Relativní permitivita

Relativní permitivita (dříve dielektrická konstanta) je v elektrotechnice bezrozměrná veličina vyjadřující podíl absolutní permitivity daného materiálu a permitivity vakua. Relativní permitivita je tedy látková konstanta, která vyjadřuje, kolikrát se elektrická síla zmenší v případě, že tělesa s elektrickým nábojem jsou místo ve vakuu umístěna v látkovém prostředí (též kolikrát se zvětší kapacita kondenzátoru, umístí-li se mezi elektrody dielektrikum).

Charakteristika

Hodnota relativní permitivity závisí na vlastnostech daného materiálu – jde tedy o materiálovou konstantu. Její hodnota hodnoty závisí na teplotě a přesném složení látky. Relativní permitivita je bezrozměrná veličina a je vyjádřena vztahem:

${\displaystyle \varepsilon _{r}={\frac {\varepsilon }{\varepsilon _{0}}}}$

Permitivita ${\displaystyle \varepsilon }$, kterou lze vyjádřit jako ${\displaystyle \varepsilon =\varepsilon _{0}\cdot \varepsilon _{r}={E_{e} \over E}}$ bývá také označována jako absolutní permitivita daného materiálu. Absolutní permitivita nahrazuje permitivitu vakua ve všech elektrostatických rovnicích, jestliže prostor je místo vakua vyplněn dielektrikem.

Hodnoty

Dielektrika mají relativní permitivitu vždy větší než 1. Hodnota veličiny relativní permitivita je u většiny dielektrik 1 - 10. Hodnoty uvedené v tabulce byly měřeny při frekvenci 100 Hz, u polovodičů pak 107 - 1010 Hz^[1][2]:

Odkazy

Reference

Související články

• Permitivita
• Permitivita vakua