Richard Mořic Belcredi

Richard Mořic Belcredi
Richard Mořic Belcredi
Velvyslanec ČR ve Švýcarsku
Ve funkci: 1994 – 1998
Nástupce	Jaroslav Šedivý
Narození	28. srpna 1926 Líšeň Československo Československo
Úmrtí	20. prosince 2015 (ve věku 89 let) Prostějov Česko Česko
Choť	(1952) Mabile de Rohan-Guémenée (1924–1982)
Rodiče	Karel Belcredi (1893–1972) a Terezie Kálnoky z Köröspataku (1893–1969)
Děti	1. Richard Alain (* 1953) 2. Alain Alexander (* 1957)
Příbuzní	bratr: Ludvík Hugo Belcredi (1921–1981) sestra: Marie Tereza, provdaná Lobkowiczová (1922–1978) bratr: Hugo Andrian-Belcredi (1923–2012) bratr: Egbert Belcredi (1938–2012) strýc: Gustav Kálnoky z Köröspataku (1892–1979) teta: Konstanze z Blanckensteinu (1898–1980) děd: Ludvík Egbert Belcredi (1856–1914) babička: Marie z Frankensteinu (1859–1938) praděd: Richard Belcredi (1823–1902)
Profese	spisovatel, redaktor, politik, diplomat, vydavatel, publicista, velvyslanec a rozhlasový redaktor
Ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka 3. třídy (1998)
Commons	Richard Mořic Belcredi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard Mořic Belcredi (28. února 1926 Líšeň – 20. prosince^[1][2] 2015 Prostějov^[3]) byl český potomek šlechtického rodu Belcredi, pracovník rádia Svobodná Evropa a v letech 1994–1999 velvyslanec České republiky ve Švýcarsku.

Narodil se 28. února 1926 v Líšni, která je dnes součástí Brna. Byl čtvrtý, poslední potomek a třetí syn Karla Jiřího Belcrediho a Theresie Kálnoky de Köröspatak.^{[pozn. 1]}

Dětství prožil na zámku v Lišni. V roce 1943 musel opustit gymnázium v Brně. Po válce se přihlásil na Právnickou fakultu Masarykovy univerzity, ze které byl v lednu 1949 vyloučen.^[4] Rodiče s jeho nejmladším bratrem Egbertem odešli do exilu již v květnu 1948.^[5] Po upozornění přítele, že bude zatčen, emigroval přes Lanžhot v květnu 1949 do Rakouska.^[4] Jeho starší bratr Ludvík Hugo Belcredi v Československu zůstal a skončil v pracovním táboře.^[4] Přes Vídeň se dostal do Innsbrucku do utečeneckého tábora, ze kterého odešel do jižní Francie. Bydlel v Cannes a Nice,^[4] kde pracoval v lahůdkářském obchodě.^[6] Posléze v Paříži započal studium práv. Z Paříže přešel na nově otevíranou Univerzitu Svobodné Evropy (Kolej Svobodné Evropy) ve Štrasburku.^[7] Zde začal studovat politické vědy. Od roku 1953 pracoval v rádiu Svobodná Evropa a zde působil až do odchodu do penze v roce 1983.^[8][9] Z rádia odešel po manželčině smrti.^[9] Od roku 1979 byl jednatelem katolické organizace Opus Bonum ve Frankfurtu nad Mohanem, kterou založili břevnovský opat Anastáz Opasek a Vladimír Neuwirth.^[10] Po Sametové revoluci se rátil do Československa a zažádal o restituci majetku, v nichž mu byl vrácen zámek v Brodku u Prostějova, 700 hektarů lesa a 800 hektarů polí.^[11] Brodek vlastnil strýc z matčiny strany Gustav Kálnoky (1892–1979), který v 70. letech 20. století uvedl v závěti Richarda jako svého dědice.^[11] V letech 1994 až 1998 byl velvyslancem České republiky ve Švýcarsku. Za svoje postoje a službu státu byl v roce 1998 vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka. Byl rytířem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského.

Zemřel v neděli 20. prosince 2015 v Prostějově. Zádušní mše svatá proběhla v Brodku u Prostějova 2. ledna 2016, vlastní pohřeb se konal 9. ledna 2016 v městysu Alland v Dolních Rakousích asi 20 km od Vídně.

Oženil se 5. června 1952 v Traunkirchenu s princeznou Mabile Rohan-Guémenée (2. října 1924 Sychrově – 22. ledna 1982 Mnichov), která byla třetí dcerou Alaina Rohana,^{[pozn. 2]} posledního soukromého majitele zámku Sychrov, a Margarethy z Schönburg-Hartensteinu.^{[pozn. 3]} Seznámili se v Paříži.^[7] Měli spolu dva syny:

• Richard Alain (* 8. květen 1953 Mnichov), bankovní ředitel,^[12] který se v Hinterthalu 3. října 1982 oženil s Beatrix Nicolaiou Spitzy (* 11. únor 1952 Buenos Aires) jejich potomci:
  • Alexander Alain Richard (* 10. květen 1984 Vídeň)
  • Margherita Mabile (* 6. duben 1987 Vídeň)
  • Richard Karl (* 28. červen 1991 Vídeň)
• Alain Alexander (* 30. říjen 1957 Mnichov), který se oženil 21. června 1988 v Mnichově s Petrou Rattenbergerovou (* 2. listopad 1960), jejich potomci:
  • Marie Therese Lilian (* 8. září 1988 Mnichov)
  • Sophie Isabelle (* 22. srpen 1990 Mnichov)

• DOČEKAL, Boris. Hrabě Richard Belcredi. Měl jsem rád práci vyslance. In: Česká šlechta žije! : Xantypa speciál : mimořádné vydání z archivu Xantypy (1995-2012). Příbram: Kovohutě Příbram nástupnická, 2012. ISBN 978-80-260-7195-2. S. 46–48.
• DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. Kapitola Měl jsem rád práci velvyslance. Hrabě Richard Belcredi. 
• VOTÝPKA, Vladimír. Paradoxy české šlechty. Praha, Litomyšl: Paseka, 2005. 376 s. [978-80-7432-351-5 Dostupné online]. ISBN 9788074323515. Kapitola 4. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Richard Mořic Belcredi na Wikimedia Commons
• Post Belum – Belcredi Richard
• richard-belcredi Xantypa – Belcredi Richard Archivováno 19. 7. 2020 na Wayback Machine.
• Rod Belcredi