Richard Klemens z Metternichu

Richard Klemens Metternich
3. kníže z Metternich-Winneburgu, 2. vévoda z Portelly, hrabě z Kynžvartu, 7. majitel fideikomisního velkostatku Kynžvart
Ve funkci: 11. června 1859 – 1. března 1895
Předchůdce	Klement Václav z Metternich-Winneburgu
Nástupce	Pavel Klement z Metternich-Winneburgu
Dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady
Ve funkci: 18. dubna 1861 – 1. března 1895
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Panská sněmovna zřízena
Nástupce	Pavel Klement z Metternich-Winneburgu
Rakousko-uherský velvyslanec ve Francii
Ve funkci: 1859 – 1870
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Alexander Hübner
Nástupce	Rudolf Apponyi
Rakouský vyslanec v Sasku
Ve funkci: 1856 – 1859
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	František Serafín z Kuefsteinu
Nástupce	Josef von Werner
Narození	7. ledna 1829 Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	1. března 1895 (ve věku 66 let) Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Hrobka Metternichů v Plasích
Choť	Paulina Metternich-Sándorová (od 1856)
Rodiče	Klement Václav z Metternichu a Marie Antonie z Leykamu
Děti	Žofie Marie Antoinetta z Metternichu Antoine Paschalina z Metternichu Klementina Marie z Metternich-Šándoru
Příbuzní	Marie Klementina Bagrationová, Melanie Marie Metternichová z Winneburgu a František Karel z Metternich-Winneburgu (sourozenci) František Albert z Oettingen-Oettingenu[1], Mořic Josef z Oettingen-Oettingenu[1] a Alžběta z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Spielbergu[1] (vnoučata)
Profese	diplomat a politik
Ocenění	velkokříž Císařského řádu Leopoldova (1861) rytíř Řádu zlatého rouna (1867) rytíř velkokříže Řádu sv. Štěpána Uherského (1867) velkokříž Řádu čestné legie
Commons	Prince Richard Klemens von Metternich
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard Klemens kníže Metternich-Winneburg, vévoda z Portelly (německy Richard Clemens Josef Lothar Hermann Fürst von Metternich-Winneburg, Herzog zu Portella, Graf von Königswart; 7. ledna 1829 ve Vídni – 1. března 1895 ve Vídni) byl rakouský šlechtic a diplomat, syn dlouholetého státního kancléře Klemense Václava Metternicha. Proslul jako dlouholetý velvyslanec ve Francii (1859–1870), kde spolu s manželkou Paulinou patřil k vlivným osobnostem na dvoře císaře Napoleona III. Byl též mecenášem a sběratelem umění, vlastnil rozsáhlý majetek v západních Čechách (Kynžvart, Plasy).

Pocházel ze šlechtického rodu Metternichů, byl synem kancléře Klemense Václava z Metternichu a jeho druhé manželky Marie Antonie, rozené Leykamové (1806–1829), která zemřela krátce po Richardově narození.

V letech 1844–1847 studoval práva a filozofii na univerzitě ve Vídni. Po studiích vstoupil do diplomatických služeb (1850), začínal jako atašé. Od roku 1855 byl velvyslaneckým radou v Paříži, v letech 1856–1859 byl rakouským vyslancem v Sasku. V letech 1859–1870 byl rakouským velvyslancem v Paříži a zaujímal s manželkou významnou roli u dvora Napoleona III. Paříž opustil po vypuknutí prusko-francouzské války v roce 1870. Na ministerstvu zahraničí zůstal ještě několik let ve stavu disponibility, v roce 1874 byl penzionován. Ve Vídni stejně jako předtím v Paříži vedl s manželkou proslulý společenský salón.

Z čestných hodností získal titul c. k. komořího (1853) a tajného rady (1864).^[2] Po zřízení říšské rady byl jako majitel fideikomisu jmenován dědičným členem panské sněmovny (1861). Díky dědictví své manželky v Uhrách byl také členem uherské sněmovny magnátů. Během své diplomatické služby získal několik vyznamenání od zahraničních panovníků, v Rakousku byl nositelem velkokříže Řádu sv. Štěpána a Leopoldova řádu. V roce 1867 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna.^[3] Po otci byl také dědicem italského titulu vévody z Portelly a titulu španělského granda I. třídy.

Po otci byl dědicem velkostatků Kynžvart a Plasy v západních Čechách, další menší statky vlastnil na Moravě (Kojetín), spolu s manželkou spravoval také dědictví Sándorů v Uhrách (zámek Sándor-Metternich kastély v Bajně). Ve Vídni byl rodinným sídlem palác na adrese Rennweg 27 (dnes italské velvyslanectví v Rakousku). Největší podíl majetku představovaly západočeské statky s rozlohou přes 20 000 hektarů půdy s hlavním sídlem na zámku Kynžvart.^[4] Zámecké sbírky na Kynžvartě obohatil především o rozsáhlý knižní fond, řadu knih si přivezl ze své diplomatické mise ve Francii.^[5] Věnoval se také rozvoji lázeňství v Kynžvartě, kde nechal v roce 1863 postavit první lázeňský dům (Metternich, dnes Orlík). Je po něm pojmenován pramen Richard.

Zemřel ve Vídni, pohřben je rodové hrobce v Plasích.^[6]

V roce 1856 se oženil s Paulinou hraběnkou Sándorovou (1836–1921), která byla zároveň jeho nevlastní neteří. Byla c. k. palácovou dámou a Řádu hvězdového kříže. Měli spolu tři dcery:^[7][8]

• Sophie princezna Metternich-Winneburg (17. května 1857, Drážďany – 11. ledna 1941, Vídeň), dědička velkostatku Kojetín, manžel 1878 František Albrecht kníže z Oettingen-Spielbergu (21. června 1847 – 14. ledna 1916)
• Antoinette Pascalina hraběnka Metternich Sándor-von Winneburg (20. dubna 1862, Paříž – 5. srpna 1890, Duchcov), manžel 1885 Jiří Vilém hrabě z Valdštejna (31. března 1853 – 18. listopadu 1890)
• Klementina Marie hraběnka Metternich Sándor-von Winneburg (27. června 1870 – 25. října 1963, Corvey), dědička velkostatku Bajna

Protože neměl mužského potomka přešla správa majetku po jeho smrti na mladšího bratra Pavla Klementa z Metternichu (1834–1906).

• [1] R. Lorenz: Metternich-Winneburg Richard Klemens Fürst. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 6. Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1975, ISBN 3-7001-0128-7, S. 250
• MŽYKOVÁ, Marie: Šlechta ve službách diplomacie III.; Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, Praha; 2001; 47 s. ISBN 80-86345-20-3-

• Kníže Richard Metternich na webu rakouského parlamentu
• Rodokmen Metternichů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Richard Klemens Metternich na Wikimedia Commons