Revoluční scéna

Revoluční scéna, bylo české divadlo, které vzniklo v Praze v roce 1920.

Vznik divadla, místo působení

Divadlo zahájilo činnost dne 3. září 1920[1]. Sídlem souboru byl suterénní sál pražského paláce a hotelu Adria na Václavském náměstí v Praze[2],[3]. Soubor však také uskutečňoval vystoupení např. v přírodním divadle v Šárce (uvedl zde hru Don Quichot v titulní roli s Vlastou Burianem)[4]. Na scéně Revoluční scény zase hostovaly jiné soubory, např. Dědrasbor zde vystoupil 20. prosince 1920 na Večeru Dělnické akademie[5].

Zaměření divadla

Divadlo vzniklo ve zrevolucionizované situaci po převratu (vznik republiky v r. 1918) a bylo hodnotným levicovým partnerem pražských popřevratových měšťanských divadel. Zahájilo činnost na základě kabaretní koncese a sledovalo nový kabaretní styl, ze sálu byly odstraněny stoly. Zprvu se zaměřilo na kabaretní a veseloherní repertoár, tíhnoucí k protiměšťácké a protifeudální satiře groteskních poloh[6], ve druhém roce existence pak přibyly i celovečerní divadelní hry a vážná dramata, zobrazující bídu i mravní převahu vykořisťovaných lidí[6],[7]. Charakteristickým pro Revoluční scénu byl groteskní a karikaturní humor, satirické skeče[8]. Prostředí divadla bylo levicové, anarchistické a bohémské[9]. K uváděným autorům patřili např. Klicpera, Šamberk, Hašek, Kisch, Olbracht, Nestroy, Machiavelli, Tolstoj, Čechov a Jevrejnov[2].

Soubor divadla

Uměleckým vedoucím souboru, šéfem výpravy a režie byl Emil Artur Longen, který přivedl své kolegy z kabaretu Bum, jenž na stejném místě přibližně půl roku předtím existoval. Byli mezi nimi Ferenc Futurista, Eman Fiala, Saša Rašilov, Karel Noll, Vlasta Burian, Rudolf Jílovský a Josef Rovenský. Dále se souborem vystupovala Longenova manželka Xena, Míla Pačová, Rudolf Myzet, Josef Zora a další. Ředitelem divadla se stal na počátku Ferenc Futurista a dramaturgem divadla byl Václav Wasserman. Po náhlém odchodu Ference Futuristy z divadla angažoval Longen od září 1921 do prosince téhož roku Františka Smolíka, který byl nespokojený v divadle Uranie. Spolu s ním přišla i jeho žena Milada Smolíková[10].

Repertoár divadla, výběr

  • 1920 E. A. Longen: V přítmí svatyně
  • 1920 G. Büchner: Vojcek
  • 1920 Antonín Macek: Dáma a vrah
  • 1920 E. A. Longen: Lepší lidé
  • 1921 J. N. Nestroy: Lumpacivagabundus (v roli ševce vystoupil Vlasta Burian)
  • 1921 G. S. Bouhélier: Otroci
  • 1921 Ivan Olbracht: Pátý akt
  • 1921 L. Šmíd: Batalion
  • 1921 L. Šmíd: Z pražského zákoutí
  • 1921 Molière: Létavý lékař
  • 1921 A. P. Čechov: Na veliké cestě
  • 1921 A. P. Čechov: Medvěd
  • 1921 E. A. Longen: Veřejné mínění
  • 1921 Niccolò Machiavelli: Mandragola
  • 1921 V. K. Klicpera: Rohovín Čtverrohý
  • 1921 E. E. Kisch: Nanebevzetí Tonky Šibenice(v titulní roli Xena Longenová)
  • 1921 E. E. Kisch: Pasáci, pasáci
  • 1921 F. F. Šamberk: Palackého třída 27
  • 1921 Jaroslav Hašek, E. A. Longen: Dobrý voják Švejk ve světové válce (v titulní roli Karel Noll)
  • 1921 Longen, Hašek, Kisch: Z Karlína do Bratislavy parníkem Lanna 8 za 365 dní (poslední premiéra divadla[11])

Zánik divadla

Divadlo v roce 1921 převzal podnikatel A. Fencl, který nechal provést úpravy hlediště i jeviště. Další provoz byl pod názvem Divadélko Adria[11]. V únoru roku 1922 divadlo zaniklo[12]. Důvody byly především finanční, plynoucí z nedostatku diváků. Bez Longena a jeho ženy pak Fencl v Adrii uváděl ještě další díly Dobrého vojáka Švejka a expresionistickou grotesku Lva Blatného Kokoko-dák!. Po zániku divadla přešla část souboru (Longen s manželkou, V. Burian, F. Futurista a E. Fiala) do divadélka Rokoko[3].

Odkazy

Reference

  1. ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 51
  2. ↑ a b František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 182
  3. ↑ a b Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 158
  4. ↑ Emil Artur Longen: Král komiků Vlasta Burian, XYZ, Praha, 2008, str. 275
  5. ↑ Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy, ČSAV, Praha, 1962, str. 28
  6. ↑ a b František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 56
  7. ↑ Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy, ČSAV, Praha, 1962, str. 49
  8. ↑ Igor Inov: Jak to všechno bylo, pane Werichu ?, XYZ, Praha, 2008, str. 24, ISBN 978-80-87285-09-1
  9. ↑ František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 57, 58
  10. ↑ František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 56–7
  11. ↑ a b Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 415, ISBN 80-7008-107-4
  12. ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 52

Literatura

  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 56–8, 70
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 263, 270, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 163, 182
  • Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965, str. 30–31
  • Igor Inov: Jak to všechno bylo, pane Werichu ?, XYZ, Praha, 2008, str. 24, ISBN 978-80-87285-09-1
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 51–54, 158, 171, 577, 603
  • Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 47, 414–5, ISBN 80-7008-107-4
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 406, 455, 457
  • Antonín Král, Petr Král: Vlasta Burian , Orbis, Praha, 1969, str. 14–5, 101, 212–4
  • František Kubr: O divadlo života, Orbis, Praha, 1959, str. 36, 41
  • Emil Artur Longen: Král komiků Vlasta Burian, XYZ, Praha, 2008, str. 254, 274–5, ISBN 978-80-7388-060-6
  • Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy, ČSAV, Praha, 1962, str. 28, 41, 49
  • Olga Vlčková: Divadlo a divadelní scény, Edice Zmizelá Praha, Paseka/Národní muzeum, Praha, 2014, str. 116, ISBN 978-80-7432-564-9 (Paseka), ISBN 978-80-7036-435-2 (Národní muzeum)

Externí odkazy