RhB řada Ge 4/4 III

Elektrická lokomotiva řady Ge 4/4III
Lokomotiva číslo 651 ve stanici Disentis
Inventární čísla	641–652
Základní údaje
Výrobce	SLM, ABB (641–649) Adtranz (650–652)
Výroba v letech	1993, 1994, 1999
Počet vyrobených kusů	12
Provozovatel	RhB
Období provozu	1993–dosud
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě	62 000 kg
Délka přes spřáhla	16 000 mm
Rozchod	1 000 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu	Bo´ Bo´
Trvalý výkon	2 400 kW
Trvalá tažná síla	170 kN
Maximální povolená rychlost	100 km/h
Napájecí soustava	11 kV 16,7 Hz AC
Typ trakčního motoru	6 FRA 5248
Regulace výkonu	GTO tyristory
Průměr hnacích dvojkolí	1 070 mm
Odkazy
multimediální obsah na Commons
Vysvětlivky pojmů v infoboxu. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lokomotivy řady Ge 4/4^III (přezdívané Bobo 3) jsou čtyřnápravové elektrické lokomotivy, vyrobené ve spolupráci firem SLM (Schweizerische Lokomotiv- und Maschinenfabrik) a ABB (Asea Brown Boveri, prvních 9 kusů), resp. Adtranz (3 kusy) ve dvou sériích v letech 1993–1994 a 1999 pro společnost Rhétské dráhy (RhB) ve východní části Švýcarska. Celkem bylo vyrobeno 12 kusů, které jsou v provozu označeny čísly 641–652, v návaznosti na starší řady Ge 4/4^I a Ge 4/4^II. Lokomotivy jsou koncipovány jako univerzální, tedy pro dopravu osobních i nákladních vlaků.

Na konci 80. let s rostoucím počtem vlaků na RhB již přestával stávající park lokomotiv, zejména pro osobní dopravu, postačovat. Nejstarší řada Ge 4/4^I se po zhruba 40 letech provozu chýlila ke konci své životnosti, a novější řada Ge 4/4^II ani po dodávce druhé série v roce 1984 nedokázala plně uspokojit provozní potřeby. Rhétská dráha proto v roce 1989 zadala u konsorcia SLM / ABB zakázku na stavbu 9 čtyřnápravových elektrických lokomotiv, na kterých měly být použity v dané době nejmodernější dostupné technologie. První lokomotiva čísla 641 byla objednateli předána v prosinci 1993 a zbylých osm kusů následovalo během roku 1994. Vzhledem k chystanému zprovoznění nového tunelu Vereina, ve kterém byl plánován provoz kyvadlových vlaků na přepravu aut mezi údolími Prättigau a Engadin, byly dodatečně objednány ještě další tři kusy, tentokrát již u firmy Adtranz. Ty byly dodány v roce 1999 společně s otevřením tunelu.

V souladu s tradicí Rhétské dráhy byly i tyto lokomotivy pojmenovány, a to podle sídel či údolí v Graubündenu.

Obdobné lokomotivy si současně objednaly i další švýcarské železniční společnosti; dva technicky téměř shodné kusy si objednala Bière-Apples-Morges-Bahn (BAM) v kantonu Vaud (inventární čísla 21 a 22). Čtyři lokomotivy si pořídila také Montreux-Berner Oberland-Bahn (MOB), provozující trať z Montreux do Zweisimmenu (inventární čísla 8001–8004). Elektrická část těchto lokomotiv, ačkoli jinak vzhledově identických, je však vzhledem k napájení této trati stejnosměrným napětím 900 V díky vypuštění transformátoru a dalších komponent značně odlišná.

Lokomotiva je skříňového uspořádání, se dvěma stanovišti strojvedoucího na obou koncích rámu. Pojezd je tradičně členěn do dvou dvounápravových podvozků (uspořádání Bo´ Bo´). Mechanická část je dílem strojíren SLM ve Winterthuru. Celkem čtyři trakční elektromotory (pro každé dvojkolí jeden, označení 6 FRA 5248) vyrobila firma ABB, která je také výrobcem celé elektrické části lokomotivy. Odběr proudu z trakčního vedení zajišťují dva polopantografy, umístěné na střeše lokomotivní skříně. Díky použití regulace výkonu pomocí GTO tyristorů (u lokomotivy RhB aplikováno vůbec poprvé) lokomotivy vykazují velmi nízkou spotřebu energie a po modernizaci dokáží i vracet rekuperovanou energii zpět do troleje. Lokomotivy umožňují provoz ve dvojčlenném řízení i s řídicími vozy.

Z výroby byly všechny lokomotivy opatřeny novým červeným korporátním nátěrem RhB. Jsou však velmi často předmětem aplikace různých reklam a propagačních nátěrů, a tak je barevné řešení u takřka každé lokomotivy značně individuální.

Ihned po uvedení do provozu byly nové lokomotivy primárně zařazeny do osobní dopravy, kde doplnily park starších řad Ge 4/4^I a Ge 4/4^II. Výjimkou však nebylo ani nasazení v nákladní dopravě, kde dokázaly plně konkurovat i šestinápravovým strojům řady Ge 6/6^II. Postupně však byly soustředěny především na rychlících kategorie InterRegio, spojujících v pravidelném taktu Chur se Svatým Mořicem po trati Albula. Dalším jejich pravidelným výkonem je doprava kyvadlových vlaků na přepravu automobilů mezi stanicemi Selfranga a Sagliains, tedy tunelem Vereina. Příležitostně se objevují v osobní dopravě také na dalších tratích. Po odstavení lokomotiv Ge 6/6^II z pravidelného provozu v říjnu 2021 započalo jejich intenzivnější nasazování do nákladní dopravy, mimo jiné také v souvislosti s dodávkami nových elektrických jednotek řady ABe 4/16, tzv. Capricorn (Kozoroh), které jsou postupně zařazovány do osobní dopravy.

Od roku 2016 jsou lokomotivy řady Ge 4/4^III Rhétskou dráhou postupně modernizovány. Dosazen je nový vlakový zabezpečovač ZSI 127, duální brzdový systém a další moderní komponenty, které prodlouží životnost lokomotiv o dalších 20 až 30 let. Tyto modernizace by měly skončit v roce 2022.

V roce 2019 RhB odkoupila od společnosti MOB lokomotivu původního čísla 8003. Po rekonstrukci na střídavou napájecí soustavu bude zařazena do provozu pod novým inventárním číslem 653.

Inventární číslo	Jméno	Erb	Datum převzetí	Poznámka	Reklama
641	Maienfeld		07.12.1993		Coop
642	Breil/Brigels		24.01.1994		Stiftung Integral (Pensionskasse)
643	Vals		22.02.1994		Ems-Chemie
644	Savognin		14.04.1994	první modernizovaná lokomotiva (od 12/2017)	Weltrekordfahrt RhB
645	Tujetsch		31.05.1994		Radio e Televisiun Rumantscha
646	Santa Maria Val Müstair		27.06.1994		Eigenwerbung BÜGA
647	Grüsch		20.09.1994		velké logo RhB
648	Susch		05.11.1994		Watson
649	Lavin		08.12.1994		Jörimann / Schneider
650	Seewis im Prättigau		07.09.1999		Velké logo RhB
651	Fideris		28.09.1999		Velké logo RhB
652	Vaz/Obervaz Lenzerheide-Valbella		05.11.1999		HC Davos
653			(v rekonstrukci)	původní MOB 8003

V tomto článku byl použit překlad textu z článku RhB Ge 4/4 III na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu RhB řada Ge 4/4 III na Wikimedia Commons