Ričardas Berankis

Ričardas Berankis
Ričardas Berankis ve Wimbledonu 2023
Ričardas Berankis ve Wimbledonu 2023
PřezdívkaRycka[1]
StátLitvaLitva Litva
Datum narození21. června 1990 (33 let)[1]
Místo narozeníVilnius, Litva[1]
BydlištěBradenton, Florida, Spojené státy
Vilnius, Litva[1]
Výška175 cm[1]
Hmotnost70 kg[1]
Profesionál od2007
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek2 070 924 USD
Dvouhra
Poměr zápasů133–151
Tituly0 ATP, 14 challengerů, 1 ITF
Nejvyšší umístění50. místo (23. května 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2011, 2013)
French Open3. kolo (2021)
Wimbledon2. kolo (2010, 2015, 2019, 2022)
US Open3. kolo (2020)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry1. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů34–51
Tituly1 ATP, 1 ITF
Nejvyšší umístění139. místo (26. října 2015)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2021)
French Open2. kolo (2019)
Wimbledon2. kolo (2021)
US Open3. kolo (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230723a23. července 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ričardas Berankis (* 21. června 1990 Vilnius) je litevský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP Tour jeden turnaj ve čtyřhře, když dokázal společně s Rusem Teimurazem Gabašvilim triumfovat na antukovém U.S. Men's Clay Court Championships 2015 v Houstonu. Na challengerech ATPokruhu ITF získal patnáct titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře. Sezónu 2007 zakončil jako juniorský mistr světa ITF.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v květnu 2016 na 50. místě a ve čtyřhře v říjnu 2015 na 139. místě. Trénuje ho bývalý český tenista Jan Stočes. Dříve tuto roli plnili Němci Rainer Schüttler a Dirk Hordorff.[1]

V litevském daviscupovém týmu debutoval v šestnácti letech roku 2007 utkáním základního bloku 3. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Irsku, v němž prohrál s Conorem Nilandem. Do září 2023 v soutěži nastoupil k dvaceti třem mezistátním utkáním s bilancí 28–8 ve dvouhře a 7–7 ve čtyřhře.[2]

Litvu reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v mužské dvouhře v úvodním kole neuhrál ani jeden game na Australana Johna Millmana, figurujícího na 75. příčce žebříčku. Australský hráč se tak stal prvním tenistou v mužské olympijské dvouhře od roku 1896, který vyhrál zápas bez ztráty gamu.[3]

Tenisová kariéra

V roce 2004 vyhrál v kategorii čtrnáctiletých mistrovství Evropy juniorů, Orange Bowl a Eddie Herr International Tennis Championships.[4]

V sezóně 2007 odehrál všechny juniorky Grand Slamu:

  • Australian Open: semifinále (2007)
  • French Open: čtvrtfinále (2007)
  • Wimbledon: semifinále (2007)
  • US Open: vítěz (2007)

Po triumfu na juniorce US Open vyhrál podruhé Orange Bowl a sezónu zakončil jako juniorský mistr světa ITF.[5][6]

Ve roce 2007 poprvé také zvítězil na mužském turnaji Futures v portugalské Albufeiře. Do hlavní soutěže prošel z kvalifikace a v devíti vítězných zápasech za sebou ztratil pouze jeden set.[7]

Na nejvyšší grandslamové úrovni se ve dvouhře nejdále probojoval do třetího kola na Australian Open 20112013. V prvním případě byl nad jeho síly Španěl David Ferrer, ve druhém nestačil ve třech setech na pozdějšího finalistu Andyho Murrayho ze Spojeného království. Na okruhu ATP World tour se probojoval z kvalifikace do finále červencového Farmers Classic 2012, hraného v kalifornském Los Angeles, v němž na Američana Sama Querreyho uhrál pouze dva gamy a odešel poražen poměrem 0–6 a 2–6.

Ve finále moskevského Kremlin Cupu 2017 jej porazil šestý nasazený bosenský hráč Damir Džumhur ve třech setech. V rozhodující sadě měl přitom za stavu 4–3 tři brejkboly v řadě, jež nevyužil. Následně sám přišel o servis a při dalším podání soupeře opět nezužitkoval vedení 0:40. Šňůrou pěti míčů pak Džumhur získal zápas ve svůj prospěch. V následném vydání žebříčku ATP se posunul ze 169. na 125. příčku.[8]

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (0–2 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 2 (0–4)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Finalista1.20120729a29. července 2012Los Angeles, Spojené státytvrdýUSA Sam Querrey0–6, 2–6
Finalista2.22. října 2017Moskva, Ruskotvrdý (h)Bosna a Hercegovina Damir Džumhur2–6, 6–1, 4–6

Čtyřhra: 1 (1–0)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Vítěz1.20150412a12. dubna 2015Houston, Spojené státyantukaRusko Teimuraz GabašviliFilipíny Treat Huey
USA Scott Lipsky
6–4, 6–4

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

Legenda
Challengery (14–10 D; 0–1 Č)
Futures (1–3 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 28 (15–13)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Vítěz1.20070318a18. března 2007Albufeira, PortugalskotvrdýBelgie Niels Desein7–5, 6–4
Finalista1.20090118a18. ledna 2009Stuttgart, Německotvrdý (h)Česko Jan Mertl4–6, 6–3, 3–6
Finalista2.20090913a13. září 2009Istanbul, TureckotvrdýKazachstán Alexej Kedrjuk2–6, 4–6
Finalista3.20091129a29. listopadu 2009Santo Domingo, Dominikánská republikatvrdýDominikánská republika Víctor Estrella5–7, 1–6
Vítěz2.20100606a6. června 2010Nottingham, Spojené královstvítrávaJaponsko Go Soeda6–4, 6–4
Finalista4.20100808a8. srpna 2010Vancouver, KanadatvrdýIzrael Dudi Sela5–7, 2–6
Vítěz3.20101128a28. listopadu 2010Helsinki, Finskotvrdý (h)Polsko Michał Przysiężny6–1, 2–0skreč
Finalista5.20111120a20. listopadu 2011Bratislava, Slovenskotvrdý (h)Slovensko Lukáš Lacko6–7(7–9), 2–6
Finalista6.20120707a7. července 2012Winnetka, Spojené státytvrdýAustrálie John-Patrick Smith6–3, 3–6, 6–7(3–7)
Finalista7.20131117a17. listopadu 2013Helsinky, Finskotvrdý (h)Finsko Jarkko Nieminen3–6, 1–6
Vítěz4.20140727a27. července 2014Astana, Kazachstántvrdý (h)Turecko Marsel İlhan7–5, 5–7, 6–3
Vítěz5.20141123a23. listopadu 2014Andria, Itáliekoberec (h)Gruzie Nikoloz Basilašvili6–4, 1–0skreč
Finalista8.20150726a26. července 2015Recanati, ItálietvrdýBosna a Hercegovina Mirza Bašić4–6, 6–3, 6–7(4–7)
Finalista9.20160403a3. dubna 2016Ra'anana, IzraeltvrdýRusko Jevgenij Donskoj4–6, 4–6
Vítěz6.20160417a17. dubna 2016Gwangju, Jižní KoreatvrdýSlovinsko Grega Žemlja6-3, 6-2
Vítěz7.20160424a24. dubna 2016Nanking, ČLRantukaSlovinsko Grega Žemlja6–3, 6–4
Vítěz8.20170527a27. května 2017Šymkent, KazachstánantukaNěmecko Yannick Hanfmann6–3, 6–2
Finalista10.20170813a13. srpna 2017Ťi-nan, ČLRtvrdýČínská Tchaj-pej Lu Jan-sun3–6, 1–6

Čtyřhra: 2 (1–1)

StavČ.DatumTurnajPovrchSpoluhráčSoupeři ve fináleVýsledek
Vítěz1.20080309a9. března 2008McAllen, Spojené státytvrdýBělorusko Sergej BetovUSA Adam El Mihdawy
Bělorusko Vladimir Ignatik
6–3, 6–3
Finalista1.20130929a29. září 2013Orléans, Francietvrdý (h)Chorvatsko Franko ŠkugorUkrajina Illja Marčenko
Ukrajina Serhij Stachovskyj
7–5, 6–3

Postavení na konečném žebříčku ATP

Dvouhra

Rok20062007200820092010201120122013201420152016
Pořadí1540. 698. 459. 324. 87. 125. 114. 131. 86. 85. 92

Čtyřhra

Rok200820092010201120122013201420152016
Pořadí785. 1602. 1128. 286. 668. 338. 762. 146. 382.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ričardas Berankis na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g Ričardas Berankis na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 11. srpna 2015
  2. Ričardas Berankis na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20230723a23. července 2023
  3. Michael Chammas. John Millman creates history at Rio Olympics with 6-0, 6-0 win [online]. The Sydney Morning Herald, 2016-08-07 [cit. 2016-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Next year R.Berankis is going to participate not only in junior tournaments. sportas.delfi.lt. delfi.lt. Dostupné online. (litevsky) 
  5. Ričardas Berankis junior profile [online]. itftennis.com. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Berankis wins the race to No.1 [online]. itftennis.com. Dostupné online. (anglicky) 
  7. R.Berankis won the first ITF professional tournament in his career. www.alfa.lt. alfa.lt. Dostupné online. (litevsky) 
  8. ZABLOUDIL, Luboš. Džumhur po měsíci získal druhý titul. Znovu uspěl v ruské hale [online]. Tenisportal.cz, 2017-10-22 [cit. 2017-10-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy

PředchůdceRičardas Berankis Nástupce

Thiemo de Bakker
(Nizozemsko)
ITF – juniorský mistr světa
2007

Yang Tsung-hua
(Tchaj-wan)

Média použitá na této stránce

Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Dominican Republic.svg
The flag of the Dominican Republic has a centered white cross that extends to the edges. This emblem is similar to the flag design and shows a bible, a cross of gold and 6 Dominican flags. There are branches of olive and palm around the shield and above on the ribbon is the motto "Dios,Patria!, Libertad" ("God, Country, Freedom") and to amiable freedom. The blue is said to stand for liberty, red for the fire and blood of the independence struggle and the white cross symbolized that God has not forgotten his people. "Republica Dominicana". The Dominican flag was designed by Juan Pablo Duarte, father of the national Independence of Dominican Republic. The first dominican flag was sewn by a young lady named Concepción Bona, who lived across the street of El Baluarte, monument where the patriots gathered to fight for the independence, the night of February 27th, 1844. Concepción Bona was helped by her first cousin María de Jesús Pina.
Flag of the Dominican Republic.svg
The flag of the Dominican Republic has a centered white cross that extends to the edges. This emblem is similar to the flag design and shows a bible, a cross of gold and 6 Dominican flags. There are branches of olive and palm around the shield and above on the ribbon is the motto "Dios,Patria!, Libertad" ("God, Country, Freedom") and to amiable freedom. The blue is said to stand for liberty, red for the fire and blood of the independence struggle and the white cross symbolized that God has not forgotten his people. "Republica Dominicana". The Dominican flag was designed by Juan Pablo Duarte, father of the national Independence of Dominican Republic. The first dominican flag was sewn by a young lady named Concepción Bona, who lived across the street of El Baluarte, monument where the patriots gathered to fight for the independence, the night of February 27th, 1844. Concepción Bona was helped by her first cousin María de Jesús Pina.
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Flag of Georgia (Pantone).svg
Georgian flag in Pantone MS.
Slovenia Flag.svg
Autor: Professorsolo2015, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Slovenia
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.