Rhenium

Rhenium
 [Xe] 4f14 5d5 6s2
 Re
75
 
        
        
                  
                  
                                
                                
↓ Periodická tabulka ↓
Obecné
Název, značka, čísloRhenium, Re, 75
Cizojazyčné názvylat. Rhenium
Skupina, perioda, blok7. skupina, 6. perioda, blok d
Chemická skupinaPřechodné kovy
Vzhledšedobílý kov
Identifikace
Registrační číslo CAS
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost186,207
Atomový poloměr137 pm
Kovalentní poloměr151 pm
Elektronová konfigurace[Xe] 4f14 5d5 6s2
Oxidační číslaIII, IV, V, VI, VII
Elektronegativita (Paulingova stupnice)1,9
Látkové vlastnosti
Krystalografická soustavaHexagonální
Mechanické vlastnosti
Hustota21,02 g/cm³ (18,9 g/cm³ při teplotě tání)
SkupenstvíPevné
Tvrdost7,0
Rychlost zvuku4 700 m·s−1 m/s
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost48,0 W·m−1·K−1 W⋅m−1⋅K−1
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání3 185,85 °C (3 459 K)
Teplota varu5 595,85 °C (5 869 K)
Elektromagnetické vlastnosti
Měrný elektrický odpor193 nΩ·m
Magnetické chováníParamagnetické
Bezpečnost
GHS02 – hořlavé látky
GHS02
[1]
Varování[1]
Izotopy
IV (%)ST1/2ZE (MeV)P
5-
je stabilní s neutrony
je stabilní s neutrony
je stabilní s neutrony
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Tc
WolframReOsmium

Bh

Rhenium (chemická značka Re, latinsky Rhenium) je velmi vzácný, těžký a tvrdý, odolný kovový prvek s vysokým bodem tání.

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti

Rhenium patří společně s uhlíkem a wolframem mezi nejobtížněji tavitelné prvky. Chemicky se podobá vzácným kovům skupiny platiny, včetně svého nízkého výskytu v zemské kůře.

Ve sloučeninách se vyskytuje především v řadě mocenství od Re−1 po Re+7. Nejstálejší jsou však sloučeniny rhenia v mocenství Re−1, Re+4, Re+6 a Re+7.

Objev rhenia je datován rokem 1925 a jako jeho objevitelé jsou označováni Walter Noddack, Ida Tackeová a Otto C. Berg.

Výskyt a výroba

Rhenium je prvkem, který se vyznačuje mimořádně nízkým výskytem na Zemi i ve vesmíru. V zemské kůře činí průměrný obsah rhenia pouze kolem 1–5 ng/kg. V mořské vodě je jeho koncentrace neměřitelně nízká i nejcitlivějšími analytickými technikami.[zdroj?] Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom rhenia kolem 1 bilionu atomů vodíku.

V přírodě se nesetkáme s minerály nebo rudami čistého rhenia. Získává se obvykle rafinací polétavých prachů, vznikajících při úpravě molybdenových koncentrátů, získávaných z původních sulfidických měděných rud. Velké zásoby rhenia jsou na ostrově Iturupu.

Vysoce čisté rhenium je připravováno termickým rozkladem rhenistanu amonného NH4ReO4.

Odkazy

Reference

  1. a b Rhenium. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
  • Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
  • Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Rhenium spectrum visible.png
Autor: McZusatz (talk), Licence: CC0
Rhenium spectrum; 400 nm - 700 nm
Rhenium single crystal bar and 1cm3 cube.jpg
Autor: Alchemist-hp (talk) (www.pse-mendelejew.de), Licence: FAL
Monokrystal kovového rhenia o čistotě 99.999 % vyrobený metodou zonálního tavení, rheniová tyč o čistotě 99.995 % připravená metodou elekronového tavení (obdoba 3D tisku) a krychlička (1 cm3) tohoto kovu o čistotě 99.99 % = 4N pro porovnání velikostí objektů.