Rhenistan amonný

Rhenistan amonný
Obecné
Systematický názevRhenistan amonný
Anglický názevAmmonium perrhenate
Německý názevAmmoniumperrhenat
Sumární vzorecNH4ReO4
VzhledBílá krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS13598-65-7
Číslo EC (enzymy)237-075-6
UN kód1479
Vlastnosti
Molární hmotnost268,243 g/mol
Teplota rozkladu365 °C
Hustota3,97 g/cm3
Rozpustnost ve vodě2,89 g/100 g (0 °C)
6,23 g/100 g (20 °C)
15,65 g/100 g (50 °C)
32,34 g/100 g (80 °C)
Měrná magnetická susceptibilita−1,784×10−6cm3g−1
Struktura
Krystalová strukturaŠesterečná
Hrana krystalové mřížkya= 587,1 pm
c= 1 294,2 pm
Bezpečnost
GHS03 – oxidační látky
GHS03
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Varování[1]
R-větyR8, R36/37/38
S-větyS24/25, S28, S37, S45
NFPA 704
0
1
3
Teplota vzníceníNehořlavý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rhenistan amonný je jednou z nejdůležitějších sloučenin rhenia,dá se připravit jeho tepelným rozkladem. Jeho chemický vzorec je NH4ReO4, je to amonná sůl kyseliny rhenisté. Je to nejčastější forma, ve které se s rheniem obchoduje.

Příprava

Rhenistan amonný lze připravit ze všech běžných sloučenin rhenia. Kovové rhenium, oxidy i sufidy lze oxidovat pomocí kyseliny dusičné a vzniklý roztok se nechá reagovat s vodným roztokem amoniaku. Lze jej připravit reakcí vodného roztoku oxidu rhenistého s amoniakem a následnou krystalizací.[2][3]

Reakce

Termickým rozkladem v redukční atmosféře vodíku lze připravit velice čisté, kovové rhenium:

2 NH4ReO4 + 7 H2 → 2 Re + 8 H2O + 2 NH3

Ohřev musí být pomalý, jinak dochází ke vzniku oxidu rhenistého. Pokud rhenistan amonný zahříváme v zatavené trubici na teplotu 500 °C, vzniká oxid rheničitý:

2 NH4ReO4 → 2 ReO2 + N2 + 4 H2O

Reference

  1. ↑ a b Rhenate (ReO41-), ammonium, (T-4)-. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ GLEMSER, O. Handbook of Preparative Inorganic Chemistry. New York: Academic Press, 1963. Kapitola Ammonium Perrhenate, s. 1476–1485. (anglicky) 
  3. ↑ THOMPSON, Richard J. Ammonium Perrhenate. Inorganic Syntheses. 1966, roč. 8, s. 171–173. DOI 10.1002/9780470132395.ch44. 

Externí odkazy

Literatura

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Média použitá na této stránce

NFPA 704.svg
The "fire diamond" as defined by NFPA 704. It is a blank template, so as to facilitate populating it using CSS.