Richard Mořic Belcredi

Richard Mořic Belcredi
Richard Mořic Belcredi
Richard Mořic Belcredi
Velvyslanec ČR ve Švýcarsku
Ve funkci:
1994 – 1998
NástupceJaroslav Šedivý

Narození28. srpna 1926
Líšeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí20. prosince 2015 (ve věku 89 let)
Prostějov
ČeskoČesko Česko
Choť(1952) Mabile de Rohan-Guémenée (1924–1982)
RodičeKarel Belcredi (1893–1972) a
Terezie Kálnoky z Köröspataku (1893–1969)
Děti1. Richard Alain (* 1953)
2. Alain Alexander (* 1957)
Příbuzníbratr: Ludvík Hugo Belcredi (1921–1981)
sestra: Marie Tereza, provdaná Lobkowiczová (1922–1978)
bratr: Hugo Andrian-Belcredi (1923–2012)
bratr: Egbert Belcredi (1938–2012)
strýc: Gustav Kálnoky z Köröspataku (1892–1979)
teta: Konstanze z Blanckensteinu (1898–1980)
děd: Ludvík Egbert Belcredi (1856–1914)
babička: Marie z Frankensteinu (1859–1938)
praděd: Richard Belcredi (1823–1902)
Profesespisovatel, redaktor, politik, diplomat, vydavatel, publicista, velvyslanec a rozhlasový redaktor
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka mzz 3. třídy (1998)
CommonsRichard Mořic Belcredi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard Mořic Belcredi (28. února 1926 Líšeň20. prosince[1][2] 2015 Prostějov[3]) byl český potomek šlechtického rodu Belcredi, pracovník rádia Svobodná Evropa a v letech 1994–1999 velvyslanec České republiky ve Švýcarsku.

Životopis

Narodil se 28. února 1926 v Líšni, která je dnes součástí Brna. Byl čtvrtý, poslední potomek a třetí syn Karla Jiřího Belcrediho a Theresie Kálnoky de Köröspatak.[pozn. 1]

Dětství prožil na zámku v Lišni. V roce 1943 musel opustit gymnázium v Brně. Po válce se přihlásil na Právnickou fakultu Masarykovy univerzity, ze které byl v lednu 1949 vyloučen.[4] Rodiče s jeho nejmladším bratrem Egbertem odešli do exilu již v květnu 1948.[5] Po upozornění přítele, že bude zatčen, emigroval přes Lanžhot v květnu 1949 do Rakouska.[4] Jeho starší bratr Ludvík Hugo Belcredi v Československu zůstal a skončil v pracovním táboře.[4] Přes Vídeň se dostal do Innsbrucku do utečeneckého tábora, ze kterého odešel do jižní Francie. Bydlel v Cannes a Nice,[4] kde pracoval v lahůdkářském obchodě.[6] Posléze v Paříži započal studium práv. Z Paříže přešel na nově otevíranou Univerzitu Svobodné Evropy (Kolej Svobodné Evropy) ve Štrasburku.[7] Zde začal studovat politické vědy. Od roku 1953 pracoval v rádiu Svobodná Evropa a zde působil až do odchodu do penze v roce 1983.[8][9] Z rádia odešel po manželčině smrti.[9] Od roku 1979 byl jednatelem katolické organizace Opus Bonum ve Frankfurtu nad Mohanem, kterou založili břevnovský opat Anastáz Opasek a Vladimír Neuwirth.[10] Po Sametové revoluci se rátil do Československa a zažádal o restituci majetku, v nichž mu byl vrácen zámek v Brodku u Prostějova, 700 hektarů lesa a 800 hektarů polí.[11] Brodek vlastnil strýc z matčiny strany Gustav Kálnoky (1892–1979), který v 70. letech 20. století uvedl v závěti Richarda jako svého dědice.[11] V letech 1994 až 1998 byl velvyslancem České republiky ve Švýcarsku. Za svoje postoje a službu státu byl v roce 1998 vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka. Byl rytířem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského.

Zemřel v neděli 20. prosince 2015 v Prostějově. Zádušní mše svatá proběhla v Brodku u Prostějova 2. ledna 2016, vlastní pohřeb se konal 9. ledna 2016 v městysu Alland v Dolních Rakousích asi 20 km od Vídně.

Rodina

Oženil se 5. června 1952 v Traunkirchenu s princeznou Mabile Rohan-Guémenée (2. října 1924 Sychrově – 22. ledna 1982 Mnichov), která byla třetí dcerou Alaina Rohana,[pozn. 2] posledního soukromého majitele zámku Sychrov, a Margarethy z Schönburg-Hartensteinu.[pozn. 3] Seznámili se v Paříži.[7] Měli spolu dva syny:

  • Richard Alain (* 8. květen 1953 Mnichov), bankovní ředitel,[12] který se v Hinterthalu 3. října 1982 oženil s Beatrix Nicolaiou Spitzy (* 11. únor 1952 Buenos Aires) jejich potomci:
    • Alexander Alain Richard (* 10. květen 1984 Vídeň)
    • Margherita Mabile (* 6. duben 1987 Vídeň)
    • Richard Karl (* 28. červen 1991 Vídeň)
  • Alain Alexander (* 30. říjen 1957 Mnichov), který se oženil 21. června 1988 v Mnichově s Petrou Rattenbergerovou (* 2. listopad 1960), jejich potomci:
    • Marie Therese Lilian (* 8. září 1988 Mnichov)
    • Sophie Isabelle (* 22. srpen 1990 Mnichov)

Odkazy

Poznámky

  1. Otec Karel Jiří Belcredi se narodil 24. září 1893 v Líšni a zemřel 18. září 1972 ve Vídni. Matka Theresie, rozená Kálnoky de Köröspatak se narodila 14. listopadu v Olomouci a zemřela 8. října 1969 ve Vídni. Rodiče byli oddáni 5. června 1920 v Letovicích.
  2. Alain Rohan se narodil 26. července 1893 na Sychrově, oženil se 29. září 1921 ve Vídni a zemřel 2. září 1976 ve Vídni.
  3. Margaretha z Schönburg-Hartensteinu se narodila 14. prosince 1897 ve Vídni a zemřela 30. srpna 1980 ve Vídni.

Reference

  1. Karel Hvížďala: Zemřel Richard Belcredi – bývalý redaktor RFE, velvyslanec ve Švýcarsku a zámecký pán. Český rozhlas [online]. 2015-12-29 [cit. 2015-12-31]. Dostupné online. 
  2. Podle POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 57.  zemřel 25. prosince 2015.
  3. Zemřel Richard Belcredi, šlechtic, bývalý velvyslanec a redaktor Svobodné Evropy. Novinky.cz [online]. Borgis, 2015-12-28 [cit. 2015-12-28]. Dostupné online. 
  4. a b c d DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. S. 36. Dále jen Příběhy českých šlechticů. 
  5. Příběhy českých šlechticů, s. 35
  6. Příběhy českých šlechticů, s. 37
  7. a b Příběhy českých šlechticů, s. 38
  8. DOČEKAL, Boris. Hrabě Richard Belcredi. Měl jsem rád práci vyslance. In: Česká šlechta žije! : Xantypa speciál : mimořádné vydání z archivu Xantypy (1995–2012). Příbram: Kovohutě Příbram nástupnická, 2012. ISBN 978-80-260-7195-2. S. 47.
  9. a b Příběhy českých šlechticů, s. 39
  10. Příběhy českých šlechticů, s. 40
  11. a b Příběhy českých šlechticů, s. 41
  12. Příběhy českých šlechticů, s. 45

Literatura

  • DOČEKAL, Boris. Hrabě Richard Belcredi. Měl jsem rád práci vyslance. In: Česká šlechta žije! : Xantypa speciál : mimořádné vydání z archivu Xantypy (1995-2012). Příbram: Kovohutě Příbram nástupnická, 2012. ISBN 978-80-260-7195-2. S. 46–48.
  • DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. Kapitola Měl jsem rád práci velvyslance. Hrabě Richard Belcredi. 
  • VOTÝPKA, Vladimír. Paradoxy české šlechty. Praha, Litomyšl: Paseka, 2005. 376 s. [978-80-7432-351-5 Dostupné online]. ISBN 9788074323515. Kapitola 4. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Richard belcredi1996.jpg
Autor: OISV, Licence: CC BY-SA 3.0
Richard Mořic Belcredi
CZE Rad T-G-Masaryka 3tr (1994) BAR.svg
Stužka: Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy – Česká republika (od roku 1994).