Richard Nixon
| Richard Nixon | |
|---|---|
 | |
| 37. prezident Spojených států amerických | |
| Ve funkci: 20. ledna 1969 – 9. srpna 1974 | |
| Viceprezident | Spiro Agnew (1969–1973) neobsazeno (říjen–prosinec 1973) Gerald Ford (1973–1974) |
| Předchůdce | Lyndon B. Johnson |
| Nástupce | Gerald Ford |
| 36. viceprezident Spojených států amerických | |
| Ve funkci: 20. ledna 1953 – 20. ledna 1961 | |
| Prezident | Dwight D. Eisenhower |
| Předchůdce | Alben William Barkley |
| Nástupce | Lyndon B. Johnson |
| Senátor Spojených států amerických za stát Kalifornie | |
| Ve funkci: 1. ledna 1950 – 1. ledna 1953 | |
| Předchůdce | Sheridan Downey |
| Nástupce | Thomas Kuchel |
| Člen Sněmovny reprezentantů za 12. okrsek Kalifornie | |
| Ve funkci: 3. ledna 1947 – 30. listopadu 1950 | |
| Předchůdce | Jerry Voorhis |
| Nástupce | Patrick J. Hillings |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Republikánská strana |
| Rodné jméno | Richard Milhous Nixon |
| Narození | 9. ledna 1913 Yorba Linda, Kalifornie |
| Úmrtí | 22. dubna 1994 (ve věku 81 let) New York, New York |
| Příčina úmrtí | mrtvice[1] |
| Místo pohřbení | Richard Nixon Presidential Library and Museum |
| Choť | Pat Nixonová (1940–1993) |
| Rodiče | Francis A. Nixon a Hannah Milhous Nixon |
| Děti | Tricia Nixonová Coxová Julie Nixonová Eisenhowerová |
| Příbuzní | Donald Nixon a Edward Nixon (sourozenci) Christopher Nixon Cox (vnuk) |
| Alma mater | Whittier College (do 1934) Duke University School of Law (do 1937) Whittier High School Dukeova univerzita Fullerton Union High School |
| Profese | politik, důstojník, advokát, autor autobiografie a státník |
| Náboženství | Kvakeři |
| Ocenění | Osobnost roku časopisu Time (1971) Osobnost roku časopisu Time (1972) rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1988) medaile Za službu v národní obraně Medaile amerického tažení … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Webová stránka | www |
| Commons | Richard Nixon |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Richard Milhous Nixon (9. ledna 1913 Yorba Linda, Kalifornie – 22. dubna 1994 New York) byl 37. prezident Spojených států amerických (1969–1974) a také 36. viceprezident Spojených států amerických (1953–1961), zde působil v době, kdy byl v úřadu prezident Dwight D. Eisenhower. Nixon je jediným člověkem, který byl dvakrát zvolen americkým viceprezidentem i prezidentem. Zároveň je také jediným americkým prezidentem, který na svůj úřad rezignoval.
Zvolení
Poprvé se o prezidentský úřad ucházel v roce 1960, ale těsně jej porazil John F. Kennedy (zajímavostí bylo, že jejich prezidentská debata byla poprvé v historii přenášena televizně). V roce 1967 se setkal s mladým televizním a divadelním producentem Rogerem Ailesem, který pro něj začal pracovat v pozici mediálního experta na jeho volební kampaň, kouče vystupování před médii a šéfa pro styk s veřejností. Nixon ve volbách v roce 1968 porazil kandidáta demokratů, Huberta Humphreye, a o čtyři roky později drtivě porazil George McGoverna, který vyhrál pouze ve státě Massachusetts.
Nixonovým osobním dvorním fotografem byl Oliver F. Atkins.
Zahraniční politika
Během jeho prezidentství došlo k normalizaci vztahů se Sovětským svazem a Čínou. Inicioval rovněž dohody o snížení počtu strategických atomových zbraní SALT I. V roce 1972 navštívil jako první americký prezident ČLR a setkal se s čínským vůdcem Mao Ce-tungem. V rámci zlepšování vztahů mezi Spojenými státy a komunistickou Čínou, které bylo namířeno proti Sovětskému svazu, přestaly USA uznávat Čínskou republiku a místo ni uznaly Čínskou lidovou republiku.
Zahájil také stahování amerických vojáků z Vietnamu, což byl počátek tzv. „vietnamizace“ války, ale zároveň rozšířil bombardování i na sousední státy Kambodžu a Laos. Při bombardování Kambodže v letech 1970 až 1973 zahynulo až 150 000 lidí.[2] V roce 1972 nařídil několikaměsíční bombardování Severního Vietnamu v rámci operace Linebacker, což bylo nejmasivnější bombardování Severního Vietnamu od ukončení operace Rolling Thunder v roce 1968. "Tajná válka" v Laosu probíhala až do roku 1973.[3]
Historický krok bylo také jeho rozhodnutí z roku 1971 opustit v té době zavedený Brettonwoodský mezinárodní měnový systém a směnitelnost amerického dolaru za zlato.
V roce 1973 podpořil vojenský převrat proti demokraticky zvolené levicové vládě v Chile a zavedení vojenské diktatury generála Pinocheta.[4]
Na podzim roku 1973 vyhlásila Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) embargo na vývoz ropy do Spojených států a dalších zemí, které podporovaly Izrael během Jomkipurské války, což vyvolalo ve světě ropný šok.
Ministrem zahraničí jmenoval Henryho Kissingera.
Aféra Watergate
V domácí politice bylo jeho působení ve funkci prezidenta USA poznamenáno aférou Watergate. Ta vypukla 17. června 1972, kdy policie zadržela v komplexu Watergate, kde sídlila Demokratická strana, pět lidí, kteří tam instalovali odposlouchávací zařízení. Bílý dům popíral, že by s vloupáním měl cokoliv společného, až do 5. srpna 1974, kdy přiznal, že o aféře Watergate věděl od začátku a úmyslně lhal. Dne 8. srpna 1974 Nixon oznámil rezignaci na úřad prezidenta a jeho místo následující den zaujal Gerald Ford.
Vláda Richarda Nixona
Richard Nixon skládá prezidentskou přísahu, 20. ledna 1969
Nixon a sovětský vůdce Leonid Brežněv během Brežněvovy návštěvy Spojených států, červen 1973
prezident telefonuje v Oválné pracovně Bílého domu, 23. června 1972
prezident Nixon oznamuje svou rezignaci, srpen 1974
| Vláda Richarda Nixona | ||
|---|---|---|
| Úřad | Osoba | Období služby |
| Prezident | Richard Nixon | 1969–1974 |
| Viceprezident | Spiro Agnew | 1969–1973 |
| Gerald Ford | 1973–1974 | |
| Ministr zahraničí | William P. Rogers | 1969–1973 |
| Henry Kissinger | 1973–1974 | |
| Ministr financí | David M. Kennedy | 1969–1971 |
| John Connally | 1971–1972 | |
| George P. Shultz | 1972–1974 | |
| William Simon | 1974–1975 | |
| Ministr obrany | Melvin R. Laird | 1969–1973 |
| Elliot Richardson | 1973–1974 | |
| James Schlesinger | 1973–1974 | |
| Ministr spravedlnosti | John N. Mitchell | 1969–1972 |
| Richard Kleindienst | 1972–1973 | |
| Elliot Richardson | 1973–1974 | |
| William B. Saxbe | 1974–1974 | |
| Ministr pošt | Winton M. Blount | 1969–1971 |
| Ministr vnitra | Walter Joseph Hickel | 1969–1971 |
| Rogers Morton | 1971–1974 | |
| Ministr zemědělství | Clifford M. Hardin | 1969–1971 |
| Earl Butz | 1971–1974 | |
| Ministr obchodu | Maurice Stans | 1969–1972 |
| Peter Peterson | 1972–1973 | |
| Frederick B. Dent | 1973–1974 | |
| Ministr práce | George P. Shultz | 1969–1970 |
| James D. Hodgson | 1970–1973 | |
| Peter J. Brennan | 1973–1974 | |
| Ministr zdravotnictví a vzdělání | Robert Finch | 1969–1970 |
| Elliot Richardson | 1970–1973 | |
| Caspar Weinberger | 1973–1974 | |
| Ministr bytové výstavby a rozvoje měst | George W. Romney | 1969–1973 |
| James Thomas Lynn | 1973–1974 | |
| Ministr dopravy | John A. Volpe | 1969–1973 |
| Claude Brinegar | 1973–1974 | |
Po prezidentském úřadu
Nixon rezignoval v důsledku aféry Watergate. Jeho místo poté zaujal viceprezident Gerald Ford. Nixon zemřel 22. dubna 1994 na následky mozkové mrtvice, kterou utrpěl čtyři dny předtím. O týden později na Pinkpop Festivalu poprvé zahrála skupina Rage Against the Machine píseň Tire Me, která oslavuje Nixonovu smrt.
Návštěvy v Československu
Richard Nixon dvakrát neoficiálně navštívil Československo. Poprvé přiletěl 23. března 1967 v rámci své evropské cesty, během níž navštívil také Londýn, Paříž, Bonn, Řím, Moskvu, Varšavu a Bukurešť.[5] Sešel se zde s tehdejším ředitelem Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii Antonínem Šnejdárkem.[6] Při druhé návštěvě 12. října 1989 se v Praze sešel s komunistickým poslancem Evženem Erbanem, který následně o schůzce informoval disidenta Václava Havla.[7][8]
Filmy o Nixonovi
- 1995 – Nixon, režie Oliver Stone, životopisný film
- 2004 – Zabiji Nixona, režie Niels Mueller, film o plánování atentátu na Richarda Nixona 22. února 1974
- 2008 – Duel Frost/Nixon, režie Ron Howard, film o sérii rozhovorů Richarda Nixona s investigativním novinářem Davidem Frostem v roce 1977
Odkazy
Reference
- ↑ GLASS, Andrew. Richard M. Nixon dies at age 81, April 22, 1994. POLITICO [online]. 2019-04-22 [cit. 2023-07-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ OWEN, Taylor; KIERNAN, Ben. Bombs Over Cambodia. The Walrus. October 2006, s. 32–36. Dostupné online. See KIERNAN, Ben; OWEN, Taylor. Making More Enemies than We Kill? Calculating U.S. Bomb Tonnages Dropped on Laos and Cambodia, and Weighing Their Implications [online]. 2015-04-26. Dostupné online.
- ↑ Na Laos shodili dva miliony tun bomb. Teď se USA chtějí kamarádit. iDNES.cz [online]. 2012-07-13 [cit. 2023-01-27]. Dostupné online.
- ↑ Nixon jednal o převratu v Chile dva roky před svržením Allendeho. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2023-01-27]. Dostupné online.
- ↑ 24 hodin v zahraničí. Rudé právo. 1967-02-28, roč. 47, čís. 59, s. 7. Dostupné online [cit. 2022-05-11].
- ↑ Americký prezident v roce 1967 tajně navštívil Prahu. Co ho lákalo v bývalém Československu?. Náš region [online]. 2017-11-15 [cit. 2022-05-11]. Dostupné online.
- ↑ HERTL, David. Návštěva Richarda Nixona v Praze v říjnu 1989 je stále zahalena tajemstvím. Plus [online]. Český rozhlas, 2019-10-11 [cit. 2022-05-11]. Dostupné online.
- ↑ JANDOUREK, Jan. Americký exprezident Nixon přijel v říjnu 1989 náhle do Prahy. Konspirace?. Forum24.cz [online]. 2020-08-05 [cit. 2022-05-11]. Dostupné online.
Literatura
- BOROVIČKA, Václav Pavel. Watergate. [s.l.]: Orbis, 1976. 320 s.
- SUMMERS, Anthony. Richard Nixon – Arogance moci (The Arrogance of Power). Překlad Zdeněk Hron. Praha: BB art, 2000. 638 s. ISBN 80-7341-036-2.
- FULSOM, Don. Nixonova temná tajemství: intriky v Bílém domě (Nixon´s Darkest Secrets). Překlad Marie Jungmannová. Praha: Ikar, 2014. 280 s. ISBN 978-80-249-2444-1.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Richard Nixon na Wikimedia Commons 
Osoba Richard Nixon ve Wikicitátech- Galerie Richard Nixon na Wikimedia Commons
- (anglicky) Oficiální životopis na stránkách Bílého domu Archivováno 12. 12. 2006 na Wayback Machine.
- Marek Konopko: Nixonův levý profil Archivováno 27. 10. 2007 na Wayback Machine.
- Roman Joch: Američtí státníci dvacátého století
Média použitá na této stránce
Richard Nixon being inaugurated as the 37th President of the United States
President Richard Nixon on the Telephone at the Oval Office Desk, 6/23/1972
Signature of former US President Richard Nixon
Nixon says goodbye to the White House staff.
Richard Nixon a Leonid Iljič Brežněv při Brežněvově návštěvě Spojených států 19. června 1973.
Seal of the Vice President of the United States. The blazon is defined in Executive Order 11884 as:
The design is the same as the Seal of the President of the United States, except that there is no ring of stars, the clouds are gray (instead of proper), the stars are gray (instead of argent), the scroll is gray (instead of white), the arrows are gray (instead of proper), and the background colors and inscription (obviously) differ.The Coat of Arms of the Vice President of the United States shall be of the following design:
SHIELD: Paleways of thirteen pieces argent and gules, a chief azure; upon the breast of an American eagle displayed holding in his dexter talon an olive branch proper and in his sinister a bundle of thirteen arrows gray, and in his beak a gray scroll inscribed "E PLURIBUS UNUM" sable.
CREST: Behind and above the eagle a radiating glory or, on which appears an arc of thirteen cloud puffs gray, and a constellation of thirteen mullets gray.
The Seal of the Vice President of the United States shall consist of the Coat of Arms encircled by the words "Vice President of the United States."