RhB řada Ge 4/4 I
Elektrická lokomotiva řady Ge 4/4I | |
---|---|
Lokomotiva číslo 606 ve stanici Thusis | |
Základní údaje | |
Výrobce | SLM, BBC, MFO |
Výroba v letech | 1947, 1953 |
Počet vyrobených kusů | 10 |
Provozovatel | RhB |
Období provozu | 1947–dosud |
Hmotnost a rozměry | |
Hmotnost ve službě | (původně) 47 000 kg (po rekonstrukci) 48 000 kg |
Délka přes spřáhla | 12 100 mm |
Rozchod | 1 000 mm |
Parametry pohonu | |
Uspořádání pojezdu | Bo´ Bo´ |
Trvalý výkon | 1 180 kW |
Trvalá tažná síla | 142 kN |
Maximální povolená rychlost | (původně) 75 km/h (po rekonstrukci) 80 km/h |
Napájecí soustava | 11 kV 16,7 Hz AC |
Typ trakčního motoru | 8 SW 570 |
Regulace výkonu | spínání odboček transformátoru |
Průměr hnacích dvojkolí | 1 070 mm |
Odkazy | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lokomotivy řady Ge 4/4I (přezdívané Bobo 1) jsou čtyřnápravové elektrické lokomotivy, vyrobené ve spolupráci firem SLM (Schweizerische Lokomotiv- und Maschinenfabrik), BBC (Brown, Boveri & Cie.) a MFO (Maschinenfabrik Oerlikon) ve dvou sériích v letech 1947 a 1953 pro společnost Rhétské dráhy (RhB) v kantonu Graubünden ve východní části Švýcarska. Celkem bylo vyrobeno 10 kusů, které jsou v provozu označeny čísly 601–610. Lokomotivy jsou koncipovány jako univerzální, tedy pro dopravu osobních i nákladních vlaků.
Vznik a dodávky
Během 2. světové války bylo potřeba doplnit a rozšířit lokomotivní park Rhétské dráhy, který se skládal převážně ze starších lokomotiv předválečných konstrukcí. Nákladní dopravu zajišťovala zejména řada Ge 6/6I (tzv. „krokodýl“), avšak nedostávalo se moderních lokomotiv pro rychlou osobní dopravu. V roce 1944 tak RhB objednala u konsorcia SLM / BBC / MFO čtyři lokomotivy nové řady Ge 4/4I. Šlo o vůbec první traťové elektrické lokomotivy u RhB bez spojnicového pohonu dvojkolí.
Lokomotivy byly dodány během července a srpna 1947 pod inventárními čísly 601–604 a nasazeny do osobní dopravy. Vzhledem ke spokojenosti provozovatele bylo doobjednáno dalších 6 kusů (605–610), které byly dodány v první polovině roku 1953. Jako první v historii Rhétské dráhy byly všechny lokomotivy pojmenovány, a to podle hor a pohoří, nacházejících se v okolí tratí RhB. Výjimku tvoří stroje 607 a 610, pojmenované podle údolí.
Technický popis
Lokomotiva je skříňového uspořádání, se dvěma stanovišti strojvedoucího na obou koncích rámu. Pojezd je tradičně členěn do dvou dvounápravových podvozků (s rozvorem 2 500 mm, uspořádání Bo´ Bo´). Mechanická část je dílem strojíren SLM ve Winterthuru a MFO v Curychu-Oerlikonu. Celkem čtyři trakční elektromotory (pro každé dvojkolí jeden, označení 8 SW 570) vyrobila firma BBC, která je také výrobcem celé elektrické části lokomotivy. Regulace výkonu je provedena jako odbočková. Odběr proudu z trakčního vedení zajišťují dva pantografy, umístěné na střeše lokomotivní skříně. Původně byly klasického uspořádání, po rekonstrukci v roce 1997 byly nahrazeny modernějšími polopantografy. Po modernizaci (viz níže) lokomotivy umožňují provoz ve dvojčlenném řízení i s řídicími vozy.
Z výroby byly všechny lokomotivy opatřeny tmavě zeleným nátěrem. Od druhé poloviny 80. let docházelo k jejich postupnému přetírání do nového korporátního schématu RhB s dominantní červenou barvou na lokomotivní skříni, tmavě šedým rámem a světle šedou střechou. V tomto barevném provedení jezdí zbývající lokomotivy do současnosti.
Provoz
V počátcích provozu byly lokomotivy určeny především na prestižní vlaky Glacier Express a Bernina Express, které dopravovaly mezi Churem a Disentisem, respektive Svatým Mořicem / Pontresinou / Davosem. Kromě nich vozily i běžné osobní vlaky na tratích Chur – Disentis a Landquart – Davos. Na těchto vlacích se objevovaly až do 70. let; dodávka sedmi nových šestinápravových lokomotiv řady Ge 6/6II v letech 1958 a 1965 jejich pozici příliš nezměnila, jelikož tyto byly určeny pro nákladní dopravu. V roce 1973 ale byly dodány nástupnické lokomotivy řady Ge 4/4II, které je z pozic v osobní dopravě vytlačily. Vzhledem k všeobecnému nedostatku lokomotiv a nižšímu výkonu však zůstaly Ge 4/4I nasazovány primárně na osobních vlacích na trati Albula do Sv. Mořice, resp. Disentisu.
Mezi lety 1986–1991 prošly všechny lokomotivy modernizacemi. Ty spočívaly zejména v úpravách kabin strojvedoucího (zrušení prostředních přechodových dveří a úprava na dvě čelní okna namísto tří), dosazení dvojčlenného řízení a kabeláže pro možnost provozu ve vratných soupravách s řídicími vozy. Mírně narostla služební hmotnost lokomotivy (z 47 na 48 tun) a maximální rychlost (z 75 na 80 km/h).
I přes provedené modernizace však po více než 40 letech provozu lokomotivy řady Ge 4/4I přestaly na čím dál těžší osobní vlaky jak výkonově, tak rychlostně stačit, RhB se proto rozhodla roku 1989 objednat zcela nové lokomotivy. Řada Ge 4/4III byla objednána a určena právě jako jejich přímá náhrada na trati Albula. První lokomotiva byla předána v závěru roku 1993 a od konce roku následujícího již bylo v provozu všech 9 objednaných kusů. Další tři doobjednané stroje (kvůli provozu v novém tunelu Vereina) byly zařazeny do služby v roce 1999. Nové lokomotivy nabídly dvojnásobný výkon (2 400 kW vs. 1 180 kW), maximální rychlost 100 km/h a výkonnou brzdovou soustavu; dosluhující Ge 4/4I tak brzy nahradily. Ty přešly do zálohy, či jako stroje pro dopravu objednaných vlaků. V zimním období slouží také jako pohon sněžných fréz.
Koncem roku 2010 začala Rhétská dráha stroje této řady definitivně odstavovat. Důvodem byla jejich nadbytečnost ve spojitosti s dodávkami nových elektrických jednotek Allegra (řada ABe 8/12) a vysoký věk. 6 z 10 vyrobených lokomotiv tak bylo v krátkém časovém odstupu vyřazeno a sešrotováno. Lokomotiva 602 byla na jaře 2012 dlouhodobě zapůjčena do expozice dopravního muzea v Lucernu. Zbylé tři (čísel 603, 605 a 610) zůstaly v provozuschopném stavu jako záložní.
Narůstající potřeba lokomotiv vedla k předčasnému ukončení zápůjčky stroje 602, který se tak na konci roku 2015 vrátil z Lucernu zpět do depa Landquart. Zde proběhlo jeho opětovné zprovoznění a od léta 2016 opět slouží na tratích RhB.
Současnost
V současnosti (2021) slouží zbývající lokomotivy řady Ge 4/4I zejména jako stroje pro mimořádné a výletní vlaky, případně jako provozní záloha. Zvláštním nasazením je doprava pracovních vlaků na staveniště nového Albulatunnelu u obce Preda, budovaného od roku 2015. Zde lokomotivy slouží pro dopravu stavebního materiálu a strojů, odvoz suti apod. Po dokončení stavby tunelu by měly být zachovány pouze lokomotivy čísel 602 a 605 jako muzejní; lokomotiva 603 bude předána muzeu Bahnpark v německém Augsburgu.
Přehled lokomotiv řady Ge 4/4I
Inventární číslo | Jméno | Datum převzetí | Stav |
---|---|---|---|
601 | Albula | 08.07.1947 | sešrotována v listopadu 2010 |
602 | Bernina | 21.07.1947 | od března 2012 do listopadu 2015 zapůjčena dopravnímu muzeu v Lucernu; 16. listopadu 2015 vrácena RhB a od 13. července 2016 opět v provozu |
603 | Badus | 13.08.1947 | provozní, po vyřazení bude předána Bahnparku v Augsburgu |
604 | Calanda | 23.08.1947 | sešrotována v březnu 2011 |
605 | Silvretta | 12.03.1953 | provozní |
606 | Kesch | 15.06.1953 | sešrotována v dubnu 2011 |
607 | Surselva | 24.04.1953 | sešrotována v březnu 2011 |
608 | Madrisa | 15.06.1953 | sešrotována v březnu 2011 |
609 | Linard | 13.05.1953 | sešrotována v květnu 2011 |
610 | Viamala | 03.07.1953 | provozní |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku RhB Ge 4/4 I na německé Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu RhB řada Ge 4/4 I na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: trams aux fils., Licence: CC BY 2.0
Gemischter Zug mit Ge4/4 I 604 im Bahnhof Bergün/Bravuogn.
Autor: Kabelleger / David Gubler, Licence: CC BY-SA 4.0
All of the remaining (as of 2017) Ge 4/4 I lined up in Samedan, Switzerland.