Renšpergárové z Renšperka

Renšpergárové z Renšperka
Rodový erb
Rodový erb
ZeměSasko, Slezsko, Dolní Lužice, České království
Rok založení1197

Renšpergárové z Renšperka a Držkovic byli rytířský rod míšeňského původu (severně od Freibergu), jehož členové se později usadili i ve Slezsku a Dolní Lužici a do Čech přišli za vlády Ferdinanda I. (vládl 1526–1564).

Jméno

V historických pramenech a literatuře se jméno objevuje v různých variantách: Renšpergerové, Reinšpergerové, Renšperkové z Renšperka (Renšperku, Reinšperka) a z Držkovic (Drškovic, Dzierżkowic). V německojazyčných dílech se objevují tvary: von Reinsberg, Rheinsberg, Reinsperg, Regensberg, Regensperg; Rensperger von Rensperg und Dürschwitz, Dirskewitz.

Počátky rodu

První písemná zmínka se nachází v listině vydané 24. dubna 1197, ve kterém se uvádí Reynhard de Regensberg, přičemž Reinsberg u Freibergu je kmenové sídlo rodu. Od roku 1343 patřil rodu Heinrichsdorf. Později získali také Bloischdorf (Błobošojce) u Sprembergu (Grodku). Členové rodu jsou několikrát doloženi v pruské armádě. V roce 1404 prodali svůj hrad Reinsberg rodu Schönbergů.

Ve Slezsku

Ve Slezsku se rod vyskytoval zejména v Lehnickém knížectví, kde jsou Držkovice (Dzierżkowice / Dürschwitz / Dirskewitz) považovány za kmenové sídlo. Rodová linie tam začala v roce 1418 Melchiorem z Renšperka v Žarově (Żary / Sorau). V roce 1452 byl Hanuš z Renšperka zmíněn na Držkovicích, žil tam ještě v roce 1469. V listinách jsou k roku 1455 zmíněni bratři Václav, Konrád a Hanuš z Renšperka na Lehnickém Týnci (Tyniec Legnicki / Groß-Tinz), Hanuš z Renšperka k roku 1506 na Držkovicích a 1510 na Strzałkowicích (Schützendorf). Na konci 16. století se rod objevil také v Břežském knížectví, kde se psali podle vesnice Przecza (Arnsdorf). K roku 1586 je v listině zmíněn Kryštof z Renšperka na Przeczi (Arnsdorfu), k roku 1591 Leonard z Renšperka na Przeczi (Arnsdorfu) a Wonnwitzu a na Mnikówě (Münchhof) v Minsterberském knížectví. Byl ženatý s Evou Warkotschovou z rodu Siblitz.

Během 17. století se rod vytratil ze Slezska, ale jeho příslušníci nadále žili v Sasku.

V Čechách

Erb rodu (zrcadlově převrácený) z Erbovníku Johanna Siebmachera z roku 1605

Do Čech Renšpergárové přišli a inkolát získali podobně jako Gryspekové z Gryspachu za vlády Ferdinanda I. Habsburského. Hanuš z Renšperka koupil v roce 1550 Uhříněves a Křeslice. Oboje o tři roky dříve zkonfiskoval král Ferdinand I.[1] Dále koupil v roce 1552 Svošovice, v roce 1555 Kunice a v roce 1562 Malé Měcholupy.[2] Byl radou české komory a v roce 1566 bojoval s Turky. Zemřel v roce 1570.[3] Zanechal po sobě syny Ferdinanda, Vespasiána a Josue.[2] Jeho dcerou snad byla Marta z Renšperka († asi 1586), která se provdala za Viléma Ostrovce z Kralovic († 1590–1595).[4] V 16. století také vystupuje Rebeka z Renšperka, manželka Jetřicha Vřesovce z Vřesovic na Chlumíně a Vchynicích († 1599).[5]

Ferdinand († 1614)[6] zdědil Uhříněves, kterou v roce 1579 prodal Jaroslavu I. Smiřickému ze Smiřic, pak vlastnil v letech 1579–1587 Chyše, od nichž odprodal v roce 1580 Kryry.[2] V roce 1572 koupil od Borňů ze Lhoty statek Nezabylice na Chomutovsku, avšak už v roce 1578 ho prodal Bohuslavu Felixovi Hasištejnskému z Lobkowicz.[7] Po dobu devíti měsíců počínaje srpnem 1572 se Ferdinand účastnil prvního poselstva českých pánů a rytířů do Polska, které vedl nejvyšší kancléř Vratislav II. z Pernštejna (1530–1582) a nejvyšší purkrabí Vilém z Rožmberka (1535–1592). Byli tam vysláni v otázce zájmu habsburského domu o polský trůn, který se uvolnil smrtí posledního krále z dynastie Jagellonců Zikmunda II. Augusta.[8][9] V roce 1587 získal Nouzov a Petrovice s tvrzí a dvorem, ale o dva roky později je prodal Havlovi Hrobčickému z Hrobčic a na Kolešovicích.[10] Potom držel Krašov, který roku 1596 prodal.[2] Od Mariany, vdovy po Žibřidu Portnarovi z Kugelhofu, koupil v roce 1596 tvrz Nezabudice s příslušenstvím. V roce 1608 ji postoupil císaři Rudolfovi II.[11] V roce 1596 koupil od Chotků z Kockova Skřivaň. V letech 1596–1608 přestavěl tamější zchátralou tvrz na renesanční zámek. Opravil také kostel sv. Štěpána a vybavil ho oltářem s vyřezávanými obrazy.[6] Do kostela také nechal v roce 1607 ulít zvon.[3] Oženil se s Markétou z Fictum. Narodili se jim tři dcery a synové Jan, Adam, Vespasián a Jan Ferdinand. Poručnicí nezletilých dětí a správkyní statků byla po Ferdinandově smrti jeho manželka.

K roku 1616 se uvádí jakási Kateřina Rozina z Renšperka, manželka Adama Šlovského ze Šlovic, která převzala renesanční zámek Olešná.[12]

Nejstarší Ferdinandův syn Jan zemřel před rokem 1618. Na začátku druhého českého stavovského protihabsburského povstání v roce 1618 se vdova Renšpergárová postavila na stavovskou stranu a poskytla jezdce a dva pěší. Po porážce povstání byli Renšpergárové obžalováni. Nejhůře dopadl tehdy nejstarší syn Vespasián, kterému byla zkonfiskována třetina majetku. Vlastnil Kožlany, dvůr v Čisté a Strojetice.[3] Vespasián zemřel před rokem 1638 a zanechal po sobě syna Jana Jaroslava a statek Březnici a Strojetice, který nemohl být udržen, a proto byl prodán.[2][pozn. 1] Další Ferdinandův syn Adam se držel katolické strany a odešel sloužit do císařské armády.[3]

Statek Skřivaň zdědil Ferdinandův nejmladší syn Jan Ferdinand († 1660). Přestože se rodina zúčastnila druhého českého stavovského protihabsburského povstání, majetek mu nebyl zkonfiskován.[6] Spolu s ním hospodařila jeho matka.[3] Po dlouhou dobu v letech 1628–1660 zastával úřad hejtmana rakovnického kraje.[3] Oženil se s Helenou Wahrlichovou (Varlichovou, Varlejchovou) z Bubna († 1670), dcerou Jindřicha Markvarta Wahrlicha z Bubna a Heleny Alžběty z Modlíškovic. V roce 1652 koupili Jan Ferdinand Renšperk a jeho manželka Alena Ludmila z Bubna (Helena Wahrlichová z Bubna)[3] Všetaty s tvrzí, které byly vypáleny za třicetileté války, a připojili je ke Skřivani.[13] Janu Ferdinandovi se narodili dva synové: Jan Karel a Petr Pavel, kteří si po smrti rodičů majetek rozdělili.

Jan Karel († 1708) zdědil Skřivaň a začal podnikat. Otevřel si důl na těžbu síry a kamence a začal vyrábět kyselinu sírovou. Protože se mu však nedařilo, prodal v roce 1690 Skřivaň Františku Öfferalovi z Tully,[6] Rodina pak držela spíše jen maličké statky, mezi nimi v letech 1690 až 1693 Slavětín.[2] Jeho syn Jan Ferdinand zastával stejně jako jeho stejnojmenný děd úřad rakovnického hejtmana (1700–1709).[3] Zemřel před rokem 1714, zůstala po něm vdova Lidmila Salomena z Běšin.[2]

Petr Pavel zdědil Všetaty se zámkem.[3] V letech 1717–1721 držel stateček Nouzov a později Čelyni.[2] Všetaty byly prodány v roce 1722 pro dluhy.[13] Po smrti synovce Jana Ferdinanda se staral o jeho nezletilé děti a vdovu.[3]

V 18. století ještě žili Michal († 1742) a Václav a později František Antonín (1720), který držel Všetaty. Jeho syn František Arnošt Karel měl jen dceru. Dále se připomíná v roce 1723 František Antonín (na Moravě), v roce 1733 František Václav, v roce 1750 Felix Josef, v roce 1786 František Antonín se synem Františkem Antonínem. Helena Renšpergárová, vdova po majorovi, zemřela v roce 1823 v Praze.[2]

Rodokmen české větve

Česká větev od příchodu Hanuše do Čech:[14]

  • A1. Hanuš († 1570)
    • B1. Ferdinand († 1614)[6] ∞ Markéta z Fictum
      • C1. Jan († před 1618)
      • C2. Adam († před 1638)
        • D1. Jan Jaroslav
      • C3. Vespasián
      • C4. Jan Ferdinand († 1660) ∞ Helena Wahrlichová (Alena Ludmila)[13] z Bubna († 1670)
        • D1. Jan Karel († 1708)
          • E1. Jan Ferdinand[3] († před 1714)[2] ∞ Lidmila Salomena z Běšin[2][3]
        • D2. Petr Pavel (žil ještě 1721)
      • C5. dcera
      • C6. dcera
      • C7. dcera

Erb

Modrý štít a přes něj pokosem dvě řady zlatých rout po třech kusech, nad helmou dvě červená pera, na nichž jsou položeny dva modré štítky se zlatou obrubou.[2]

Hmotné a umělecké prameny

Alianční znak Renšpergárů a Fictumů na přední straně křtitelnice
Text na zadní straně křtitelnice
  • Křtitelnice z roku 1603 byla původně ulita pro kostel sv. Štěpána ve Skřivani, od poloviny 18. století se nachází v hradní kapli Korunování Panny Marie na Křivoklátě. Na křtitelnici jsou zepředu erby Renšpergárů a Fictumů, zezadu je nápis: Letha Panie 1603 Urozeny A Stateczny Rytirz Pan Ferdynand z Renspergku a z Držkowicz a na Skrzjwanij S Urozenau Panij Markytau Renspergerowau Rozenau Ficztumkau z Noweho Ssumburka Manželkau swau milau kaupily gsau tutu krztitedlniczy za swe wlastni penize, ke czti i chwale Pana Boha Wssemohaucziho do tohoto Božiho domu. Od Slowutneho a pocztiwego pana Waczlawa maczla konwarze na Ssiroke uliczy Messtenina Noweho Mesta Pražskeho.[15][pozn. 2] Text v přepisu zní: Léta Páně 1603 urozený a statečný rytíř Pan Ferdinand z Rensperku a z Držkovic a na Skřivani s urozenou Paní Markytou Renšpergerovou, rozenou Fictumkou z Nového Šumburka, manželkou svou milou, koupili jsou tuto křtitedlnici za své vlastní peníze ke cti i chvále Pána Boha všemohoucího do tohoto Božího domu. Od slovutného a poctivého pana Václava Macla, konváře na Široké ulici, měštěnína Nového Města Pražského.
  • Zvon pro kostel sv. Štěpána ve Skřivani nechal na Novém Městě pražském v roce 1607 ulít Ferdinand Renšpergár. Na plášti zvonu je erb donátorů a nápis: Urozeny a Stateczny Rytierz Pan Ferdinand Rensperger z Rensperku a z Drzkowicz na Skrziwani spolu s Urozenau Pani Markytau Renspergarowau rozenau Ficztumkau z noweho Ssumberku Manzelkau swau, ke czti a k chwale pana Boha wssemohaucziho dali tento Zwon Slyti na Nowem Miestie na Ssiroke ulyczy w domie u Zwonarzu / Letta 1607 / V . D . M . I . Æ.[16] Text v přepisu zní: Urozený a statečný rytíř Pan Ferdinand Rensperger z Rensperku a z Držkovic na Skřivani spolu s urozenou Paní Markytou Renspergarovou rozenou Fictumkou z Nového Šumberku, manželkou svou, ke cti a k chvále pana Boha všemohoucího dali tento zvon slíti na Novém Městě na Široké ulici v domě u Zvonařů / Léta 1607 / V . D . M . I . Æ.
  • Portréty Jana Ferdinanda a jeho manželky Heleny Wahrlichové z Bubna v životní velikosti, původně v kostele ve Skřivani, po restaurování na hradě Křivoklát[3]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Podle Šlechtické rody na Rakovnicku, s. 112 nikoliv Vespasián, ale jeho bratr Adam zemřel před rokem 1638 a měl syna Jana Jaroslava.
  2. ↑ V Soupisu památek historických a uměleckých, sv. 36, s. 100 je text přepsán nepřesně.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Reinsberg (Adelsgeschlecht) na německé Wikipedii.

  1. ↑ HOLEC, František, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (7): Praha a okolí. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1988. S. 46, 92. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l Ottův slovník naučný. 21. díl R (Ř)-Rozkoš. Praha: J. Otto, 1904. S. 561. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m SKALICKÁ, Eva. Šlechtické rody na Rakovnicku. Rakovník: Rabasova galerie, 1998. 144 s. S. 109. 
  4. ↑ SEDLÁČEK, August. Pýcha urozenosti a vývody u starých Čechův a Moravanův. Praha: Královská česká společnost nauk, 1914. 111 s. S. 44. Dále jen Pýcha urozenosti. 
  5. ↑ Pýcha urozenosti, s. 67
  6. ↑ a b c d e ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (3): Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 421. Dále jen HZT3. 
  7. ↑ HZT3, s. 345
  8. ↑ BŘEZAN, Václav. Životy posledních Rožmberků I. Praha: Svoboda, 1985. S. 240. 
  9. ↑ PÁNEK, Jaroslav. Vilém z Rožmberka. Politik smíru. Praha: Brána ; Knižní klub, 1998. 317 s. ISBN 80-85946-86-6. S. 182–184. 
  10. ↑ HZT3, 348–349, 376
  11. ↑ HZT3, s. 344
  12. ↑ HZT3, s. 359
  13. ↑ a b c HZT3, s. 525
  14. ↑ SKALICKÁ, Eva. Šlechtické rody na Rakovnicku. Rakovník: Rabasova galerie, 1998. 144 s. S. 112. 
  15. ↑ CECHNER, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do polovice XIX. století. Svazek 36. Politický okres rakovnický, I. díl: hrad Křivoklát. Praha: Archaeologická komisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1911. S. 100. 
  16. ↑ CECHNER, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do polovice XIX. století. Svazek 39. Politický okres rakovnický, II. díl. Praha: Archaeologická komisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913. S. 282. 

Literatura

  • Ottův slovník naučný. 21. díl R (Ř)-Rozkoš. Praha: J. Otto, 1904. S. 561. 
  • SKALICKÁ, Eva. Šlechtické rody na Rakovnicku. Rakovník: Rabasova galerie, 1998. 144 s. S. 107–112. 

Média použitá na této stránce

Reinsberg-Wappen Hdb.png
Wappen derer von Reinsberg
Baptismal font, Castle of Křivoklát, detail 01.jpg
Autor: Václav Štorek, Licence: CC BY-SA 4.0
Křtitelnice v hradní kapli Korunování Panny Marie na Křivoklatě, detail: alianční znak Renšpergerů a Fictumů
Baptismal font, Castle of Křivoklát, detail 02.jpg
Autor: Václav Štorek, Licence: CC BY-SA 4.0
Křtitelnice v hradní kapli Korunování Panny Marie na Křivoklatě, detail: nápis na zadní straně
Coat of arms - Regensperg (Saxony).jpg
Coat of arms, Reinsberg (Regensperg) family, Meissen Saxony