Rezonanční měchýřek

(c) ​English Wikipedia user Froggydarb, CC BY-SA 3.0

Rezonanční měchýřek čili vokální vak, v odborné literatuře zpravidla rezonátor^[1] je pružná biomembrána, kterou má většina žabích samečků. Obvykle slouží k zesilování jejich skřehotavého volání, zejména v období námluv. Přítomnost či rozvoj rezonančního měchýřku je u většiny žabích druhů jedním z vnějškových znaků sloužících k určení samečků. Měchýřky jsou umístěny buď jako párové po obou stranách hlavy (skokani), nebo jen jeden velký v ústní dutině (rosničky a ropuchy zelené).

Rezonanční měchýřek se do ústní dutiny žab otevírá štěrbinou po každé straně jazyka. Pro vydání zvuku žába naplní vzduchem plíce a uzavře ústa i nos. Vzduch je pak z plic vypouštěn přes hrtan do rezonančního měchýřku. Rozechvěné hlasivkové vazy v hrtanu vydávají zvuk, který uvnitř měchýřku rezonuje. Tím se zvuk zesiluje, čímž se zvyšuje jeho slyšitelnost. Proudění vzduchu mezi plícemi a rezonančním měchýřkem je ovládáno svalstvem.

Vývoj rezonančního měchýřku se u jednotlivých druhů liší, nicméně v zásadě probíhá podle stejného scénáře. Začíná dvěma malými výrůstky naspodu tlamy, z nichž se vytvoří dva malé váčky. Ty pak rostou, až se uprostřed tlamy setkají a vytvoří společně jednu velkou dutinu, která roste, dokud není plně vyvinuta.

Základním účelem měchýřku je zesilovat zvuky, jimiž sameček láká samičku k páření, tak aby byly slyšitelné v co možná nejširším okolí. Volání samečků žabích druhů, které nemají rezonanční měchýřek, bývá obvykle slyšet jen v okruhu několika metrů, zatímco hlas zesílený rezonančním měchýřkem může být slyšet až do vzdálenosti přes jeden kilometr. Některé druhy, jimž měchýřek chybí, (příslušníci podřádu Neobatrachia a některé druhy podřádu Mesobatrachia) žijí v blízkosti vodních toků. Zvuk tekoucí vody přehluší volání samečků, a proto jsou nuceni lákat samičky k páření jiným způsobem.

Zcela jinak využívají rezonanční měchýřek příslušníci podčeledi nosatkovitých. Samečci dvou druhů, jež sem příslušejí, nabírají vajíčka, která samičky nakladou na zem, a přemístí je do svého měchýřku, kde se z nich vylíhnou a vyvíjejí pulci.^[2] Sameček nosatky rezavé poté přenese vylíhlé pulce k vodnímu zdroji, do něhož je vypustí, a nechá je dospět, zatímco pulci nosatky Darwinovy zůstávají v otcovském rezonančním měchýřku až do své proměny. Nosatky jsou tímto chováním mezi žábami ojedinělé.^[3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vocal sac na anglické Wikipedii.

• TYLER, M. J. Australian Frogs A Natural History. Chatswood, NSW, Australia: Reed Books, 1994. ISBN 0-7301-0468-0. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• COGGER, H. G.; R. G. ZWEIFEL; D. KIRSCHNER. Encyclopedia of Reptiles & Amphibians. San Francisco, CA: Fog City Press, 2003. ISBN 1-877019-69-0. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• DUELLMAN, Willam E.; LINDA TRUELS. Biology of Amphibians. Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 1994. ISBN 0-8018-4780-X. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Vocalisation [Anurans – Vocal] [online]. [cit. 2006-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2004-08-22. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rezonanční měchýřek na Wikimedia Commons