Richard Nixon

Richard Nixon
37. prezident Spojených států amerických
Ve funkci:
20. ledna 1969 – 9. srpna 1974
ViceprezidentSpiro Agnew (1969–1973)
neobsazeno (říjen–prosinec 1973)
Gerald Ford (1973–1974)
PředchůdceLyndon B. Johnson
NástupceGerald Ford
36. viceprezident Spojených států amerických
Ve funkci:
20. ledna 1953 – 20. ledna 1961
PrezidentDwight D. Eisenhower
PředchůdceAlben William Barkley
NástupceLyndon B. Johnson
Senátor Spojených států amerických
za stát Kalifornie
Ve funkci:
1. ledna 1950 – 1. ledna 1953
PředchůdceSheridan Downey
NástupceThomas Kuchel
Člen Sněmovny reprezentantů
za 12. okrsek Kalifornie
Ve funkci:
3. ledna 1947 – 30. listopadu 1950
PředchůdceJerry Voorhis
NástupcePatrick J. Hillings
Stranická příslušnost
ČlenstvíRepublikánská strana
Rodné jménoRichard Milhous Nixon
Narození9. ledna 1913
Yorba Linda, Kalifornie
Úmrtí22. dubna 1994 (ve věku 81 let)
New York, New York
Příčina úmrtímrtvice[1]
Místo pohřbeníRichard Nixon Presidential Library and Museum
ChoťPat Nixonová (1940–1993)
RodičeFrancis A. Nixon a Hannah Milhous Nixon
DětiTricia Nixonová Coxová
Julie Nixonová Eisenhowerová
PříbuzníDonald Nixon a Edward Nixon (sourozenci)
Christopher Nixon Cox (vnuk)
Alma materWhittier College (do 1934)
Duke University School of Law (do 1937)
Whittier High School
Dukeova univerzita
Fullerton Union High School
Profesepolitik, důstojník, advokát, autor autobiografie a státník
NáboženstvíKvakeři
OceněníOsobnost roku časopisu Time (1971)
Osobnost roku časopisu Time (1972)
rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1988)
medaile Za službu v národní obraně
Medaile amerického tažení
… více na Wikidatech
PodpisRichard Nixon, podpis
Webová stránkawww.nixonlibrary.gov
CommonsRichard Nixon
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard Milhous Nixon (9. ledna 1913 Yorba Linda, Kalifornie – 22. dubna 1994 New York) byl 37. prezident Spojených států amerických (1969–1974) a také 36. viceprezident Spojených států amerických (1953–1961), zde působil v době, kdy byl v úřadu prezident Dwight D. Eisenhower. Nixon je jediným člověkem, který byl dvakrát zvolen americkým viceprezidentem i prezidentem. Zároveň je také jediným americkým prezidentem, který na svůj úřad rezignoval.

Zvolení

Poprvé se o prezidentský úřad ucházel v roce 1960, ale těsně jej porazil John F. Kennedy (zajímavostí bylo, že jejich prezidentská debata byla poprvé v historii přenášena televizně). V roce 1967 se setkal s mladým televizním a divadelním producentem Rogerem Ailesem, který pro něj začal pracovat v pozici mediálního experta na jeho volební kampaň, kouče vystupování před médii a šéfa pro styk s veřejností. Nixon ve volbách v roce 1968 porazil kandidáta demokratů, Huberta Humphreye, a o čtyři roky později drtivě porazil George McGoverna, který vyhrál pouze ve státě Massachusetts.

Nixonovým osobním dvorním fotografem byl Oliver F. Atkins.

Zahraniční politika

Během jeho prezidentství došlo k normalizaci vztahů se Sovětským svazem a Čínou. Inicioval rovněž dohody o snížení počtu strategických atomových zbraní SALT I. V roce 1972 navštívil jako první americký prezident ČLR a setkal se s čínským vůdcem Mao Ce-tungem. V rámci zlepšování vztahů mezi Spojenými státy a komunistickou Čínou, které bylo namířeno proti Sovětskému svazu, přestaly USA uznávat Čínskou republiku a místo ni uznaly Čínskou lidovou republiku.

Zahájil také stahování amerických vojáků z Vietnamu, což byl počátek tzv. „vietnamizace“ války, ale zároveň rozšířil bombardování i na sousední státy Kambodžu a Laos. Při bombardování Kambodže v letech 1970 až 1973 zahynulo až 150 000 lidí.[2] V roce 1972 nařídil několikaměsíční bombardování Severního Vietnamu v rámci operace Linebacker, což bylo nejmasivnější bombardování Severního Vietnamu od ukončení operace Rolling Thunder v roce 1968. "Tajná válka" v Laosu probíhala až do roku 1973.[3]

Historický krok bylo také jeho rozhodnutí z roku 1971 opustit v té době zavedený Brettonwoodský mezinárodní měnový systém a směnitelnost amerického dolaru za zlato.

V roce 1973 podpořil vojenský převrat proti demokraticky zvolené levicové vládě v Chile a zavedení vojenské diktatury generála Pinocheta.[4]

Na podzim roku 1973 vyhlásila Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) embargo na vývoz ropy do Spojených států a dalších zemí, které podporovaly Izrael během Jomkipurské války, což vyvolalo ve světě ropný šok.

Ministrem zahraničí jmenoval Henryho Kissingera.

Aféra Watergate

Související informace naleznete také v článku Aféra Watergate.

V domácí politice bylo jeho působení ve funkci prezidenta USA poznamenáno aférou Watergate. Ta vypukla 17. června 1972, kdy policie zadržela v komplexu Watergate, kde sídlila Demokratická strana, pět lidí, kteří tam instalovali odposlouchávací zařízení. Bílý dům popíral, že by s vloupáním měl cokoliv společného, až do 5. srpna 1974, kdy přiznal, že o aféře Watergate věděl od začátku a úmyslně lhal. Dne 8. srpna 1974 Nixon oznámil rezignaci na úřad prezidenta a jeho místo následující den zaujal Gerald Ford.

Vláda Richarda Nixona

  • Richard Nixon skládá prezidentskou přísahu, 20. ledna 1969
    Richard Nixon skládá prezidentskou přísahu, 20. ledna 1969
  • Nixon a sovětský vůdce Leonid Brežněv během Brežněvovy návštěvy Spojených států, červen 1973
    Nixon a sovětský vůdce Leonid Brežněv během Brežněvovy návštěvy Spojených států, červen 1973
  • prezident telefonuje v Oválné pracovně Bílého domu, 23. června 1972
    prezident telefonuje v Oválné pracovně Bílého domu, 23. června 1972
  • prezident Nixon oznamuje svou rezignaci, srpen 1974
    prezident Nixon oznamuje svou rezignaci, srpen 1974
Vláda Richarda Nixona
ÚřadOsobaObdobí služby
PrezidentRichard Nixon1969–1974
ViceprezidentSpiro Agnew1969–1973
Gerald Ford1973–1974
Ministr zahraničíWilliam P. Rogers1969–1973
Henry Kissinger1973–1974
Ministr financíDavid M. Kennedy1969–1971
John Connally1971–1972
George P. Shultz1972–1974
William Simon1974–1975
Ministr obranyMelvin R. Laird1969–1973
Elliot Richardson1973–1974
James Schlesinger1973–1974
Ministr spravedlnostiJohn N. Mitchell1969–1972
Richard Kleindienst1972–1973
Elliot Richardson1973–1974
William B. Saxbe1974–1974
Ministr poštWinton M. Blount1969–1971
Ministr vnitraWalter Joseph Hickel1969–1971
Rogers Morton1971–1974
Ministr zemědělstvíClifford M. Hardin1969–1971
Earl Butz1971–1974
Ministr obchoduMaurice Stans1969–1972
Peter Peterson1972–1973
Frederick B. Dent1973–1974
Ministr práceGeorge P. Shultz1969–1970
James D. Hodgson1970–1973
Peter J. Brennan1973–1974
Ministr zdravotnictví a vzděláníRobert Finch1969–1970
Elliot Richardson1970–1973
Caspar Weinberger1973–1974
Ministr bytové výstavby
a rozvoje měst		George W. Romney1969–1973
James Thomas Lynn1973–1974
Ministr dopravyJohn A. Volpe1969–1973
Claude Brinegar1973–1974

Po prezidentském úřadu

Nixon rezignoval v důsledku aféry Watergate. Jeho místo poté zaujal viceprezident Gerald Ford. Nixon zemřel 22. dubna 1994 na následky mozkové mrtvice, kterou utrpěl čtyři dny předtím. O týden později na Pinkpop Festivalu poprvé zahrála skupina Rage Against the Machine píseň Tire Me, která oslavuje Nixonovu smrt.

Návštěvy v Československu

Richard Nixon dvakrát neoficiálně navštívil Československo. Poprvé přiletěl 23. března 1967 v rámci své evropské cesty, během níž navštívil také Londýn, Paříž, Bonn, Řím, Moskvu, Varšavu a Bukurešť.[5] Sešel se zde s tehdejším ředitelem Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii Antonínem Šnejdárkem.[6] Při druhé návštěvě 12. října 1989 se v Praze sešel s komunistickým poslancem Evženem Erbanem, který následně o schůzce informoval disidenta Václava Havla.[7][8]

Filmy o Nixonovi

  • 1995 – Nixon, režie Oliver Stone, životopisný film
  • 2004 – Zabiji Nixona, režie Niels Mueller, film o plánování atentátu na Richarda Nixona 22. února 1974
  • 2008 – Duel Frost/Nixon, režie Ron Howard, film o sérii rozhovorů Richarda Nixona s investigativním novinářem Davidem Frostem v roce 1977

Odkazy

Reference

  1. ↑ GLASS, Andrew. Richard M. Nixon dies at age 81, April 22, 1994. POLITICO [online]. 2019-04-22 [cit. 2023-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ OWEN, Taylor; KIERNAN, Ben. Bombs Over Cambodia. The Walrus. October 2006, s. 32–36. Dostupné online.  See KIERNAN, Ben; OWEN, Taylor. Making More Enemies than We Kill? Calculating U.S. Bomb Tonnages Dropped on Laos and Cambodia, and Weighing Their Implications [online]. 2015-04-26. Dostupné online. 
  3. ↑ Na Laos shodili dva miliony tun bomb. Teď se USA chtějí kamarádit. iDNES.cz [online]. 2012-07-13 [cit. 2023-01-27]. Dostupné online. 
  4. ↑ Nixon jednal o převratu v Chile dva roky před svržením Allendeho. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2023-01-27]. Dostupné online. 
  5. ↑ 24 hodin v zahraničí. Rudé právo. 1967-02-28, roč. 47, čís. 59, s. 7. Dostupné online [cit. 2022-05-11]. 
  6. ↑ Americký prezident v roce 1967 tajně navštívil Prahu. Co ho lákalo v bývalém Československu?. Náš region [online]. 2017-11-15 [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. 
  7. ↑ HERTL, David. Návštěva Richarda Nixona v Praze v říjnu 1989 je stále zahalena tajemstvím. Plus [online]. Český rozhlas, 2019-10-11 [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. 
  8. ↑ JANDOUREK, Jan. Americký exprezident Nixon přijel v říjnu 1989 náhle do Prahy. Konspirace?. Forum24.cz [online]. 2020-08-05 [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. 

Literatura

  • BOROVIČKA, Václav Pavel. Watergate. [s.l.]: Orbis, 1976. 320 s. 
  • SUMMERS, Anthony. Richard Nixon – Arogance moci (The Arrogance of Power). Překlad Zdeněk Hron. Praha: BB art, 2000. 638 s. ISBN 80-7341-036-2. 
  • FULSOM, Don. Nixonova temná tajemství: intriky v Bílém domě (Nixon´s Darkest Secrets). Překlad Marie Jungmannová. Praha: Ikar, 2014. 280 s. ISBN 978-80-249-2444-1. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Richard Nixon 1969 inauguration.png
Richard Nixon being inaugurated as the 37th President of the United States
President Richard Nixon on the Telephone at the Oval Office Desk.jpg
President Richard Nixon on the Telephone at the Oval Office Desk, 6/23/1972
Richard Nixon Signature.svg
Signature of former US President Richard Nixon
RNfarewellspeech.jpg
Nixon says goodbye to the White House staff.
Leonid Brezhnev and Richard Nixon talks in 1973.png
Richard Nixon a Leonid Iljič Brežněv při Brežněvově návštěvě Spojených států 19. června 1973.
Seal of the Vice President of the United States.svg
Seal of the Vice President of the United States. The blazon is defined in Executive Order 11884 as:

The Coat of Arms of the Vice President of the United States shall be of the following design:

SHIELD: Paleways of thirteen pieces argent and gules, a chief azure; upon the breast of an American eagle displayed holding in his dexter talon an olive branch proper and in his sinister a bundle of thirteen arrows gray, and in his beak a gray scroll inscribed "E PLURIBUS UNUM" sable.

CREST: Behind and above the eagle a radiating glory or, on which appears an arc of thirteen cloud puffs gray, and a constellation of thirteen mullets gray.

The Seal of the Vice President of the United States shall consist of the Coat of Arms encircled by the words "Vice President of the United States."

The design is the same as the Seal of the President of the United States, except that there is no ring of stars, the clouds are gray (instead of proper), the stars are gray (instead of argent), the scroll is gray (instead of white), the arrows are gray (instead of proper), and the background colors and inscription (obviously) differ.