Richard Pokorný

Ing. Richard Pokorný, Ph.D., DiS.
Narození7. června 1979 (45 let)
Rychnov nad Kněžnou
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Alma materUniverzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
Povolánípaleontolog, speleolog, Cestovatel, popularizátor vědy a geolog
člen České geologické společnosti
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard Pokorný (* 7. června 1979 Rychnov nad Kněžnou) je český paleontolog, speleolog, cestovatel a popularizátor vědy.[1]

Biografie

Po absolvování sedmiletého gymnázia v Rychnově nad Kněžnou studoval na VOŠ a SZeŠ v Táboře a poté na Fakultě životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Od roku 2004 pracoval na Fakultě životního prostředí UJEP jako asistent, později jako odborný asistent, v roce 2015 vykonával na přechodnou dobu funkci proděkana pro studium. Od roku 2019 do roku 2024 vedl katedru životního prostředí. Na univerzitě vyučoval předměty související s neživou přírodou, většinu času věnuje řešení projektů a vědecko-výzkumné činnosti[2][3][4]. Již několik let žije v Ústí nad Labem a má tři děti.

Již od gymnazijních let se věnuje sběru minerálů a fosilií v okolí svého bydliště[4]. Svou profesní kariéru zahájil výzkumem fosilií a fosilních stop ve východní části české křídové pánve. Ve svých publikacích prosazuje pro tento region pojem "podorlická křída". Od roku 2008 se zabývá studiem fosilních společenstev v Arktidě a Subarktidě[5]. Na Islandu nalezl a popsal několik desítek ichnotaxonů, na Faerských ostrovech identifikoval dosud jediné známé fosilní stopy, které jsou zároveň jedinými doklady o přítomnosti třetihorní fosilní fauny na tomto souostroví[6]. Významným přínosem je popis řady pro vědu nových ichnotaxonů - ichnorodu Funalichnus POKORNÝ, 2008 spolu s typovým druhem Funalichnus strangulatus[7], ichnorodu Thorichnus POKORNÝ, KRMÍČEK, SUDO 2017 se dvěma druhy Thorichnus ramosus a Thorichnus corniculatus [8] a ichnodruhů Sedilichnus smiley POKORNÝ, 2016, Mammillichnis jakubi POKORNÝ, KRMÍČEK, SUDO 2017 a Vatnaspor jachymi POKORNÝ, KRMÍČEK, SUDO 2017, popsaných ze sedimentárních formací na Islandu [8][9].

Dlouhodobým zájmem R. Pokorného je speleologie. Věnuje se především průzkumu regionů České republiky, které dosud stály na okraji zájmu jeskyňářů (např. Orlické hory, České středohoří). K největším úspěchům patří objev Jeskyně skřítků poblíž Děčína, považované speleology za zaniklou[10], objev bohatého naleziště kostí pleistocenních obratlovců nad Jeskyní na Radobýlu[11], nebo nález kompletní čelisti koně sprašového nedaleko Berouna [12]. Usiluje o popularizaci speleologie a jeskyně prezentuje veřejnosti formou knih[10][13] i online videí[14][15][16].

S vědeckou činností Richarda Pokorného je úzce spojen jeho hlavní koníček, kterým je cestování. Každoročně tráví několik týdnů na Islandu, výzkumy prováděl také na Faerských ostrovech, v Argentině, Grónsku, Tunisku, ve Švédsku, na Azorských ostrovech a ve Vietnamu[2][4][17][18]. Na Fakultě životního prostředí UJEP založil „Institut Julia von Payera pro výzkum Arktidy a Subarktidy“, sdružující specialisty napříč UJEP s profesním vztahem k biotopům v chladných oblastech Země[19].

V roce 2006 vedl expedici Baobab 2006 (17.8.-18.9.2006), věnující se studiu živé i neživé přírody středního a sz. Madagaskaru. Tato expedice drží neoficiální český rekord jakožto nejpočetnější a zároveň s průměrem 22,6 let nejmladší tým, který kdy Madagaskar navštívil[20]. Exponáty shromážděné během expedice prezentoval, spolu s dalšími členy expedice, na výstavě v Národním muzeu[21]. Řada dalších ukázek geologických přírodnin pocházejících z výzkumů R. Pokorného byla také představena veřejnosti na výstavě k 25. výročí Fakulty životního prostředí UJEP v Muzeu města Ústí nad Labem[22], další vzorky dlouhodobě zapůjčil Muzeu a galerii Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou v Rychnově nad Kněžnou.

Bibliografie (výběr)

  • 2004: Historie hornictví na Rychnovsku (spolu s L.Kraftem a R. Symonovou)
  • 2007: Madagaskar laboratoř bohů (spolu s R. Beandapa-Kytlovou, T. Jůnkem, D. Koubínovou a R. Rybkovou)
  • 2008: Historie hornictví na Rychnovsku, díl 2
  • 2009: Jeskyně Ústeckého kraje. Nekrasové podzemní objekty ve třetihorních vulkanitech, jejich původ, charakteristiky a biota (spolu s M. Holcem)[10]
  • 2012: Subterranean Habitats (spolu s M. Holcem)
  • 2013: Caves in the Orlické hory and Góry Bystrzyckie Mountains (spolu s T. Zemánkovou, M. Lorencem a P. Zagożdżoněm, druhé vydání vyšlo v roce 2014)[13]
  • 2018: Rokytnice v Orlických horách 1318–2018 (spolu s kolektivem autorů)
  • 2021: Mineral Resources in Iceland: Coal Mining (spolu Veronikou Fialovou, Friðgeirem Grímssonem a Vítem Kouteckým)[23]

Richard Pokorný rovněž publikuje výsledky své práce v řadě českých i zahraničních periodik (např. Vesmír, Živa, Antarctic Science aj.). K roku 2020 má na svém kontě více než stovky odborných článků[2], je členem redakční rady sborníků Acta Musei Richnoviensis a Orlické hory a Podorlicko.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Vědecká knihovna UJEP - Pokorný Richard, 1979 - Biografické údaje
  2. ↑ a b c Richard Pokorný - osobní stránky KPV FŽP UJEP. www.fzp.ujep.cz [online]. [cit. 2020-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-23. 
  3. ↑ Časopis Vesmír - Ing. Richard Pokorný, DiS., informace o autorovi
  4. ↑ a b c FIŠERA M., BOHATÝ M. (2015): Sběratelé nerostů Čech, Moravy a Slezska. Art D - Grafický ateliér Černý s.r.o., Praha, 255 str.
  5. ↑ Leita eftir spor-steinrenningum frá ístíðini og kanna Hg-innihaldið í føroyskum gróti Archivováno 8. 12. 2015 na Wayback Machine..
  6. ↑ POKORNÝ R. et al. (2015): The first evidence of trace fossils and pseudo-fossils in the continental interlava volcaniclastic sediments on the Faroe Islands. Bulletin of the Geological Society of Denmark 63:45-57.
  7. ↑ Pokorný (2008): Funalichnus, a New Ichnogenus and its Type Ichnospecies Funalichnus strangulatus (Fritsch 1883), Upper Cretaceous of the Bohemian Cretaceous Basin, Czech Republic. Ichnos 15,2:51-58. DOI: 10.1080/10420940701192922.
  8. ↑ a b POKORNÝ Richard, KRMÍČEK Lukáš, SUDO Masafumi. An endemic ichnoassemblage from a Late Miocene paleolake in SE Iceland. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology 485: 761-773. DOI: 10.1016/j.palaeo.2017.07.033" [1]
  9. ↑ POKORNÝ R., ŠTOFIK M. (2017): Evidence of bioerosive structures in Quaternary glaciomarine sediments from SW Iceland. Ichnos 24, 3: 204-221. DOI: 10.1080/10420940.2016.1260567.
  10. ↑ a b c POKORNÝ R., HOLEC M. (2009): Jeskyně Ústeckého kraje. Nekrasové podzemní objekty ve třetihorních vulkanitech, jejich původ, charakteristiky a biota. Nakladatelství XYZ s.r.o., Praha, 276 str.
  11. ↑ POKORNÝ R., VRABEC J. (2011): Sprašová výplň rozsedliny fosilního sesuvu na Radobýlu (okres Litoměřice, severní Čechy) jako zajímavá lokalita pleistocenní fauny. Zprávy o geologických výzkumech v roce 2010, 74-78.
  12. ↑ POKORNÝ R., ŽÁK K., JUŘIČKOVÁ L., HORÁČEK I. (2018): Nový nález koně (Equus ferus germanicus Nehring, 1804) ze svrchněpleistocenních spraší ze Stradonic u Nižboru. Zprávy o geologických výzkumech / Geoscience Research Reports 51, 25-30. DOI: 10.3140/zpravy.geol.2018.04.
  13. ↑ a b POKORNÝ R a kol. (2013): Caves in the Orlické hory and Góry Bystrzyckie Mountains. Second extended and revised edition. Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, 138 str. Ústí nad Labem
  14. ↑ Za Nosem.cz - Velká Jeskyně skřítků.
  15. ↑ Za Nosem.cz - Loupežnická jeskyně.
  16. ↑ Za Nosem.cz - Jeskyně Komora.
  17. ↑ Český rozhlas Sever, Host dopoledního expresu 22.4.2013 - Richard Pokorný o Islandu.
  18. ↑ CHƯƠNG TRÌNH TRAO ĐỔi GIẢNG VIÊN – DỰ ÁN ERASMUS + Archivováno 30. 6. 2016 na Wayback Machine..
  19. ↑ UJEP zakládá institut pro výzkum Arktidy a Subarktidy. vedavyzkum.cz [online]. [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  20. ↑ POKORNÝ R. (2007): Expedice BAOBAB 2006. Acta Mus. Richnov., Sect. natur., 14, 1: 1-4. Archivováno 31. 1. 2016 na Wayback Machine..
  21. ↑ Národní muzeum, Výstavy Přírodovědeckého muzea: Madagaskar, laboratoř bohů - Madagasikara, ny trano an’ Andriamanitra, 6.6.2007-16.9.2007 Archivováno 2. 2. 2016 na Wayback Machine..
  22. ↑ Muzeum města Ústí n. L.: Země není na jedno použití, 19.6.2017-30.9.2017 Archivováno 9. 8. 2020 na Wayback Machine..
  23. ↑ POKORNÝ R., FIALOVÁ V., GRÍMSSON F., KOUTECKÝ V. (2021): Mineral Resources in Iceland: Coal Mining. Cambridge Scholars Publishing, Newcastle upon Tyne, UK, ISBN 9781527567177, 315 pp..

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Richard Pokorný.jpg
Autor: Gandy II, Licence: CC BY-SA 4.0
Fotografie pořízená na Faerských ostrovech (ostrov Mykines)