné online.
- ↑ Reitingerův mlýn. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000143041, rejstříkové číslo ÚSKP 31521/3-5615. [cit. 2021-12-09]. Dostupné online
Související články
Externí odkazy
- Záboří na webu ČÚZK, Archivní mapy (1827)
Média použitá na této stránce
Autor:
- derivative work: Bazi (talk)
- ArchitectureIcon.svg: Ludvig14
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“