Richard Picbauer

Richard Picbauer
Portrait of standing Richard Picbauer.jpg
Narození2. února 1886
Záseka
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. srpna 1955 (ve věku 69 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánímykolog a učitel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard Picbauer (2. února 1886 Záseka[1]30. srpna 1955 Brno, užíval zkratku Picb.[2][3]) byl český mykolog.[4]

Biografie

Richard Picbauer se narodil v roce 1886 v Zásece nedaleko Velkého Meziříčí, mezi lety 1902 a 1906 vystudoval gymnázium v Třebíči, kde se přátelil s Jindřichem Suzou, Rudolfem Dvořákem a Janem Zavřelem.[5] Následně nastoupil do ročního abiturientského učitelského kurzu do Kroměříže,[4] kde se účastnil práce v Přírodovědeckém klubu v Prostějově.[5] Následně v roce 1908 nastoupil na pozici učitele ve Chválkovicích nedaleko Olomouce, v Olomouci navštěvoval často univerzitní knihovnu, kde se nadále vzdělával v oboru mykologie. V roce 1910 absolvoval zkoušky z fyziky, přírodopisu a matematiky a nastoupil do měšťanské školy v Hodolanech, kde začal ještě více publikovat články z oboru mykologie. V roce 1914 nastoupil na základní vojenskou službu do Jihlavy, kde přečkal po dobu první světové války a až v roce 1919 odešel do Brna učit opět na měšťanskou školu.[5][4]

Tam se pak věnoval nadále mykologii a setkal se a přátelil se s Josefem Podpěrou, Vladimírem Úlehlou a Františkem Švestkou. V roce 1923 nastoupil na pozici dobrovolného pracovníka v fytopatologickém ústavu a od roku 1924 pracoval jako odborný učitel - mykolog v fytopatologické sekci Zemských výzkumných ústavů zemědělských v Brně. V roce 1925 pak získal na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity titul doktora přírodních věd, kdy titul získal za práci publikovanou až roku 1927. Postupně se věnoval určování různých druhů hub na Moravě i v Čechách. Od roku 1939 pracoval jako vrchní zemský komisař Výzkumných ústavů zemědělských v Brně a v roce 1945 se stal zemským radou, kterým byl až do roku 1948, kdy odešel do důchodu. I nadále pracoval v oblasti mykologie, kdy jej Česká mykologická společnost jmenovala čestným členem vědeckého a redakčního výboru.[5][6][7]

Dílo

Věnoval se výzkumu rzí a plísní, určoval také houby a nacházel a zkoumal výskyty nových nebo dosud nenalezených hub na Moravě. Věnoval se také botanice v okolí Třebíče, odkud pocházel.[5] Jeho první prací v rámci Přírodovědeckého klubu v Prostějově byla práce s názvem Příspěvek ku poznání květeny okolí Třebíče a některých míst okresu Velkomeziříčského a Náměšťského.[4][8] Byl členem Přírodovědeckého klubu v Třebíči.[9]

Jeho dílo a herbář je uložen v bytě jeho rodiny v Brně.[5] V etymologii trav se používá označení "picbaueri" na počest Richarda Picbauera.[10]

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. United States Agricultural Research Service. Special Publications. [s.l.]: [s.n.] 74 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: 3pVHAQAAIAAJ. 
  3. RICHARD PICBAUER [online]. Cybertruffle [cit. 2021-08-03]. Dostupné online. 
  4. a b c d Významní přírodovědci Třebíčska [online]. Třebíč: Městský úřad Třebíč [cit. 2020-01-07]. Dostupné online. 
  5. a b c d e f BAUDYŠ, Eduard. Vzpomínáme našeho mykologa RNDr. Richarda Picbauera. Česká mykologie. Československá vědecká společnost pro mykologii, únor 1957, roč. XI, čís. 1, s. 56–60. Dostupné online. 
  6. TOMEŠ, Josef. Český biografický slovník XX. století. V Praze: Paseka 649 s. Dostupné online. ISBN 80-7185-245-7, ISBN 978-80-7185-245-2. OCLC 43599240 S. 567. 
  7. SKALA., Ladislav. Naši předchůdci : biografický slovník českého zemědělství a venkova. Praha: Ministerstvo zemědělství České republiky v Agrospoji Dostupné online. ISBN 80-7084-057-9, ISBN 978-80-7084-057-3. OCLC 36818024 S. 411. 
  8. HEDVÁBNÝ, Jaroslav. Třebíčsko : životní prostředí, ekologie. Třebíč: Pro odbor životního prostředí Městského úřadu v Třebíči vydalo vydavatelství Akcent 78 s. Dostupné online. ISBN 80-7268-251-2, ISBN 978-80-7268-251-5. OCLC 53861171 S. 27. 
  9. NEKUDA, Vladimír. Moravskobudějovicko, Jemnicko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost 863 s. Dostupné online. ISBN 80-85048-75-2, ISBN 978-80-85048-75-9. OCLC 38974508 S. 49. 
  10. CLIFFORD, Harold T.; BOSTOCK, Peter D. Etymological Dictionary of Grasses. [s.l.]: Springer Science & Business Media 329 s. Dostupné online. ISBN 978-3-540-38434-2. (anglicky) Google-Books-ID: FQRHAAAAQBAJ. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Portrait of standing Richard Picbauer.jpg
Portrét stojícího Richarda Picbauera.