Rhadamanthys
Rhadamanthys | |
---|---|
Choť | Alkména |
Děti | Gortys Oinopión Erythrus |
Rodiče | Zeus a Héfaistos a Európa |
Příbuzní | Mínós[1][2] a Sarpedon (sourozenci) |
Funkce | krétský král |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rhadamanthys (latinsky Rhadamanthus) byl syn nejvyššího boha Dia a jeho milenky Európy. Jeho bratry byli krétský král Mínós a Sarpédon, který kraloval v Lykii. Rhadamanthys se oženil s Alkménou, matkou Héraklovou, poté, co zemřel její manžel, tírynthský král Amfitryón.
O jeho životě se mnoho neví, snad jen to, že nikde nevládl (Homér o něm jako o králi či vládci nemluví). Snad byl učitelem Héraklovým, byl prý spravedlivý a moudrý. Jemu se připisuje výrok, že „na ránu je správné odpovědět ranou“.
Podle pozdějších autorů zdědil po smrti nevlastního otce, krétského krále Asteria, třetinu Kréty; vydal tam zákony považované za vzor dokonalosti a zavedl institut přísahy.[3]
Po smrti se Rhadamanthys spolu s bratrem Mínóem a statečným a rovněž spravedlivým Aiakem stal soudcem v podsvětí. Tvořili podsvětní soudní tribunál, před nějž předstupoval každý ze zesnulých. Tribunál určoval místa v Elysiu spravedlivým, nespravedlivé předávali k potrestání bohyním pomsty Erínyiím a ty zbylou většinu těch, kteří nebyli ani dobří ani zlí, ponechávaly v podsvětí jako stíny bez těla. Nejtěžší provinilci končili v Tartaru.
Reference
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Rhadamanthys na Wikimedia Commons
Literatura
- ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí. 4. vyd. Praha: Brána, 1996. 456 s. ISBN 80-85946-29-7.
- Publius Ovidius Naso, Proměny, Kniha VII.
- Rudolf Mertlík, Starověké báje a pověsti
Média použitá na této stránce
Ludwig Mack / Lithograph: Rudolph Lohbauer: Die Unterwelt (zwischen 1824 und 1829), Ausschnitt mitte: Das Totengericht. Flachrelief, Verbleib unbekannt. Die Totenrichter Minos, Aiakos (mit dem Szepter), Rhadamanthys sitzen auf der Thronbank und befragen die Schatten nach ihrem Leben und ihren Taten.