Richard Gasquet

Richard Gasquet
Richard Gasquet na Monte-Carlo Masters 2023
Stát	Francie Francie
Datum narození	18. června 1986 (38 let)
Místo narození	Béziers, Francie
Bydliště	Neuchâtel, Švýcarsko
Výška	183 cm
Hmotnost	79 kg
Profesionál od	2002
Držení rakety	pravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek	20 684 710 USD
Tenisová raketa	HEAD
Dvouhra
Poměr zápasů	603–394
Tituly	16 ATP
Nejvyšší umístění	7. místo (9. července 2007)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	4. kolo (2007, 2008, 2012, 2013)
French Open	čtvrtfinále (2016)
Wimbledon	semifinále (2007, 2015)
US Open	semifinále (2013)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrů	základní skupina (2007, 2013)
Olympijské hry	2. kolo (2012)
Čtyřhra
Poměr zápasů	72–62
Tituly	2 ATP
Nejvyšší umístění	45. místo (7. dubna 2008)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo (2006)
French Open	1. kolo (2002, 2003, 2005)
US Open	1. kolo (2008)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry	bronz (2012)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
French Open	vítěz (2004)
Týmové soutěže
Davis Cup	finále (2014)
Hopman Cup	vítěz (2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240114a14. ledna 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Tenis na LOH
bronz	Londýn 2012	čtyřhra mužů

Richard Gabriel Cyr Gasquet (* 18. června 1986 Béziers) je francouzský profesionální tenista, vítěz smíšené čtyřhry na French Open 2004 po boku Taťány Golovinové a bronzový olympijský medailista z mužské čtyřhry londýnských her 2012 s Julienem Benneteauem. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál šestnáct turnajů ve dvouhře a dva ve čtyřhře. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal deset singlových titulů.^[1]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2007 na 7. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 2008 na 45. místě. V roce 2020 se jeho trenérem stal Julien Cassaigne.^[2]

V roce 2002 se stal juniorským mistrem světa ITF. Premiérový titul na okruhu ATP získal v červnu 2005 na travnatém Nottingham Open, když ve finále přehrál běloruského hráče Maxe Mirného. V letech 2007 a 2012 také triumfoval na portugalském Estoril Open. V letech 2007 a 2013 si zahrál základní skupinu závěrečného Turnaje mistrů.

Ve francouzském daviscupovém týmu debutoval v roce 2005 čtvrtfinálem Světové skupiny proti Rusku, v němž vyhrál nad Andrejevem a podlehl Davyděnkovi. V roce 2014 se stal členem týmu, které postoupilo do lillského finále proti Švýcarsku. Po boku Juliena Benneteaua odešli poraženi ze sobotní čtyřhry od olympijských vítězů Rogera Federera a Stana Wawrinky. Se ziskem pouhých osmi gamů pak v nedělní dvouhře nestačil na Federera, což znamenalo porážku Francie 1:3 na zápasy.^[3][4] V základní skupině listopadového finále Davis Cupu 2021 nestačil na Tomáše Macháče. Francouzi přesto Česko porazila 2:1 na zápasy.

Do února 2024 v soutěži nastoupil k dvaceti třem mezistátním utkáním s bilancí 16–11 ve dvouhře a 4–2 ve čtyřhře.^[5]

Francii reprezentoval na londýnských Hrách XXX. olympiády, kde jako šestnáctý nasazený podlehl ve druhém kole dvouhry Kypřanu Marcosu Baghdatisovi. V soutěži čtyřhry vyhrál spolu s Julienem Benneteauem zápas o bronzovou medaili, když přehráli španělský pár Feliciano López a David Ferrer.

Za Francii nastoupil poprvé na Hopman Cupu 2012. V páru s Marion Bartoliovou obsadili první místo v základní skupině B, když všechny tři mezistátní zápasy vyhráli. Ve dvouhrách porazil Číňana Wu Ti, Australana Lleytona Hewitta i Španěla Fernanda Verdasca. Ve finále však nestačili na Českou republiku 0:2 na zápasy, když o výsledku rozhodly již dvouhry. Po dvousetovém průběhu odešel poražen od Tomáše Berdycha a Bartoliová nestačila na Petru Kvitovou.

Podruhé do Perthu zavítal jako 18. hráč žebříčku v roce 2017 po boku Kristiny Mladenovicové. V singlu základní skupiny prohrál se Švýcarem Rogerem Federerem a porazil Němce Alexandra Zvereva i Brita Daniela Evanse. Ve finále dvojici čekaly Spojené státy americké. V úvodním singlu zdolal Jacka Socka. Přestože poté Mladenovicová podlehla Coco Vandewegheové, společně triumfovali nad Američany v závěrečné smíšené čtyřhře. Francie tak vybojovala druhý titul na Hopmanově poháru po výhře 2:1 na zápasy.^[6]

Tenis začal hrát ve čtyřech letech v tenisovém klubu TC Sérignan, kde jej až do juniorského věku vedl otec Francis Gasquet. Již v devíti letech se objevil na obalu francouzského Tennis Magazine jako velký tenisový talent. V juniorské kategorii vyhrál v sezóně 2002 singlové soutěže French Open a US Open a na Australian Open došel do semifinále. V září téhož roku se stal juniorskou světovou jedničkou a na konci roku byl vyhlášen juniorským mistrem světa.

Na okruhu ATP Tour debutoval v dubnu 2002 turnajem kategorie Masters Series na antukovém Monte Carlo Masters, kde obdržel do kvalifikace divokou kartu. Poté, co se z ní probojoval do hlavní soutěže, stal se – v 15 letech a 10 měsících věku –, nejmladším tenistou od roku 1988 a Tommyho Hoa, který dokázal vyhrát utkání na turnaji ATP. V prvním kole přešel přes Argentince Franca Squillariho.

Premiérový grandslam odehrál na květnovém French Open 2002, když do utkání hlavní soutěže nastoupil v 15 letech, 11 měsících a 9 dnech jako druhý nejmladší tenista v této nejvyšší kategorii. Přes zisk úvodní sady proti pozdějšímu vítězi pařížského majoru Albertu Costovi, ztratil zbývající tři. Na grandslamu se nejdále probojoval do semifinále Wimbledonu 2007.

Jako 82. hráč žebříčku podlehl ve čtvrtfinále orléanského challengeru během září 2021 Jiřímu Veselému. Ve finále lednového ASB Classic 2023 zdolal druhého nasazeného Brita a světovou dvanáctku Camerona Norrieho po třísetovém průběhu. Připsal si šestnáctý singlový titul na túře ATP a první od travnatého Libéma Open 2018. Na Auckland Open se v 36 letech stal nejstarším šampionem turnaje.^[7]

Na ASB Classic 2024 přicestoval jako obhájce titulu.^[8] Z pozice sedmdesátého šesté hráče žebříčku v úvodu podlehl krajanu a jedinému teenageru v Top 50 Arthuru Filsovi, který jej i podruhé přehrál.^[9] Po 18 letech tak v polovině ledna 2024, ve 37 letech, vypadl z první světové stovky, v níž figuroval nepřetržitě od dubna 2005. V přepočtu se jednalo o 956 týdnů. Delší kontinuální období v ní k lednu 2024 strávili jen Federer (1 165 týdnů) a Nadal (1 029 týdnů).^[10][11]

Francouzský deník L'Équipe 9. května 2009 uvedl, že byl v březnu téhož roku pozitivně testován na přítomnost kokainu, což vedlo k jeho odhlášení z Miami Masters.^[12] V rozhovoru z 5. června téhož roku pro stejné periodikem odmítl užití kokainu.^[13] Následně mu byla dočasně pozastavena účast na okruhu. Očištěn byl poté, co pozitivní nález zdůvodnil vyjádřením, že kokain se do těla dostal bez jeho vědomí, když se líbal s dívkou na party.^[14] Od 16. července 2009 tak mohl opět startovat. Ocenil také Rafaela Nadala za jeho podporu během pozastavené činnosti. Do tenisového světa se vrátil na konci srpna turnajem Pilot Pen Championships 2009 v New Havenu, kde nepostoupil z kvalifikace do hlavní soutěže.

Stav	rok	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	2004	French Open	antuka	Taťána Golovinová	Cara Blacková Wayne Black	6–3, 6–4

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	11. října 2004	Mety, Francie	tvrdý (h)	Jérôme Haehnel	6–7(9–11), 4–6
Finalista	2.	9. května 2005	Hamburk, Německo	antuka	Roger Federer	3–6, 5–7, 6–7(4–7)
Vítěz	1.	13. června 2005	Nottingham, Spojené království	tráva	Max Mirnyj	6–2, 6–3
Vítěz	2.	19. června 2006	Nottingham, Spojené království (2)	tráva	Jonas Björkman	6–4, 6–3
Vítěz	3.	10. července 2006	Gstaad, Švýcarsko	antuka	Feliciano López	7–6(7–4), 6–7(3–7), 6–3
Finalista	3.	7. srpna 2006	Toronto, Kanada	tvrdý	Roger Federer	6–2, 3–6, 2–6
Vítěz	4.	23. října 2006	Lyon, Francie	koberec (h)	Marc Gicquel	6–3, 6–1
Finalista	4.	29. dubna 2007	Estoril, Portugalsko	antuka	Novak Djoković	6–7(7–9), 6–0, 1–6
Vítěz	5.	30. září 2007	Bombaj, Indie	tvrdý	Olivier Rochus	6–3, 6–4
Finalista	5.	1. října 2007	Tokio, Japonsko	tvrdý	David Ferrer	1–6, 2–6
Finalista	6.	13. července 2008	Stuttgart, Německo	antuka	Juan Martín del Potro	4–6, 5–7
Finalista	7.	16. ledna 2010	Sydney, Austrálie	tvrdý	Marcos Baghdatis	4–6, 6–7(2–7)
Vítěz	6.	22. května 2010	Nice, Francie	antuka	Fernando Verdasco	6–3, 5–7, 7–6(7–5)
Finalista	8.	1. srpna 2010	Gstaad, Švýcarsko	antuka	Nicolás Almagro	5–7, 1–6
Finalista	9.	6. května 2012	Estoril, Portugalsko (2)	antuka	Juan Martín del Potro	4–6, 2–6
Finalista	10.	12. srpna 2012	Toronto, Kanada (2)	tvrdý	Novak Djoković	3–6, 2–6
Vítěz	7.	30. září 2012	Bangkok, Thajsko	tvrdý (h)	Gilles Simon	6–2, 6–1
Vítěz	8.	5. ledna 2013	Dauhá, Katar	tvrdý	Nikolaj Davyděnko	3–6, 7–6(7–4), 6–3
Vítěz	9.	10. února 2013	Montpellier, Francie	tvrdý (h)	Benoît Paire	6–2, 6–3
Vítěz	10.	20. října 2013	Moskva, Rusko	tvrdý (h)	Michail Kukuškin	4–6, 6–4, 6–4
Finalista	11.	9. února 2014	Montpellier, Francie	tvrdý (h)	Gaël Monfils	4–6, 4–6
Finalista	12.	21. června 2014	Eastbourne, Spojené království	tráva	Feliciano López	3–6, 7–6(7–5), 5–7
Vítěz	11.	8. února 2015	Montpellier, Francie (2)	tvrdý (h)	Jerzy Janowicz	3–0skreč
Vítěz	12.	3. května 2015	Estoril, Portugalsko	antuka	Nick Kyrgios	6–3, 6–2
Vítěz	13.	7. února 2016	Montpellier, Francie (3)	tvrdý (h)	Paul-Henri Mathieu	7–5, 6–4
Finalista	13.	2. října 2016	Šen-čen, Čína	tvrdý	Tomáš Berdych	6–7(5–7), 7–6(7–2), 3–6
Vítěz	14.	23. října 2016	Antverpy, Belgie	tvrdý (h)	Diego Schwartzman	7–6(7–4), 6–1
Finalista	14.	12. února 2017	Montpellier, Francie (2)	tvrdý (h)	Alexander Zverev	6–7(4–7), 3–6
Finalista	15.	únor 2018	Montpellier, Francie	tvrdý (h)	Lucas Pouille	6–7(2–7), 4–6
Vítěz	15.	červen 2018	Rosmalen, Nizozemsko	tráva	Jérémy Chardy	6–3, 7–6(7–5)
Finalista	16.	červenec 2018	Stockholm, Švédsko	antuka	Fabio Fognini	3–6, 6–3, 1–6
Finalista	17.	červenec 2021	Umag, Chorvatsko	antuka	Carlos Alcaraz	2–6, 2–6
Vítěz	16.	leden 2023	Auckland, Nový Zéland	tvrdý	Cameron Norrie	4–6, 6–4, 6–4

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	1.	8. května 2006	Mety, Francie	tvrdý (h)	Fabrice Santoro	Julian Knowle Jürgen Melzer	3–6, 6–1, [11–9]
Finalista	1.	14. dubna 2007	Monte-Carlo, Monako	antuka	Julien Benneteau	Bob Bryan Mike Bryan	2–6, 1–6
Vítěz	2.	7. ledna 2008	Sydney, Austrálie	tvrdý	Jo-Wilfried Tsonga	Bob Bryan Mike Bryan	4–6, 6–4, [11–9]
Finalista	2.	1. listopadu 2009	Petrohrad, Rusko	tvrdý (h)	Jérémy Chardy	Colin Fleming Ken Skupski	6–2, 5–7, [4–10]

Utkání o olympijský bronz

Mužská čtyřhra: 1 (1–0)

Stav	rok	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Bronz	2012	Londýn – LOH, Spojené království	tráva	Julien Benneteau	David Ferrer Feliciano López	7–6(7–4), 6–2

Finále soutěží družstev: 5 (2–3)

Stav	č.	datum	soutěž	povrch	spoluhráči	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	1.	7. ledna 2012	Hopman Cup Perth, Austrálie	tvrdý (h)	Marion Bartoliová	Petra Kvitová Tomáš Berdych	0–2
Finalista	2.	21.–23. listopadu 2014	Davis Cup Villeneuve-d'Ascq, Francie	antuka (h)	Jo-Wilfried Tsonga Gaël Monfils Julien Benneteau	Roger Federer Stan Wawrinka Marco Chiudinelli Michael Lammer	1–3
Vítěz	1.	7. ledna 2017	Hopman Cup Perth, Austrálie	tvrdý (h)	Kristina Mladenovicová	Coco Vandewegheová Jack Sock	2–1
Vítěz	2.	24.–26. listopadu 2017	Davis Cup Villeneuve-d'Ascq, Francie	tvrdý (h)	Jo-Wilfried Tsonga Lucas Pouille Pierre-Hugues Herbert	David Goffin Steve Darcis Ruben Bemelmans Joris De Loore	3–2
Finalista	3.	23.–25. listopadu 2018	Davis Cup Villeneuve-d'Ascq, Francie	antuka (h)	Lucas Pouille Jérémy Chardy Pierre-Hugues Herbert Jo-Wilfried Tsonga	Marin Čilić Borna Ćorić Franko Škugor Mate Pavić Ivan Dodig	1–3

Chronologie výsledků na Grand Slamu

Dvouhra

Turnaj	2002	2003	2004	2005	2006	2007	2008	2009	2010	2011	2012	2013	2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021	2022	2023	SR	V–P
Australian Open	A	1. kolo	1. kolo	A	1. kolo	4. kolo	4. kolo	3. kolo	1. kolo	3. kolo	4. kolo	4. kolo	3. kolo	3. kolo	A	3. kolo	3. kolo	A	A	A	2. kolo	1. kolo	0 / 16	25–16
French Open	1. kolo	1. kolo	1. kolo	3. kolo	2. kolo	2. kolo	A	A	1. kolo	4. kolo	4. kolo	4. kolo	3. kolo	4. kolo	ČF	3. kolo	3. kolo	2. kolo	1. kolo	2. kolo	2. kolo	1. kolo	0 / 20	29–20
Wimbledon	A	A	1. kolo	4. kolo	1. kolo	SF	4. kolo	A	A	4. kolo	4. kolo	3. kolo	2. kolo	SF	4. kolo	1. kolo	1. kolo	1. kolo	NH	2. kolo	3. kolo	1. kolo	0 / 17	31–17
US Open	Q2	A	Q1	4. kolo	4. kolo	2. kolo	1. kolo	1. kolo	4. kolo	2. kolo	4. kolo	SF	3. kolo	ČF	1. kolo	1. kolo	3. kolo	1. kolo	2. kolo	1. kolo	3. kolo	1. kolo	0 / 19	30–18
výhry–prohry	0–1	0–2	0–3	8–3	4–4	10–3	6–3	2–2	3–3	9–4	12–4	13–4	7–4	14–4	7–3	4–4	6–4	1–3	1–2	2–3	6–4	0–4	0 / 72	115–71

Legenda
SR	poměr vyhraných turnajů ku všem odehraným	W–L V–P	výhry–prohry
NH	daný rok se turnaj nekonal	A	turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ	prohra v (kole) kvalifikace	1k / 1R	prohra v daném kole turnaje
QF / ČF	prohra ve čtvrtfinále	SF	prohra v semifinále
F	prohra ve finále	Vítěz	vítězství v turnaji

Postavení na konečném žebříčku ATP

Dvouhra

Rok	2001	2002	2003	2004	2005	2006	2007	2008	2009	2010	2011	2012	2013	2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021	2022	2023
Pořadí	1303.	▲ 166.	▲ 93.	▼ 109.	▲ 16.	▼ 18.	▲ 8.	▼ 24.	▼ 52.	▲ 30.	▲ 19.	▲ 10.	▲ 9.	▼ 26.	▲ 9.	▼ 18.	▼ 31.	▲ 26.	▼ 61.	▲ 47.	▼ 86.	▲ 68.	▼ 76.

Čtyřhra

Rok	2002	2003	2004	2005	2006	2007	2008	2009	2010	2011	2012	2013	2014	2015	2016	2017–2023
Pořadí	1315.	▲ 428.	▼ 965.	▲ 418.	▲ 111.	▲ 76.	▼ 82.	▼ 130.	▼ 454.	▲ 207.	▲ 182.	▼ 237.	▲ 188.	▼ 600.	▼ 849.	—

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Richard Gasquet na anglické Wikipedii.

1. ↑ Richard Gasquet na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240114a14. ledna 2024
2. ↑ Richard Gasquet na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240114a14. ledna 2024
3. ↑ Tears of joy from Roger Federer as Switzerland win Davis Cup [online]. 23-11-2014 [cit. 2014-11-25]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
4. ↑ Roger Federer, Switzerland win first Davis Cup title [online]. 23-11-2014 [cit. 2014-11-25]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
5. ↑ Richard Gasquet na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20230120a20. ledna 2023
6. ↑ Francie - USA 2:1. Mladenovicová a Gasquet vyhráli Hopmanův pohár smíšených týmů. Sport.cz [online]. 2017-01-07 [cit. 2017-01-08]. Dostupné online. 
7. ↑ Back On Top: Gasquet Wins Auckland Title With Late Charge. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-01-14 [cit. 2023-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-01-14. (anglicky) 
8. ↑ Back On Top: Gasquet Wins Auckland Title With Late Charge. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-01-14 [cit. 2024-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-01-14. (anglicky) 
9. ↑ Arthur Fils beats Richard Gasquet in Auckland. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-01-10 [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
10. ↑ Luboš Zabloudil, Tomáš Rambousek. Konec úchvatné série. Gasquet vydržel v TOP 100 nepřetržitě 956 týdnů, sérii utnul o 18 let mladší krajan. TenisPortal.cz [online]. 2024-01-09 [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. 
11. ↑ Richard Gasquet will fall out of the top 100 for the first time since 2005 -. News In France [online]. 2024-01-09 [cit. 2024-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-01-11. (anglicky) 
12. ↑ Tennis - Dopage - Gasquet positif à la cocaïne. L'Équipe [online]. 2009-05-09 [cit. 2023-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-05-11. (francouzsky) 
13. ↑ Gasquet : «Je reviendrai». L'Équipe [online]. 2009-06-05 [cit. 2023-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-06-06. (francouzsky) 
14. ↑ Gasquet cleared to return to tour. BBC Sport [online]. 2009-07-15 [cit. 2023-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-05. (anglicky) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Richard Gasquet na Wikimedia Commons
• Richard Gasquet – oficiální stránky (anglicky) (francouzsky)
• Richard Gasquet na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Richard Gasquet na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Richard Gasquet na stránkách Davis Cupu (anglicky)
• Richard Gasquet v databázi Olympedia (anglicky)
• Richard Gasquet na Facebooku
• Richard Gasquet na X (dříve Twitteru)

Portály: Tenis

Portály: Tenis | Francie