Reostat

Laboratorní drátový reostat, zvaný v hantýrce šoupák

Reostat je nastavitelný nebo alespoň přepínatelný rezistor. Realizovaný bývá:

  • nejčastěji jako sada rezistorů s mnohopolohovým přepínačem.
  • posuvný rezistor, drátový odporník navinutý na izolačním tělese a s posuvným jezdcem.

Posuvné reostaty mohou mít pružinovou aretaci, například laboratorní: pro posunutí jezdce je pak třeba jeho držadlo pro uvolnění zamáčknout.

Zapojení

Jde téměř vždy o dvousvorkové přípojení. Jedna svorka (konektor, kontakt) je připojena na začátek odporové dráhy, druhá je připojena k pohyblivému kontaktu. Konec odporové dráhy může být vyveden na samostatnou svorku, ale není to obvyklé. Třetí svorka je využita jako zemnicí (PE) a jejím účelem je ochrana obsluhy před nebezpečným dotykovým napětím.

Využití třísvorkového reostatu jako napěťového děliče je vzhledem k velmi malému odporu krajně neobvyklé.

Etymologie

Jde o cizojazyčnou složeninu dvou slov. Část stat od slova statický, stálý, naznačuje, že účelem této elektrické součástky je jednorázové nastavení požadované hodnoty.

V laické veřejnosti se pojem objevuje v době mezi světovými válkami. Po II. světové válce se termín reostat používá obecně jako jakýkoli elektrický regulační prvek. S nástupem slaboproudé elektrotechniky v 60. letech se vrací k původnímu obsahu = ztrátová regulace silových proudů a ve slaboproudých obvodech se vžil pojem potenciometr.

Použití

Reostat v původním slova smyslu slouží ke ztrátové regulaci procházejícího proudu jeho přeměnou na teplo. Jeho odpor je obvykle v hodnotách desetin až malých desítek ohmů. Zpravidla je dimenzován na proudy v jednotkách až desítkách ampér (podle konstrukce) obvykle větších výkonů.

Reostat není určen k častým změnám nastavení. S ohledem na konstrukci (v podstatě se jedná o cívku ze silného odporového drátu) neumožňuje změnu o drobné přírůstky hodnoty.

Dnes se s ním setkáme jen v laboratořích nebo u historických strojů, protože jako regulátor byl z praktického nasazení téměř všude vytlačen polovodičovými prvky: Základní nevýhodou reostatů jako regulátorů je velký mařený výkon.

Typickým místem nasazení reostatu bylo nastavení budících i napájecích proudů stejnosměrných elektromotorů, dynam, alternátorů nebo jako zátěž pro měření napájecích zdrojů, zesilovačů apod. Klikou otočného reostatu byly například ovládány staré tramvaje.

Související články

Média použitá na této stránce

Soupak.jpg
(c) Torm, CC BY-SA 3.0
Laboratorní drátový reostat, tzv. šoupák