Reostat

(c) Torm, CC BY-SA 3.0

Reostat je nastavitelný nebo alespoň přepínatelný rezistor. Realizovaný bývá:

• nejčastěji jako sada rezistorů s mnohopolohovým přepínačem.
• posuvný rezistor, drátový odporník navinutý na izolačním tělese a s posuvným jezdcem.

Posuvné reostaty mohou mít pružinovou aretaci, například laboratorní: pro posunutí jezdce je pak třeba jeho držadlo pro uvolnění zamáčknout.

Jde téměř vždy o dvousvorkové přípojení. Jedna svorka (konektor, kontakt) je připojena na začátek odporové dráhy, druhá je připojena k pohyblivému kontaktu. Konec odporové dráhy může být vyveden na samostatnou svorku, ale není to obvyklé. Třetí svorka je využita jako zemnicí (PE) a jejím účelem je ochrana obsluhy před nebezpečným dotykovým napětím.

Využití třísvorkového reostatu jako napěťového děliče je vzhledem k velmi malému odporu krajně neobvyklé.

Jde o cizojazyčnou složeninu dvou slov. Část stat od slova statický, stálý, naznačuje, že účelem této elektrické součástky je jednorázové nastavení požadované hodnoty.

V laické veřejnosti se pojem objevuje v době mezi světovými válkami. Po II. světové válce se termín reostat používá obecně jako jakýkoli elektrický regulační prvek. S nástupem slaboproudé elektrotechniky v 60. letech se vrací k původnímu obsahu = ztrátová regulace silových proudů a ve slaboproudých obvodech se vžil pojem potenciometr.

Reostat v původním slova smyslu slouží ke ztrátové regulaci procházejícího proudu jeho přeměnou na teplo. Jeho odpor je obvykle v hodnotách desetin až malých desítek ohmů. Zpravidla je dimenzován na proudy v jednotkách až desítkách ampér (podle konstrukce) obvykle větších výkonů.

Reostat není určen k častým změnám nastavení. S ohledem na konstrukci (v podstatě se jedná o cívku ze silného odporového drátu) neumožňuje změnu o drobné přírůstky hodnoty.

Dnes se s ním setkáme jen v laboratořích nebo u historických strojů, protože jako regulátor byl z praktického nasazení téměř všude vytlačen polovodičovými prvky: Základní nevýhodou reostatů jako regulátorů je velký mařený výkon.

Typickým místem nasazení reostatu bylo nastavení budících i napájecích proudů stejnosměrných elektromotorů, dynam, alternátorů nebo jako zátěž pro měření napájecích zdrojů, zesilovačů apod. Klikou otočného reostatu byly například ovládány staré tramvaje.

• elektrický odpor
• potenciometr – pro nastavení malých výkonů, do řádu miliwattů