Richard Crane (diplomat)

Richard Crane
Richard Teller Crane kolem r. 1919
Richard Teller Crane kolem r. 1919
1. velvyslanec USA v Československu
Ve funkci:
11. června 1919 – 5. prosince 1921
PrezidentWoodrow Wilson
Warren G. Harding
NástupceLewis Einstein
Narození12. srpna 1882
Denver
Úmrtí3. října 1938 (ve věku 56 let)
Westover Plantation
ObčanstvíSpojené státy americké
ChoťEllen Douglasová Bruceová
RodičeCharles R. Crane
Alma materHarvardova univerzita
Profesediplomat
CommonsRichard Teller Crane II
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard Teller Crane (12. srpna 1882 Denver – 3. října 1938) byl americký diplomat a v letech 1919–1921 první velvyslanec Spojených států amerických v Československu, s oficiálním titulem mimořádný velvyslanec a zplnomocněný ministr.

Osobní život

Narodil se roku 1882 v coloradském Denveru do rodiny jednoho z nejbohatších amerických průmyslníků[1] Charlese R. Cranea, jenž zdělil rodinný konglomerát firem vybudovaný dědem Richardem T. Cranem.[2] Otec Charles Crane se stal jedním z významných donátorů prezidentské volební kampaně Woodrowa Wilsona v roce 1912.[3][4] Po jeho vítězství působil v několika diplomatických pozicích Wilsonovy administrativy. Poslední z nich byl úřad vyslance v Číně.

Po skončení Lawrenceville Preparatory School nastoupil Richard Crane na Harvardovu univerzitu, kterou ukončil v roce 1904 ziskem titulu bakalář umění (A.B.). Od roku 1905 pracoval jako viceprezident rodinných společností Eaton, Cole and Burnham Co., které byly o pět let později sloučeny s Crane Co. Do srpna 1914 působil na pozici prezidenta Crane Valve Co, aby poté kandidoval do kongresu za Rooseveltovu Pokrokovou stranu v devátém chicagském obvodu. Podle vlastních slov skončil „těsně třetí“.[5]

S Ellen Douglasovou Bruceovou (nar. 1872), pocházející z virginského South Bostonu, se oženil 22. září 1909.[5] Manželé se usídlili ve virginském sídle Westover Plantation spadajícím do historického okresu Charles City.[6]

V roce 1918 spolupracoval s T. G. Masarykem v otázce americké (i spojenecké) pomoci československým legionářům v Rusku.[7]

Velvyslanec

Americký prezident Woodrow Wilson jej ve svém druhém volebním období jmenoval 23. dubna 1919 prvním velvyslancem Spojených států v nově vzniklém Československu. Americký Senát jeho nominaci schválil 26. června téhož roku. Pověřovací listiny československé vládě předal již 11. června 1919 a do senátního potvrzení byl pouze pověřen vedením zastupitelského úřadu. Z funkce odstoupil 5. prosince 1921,[8] kdy jej nahradil historik Lewis Einstein jmenovaný republikánským prezidentem Warrenem G. Hardingem, jenž v Bílém domě úřadoval od března 1921.

Před pražským angažmá působil od léta 1915[4] jako tajemník ministra zahraničí Roberta Lansinga.[9]

V roce 1919 získal do vlastnictví malostranský Schönbornský palác za nízkou cenu 117 tisíc dolarů, která byla pravděpodobně snížena vysokým počtem pronájmů – ze sta pokojů bylo takto smluvně vázáno osmdesát. V roce 1925 palác odkoupila vláda Spojených států a učinila jej trvalým sídlem amerického velvyslanectví.[3]

Úmrtí

Na virginské usedlosti Westover Plantation zemřel 3. října 1938 ve věku padesáti šesti let po smrtelném střelném poranění do oblasti pravého spánku, během lovu na chřástala karolinského.[10][11] Pochován byl na hřbitově ve Westoveru.

Pozadí vztahu Masarykovy a Craneovy rodiny

Ke Craneově diplomatické misi v Československu přispěl dlouholetý přátelský vztah jeho rodiny s prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem. Slavjanofilsky orientovaný otec Charles R. Crane pozval na počátku 20. století Masaryka s Kovalevským a Miljukovem k přednáškové činnosti na Chicagskou univerzitu, spolusponzoroval vznik Slovanské epopeje[12] a starší portrét jeho dcery Josephine Craneové použil Alfons Mucha jako předobraz slovanské bohyně Slavie na bankovce 100 Kčs.[12][3] Především jeho zásluhou, díky přístupu k Woodrowu Wilsonovi, byl Masaryk v květnu 1918 představen americkému prezidentu a 19. června téhož roku s ním mohl jednat.[1][4]

Charles Crane v roce 1904 také pozval do Chicaga Alici Masarykovou, studující tehdy postgraduál v Lipsku.[13] Jan Masaryk odjel v září 1906 do Spojených států, kde od následujícího roku pracoval v Craneově connecticutské slévárně v Bridgeportu.[9][13] Během šestiletého pobytu se poznal i s Frances, další z Craneových dcer. Při její návštěvě Prahy, kde již bratr Richard Crane působil jako velvyslanec, navázala s Janem Masarykem vztah. V roce 1924 se za něj provdala a rozvod následoval roku 1931.[14] Z předchozího manželství měla tři děti.[3]

Ocenění

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Richard Crane (diplomat) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Soubigou, s. 112
  2. ↑ NORTH, Michael J. Richard T. Crane Papers, Part II [online]. Georgetown University, 1990-07-19 [cit. 2011-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-17. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d HRUBÝ, Dan. Pražské příběhy. Na cestě Malou Stranou.. Jarošov nad Nežárkou: Pejdlova Rosička, 2015. ISBN 978-80-905720-3-4. S. 380–381. 
  4. ↑ a b c Soubigou, s. 208
  5. ↑ a b c d Richard T. Crane Papers 1 [online]. Georgetown University [cit. 2016-05-17]. Dostupné online. 
  6. ↑ Westover [online]. United States National Park Service [cit. 2011-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-06. (anglicky) 
  7. ↑ Vratislav Preclík: Masaryk a legie, první vydání, Nakl. Paris Karviná, 2019,ISBN 978-80-87173-47-3, s. 87
  8. ↑ Former Ambassadors [online]. United States Department of State [cit. 2011-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. (anglicky) 
  9. ↑ a b VYKOUPIL, Libor. Ecce Homo - Charles Richard Crane [online]. Český rozhlas Brno, 2009-02-04 [cit. 2016-05-17]. Dostupné online. 
  10. ↑ GARICK, Les. Historic Hatchville: Horse and Farm Country on Cape Cod [online]. Charleston: The History Press, 2014 [cit. 2016-05-17]. Dostupné online. ISBN 978-1-62585-044-7. 
  11. ↑ Richard Crane, Former Diplomat, Is Killed In Hunting Accident on Virginia Estate [online]. The New York Times, 4-10-1938 [cit. 2018-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ a b An Introduction to the Work of Alphonse Mucha and Art Nouveau Archivováno 16. 4. 2016 na Wayback Machine., přednáška Iana Johnstona z Malaspina University-College, Nanaimo, British Columbia (Březen 2004).
  13. ↑ a b Soubigou, s. 113
  14. ↑ Soubigou, s. 228
  15. ↑ Čs. řád Bílého lva [online]. Kancelář prezidenta republiky [cit. 2016-05-17]. S. 34. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-15. 

Literatura

  • SOUBIGOU, Alain. Tomáš Garrigue Masaryk [online]. Praha, Litomyšl: Paseka, 2004. ISBN 80-7185-679-7. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce