Ricardo Eichmann

Ricardo Eichmann
Rodné jménoRicardo Francisco Eichmann
Narození1. listopadu 1955 (68 let)
Buenos Aires
Alma materUniverzita Heidelberg
Povoláníarcheolog
ZaměstnavateléUniverzita Tübingen
Německý archeologický institut
Děti2
RodičeAdolf Eichmann
Veronika Eichmannová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ricardo Eichmann, rodným jménem Ricardo Francisco Eichmann (* 1. listopadu 1955 Buenos Aires) je německý archeolog argentinského původu. V letech 1995–1996 byl profesorem blízkovýchodní archeologie na Univerzitě Tübingen a v letech 1996–2020 byl ředitelem orientálního oddělení Německého archeologického institutu.

Mládí

Ricardo Francisco Eichmann[1] se narodil 1. listopadu 1955 v Buenos Aires.[2] Je nejmladším synem Adolfa Eichmanna a Veroniky Eichmannové (rozené Lieblové).[3][4] Má tři starší bratry.[5] Eichmannovi bylo pět let, když byl jeho otec zajat a převezen Mosadem z Argentiny do Izraele.[6] O historii svého otce se dozvěděl z knih. Odmítl nacistickou ideologii svého otce a uznal, že jeho poprava byla oprávněná.[5]

Od roku 1977 studoval prehistorii a protohistorii, klasickou archeologii a egyptologii na Univerzitě Heidelberg. Jeho disertační práce z roku 1984 nesla název Aspekte prähistorischer Grundrissgestaltung in Vorderasien.

Akademická kariéra

V letech 1984–1994 pracoval nejprve jako vědecký konzultant a později jako výzkumný asistent na bagdádském oddělení Německého archeologického institutu. V letech 1995–1996 pak krátce působil jako profesor blízkovýchodní archeologie na Univerzitě Tübingen.[3] Od roku 1996 až do svého odchodu do důchodu v listopadu 2020[7] působil jako první ředitel orientálního oddělení Německého archeologického institutu.[8]

Mezi jeho výzkumné zájmy patří hudební archeologie na Blízkém východě a v Egyptě.

Osobní život

V roce 1995 se setkal se Cvim Aharonim, agentem Mosadu, který měl hlavní zásluhu na dopadení jeho otce.[6] Většinu žádostí o rozhovor odmítá. Má dva syny.[5]

Dílo

  • EICHMANN, Ricardo; SCHAUDIG, Hanspeter; HAUSLEITER, Arnulf. Archaeology and epigraphy at Tayma (Saudi Arabia). S. 163–176. Arabian Archaeology and Epigraphy [online]. 2006-12-08 [cit. 2023-08-01]. S. 163–176. Dostupné online. ISSN 0905-7196. DOI 10.1111/j.1600-0471.2006.00269.x. 
  • EICHMANN, Ricardo. Uruk: Architektur. Von den Anfängen bis zur frühdynastischen Zeit. [s.l.]: Verlag Marie Leidorf, 2007. ISBN 978-3-89646-036-3. (německy) 
  • EICHMANN, Ricardo; KOCH, Lars-Christian, et al. Musikarchäologie: Klänge der Vergangenheit. [s.l.]: Theiss, 2007. ISBN 978-3-8062-3007-9. (německy) 

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ricardo Eichmann na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Adolf Eichmann: His Escape and Capture in Argentina. Holocaust Research Project [online]. [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ STANGNETH, Bettina. Eichmann Before Jerusalem: The Unexamined Life of a Mass Murderer. [s.l.]: Knopf Doubleday Publishing Group, 2014. Dostupné online. ISBN 9780307959683. S. 142. 
  3. ↑ a b GLASS, Suzanne. 'Adolf Eichmann is a historical figure to me.' Ricardo Eichmann speaks to Suzanne Glass about growing up the fatherless son of the Nazi war criminal hanged in Israel. The Independent [online]. 1995-08-07 [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  4. ↑ GLICK, Dor. Coffee with Eichmann. Ynet [online]. 2010-06-07 [cit. 2023-08-01]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c LAUB, Karin. Eichmann’s Son: My Father’s Execution Was “Just Sentence. Associated Press [online]. 1995-06-05 [cit. 2023-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-02. 
  6. ↑ a b ACKERMAN, Gwen. Eichmann’s Son Meets Israeli Who Kidnapped His Father. Associated Press [online]. 1995-06-22 [cit. 2023-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-07. 
  7. ↑ Klänge der Archäologie. Německý archeologický institut [online]. 2021-08-21 [cit. 2023-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-05. (německy) 
  8. ↑ Margarete van Ess neue Erste Direktorin der Orient-Abteilung des DAI. Německý archeologický institut [online]. 2020-05-15 [cit. 2023-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-03. (německy)